Kolikabarevný inkoustový tisk vlastně potřebujeme? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

technologie formuláře

technologie formuláře

17. května 2005, 00.00 | Inkoustový tisk zažil v posledních dvaceti letech bouřlivý technologický vývoj. Po vyřešení dostatečného adresného rozlišení a úžasné miniaturizaci tiskové kapičky přišla na řadu barevnost výstupu a výrobci dnes nabízejí až devítibarevné systémy. Jaký je jejich přínos a jaká je vlastně budoucnost inkjetu v tomto směru?

Zatím co ve světě i u nás rychle klesá počet zpracovaných klasických fotografií, digitálních snímků je pořízeno a vytištěno stále více a více. Digitální fotografie je samozřejmě možné odnést ke zpracování do většiny minilabů, ale díky domácímu tisku se mezi amatéry opět vrátila možnost zpracovat si svoje fotografie bez zásahu někoho cizího. Nejběžnější "domácí černou komorou" se dnes stala kombinace osobního počítače a inkoustové tiskárny. A to dalo impuls ke vzniku nové mety v nekončícím souboji výrobců inkoustových tiskáren.

Asi by se slušelo na úvod podotknout, že inkoustový tisk se používá v řadě poměrně zásadně odlišných aplikací a požadavky na něj se tak poměrně logicky značně liší. V produkčním prostředí je alfou a omegou rychlost tisku a provozní náklady. Proto podobně jako například u CAD/CAM aplikací nehraje barevnost a potažmo maximální kvalita výstupu až takovou roli a klasické čtyřbarevné systémy (CMYK) jsou zcela dostačujícím a zároveň jediným rozumným řešením. Více barev by pouze zvyšovalo komplikovanost a náročnost systému bez zásadního přínosu pro uživatele. Nicméně na opačné straně spektra nejsou jen domácí fototiskárny, u kterých je vícebarevný systém dnes dobrým marketingovým nástrojem, ale i nátisková a grafická řešení a pochopitelně řešení pro profesionální tisk fotografií. U všech více základních barev přináší logicky rozšíření výstupního gamutu a s tím spojený posun v kvalitě výstupu.

Devítibarevný fototisk HP

Svět fototiskáren
Zatím co běžné kancelářské a produkční inkoustové tiskárny používají čtyři barvy systému CMYK (azurovou, purpurovou, žlutou a černou), fototiskárny bez výjimky používají šest a více barev inkoustu. Kromě základních čtyř barev jsou to vždy i světlejší azurová a purpurová (Lc - light cyan, Lm - light magenta). Rozšíření gamutu při přechodu od čtyř k šesti barvám je dramatická a navíc přináší výrazné zlepšení i kresebných vlastností tiskáren, protože umožňuje nejen lepší prokreslení jasů, ale i zlepšení rastrování ve všech ostatních jasech.

K základní šestici barev některé fototiskárny přidávají různé úrovně šedé, což umožňuje zejména věrnější tisk černobílých snímků. V ideálním případě má tedy fototiskárna k dispozici tři úrovně jasu černé a pro tisk černobílých fotografií nemusí teoreticky používat ostatní barvy, které mohou způsobit jemný barevný nádech snímku. Navíc šedé inkousty (značené anglicky jako light black Lk) opět zlepšují i prokreslení a celkovou barevnost barevných snímků, do kterých přinášejí jemnější tónování. Proto postupně všichni výrobci minimálně jednu "šedou" postupně přidávají do všech svých systémů určených pro náročné fotografické uživatele.

Kromě šedých inkoustu někteří výrobci přidávají i další základní barvy inkoustu pro řešení nejproblémovějších barev spektra. Canon vsází na zelenou zlepšující barevnost přírodních motivů a červenou zjemňující například kresbu pleti. Hewlett-Packard u nejnovějších modelů fototiskárem přidal modrou barvu pro lepší prokreslení například oblohy. Jde o řešení vycházející v podstatě z logiky přímých barev, ale jeho efekt je razantně menší než u předchozích řešení. Samozřejmě řeší kritické okrajové oblasti gamutu, ale přináší velmi jemné rozšíření.

Nový osmibarevný systém Epson

Svět nátisku a grafiky
Zatímco u fototiskáren přibývá základních barev rychlostí, která může až zarážet a viditelně je jedním z hnacích motorů vývoje marketing, u nátisku si výrobci nemohou něco podobného dovolit. S rostoucím počtem barev samozřejmě dramaticky roste náročnost na systém řízení barev a jeho stálost spolu ruku v ruce s náklady. Proto nátiskové systémy ve většině případů zůstávají zatím u šestibarevného systému CMYKLcLm, na jehož vývoj byl již dostatek času. Přidávání dalších barev jako jsou přímé R,G, B či další barvy například systému hexachrom se nezdá být příliš snadným krokem a výrobci váhají. Naopak přidání šedé, zlepšující jak kresbu, tak jemnost rastrování a pochopitelně i případnou neutrálnost černobílého tisku, je zřejmě pouze otázkou času. Například Epson již oznámil osmibarevné grafické řešení v podobě nejnovějších modelů.

Jak do budoucna?
Zatím co další zvyšování rozlišení tisku či zmenšování vystřelovaných kapiček inkoustu naráží na fyzikální limity tiskové technologie a zejména přináší minimální praktické přínosy, přidání každé nové základní barvy viditelně zlepšuje kvalitu výstupu. Tak by mohl znít zjednodušený pohled na věc, který by nám jistě brzy přinesl deseti a vícebarevné systémy. Nicméně tohoto vývoje se zřejmě můžeme "obávat" pouze u stolních fototiskáren určených amatérům. V profesionálním segmentu není možné uvádět na trh nezralá řešení a bez ohledu na potřeby uživatele měnit technologii. Je pravděpodobné, že i v tomto segmentu základních barev bude přibývat, ale pouze takovým tempem, aby se adekvátně vyvíjel systém správy barev a nerostly přitom dramaticky náklady na tisk.