Jak posoudit kvalitu software pro tvorbu ICC profilů? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

cm cms správa barev

cm cms správa barev

19. února 2003, 00.00 | Odborníci z Western Michigan University přišli se zajímavou
metodikou pro měření kvality ICC profilů. Jejímu přiblížení se,
spolu s prezentací konkrétních výsledků jejího nasazení, věnujeme
v tomto článku.

Klíčem k úspěšné správě barev v dnešních publikačních provozech bývá použití ICC profilů. Ty lze získat různými cestami: přímo s daným zařízením, v rámci dodávky pre-pressových aplikací či konečně vlastní tvorbou s pomocí odpovídajícího specializovaného softwaru. Kvalita profilů, tj. jejich schopnost adekvátně zohlednit vlastnosti daného zařízení při reprodukci barev, se vzhledem k různorodosti jejich pořízení i jedinečnosti každého zařízení může diametrálně odlišovat. Není tedy divu, že je jistě žádoucí hledat způsoby, jak ověřit věrohodnost toho či onoho profilu resp. software pro jeho tvorbu ještě před reálným nasazením - experimentování za chodu se totiž může neblaze odrazit v pokažených zakázkách, což vychází uživatele uvedené technologie obvykle značně draho.

S velmi zajímavým projektem, směřujícím k nalezení objektivní metodiky pro měření kvality ICC profilů pro nejširší spektrum zařízení (skenery, tiskárny, monitory) přišel před časem Department of Paper and Printing Science z Western Michigan University. Výsledky jeho dosavadního úsilí byly prezentovány především v zajímavém článku "Measuring the Quality of ICC Profiles and Color-Management Software" v časopise Seybold Report, o jehož rámcové shrnutí se nyní pokusíme.

Ke koncepci projektu

Cílem projektu je periodické provádění testů kvality ICC profilů, generovaných zejména s použitím odpovídajícího specializovaného softwaru, pro porovnání bývají rovněž v menší míře do testů zařazovány i generické profily. Výsledky testů jsou publikovány v podobě zdarma dostupné WMU Profiling Review, která zatím (od dubna 2002 do ledna 2003) vyšla ve čtyřech verzích. V našem dalším výkladu budou prezentovány výsledky zatím poslední verze zmíněné review z ledna 2003.

O zařízeních, využitých k testům, se zmíníme v příslušných pasážích dále. Na tomto místě je zajímavé povšimnout si škály software pro tvorbu ICC profilů, jehož výstupy byly testovány. V poslední verzi reportu to byly produkty společností Fujifilm, GretagMacbeth, ICS, Monaco a X-Rite (konkrétní názvy uvádíme dále). Osobu znalou světa color managementu zde jistě udiví absence mnoha dalších významných výrobců: na vině zde ovšem není testér, ale samotné firmy, které buďto své produkty z nejrůznějších důvodů stáhly poté, co měly možnost vidět jejich první výsledky (Pictographics ColorSynergy; Creo Profile Wizard; Kodak Colorflow) nebo se zcela odmítly testů zúčastnit (Agfa ColorTune; EFI ColorProfiler; Heidelberg ScanOpen, PrintOpen, ViewOpen; ITEC ColorBlind; Pantone OptiCAL, PhotoCAL). Výrobce přitom mohl od účasti odrazovat i požadavek na roční poplatek 1000 dolarů, z něhož se hradí testování.

V rámci námi popisovaného projektu bylo základním kritériem použití kolorimetrického renderování, v budoucnu se počítá i se zohledněním renderování perceptuálního. Základní veličinou, určující kvalitu daného profilu, byla barevná odchylka delta-E v prostoru CIELAB. Metodika jejího zjištění a vyhodnocení se lišila podle jednotlivých zařízení, jak si dále ukážeme konkrétněji. (V našem popisu se nicméně vyhýbáme mnoha zajímavým, ale pro většinu čtenářů asi příliš technickým detailům uvedených postupů - ty jsou podrobněji popsány buďto ve zmíněném článku nebo samotné review, kterou si lze vyžádat způsobem, o němž hovoříme v závěru tohoto článku.)

Skenery

Testovacím zařízením byl skener Umax Astra 4000U, jehož profily byly vytvořeny s pomocí dále uvedených speciálních profilovacích aplikací. Mimo toho byl otestován i generický profil tohoto skeneru, dodaný výrobcem. Naskenovány byly reflexní testovací targety Agfa, Fujifilm a Kodak IT8.7/2. Tyto skeny byly s pomocí Adobe Photoshopu převedeny do prostoru LAB. Poté byla vypočtena odchylka delta-E mezi vzniklou hodnotou a původní referenční hodnotou pro každé políčko targetu. Dále pak byly určeny minimální (Mean), maximální (Max) a průměrná (Average) hodnota delta-E pro všechna políčka daného targetu. Výsledek je shrnut od nejlepšího po nejhorší v následující tabulce:

Jak je tedy vidět, nejlepšího výsledku bylo dosaženo s pomocí produktu Fujifilm ColourKit ProfileMaker, daleko nejhorší byl generický profil, dodávaný přímo se skenerem. Každopádně lze za uspokojivé považovat všechny výsledky, u kterých delta-E nepřekročila hodnotu 2. Ideální program by přitom měl mít nízkou hodnotu průměrnou i maximální. Důležité samozřejmě je, aby profilovací software vytvořil akceptovatelný profil pro všechny typy použitých targetů. Test také ukázal zajímavou shodu v kvalitě u cenově rozdílných produktů stejných výrobců (GretagMacbeth, Monaco) - zdá se, že odlišnost netkví v samotném základním profilovacím algoritmu, ale škále a provedení dalších funkcí, které zmíněné produkty nabízejí.

Vzhledem k tomu, že uvedená metodika byla použita již po několikáté, bylo možno provést rovněž porovnání kvality profilů, generovaných jednotlivými verzemi použitých profilovacích aplikací. Výsledky, které uvádíme v následující tabulce, ukazují například výrazný kvalitativní skok mezi Monaco Profilerem 3.2 a 4, a především postupný nárůst kvality (až na nepatrná zhoršení u zmíněného Profileru ve verzi 4.5) všech testovaných produktů.

Tiskárny

Při testu výstupních profilů tiskáren byl použit Epson Stylus Pro 500, řízený v CMYK modu pomocí Fiery RIPu. Výstupní profil byl vytvořen pomocí targetu dodávaného samotným výrobcem. Uvedený target byl vytištěn a proměřen pomocí odpovídajícího zařízení (většinou GretagMacbeth SpectroScan). Při výpočtu delta-E se pak využily takto získané hodnoty a hodnoty, vzniklé převodem elektronické podoby targetu ve Photoshopu do LAB hodnot pomocí daného profilu (tedy cestou LAB-CMYK-LAB). Výsledky jsou shrnuty v následující tabulce, přičemž za velmi dobré lze považovat ty, u kterých delta-E nepřesahuje hodnotu 3. Při reprodukci určitých barev mohou nicméně působit problémy profily s velkou hodnotou maximální delta-E.

LCD panely

U nastupujících zobrazovacích zařízení nové generace, tedy LCD panelů, bylo provedeno měření gamma korekce, teploty bílého bodu a přesné reprodukce targetu Macbeth ColorChecker. K testu byl použit 17-palcový Apple Studio Display, připojený k Power Macovi G4. Profily byly vytvořeny s použitím různých měřících nástrojů (viz tabulka). Požadovány byly hodnota gamma 1.8 a bílý bod D50. S pomocí Photoshopu generujícího targety a GretagMacbeth Spectrolino pak byla změřena a vyhodnocena věrnost reprodukce pomocí generovaných profilů. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce.

Z výsledků plyne, že všechny testované produkty jsou schopny dosáhnout požadované hodnoty gamma při akceptovatelné odchylce. U bílého bodu je velmi dobrá hodnota delta-E nepřesahující hodnotu 2. U reprodukce barev z Macbeth ColorCheckeru garantují hodnoty delta-E menší než 3 dobré výsledky.

CRT monitory

Testováním prošly i profily CRT monitorů. Coby testovací zařízení zde byl použit Mitsubishi Diamond Plus CRT připojený k PowerMacovi G4. Profily byly vytvořeny s použitím různých měřících nástrojů, požadovány byly hodnoty gamma 1.8 a bílý bod D65. K porovnání pak byly způsobem obdobným LCD panelům pomocí Photoshopu generovány a následně proměřeny odpovídající targety. Výsledky jsou shrnuty v následující tabulce, ve které je zohledněno i nasazení video card gamma tagu (vcgt tag), užívaného v rámci technologie ColorSync k uložení uživatelských korekcí reprodukce barev.

Závěrem

Výše popsaná metodika i výsledky její aplikace jsou dle našeho názoru cenným příspěvkem k teorii i praxi využívání ICC profilů. Námi citovaný článek pochází z placeného zdroje a na stránkách Western Michigan University se nám nepodařilo vypátrat žádné podrobnější informace, spojené s uvedeným projektem. Zvídavý čtenář si nicméně může vyžádat poslední verzi zmíněného reportu (jehož některá zjištění jsou prezentována v tabulkách, které uvádíme výše) zasláním e-mailu na adresu . Do budoucna je třeba popřát projektu další zkvalitnění jeho metodiky a zejména výraznější podíl předních poskytovatelů profilovacího softwaru - stávající úzká skupina testovaných produktů neposkytuje podle našeho názoru příliš komplexní orientaci na trhu s uvedeným typem produktů.

Poznámka: Tabulky byly bez úprav (pomineme-li překlad některých jejich částí) přebrány z výše uvedeného článku v časopise SeyboldReport, Vol. 2, No. 19.