4800dpi: inkoustové šílenství nebo realita? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

25. března 2002, 00.00 | Hned dva výrobci stolních inkoustových tiskáren se nás snaží přesvědčit, že v budoucnu se neobejdeme bez rozlišení 4.800 dpi, tedy dnes skoro nepředstavitelné přesnosti tisku. Je vůbec možné takovéto přesnosti dosáhnout? A k čemu může být dobrá?

Společnost Lexmark vydala velmi sebevědomé tiskové prohlášení, ve kterém se jmenuje technologickým leaderem v oblasti inkoustového tisku a to z toho titulu, že již brzy uvede na trh barevnou inkoustovou tiskárnu s rozlišením 4800x1200dpi. Z pohledu českého trhu se může zdát tiskové prohlášení u nás ne příliš úspěšného Lexmarku trochu nezajímavé, ale situace je takříkajíc vážná. Lexmark již opravdu má k dispozici vzorky celkem pěti typů tiskáren s touto technologií a navíc není osamoceno. Společnost Hewlett-Packard, o jejímž významu na trhu stolních tiskáren asi těžko bude někdo pochybovat, přispěchala s oznámením, že plánuje do nových modelů svých tiskáren implementovat technologii 4800x1200dpi optimalizovaného tisku. Zatím jde o prohlášení bez bližších informací, ale pochybovat o jeho pravdivosti asi nemá smysl. Přesto zde zůstává několik otázek.

Jedna z nových "Z" tiskáren s rozlišením 4800x1200dpi.

K čemu potřebuje běžná inkoustová tiskárna 4800dpi?
První otázkou, kterou bychom si měli položit, je, k čemu vlastně může běžný uživatel inkoustové tiskárny potřebovat takto extrémní rozlišení? Pokud se chystá tisknout digitální fotografii, tak s největší pravděpodobností nemá k dispozici předlohu s tak vysokým rozlišením, aby využil vyšší adresovatelné rozlišení. Mnohem zajímavější je pro něj nějaká pokročilá technologie rastrování a jemnější kresba barev, což nabízí již nyní všechny photo tiskárny.
Vše tedy začíná mít teoreticky smysl při tisku vektorové grafiky, písma či velmi jemné bitmapové grafiky. Pochopitelně podmínkou je dopravit tiskárně tak jemný motiv, aby se reálně využilo plné rozlišení. A zde vidíme ten hlavní problém. Situací, kdy by měl běžný smrtelník k dispozici takovýto motiv a navíc požadoval jeho zcela přesnou reprodukci, je minimum. Existují sice obory, ve kterých by to přicházelo v úvahu, např. kartografie, ale pro ty nejsou paradoxně zatím zamýšlené tiskárny určeny. Jediným praktickým výsledkem by tedy mohlo být jemnější prokreslení písma černobílého i barevného.

Psychologie SOHO trhu
Pokud jsme trochu zpochybnili reálný technický přínos takto vysokého rozlišení pro běžného uživatele, tak psychologický význam je zcela nesporný. Rozlišení je hodnota poměrně snadno představitelná, rozhodně lépe než přesnost hlav, barevný gamut apod., takže je dobře zapamatovatelná i pro naprostého laika. Navíc "dá rozum", že čtyři jabka jsou víc než dvě a pro mnoho potenciálních uživatelů a zejména kupců může být jablkem třeba i těch 1200dpi.
Tuto skutečnost si zřejmě velice dobře uvědomuje HP, a proto tak rychle přispěchalo se svým oznámením. Nejde ani tak o hrozbu toho, že by Lexmark nějak zásadně ubral HP zákazníků, ale o to neztratit image. Možná si vzpomenete na situaci, kdy HP až dodatečně u svých deskjetů začalo uvádět rozlišení 2.400dpi, které původně bylo skryto pod technologickým názvem PhotoRET III. Čísla však nejde podceňovat!

Proč zrovna 4800x1200 dpi?
Možná si položíte otázku, proč obě tiskové zprávy hovoří o rozlišením 4800x1200 dpi. Důvod je technologický a spočívá v rychle se pohybující tiskové hlavě. Zajistit posun papíru s přesností umožňující tisk s rozlišením 4800 dpi není zřejmě výraznější problém. Zato vystřelovat kapičky inkoustu s dostatečnou přesností a rychlostí z rychle kmitající tiskové hlavy, to problém je. Navíc zde stojí dva protichůdné požadavky. Vyšší přesnosti by šlo dosáhnout zpomalením pohybu hlavy, ale to by znamenalo výrazné snížení rychlosti tisku a to ve všech tiskových režimech.
4800x1200 dpi je tedy technologickým kompromisem, ke kterému se výrobci poměrně férově přihlásili a vzhledem k výše popsané "nadbytečnosti" rozlišení ani spotřebitele příliš nepoškodí.

Je to technicky vůbec možné?
Bohužel je zde ještě jedna zásadní otázka. Je vůbec možná, a případně za jakých podmínek, tisknout s takto vysokým rozlišením na amatérské inkoustové tiskárně? Výrobci tvrdí že ano, pokud je splněno několik předpokladů. Tím prvním je pochopitelně použití nových přesnějších tiskových hlav. Druhým je použití speciálních papírů, zaručujících adekvátní rozpíjení inkoustových kapek. Na běžném papíru by mohlo docházet k spíjení sousedních bodů a poškození kresby.
V neposlední řadě je potřeba počítat s extrémní náročností na výkon počítače. Vyrastrovat, zoptimalizovat a přenést data pro tisk plnobarevné A4ky v rozlišení 4800x1200 dpi, to není zrovna procházka rajskou zahrádkou. Kdo někdy zkoušel režim 2400x1200 dpi např. u již zmiňovaných DeskJetů, tuší o čem hovořím.
Po technické stránce bude jistě zajímavé zjistit, nakolik přesný bude tisk v tomto režimu, speciálně jak přesné bude kladení jednotlivých kapek na médium. Velikost kapek není problém, vždyť již nyní se počítá v jednotkách pikolitrů, ale jejich přesné vypuzení z tiskové hlavy a zohlednění jejího pohybu může být docela oříšek. Nicméně v tomto ohledu musíme se závěry počkat až na reálné tiskárny.

Jde o revoluci či evoluci?
Naše hodnocení sice vychází pouze z očekávání a zkušeností se stávajícími nižšími technologiemi, přesto považuje technologii inkoustového tisku 4800x1200 dpi spíš za jeden z evolučních kroků. Jistě se najdou uživatelé, kterým tento režim uděl radost, jistě povede ke zlepšení kvality tisku v některých specifických aplikacích, ale rozhodně nepůjde o revoluci bořící zavedená pravidla.

Závěr
Zmenšování velikosti kapek inkoustu je dlouhodobou záležitostí, která probíhá již od uvedení této technologie na trh. Zvyšování rozlišení je v podstatě jejím logickým důsledkem a musí být doprovázeno pouze patřičnou úpravou mechaniky a hlav. Je otázkou, zda 4800 dpi není již za hranicí reálně využitelného maxima. To však ukáže až praxe a výsledky nových tiskáren. Rozhodně však není zatím důvod propadat panice či nákupní mánii.