Zvětšujeme hloubku ostrosti ve Photoshopu CS4 - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

6. října 2009, 00.00 | V dnešním Photoshop tutoriálu si ukážeme, jak lze vytvořit fotografii s velkou hloubkou ostrosti pomocí montáže několika dílčích fotografií s různou mírou proostření. Neváhejte a přečtěte si náš tutoriál.

Když pohlédneme na plejádu různých verzí aplikace Adobe Photoshop (celkem je jich 11), tak se může u některých fotografů, jenž používají starší verze Photoshopu (například povedenou a výkonově nenáročnou verzi Photoshop 7) vynořit otázka, zda upgradovat na nejnovější verzi CS4 či ne. Nová verze Photoshopu CS4 bezpochyby nabízí několik atraktivních funkcí, které mohou uvedené rozhodování kladně ovlivnit. Takovou šikovnou funkcí, jenž se v nové verzi Photoshopu CS4 objevila, je i funkce „Auto-Blend Layers“ (Automatické prolínání vrstev), které bude dnešní tutoriál věnován.

Automatické prolnutí vrstev lze snadno použít například na zvýšení hloubky ostrosti, kdy se na základě matematického výpočtu specificky sloučí několik dílčích snímků, ve kterých bylo ostřeno na rozdílné objekty. Ve výsledku získáme finální snímek, na němž jsou všechny objekty proostřené i v případě, že jsme dílčí snímky pořídili při nižším stupni zaclonění. Možná se nyní oprávněně zeptáte, jaký má smysl v počítači uměle zvyšovat hloubku ostrosti, když by stačilo při fotografování nastavit na aparátu maximální clonu. V odpovědi na uvedenou otázku především zmiňme, že fotografovat při maximálním zaclonění objektivu s sebou nese ve větší či menší míře (záleží na kvalitě konkrétního objektivu) výskyt optických vad, které negativně snižují kresebnost objektivu. Proto, pokud například používáte levný setový teleobjektiv a chcete dosáhnout velké hloubky ostrosti ve statickém záběru i při středním zaclonění (kdy by měl mít daný objektiv teoreticky nejlepší kresbu), můžete využít postup, který vám v dnešním tutoriálu nyní ukážeme.

Nejdříve si pořídíme se stativem (!) několik snímků vybrané statické scény, kdy na jednotlivých snímcích postupně ostříme na objekty v popředí a v pozadí. Nastavíme střední clonu, například F8 či F11. Pracujeme v manuálním režimu, abychom při zvolené cloně operovali se stejným expozičním časem.

Celkový počet pořízených snímků, které budeme následně kombinovat v počítači, závisí na použitém ohnisku, cloně a komplikovanosti fotografované scény. Proto je vhodné, pokud to váš fotoaparát umožňuje, používat tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti, díky kterému budete vědět, které objekty budou při dané cloně na snímku ostré a naopak.

V našem případě jsme fotografovali jednoduchou scénu při cloně F8, takže nám stačilo pořídit pouze dva snímky (viz níže). Na prvním snímku jsme ostřili na sloupek zábradlí, zatímco na druhé fotografii jsme ostřili na fasádu budovy v pozadí. Můžete sami vidět, že na prvním snímku máme sice ostré popředí, ale budova v pozadí již tak ostrá není. Na druhém snímku je situace přesně opačná. V dalších krocích se proto budeme snažit tento nedostatek napravit a vytvořit tak ve výsledku snímek s proostřeným popředím i pozadím.

Nejdříve bude nutné pořízené snímky zarovnat a poskládat do jednotlivých vrstev Photoshop dokumentu. Otevřeme si proto aplikaci Photoshop CS4 a najdeme si v menu „File“ (Soubor) funkci „Photomerge“ (Sloučení snímků; „File“/ “Automate“/ „Photomerge“; viz obr. 1). V dialogu „Photomerge“ si přes volbu „Browse“ (Prohlížet) vybereme na disku naše pořízené snímky (viz obr. 2).

V postranním panelu „Layout“ ponecháme vybranou volbu „Auto“ a dole v dialogu nezapomeneme deaktivovat políčko volby „Blend Images Together“ (Prolnout snímky dohromady), poněvadž potřebujeme, aby se nám dané snímky poskládaly nesloučené do samostatných vrstev v Photoshop dokumentu. Dialog potvrdíme příkazem OK (viz obr. 3). Před sebou nyní máme jeden Photoshop dokument, ve kterém máme všechny naše dílčí snímky zarovnané pod sebou v jednotlivých vrstvách (viz obr. 4).

Pro větší přehlednost (například v případě, že pracujete s 10 vrstvami) si jednotlivé vrstvy v paletce „Layers“ (Vrstvy) pojmenujeme podle toho, na jaký objekt bylo na fotografii ostřeno (viz obr. 5). Nyní si všechny vrstvy v paletce „Layers“ aktivujeme, čehož docílíme tím, že klikneme na spodní vrstvu a s přidrženým tlačítkem „Shift“ kurzorem myši vybereme horní vrstvu (viz obr. 6).

Nyní jsme konečně připraveni použít výše zmiňovanou funkci „Auto-Blend Layers“ (Automatické prolnutí vrstev), kterou nově obsahuje verze Photoshopu CS4. Danou funkci nalezneme v menu „Edit“ („Úpravy“; „Edit“/„Auto-Blend Layers“; viz obr. 7). V dialogu „Auto-Blend Layers“ aktivujeme volbu „Stack Images“ (Naskládat na sebe obrázky) a pro korekci případných rozdílů v tonalitě a barevnosti při prolínání snímků rovněž zaškrtneme políčko „Seamless Tones and Colors“ (Nepřerušované tóny a barvy; viz obr. 8). Dialog potvrdíme příkazem OK.

Vidíme, že Photoshop následně provedl automaticky několik výpočtů, které ve výsledku vyústily v prolnutí jednotlivých vrstev pomocí jejich vymaskování. Před sebou tedy máme fotografii se zvětšenou hloubkou ostrosti, neboť se díky specifickému prolnutí ze snímků odstranily neostré partie.

Protože se jedná o pouhé matematické výpočty, tak nemůžeme od Photoshopu čekat absolutně dokonalý výsledek. Některé komplikované partie na snímku, kde je obtížné rozeznat přesný přechod mezi ostrou a neostrou částí obrazu, jsou místa, kde Photoshop většinou v určité míře „chybuje“.

Naštěstí prolnutí u jednotlivých vrstev probíhá nedestruktivně pomocí masek, a proto si může uživatel chybně prolnutá místa na snímku snadno opravit. Provedeme to tak, že klikneme na masku vrstvy s přidrženým tlačítkem „Alt“ a po zobrazení masky do ní malujeme bílou či černou barvou pomocí nástroje „Brush/Štětec“, čímž opravujeme špatně vybraná místa (viz obr. 9). Pro naše (demonstrační) účely odvedl Photoshop hned napoprvé poměrně slušnou práci, takže si můžeme dovolit vynechat editaci prolínacích masek u vrstev. Jako poslední úkon provedeme sloučení vrstev do nové vrstvy, čehož docílíme pomocí klávesové zkratky „Ctrl-Alt-Shift-E“ (viz obr. 10).

Závěr:
Metoda zvyšování hloubky ostrosti fotografie realizovaná pomocí montáže několika různě proostřených snímků do sebe, kterou jsme si ukázali výše, je použitelná pouze pro oblast fotografování statické scény. Své využití proto nalezne například v oblasti krajinářské fotografie či ve sféře ateliérové tvorby. Tedy všude tam, kde chceme docílit úplného proostření fotografované scény bez nutnosti nastavovat maximální zaclonění u objektivu.

Je dobré mít na paměti, že nejlepších výsledků uvedená metoda dosahuje při kombinaci snímků se střední mírou zaclonění objektivů. Pokud naopak používáme při fotografování zdrojových snímků nízké clonové číslo, tak musíme mít na paměti, že díky malé hloubce ostrosti (popřípadě při fotografování s větším teleohniskem na objektivu) a následnému bokehu v obraze se jednotlivé snímky budou hůře kombinovat.

Další zajímavé zdroje:
Wonderhowto.com
Tv.adobe.com
Thelightsright.com
Aravind.ca
Webdesign.org