XML a InDesign: užitečná nebo zbytečná kombinace? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Adobe InDesign sazba

Adobe InDesign sazba

5. prosince 2003, 00.00 | Jaké nástroje poskytuje InDesign pro práci s revolučním standardem XML? A při jakých
publikačních projektech lze tyto prostředky použít?

Adobe InDesign disponuje již od své druhé verze poměrně silnými prostředky pro využití standardu XML. Možnosti těchto nástrojů pak byly poměrně významně rozšířeny v nejnovější, tedy třetí, jinak též CS verzi zmíněného produktu. Jak lze v InDesignu XML zpracovat? A hlavně, k čemu jsou nabízené možnosti dobré? Na tyto i další otázky bychom se rádi pokusili odpovědět v tomto článku. Náš výklad přitom budeme vést tak, že jej (věříme) zúročí i uživatelé InDesignu 2, kteří zatím nehodlají s upgradem na vyšší verzi pospíchat. (S ohledem na tyto uživatele budeme v dalším výkladu používat i české označení jednotlivých příkazů a nástrojů, odpovídající podpoře XML v InDesignu 2.0.2. - uživatelé původní verze 2 /ve které byla zmíněná podpora ještě poněkud nedopracovaná/ si mohou příslušný update zdarma stáhnout například zde.)

K čemu XML?

Pro méně obeznámené čtenáře bychom nicméně nejprve rádi připomněli, proč se vlastně nasazení XML v publikování přikládá takový význam. Nehodláme se zde ovšem pouštět do nějakých obšírnějších výkladů, ty lze totiž nalézt například zde.

XML je tzv. značkovací jazyk, který pomocí tagů (textových značek, uzavřených v hranatých závorkách) umožňuje popsat strukturu a atributy obsahu. Mimo textových informací lze přitom označkovat libovolný jiný obsah - grafiku, dokumenty sázecích aplikací, dokumenty v PDF a mnoho dalšího. Na zpracovávající aplikaci pak je, jak s takto vyznačeným obsahem naloží. V případě publikování se počítá zejména s nasazením při automatickém publikování: uživatel vytvoří tagovaný obsah a zpracovávající aplikace pak na základě požadavků a tagů vygeneruje jednu nebo více podob daného obsahu. Takovýto způsob nasazení by měl značně šetřit čas a lidskou práci, a to zejména tam, kde je výstup z téhož zdroje realizován souběžně na různých médiích (cross-media publishing), tedy v současnosti typicky v tištěné a internetové (World Wide Web) podobě. Tagovaný obsah lze ale také extrahovat pro nejrůznější další použití ve workflow (například přenos vydavatelských údajů do databáze, vyhledávání informací aj.) a rovněž zálohování či archivaci: možnosti jsou víc než nepřeberné, vždy je ovšem zapotřebí odpovídající nástroj.

Prostředky pro XML v InDesignu

V rámci InDesignu lze ke zpracování XML využít několika prostředků. V této části si je ve stručnosti přiblížíme, abychom pak dále popsali způsoby jejich nasazení.

Základními pro práci s XML jsou odpovídající importní a exportní funkce, umožňující načíst do dokumentu InDesignu XML obsah nebo naopak uložit dokument InDesignu v XML formě. K tvorbě, vkládání a správě tagů, atributů a v InDesignu CS rovněž komentářů či zpracovávajících instrukcí, slouží paleta Tagy (Tags). Prohlížení a změnu struktury tagů v daném dokumentu umožňuje okno Struktura (Structure). Konečně odpovídající příkazy v nabídce Zobrazení (View) umožňují v dokumentu vyznačit hranice tagů a rovněž zvýraznit obsah (rámečky), který byl již otagován - spolu s oknem Stuktura tedy nabízí silné prostředky pro sledování toho, co a jak je v dokumentu InDesignu označkováno.

Práce s XML v InDesignu CS.

Označkování a export do XML

V podstatě dnes existují dva základní scénáře, jak s XML v InDesignu pracovat. První spočívá v tom, že uživatel označkuje obsah (text, obrázky) stávajícího dokumentu InDesignu a ten pak exportuje do XML k dalšímu použití. Nejjednodušší cestou značkování je přitom přemapování odstavcových a znakových stylů na zvolené XML tagy. Mimo ní lze pak použít různé manuální úkony, jako je například přetažení tagu z palety Tagy na zvolený obsah apod. Uživatel přitom může použít nejen tagy, které přímo vytvoří, ale též takové, které načte z jiného XML či InDesign dokumentu nebo případně z dokumentu v tagovaném PDF.

V CS verzi lze tagování provádět rovněž v prostředí editoru článku (Story Editor - podrobněji jsme o tomto prostředku psali zde). Mimo to je zde poskytována funkce, umožňující načíst a použít tagy ze zvolené Definice Typu Dokumentu (DTD). Odpovídající nástroje pak umožňují provést kdykoli během práce nebo též při exportu do XML validaci dokumentu proti zvolené DTD a indikovat případná problémová místa. Tato možnost je poměrně zásadním doplněním dřívějších funkcí pro XML v InDesignu, protože dovoluje uživateli snadno zkontrolovat, zda jím vytvořený obsah bude dobře použitelný v dalším workflow. (I dříve bylo samozřejmě možné provést kontrolu uvedeného typu u vytvořeného XML s pomocí externích nástrojů. To byl ovšem proces zdlouhavý a, zejména při zpětném opravování chyb, i pracný.)

Zobrazení chyb nalezených při validaci.

Označkovaný dokument nebo jeho vybranou část pak lze uložit do XML s pomocí odpovídající exportní funkce. Příslušný dialog přitom umožňuje nastavit řadu charakteristik vytvářeného dokumentu, jako je například výstupní kódování, určení aplikace, pro kterou je dokument určen či externí DTD. Obrázky se ukládají vzhledem k textové povaze XML do externích souborů (v XML dokumentu jsou pouze příslušné odkazy), přičemž exportní dialog umožňuje nastavit optimalizaci jejich objemu či změnu formátu - obě tyto možnosti jsou nabízeny zejména s ohledem na možné internetové využití takto vytvořeného obsahu.

Nastavení exportu obrázků.

Import a sazba z XML

Druhý scénář předpokládá nasazení InDesignu coby formátovací engine pro XML obsah. Mimo poměrně triviálního postupu, spočívajícího v načtení XML obsahu do nového či existujícího dokumentu (a následných úpravách, popsaných výše, doplněných o možnost mapování tagů na styly) je zde k dispozici velmi zajímavý nástroj pro publikování ze šablon. Ten funguje tím způsobem, že uživatel vytvoří šablonu, složenou ze zástupných textových a obrazových rámečků (tzv. placeholders). Tyto prvky jsou označkovány XML tagy. Při importu XML obsahu do šablony se pak obsah automaticky umístí do pozic, určených shodou mezi tagy v šabloně a v dokumentu. Je tedy jasné, že uživatel musí při tvorbě šablony znát tagy, které budou v importovaných souborech - uvedená metoda se tudíž hodí pro opakované publikování obsahu s obdobnou strukturou.

Šablona pro automatizovaný import XML obsahu.

K čemu XML v InDesignu?

Výše popsaná všestranná podpora XML v InDesignu nabízí poměrně bohaté možnosti využití. To základní spočívá ve víceméně automatizované sazbě XML dokumentů, postavené na šablonách. V kombinaci s editory typu InCopy se jedná o silný nástroj zejména pro vydavatelství periodik, katalogů a obecně všech publikací s unifikovanou strukturou Dále lze uvedeným způsobem tentýž obsah publikovat různým způsobem: jedna šablona může nabízet výstup ve vysokém rozlišení pro tisk, další třeba zcela vypustí obrázky pro následný přenos dokumentu na kapesní počítač atp. Uvedený typ publikování lze přitom dále automatizovat nasazením odpovídajících skriptovacích prostředků.

Možnost tvorby různých verzí ale nabízí i další zajímavé aplikace. Můžeme zde takto zmínit například proces tvorby a posouzení návrhů: designer vytvoří různé šablony a pak porovná jejich vzhled po načtení daného XML dokumentu. Jistě, takovýto postup by byl realizovatelný i klasickými prostředky, obvykle by se ale jednalo o pracnější řešení.

Různorodé může být ale i využití XML obsahu, exportovaného z InDesignu. Pravděpodobně nejzajímavější alternativu zde v současnosti nabízí samotná Adobe, a to ve formě nástrojů pro automatizované publikování zmíněného obsahu prostřednictvím aplikace GoLive na Internetu. Další možnosti využití jsou pak závislé jen na schopnostech jiných stávajících i budoucích nástrojů pro práci s XML (a samozřejmě i invenci samotných uživatelů), jak jsme již ostatně naznačili v úvodu tohoto článku.

Závěrem

Podpora XML v InDesignu je řešena velmi zajímavým a použitelným způsobem. Zůstává ovšem otázkou, kolik uživatelů má v dnešní době zájem a hlavně čas k tomu, aby ji implementovali. Definovat odpovídající tagové sady (resp. nasadit vhodné připravené), šablony a také workflow toky totiž určitě není snadným a časově nenáročným úkolem. Zejména v provozech, zpracovávajících ve velkém dokumenty s opakovanou strukturou nebo tam, kde se automaticky k tištěnému výstupu vytváří WWW-podoba, se ovšem nasazení zmíněných prostředků již dnes evidentně vyplatí a pravděpodobně poskytne (při kvalitní implementaci) příslušnou konkurenční výhodu.