Tutorial: Funkce Apply Image a drobný tip pro každodenní práci - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

18. ledna 2008, 00.00 | Napadlo vás někdy, že funkci Apply Image (Použít obraz) můžete jednoduše využít jako univerzální kopírovací nástroj? Znáte základní mechanismus této funkce? Seznamte se.

Napadlo vás někdy, že funkci Apply Image (Použít obraz) můžete jednoduše využít jako univerzální kopírovací nástroj? Znáte základní mechanismus této funkce? Seznamte se.

Funkce Apply Image stojí obvykle tak trochu mimo zájem photoshopových uživatelů. To je dáno částečně tím, že k jejímu cílenému a plnému využití je nutné rozumět režimům prolnutí, a částečně také možná tím, že funkce sama o sobě je (díky mnoha možnostem, které jsou ve hře) přece jen trochu komplikovaná a nepřehledná. Využijete-li však pouze její nejzákladnější nastavení, žádné hlubší znalosti nepotřebujete. Příkladem takového jednoduchého využití je právě obyčejné kopírování obrazu. Pouhý přenos obrazových informací z místa na místo sice není primárním smyslem této funkce, této schopnosti se však dá za určitých okolností docela dobře využít.

Skutečným smyslem funkce Apply Image je kontrolovaná interakce dvou zvolených obrazových částí, které by za normálních okolností spolu přímo reagovat nemohly, např. vrstva s kanálem. Základní mechanismus je založen na přenosu obrazu z jednoho místa na jiné - s cílem smíchat (tzn. prolnout podle přesně definovaných pravidel) přenášený obraz s obsahem určeného cílového prostoru; jeden obraz je tedy "aplikován" na jiný, proto ten název. Skutečným a primárním smyslem funkce tedy není pouhé "přetisknutí" přenášeného obrazu na jiné místo, ale právě vzájemná řízená interakce. ("Řízená" proto, že i samotný způsob interakce může být v rámci funkce ještě přesněji specifikován pomocí dalších parametrů; např. intenzitou/mírou krytí, dílčím omezením přenášených informací pomocí masky či existujícího alfa-kanálu aj.) O tom ale jindy. Dnes zůstanu pouze u základního využití, tedy u obyčejného přenesení obrazu z místa na místo, prozatím bez jakékoli interakce.

Princip
Základní princip je docela prostý a jeho mechanismus je založen na schopnosti zmíněné funkce využít nějakou existující podobu obrazu (zdroj) a "aplikovat/otisknout" ji na určené místo (cíl), zjednodušeně řečeno. Zdrojem i cílem přitom může být v podstatě cokoliv, co sami určíte.

Aby však "kopírovací" schopnost správně fungovala, je nutné vyloučit jakoukoli možnost interakce; jinými slovy: je nutné pracovat v základním nastavení. To je docela důležitá podmínka. Není-li splněna, Apply Image přestává "pouze kopírovat", ale právě naopak – začíná plnit svou skutečnou původní funkci a přenášený obraz rovnou "smísí/prolne" s obsahem cílového prostoru. To může za určitých okolností (je-li cílový prostor prázdný) projít, aniž zaznamenáte jakoukoli změnu; obsahuje-li však cílový prostor jakékoli obrazové informace (byť by šlo jen o bílou plochu), změna podmínek přenosu už může výslednou podobu obrazu ovlivnit. Tento způsob využívání funkce Apply Image je sice naprostým popřením jejího základního smyslu, má-li však jít o pouhé kopírování obrazu, je vyloučení interakcí důležité.

Základní logika dialogového okna
Dialogové okno Apply Image vypadá možná komplikovaněji, než ve skutečnosti je. Jeho plocha je rozdělena vlastně na tři funkční oblasti: první se týká zdroje, druhá cíle a třetí podmínek aplikování. Jinými slovy: v první části definujete, CO chcete aplikovat, ve druhé KAM a ve třetí JAK, opět velmi zjednodušeně řečeno.

V základním nastavení (viz obr.) je jako zdroj určena plnobarevná (Channel: RGB/CMYK) sloučená kompozice vrstev (Layer: Merged) aktuálně otevřeného souboru (Source: název souboru). To znamená, že vidíte-li ve chvíli otevření dialogového okna svou fotografii, bude přenášeným zdrojem tato fotografie. Vidíte-li však aktuálně pouze některé části obrazu (např. kvůli předchozímu vypnutí některých vrstev, nebo díky tomu, že horní vrstvy překrývají obsah spodních vrstev), zdrojem se stanou právě pouze tyto viditelné části obrazu. Funkce zkrátka (v základním nastavení "Merged = Sloučené") pracuje pouze s tím, co je aktuálně vidět - a to pak aplikuje na vybraný cíl.

To je však jen jedna z možností; ve skutečnosti můžete jako zdroj (tj. přenášený obraz) určit nejen sloučenou plnobarevnou podobu obrazu, ale také např. jen konkrétní vrstvu nebo její masku, některý z kanálů, anebo také třeba jen některý z kanálů některé konkrétní vrstvy, chcete-li. Vlastně můžete jít v definování zdroje ještě dál: jako zdroj můžete dokonce určit také např. vrstvu, kanál či masku úplně jiného souboru, je-li tento soubor otevřený a má-li stejnou pixelovou velikost (funkce Apply Image dokáže ve svých možnostech zajít dost daleko, v tom je také její síla). Photoshop pak při aplikování obrazu na cíl použije právě informace z tohoto zvoleného zdroje, ať je jeho podoba jakákoli.

Pokud jde o cíl, ten v rámci dialogového okna nastavitelný není (má jen informativní charakter), definujete ho totiž ještě předtím, než dialogové okno otevřete, a to aktivací příslušné cílové oblasti, do které se má obraz přenést. Cílovou oblastí může být cokoli: vrstva, kanál, maska - podle toho, kam chcete obraz přenést. Je pouze nutné, aby tento cílový prostor byl už předem vytvořený a hlavně - aby ve chvíli aplikování obrazu byl opravdu aktivní. Jinak se zkrátka obraz "přetiskne" jinam, než jste zamýšleli, do jiné, právě aktivní/vybrané oblasti.

Poslední část dialogového okna se týká způsobu aplikování obrazu. Právě tato sekce je skutečným jádrem a srdcem funkce Apply Image. Zde definujete její chování a konkrétní podmínky aplikování obrazu (zaškrtnete-li zatržítko masky, rozbalí se ještě další volby dialogového okna). A právě celou tuto poslední část je nutné (v kontextu dnes popisovaného kopírování) nechat v základním nastavení. To znamená bez interakce (Blending: Normal), bez snížení krytí (Opacity: 100%) a bez jakéhokoli dalšího dílčího omezení přenášeného obrazu maskou nebo hranicí transparentnosti, tzn. ostatní volby nezaškrtnuty.

Postup
Celý postup má vlastně jen dva jednoduché kroky: nejprve je nutné definovat cílovou oblast (tím, že ji aktivujete), pak už jen uvnitř dialogového okna vyberete zdroj, který chcete na cílovou oblast "aplikovat". Photoshop pak nastavený zdroj jednoduše zkopíruje na určené místo.

Jediné, co je nutné pohlídat, jsou už zmíněné tři základní věci: vyloučení jakékoli možnosti interakce (tedy pokud o ni vyloženě nestojíte), správné definování zdroje (přenášený obraz) a hlavně: aktivace požadované cílové oblasti.

A k čemu je to všechno dobré?
Možná už tušíte. Pomocí funkce Apply Image můžete např. jednoduše a rychle vytvořit tonální masku (určíte-li jako cíl přenosu předem připravenou prázdnou masku, do které pak "otisknete" vybraný zdrojový obraz) - ve skutečnosti však tímto způsobem můžete jednoduše přenášet (kopírovat) téměř cokoli, co vás napadne: kanál do vrstvy, vrstvu do masky, kanál do masky, sloučenou podobu obrazu do kanálu, do masky či kamkoli jinam - cokoli potřebujete. (Zapojíte-li ještě interakce, vybrané dvojice obrazů pak navíc vzájemně prolnete podle nastavených pravidel.)

Aby bylo vidět, jak se funkce chová, v následující ukázce popíšu jednu z právě jmenovaných možností: např. jednoduché zkopírování alfa-kanálu do vrstvy.

Příklad: Zkopírování alfa-kanálu (zdroj) do vrstvy (cíl)
Budu pracovat s RGB souborem obsahujícím čtyři původní vrstvy a jeden předem připravený alfa-kanál.

Krok 1: definování cíle
Pokud máte (nejlépe prázdnou) vrstvu, do které chcete alfa-kanál zkopírovat, aktivujte ji (tzn. vrstva musí být zvýrazněna, aktivována). Pokud takovou vrstvu zatím nemáte, je nutné ji nejprve vytvořit.

Krok 2: definování zdroje
Teď můžete aktivovat funkci Apply Image (Menu/Image/Apply Image; Menu/Obraz/Použít obraz). Objeví se dialogové okno - a už v prvním okamžiku po jeho otevření můžete vidět, jak se připravená vrstva okamžitě "zaplnila" aplikovaným obrazem. Obraz, který se bezprostředně po otevření dialogu do cílové vrstvy "otiskl", sice v této chvíli ještě pravděpodobně není přesně tím obrazem, o který stojíte (funkce Apply Image zkrátka operativně použije aktuálně nastavený zdroj, což v mém případě byla sloučená plnobarevná kompozice souboru); už v této chvíli však Photoshop na připravenou cílovou vrstvu "aplikoval obraz", aniž byste téměř hnuli prstem. Tak prosté to je.

Zbývá tedy už jen upřesnit zdroj, abyste do cílové oblasti přenesli skutečně to, co chcete. Informace o zdroji tedy musíte v rámci dialogového okna přenastavit. Kdyby zamýšleným zdrojem byla např. nějaká konkrétní vrstva, bylo by nutné položku "Layer: Merged" změnit na příslušnou vrstvu a její obsah by se pak zkopíroval do připravené vrstvy. Jenže tentokrát má být zdrojem pouze alfa-kanál (alfa-kanály jsou na vrstvách zcela nezávislé), takže položku "Layer: Merged" v tomto případě nemusíte nijak řešit, protože kompozice vrstev nemá na zobrazení alfa-kanálu žádný vliv. Stačí tedy upravit pouze položku kanálů: původní sloučené kanálové zobrazení RGB je nutné změnit na konkrétní existující alfa-kanál.

Po této drobné úpravě funkce Apply Image opět okamžitě zareaguje a vybraný zdroj (tentokrát už správný) se v cílové vrstvě hned zobrazí. Nezapomeňte už jen zkontrolovat, pracujete-li v základním nastavení (bez interakcí atd.), a funkci můžete potvrdit. Právě jste zkopírovali alfa-kanál do cílové vrstvy.

Praxe
Zkopírování alfa-kanálu do vrstvy lze samozřejmě provést mnohem jednodušeji za pomoci standardních postupů - tuto ukázku jsem vybrala jen jako příklad, jak funkce pracuje; v praxi ji však pro podobné jednoduché kopírování pravděpodobně využívat nebudete. Pro přenos obrazu z místa na místo má totiž Photoshop hned několik dalších, mnohem méně komplikovaných nástrojů a technik: schránku, výběry, u vrstev či masek stačí pro zkopírování dokonce pouhé přetažení (s přidrženou klávesou Alt), také slučování vrstev se pro tento účel dá za určitých okolností využít apod. Každá z těchto standardních technik je však zaměřena pouze na určitý typ přenosu: schránka přenáší definovanou plochu, výběry přenáší jak plochu, tak třeba jasové či barevné informace obrazu, slučovací techniky zase pracují s kompozicí obrazu zachycenou napříč vrstvami atd. Funkce Apply Image však pracuje univerzálně, zvládne všechny jmenované možnosti - a ještě mnohem víc.

Z místa na místo dokáže přenést nejen nějakou existující plochu, ale i různé sloučené kompozice, vybraný kanál sloučeného obrazu (nebo třeba i vybraný kanál nějaké konkrétní vrstvy) a nebo dokonce část úplně jiného souboru, o tom už jsem se zmínila. A to je zatím stále řeč pouze o nejzákladnějším nastavení, které vlastně zatím vůbec nevyužívá skutečný potenciál a možnosti této funkce. Začnete-li tyto možnosti využívat, přenos obrazu pak může proběhnout nejrůznějším způsobem: během přenosu můžete např. současně snížit krytí přenášeného obrazu, použít dílčí maskování pomocí některé existující masky, alfa-kanálu či s využitím hranice transparentnosti - a to stále ještě nejsou ve hře režimy prolnutí! Teprve zapojíte-li interakce, začíná ta pravá legrace. Cílový prostor se pak stává jakousi alchymistickou dílnou, ve které můžete namíchat nejrůznější obrazové koktejly: k cílovému obrazu pak můžete přidat třeba jen světla zvoleného zdroje, nebo jen jeho stíny a nebo jen maskou vymezené oblasti některého jeho kanálu atd. A to už není tak nezajímavé, to už můžete ocenit jak při běžné fotoeditační práci, tak např. při přípravě masek komplikovaných objektů apod. (Ještě o něco komplexnějším nástrojem v tomto smyslu je funkce Calculations/Výpočty).

Tím jsem se jen chtěla dostat k tomu, že na základní úrovni využití má funkce Apply Image mnoho jiných, možná pohodlnějších alternativ. Její praktický význam a sílu pocítíte teprve při využívání jejích dalších možností - někde je ale dobré začít, a proto ty dnešní jednoduché příklady.

Ještě pár drobností...
Vzhledem k tomu, že během práce s Apply Image je nutné hlídat několik věcí najednou, občas se může stát, že funkce přece jen udělá něco jiného, než jste čekali. Z vlastní zkušenosti vím, že k tomu vždy má nějaký dobrý důvod. Většinou za to může jen drobná nepozornost při definování zdroje a cíle; někdy však uživatelé od této funkce očekávají věci, které jednoduše nedělá - a překvapení je na světě. Abyste tedy důvod případného "nelogického" chování mohli brzo odhalit, připomenu ještě několik drobností, které je dobré si při práci uvědomit.

1) Pokud jako cíl použijete prázdnou masku, vrstvu, kanál, je to v pořádku a nic dalšího řešit nemusíte. Použijete-li však pro cíl některou vrstvu, masku, kanál s nějakým obsahem, musíte počítat s tím, že o původní obsah přijdete. Původní obsah bude jednoduše nahrazen (pracujete-li v základním nastavení, tj. bez interakcí) novým aplikovaným obrazem.

2) Pokud jde o definování zdroje - sloučená podoba vrstev a sloučená podoba kanálů jsou dvě zcela odlišné věci. V prvním případě (položka Layer: Merged) jde o sloučení vrstev, tedy o výslednou kompozici aktuálně viditelných vrstev vícevrstvého obrazu. Ve druhém případě (položka Channels: RGB/CMYK) jde o kanálové sloučení, tedy o plnobarevné (tzv. kompozitní) zobrazení obrazu namíchané ze všech základních barevných kanálů. To vypadá jako samozřejmost, během práce se však může stát, že si neuvědomíte, s jakými informacemi vlastně aktuálně pracujete; kompozice vrstev a kanálové zobrazení se totiž dají vzájemně libovolně a nezávisle kombinovat. Takže např. pro sloučenou kompozici vrstev můžete využít její plnobarevnou (sloučenou RGB/CMYK) kanálovou podobu, ale také jen některý z kanálů; totéž však platí také pro kteroukoli samostatnou vrstvu - také u kterékoli vrstvy můžete využít jak její plnobarevnou (sloučenou RGB/CMYK) kanálovou podobu, tak jen některý z jejích kanálů; a barevný kanál konkrétní vrstvy není totéž, co barevný kanál sloučené obrazové kompozice. Počet možných kombinací se tím zvyšuje, variabilita práce však také.

3) Pokud jde o možné kombinace - v základním manuálu se dočtete, že funkce Apply Image slouží pro kombinování vrstev a kanálů. O maskách se nemluví, jako by pro ně funkce použitelná nebyla. Masky však můžete kombinovat a přenášet stejně jako jiné části souboru. Pokud však nějakou existující masku chcete zvolit jako "zdroj", je nutné nejprve vybrat příslušnou vrstvu, která tuto masku obsahuje; jinak maska v rámci rozbalovací paletky není dostupná.

4) Co se týká samotných interakcí, pro dnes popsaný postup je nepotřebujete. Naopak, jak už jsem několikrát zmínila, je dobré pohlídat základní nastavení Normal. Pokud byste však náhodou zapomněli nastavení zkontrolovat a nevědomky použili některý z režimů, může se stát, že žádný rozdíl přesto ve výsledku nezaznamenáte. Za určitých okolností totiž k interakci vůbec nedochází, přesto, že je v rámci dialogového okna nastavena. To se stává tehdy, když je cílový prostor prázdný. V rámci funkce Apply Image spolu reagují zvolený zdrojový obraz a obsah cílového prostoru, je-li však cílovým prostorem např. prázdná vrstva (která neobsahuje žádné obrazové informace, které by Photoshop mohl pro interakce použít), není s čím reagovat, takže k žádné vzájemné interakci ani nemůže dojít; aplikovaný zdrojový obraz tedy stále zůstává v původní podobě. Je-li cílovým prostorem naopak třeba "prázdná" bílá maska (bílá - to už jsou obrazové informace s hodnotou "bílá"), některé interakce v tomto případě už proběhnou (konkrétně interakce "citlivé na bílou").

Ačkoli je funkce Apply Image založena na poměrně prostém principu, množství využitelných kombinací celou situaci trochu komplikuje a znepřehledňuje. Chcete-li do možností této funkce proniknout, začněte s jednoduchými operacemi. Na mechanismus ovládání si rychle zvyknete a můžete pak začít postupně objevovat i další její možnosti. K některým se příležitostně vrátím v samostatném tutoriálu.

5) Pro úplnost uvedu ještě jeden jednoduchý příklad, tentokrát s využitím interakcí. Půjde o vzájemné prolnutí kanálu a vrstvy. Důvodů proč prolínat vrstvu s kanálem může být spousta (nejrůznější barevné/tonální korekce, příprava masek aj.), v tomto případě jsem zvolila jednoduchou ukázku s využitím režimu Násobit. Cílem úpravy bude zvýraznění kresby CMYK obrazu.

Pro zvýraznění kresby fotografie existují nejrůznější techniky (záleží na tom, s jakými informacemi a v jakém režimu pracujete), pro názornost a snazší pochopení funkce jsem záměrně vybrala CMYK obraz, u kterého se využití informací jeho vlastního černého "K/Black" kanálu přímo nabízí; potřebné využitelné informace jsou totiž pěkně pohromadě, takže pro dosažení zamýšleného výsledku není nutné podnikat už žádné další (předchozí ani následné) kroky. Rozumíte-li režimům prolnutí, pak dokážete odhadnout, že při prolnutí tohoto kanálu s fotografií můžete výhodně využít právě režim Násobit/Multiply, při kterém zůstanou všechny "bílé" kanálové informace mimo hru a zbylé "šedé a černé" informace zajistí požadované zvýraznění. Jinými slovy: touto jednoduchou operací vlastně nepřímo "znásobíte" účinek původního černého kanálu. Tím dojde ke zvýšení podílu černé složky na celkovém zobrazení, což se ve výsledku projeví jako celkové zvýraznění kresby fotografie. Takže jak na to?

Stačí pouze aktivovat vrstvu s fotografií a uvnitř dialogového okna pak nastavit "K/Black" kanál a režim Násobit/Multiply. Vybrané kanálové informace pak budou aplikovány (podle algoritmu zvoleného režimu) přímo na původní fotografii. Výsledkem bude už zmíněný účinek.

K podobnému výsledku byste dospěli také tehdy, kdybyste např. prolnuli tento černý kanál se sebou samým (opět v režimu Násobit); v tomto případě by tedy nešlo o interakci vrstva - kanál, ale kanál - kanál; pro Apply Image hračka. Jedna situace má vždy několik řešení.

Když si představíte, co všechno dokážou "zvládnout" režimy prolnutí, využíváte-li je ve spojení s pouhými vrstvami (od nejprostších korekcí kontrastu, barevnosti, tonality, kresby, přes kolorování, selektivní expoziční úpravy až po filtrování detailu při přípravě složitějších masek) - dokážete si představit, kolik nejrůznějších variant a kombinací asi můžete získat, když můžete vzájemně prolnout vlastně cokoli s čímkoli? Ne každá výsledná kombinace získaná pomocí Apply Image má sice praktické využití, těch využitelných jsou však desítky, stovky ... A jediným klíčem k tomu všemu jsou právě režimy prolnutí, protože o ně tady primárně jde.