Transformers: Dark of the Moon – posouvání hranic VFX - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

8. srpna 2011, 00.00 | Před pár lety Michael Bay tvrdil, že třetí Transformeři budou komornější. Věřil tomu někdo? Trhák, který za pouhý měsíc vydělal miliardu dolarů, je větší než cokoliv, co jsme zatím mohli vidět. Nahlédněte s námi pod pokličku trikových mistrů. Tenhle kolos nemá obdoby!

Když jsem před několika týdny opouštěl kino po zhlédnutí nejnovějšího letního blockbusteru Michaela Baye Transformers: Dark of the Moon, pamatuji si, že mi hlavou běžela jediná otázka. „Jak to sakra všechno udělali?“ Myslel jsem si, že toho o vizuálních efektech vím dost na to, abych dekódoval většinu filmových záběrů a sám usoudil, jak asi byly vytvořeny. Když jsem však sledoval gigantické červí roboty, kteří si provrtávali cestu chicagskými mrakodrapy, jež se navíc v záplavě tříštícího se skla, oceli a betonu řítily k zemi, dokázal jsem jen kroutit hlavou.

Jakmile jsem pak začal zjišťovat bližší informace o tom, jak byly efekty pro třetí díl robotí série zhotoveny, zjistil jsem, že jsem to vlastně věděl. Pouze jsem tomu nechtěl uvěřit. Odpověď je totiž prostá – v tomhle filmu je úplně všechno. Záběry, nad kterými se tají dech, jsou vyrobeny kombinací všech možných i nemožných trikových postupů, v měřítku, které ještě nikdo předtím nevyzkoušel. Miniatury, speciální triky na skutečných scénách, digitální prostředí, camera mapping, CG charaktery složené z rekordních počtů součástek, to všechno zkombinované dohromady – a pořád je to jen zlomek toho, co bylo potřeba, aby byl jediný takový záběr zdárně dokončen. Jeden úsměvný fakt za všechny: v závěrečných dnech postprodukce byla ILM render farma pro Transformers 3 zaměstnána natolik, že byla schopna vyrenderovat za jediný den to, co by normálnímu počítači zabralo... hluboký nádech... 22 let.

Minule jsme mluvili o tom, jak si britská triková studia rozdělila práci na nejnovějším Harry Potterovi. Tentokrát se ovšem podíváme do USA, ke dvěma společnostem, které pomáhaly definovat VFX průmysl možná víc než kdokoliv na světě. Lidé z Industrial Light&Magic a Digital Domain stanuli bok po boku, aby Bayovu vizi přivedli k životu.

Mistři z Industrial Light&Magic

ILM se rozhodli rozdělit práce na více jak 600 záběrech mezi své dvě pobočky – ILM San Francisco a Singapore. Firma tak měla na starosti valnou většinu sekvencí z filmu a zvláště pro oddělení v Singapuru to byla velká zkušenost, neboť fungovalo vůbec poprvé jako rovnocenný partner pro svého zkušenějšího sanfranciského bratříčka. To znamenalo, že se i jich týkalo to „všechno“, co se muselo na filmu provést – od základního layoutu, přes animaci, modelování, rotoscoping, svícení a finální compositing, to vše navíc ve 3D, ať už v pravém stereoskopickém či připraveném pro konverzi 
(kterou prováděla externí studia).

ILM mělo při vývoji filmu zcela unikátní pozici. Michael Bay, s nímž firma úzce spolupracovala již od prvních animatiků, jí totiž dovolil přímo ovlivňovat scénář filmu a víceméně vytvářet celé sekvence dle vlastní režie. A ať už si o tomto postupu myslíte z hlediska kinematografie cokoliv, rozhodně se mu to při točení bitek přímo v ulicích Chicaga vyplatilo. Režisér totiž pro nové Transformery vyžadoval ještě jednu věc – aby co nejvíc z toho, co se na plátnech odehrávalo, bylo točeno v reálu.

Režisér Michael Bay na place. K natáčení byly použity také stereo kamery Fusion, dárek od Jamese Camerona.

Již na začátku samotného procesu bylo tedy rozhodnuto, že město nebude vytvořeno jen z jedniček a nul, nýbrž že se filmaři vydají přímo do ulic. Úkolem pro trikové pracovníky pak bylo poskládat realitu a CG dohromady a v případě digitálních prostředí vytvořit vše tak, aby to bylo k nerozeznání od předlohy – což, jak známo, je postup ze všech nejnáročnější. „Poslali jsme do Chicaga tým čtyř lidí, kteří zdokumentovali všechny filmové lokace za různých denních dob a nasvícení,“ říká Scott Farrar, ILM supervizor pro třetí Transformery. „Budovy, které měly být převedeny do digitální podoby, jsme nafotili od shora dolů, vytvořili sférické mapy všech scenérií, které bylo posléze možno použít jako pozadí pro jakýkoliv myslitelný záběr.“ Ve chvíli, kdy bylo vše připraveno, začali pracovat matte painteři – a doplnili je o destrukci a špínu. To byl ale stále teprve začátek.

Hvězdou filmu se již od prvního traileru stal gigantický Driller, mechanické červí stvoření, které si ochočil jednooký Shockwave. Kdykoliv se tato dvojka dostane na scénu, začnou se dít divy – a tím největším z nich je sekvence, kdy Driller přepůlí a pokácí jeden z chicagských mrakodrapů. „Existuje skutečná budova, kterou jsme pro film zkopírovali podle předlohy z  Wacker Boulevard,“ říká Farrar. „Dlouhé měsíce jsme se s ní seznamovali, kopírovali každý čtvereční metr, přesně studovali jak se chovají světla, stíny a odlesky, až jsme tu věc znali zcela nazpaměť. A pak jsme ji zničili.“

K utáhnutí neuvěřitelného množství detailů – od praskající betonové konstrukce, přes tříštící se skla, až po objekty klouzající a padající v interiéru budovy, využili v ILM svůj vlastní in-house software, pravděpodobně jediný, který něco takového v současné době může zvládnout. Přípravy se točily hlavně okolo toho, jak destrukci provést procedurálně, tak, aby byla časově náročná ruční animace nutná v co nejméně případech.

A jako by to samo o sobě nestačilo, do toho všeho byl ještě zasazen Driller, který se ovíjel a provrtával skrz každý kus mrakodrapu. Decepticon, jehož model z pohledu komplexity překonal vše, co v ILM kdy vytvořili. „Byl složen ze 70 tisíc částí,“ odhalil Farrar. „Je to 7x víc než má Optimus Prime, který byl ještě před několika lety považován za nejsložitější model v historii VFX.“ Autoři museli mnohdy čekat víc než hodinu, než se monstrum vůbec načetlo do počítače a ani tehdy nemohli operovat s jeho kompletní verzí – nejvýkonnější systémy s ním byly schopné smysluplně pracovat až ve chvíli, kdy se povypínala jeho chapadla. Ve výsledku tak byla animace prováděna ve 3-4 passech a render jediného framu s Drillerem i mrakodrapem pohromadě zabral 36 hodin!

Obrovský Driller v akci...

...a v celé své kráse.

Další scénou, během níž většině diváků nejspíš spadla čelist do klína, byla ta, kdy se Bumblebee při zběsilém útěku po dálnici transformoval z nablýskaného Chevroletu Camaro do své robotí podoby, prolétl nad vozem plným plynových bomb a při dopadu se změnil zpět na auto – to vše společně se Samem (Shia LaBeouf), který mezitím bezmocně plachtil vzduchem. „I tady chtěl mít Michael [Bay] vše co nejvíc reálné,“ vzpomíná Farrar. „A tak jsme Shiu natočili na bluescreenu, zavěšeného na drátech, jak letí vzduchem, to vše při snímací frekvenci 120 fps. Pozadí jsme dodali jednak z reálného natáčení v Long Beachi, kde bylo přítomné i skutečné Camaro, které sloužilo pro referenci – a ostatní se dodělalo digitálně.“ V tomto případě létající roboti, stíhající Decepticoni, vybuchující auta, poletující plynové bomby, prach, úlomky kovu, jiskry a další tisíce drobných detailů, samozřejmě ve slow-motion...

Průběh transformovací scény.

Třetím pomyslným vrcholem (v sérii o něco menších VFX vrcholů) se stala scéna, během které Megatron prolétl spolu s Optimem Primem interiérem úřednické budovy plné lidí. „Je nesmírně náročné vytvořit destrukci a vybuchující úlomky modelů, aniž by vypadaly příliš digitálně,“ vysvětluje Farrar. „Naše volba pro tento záběr byla proto jasná – postavit co největší možnou miniaturu.“ Jejím vnitřkem, plným realisticky vypadajících modelů nábytku a kancelářského vybavení posléze nechali proletět zelené modely ve tvaru obou robotických hrdinů. Získané záběry doplnily o CG modely, digitální úředníky a úřednice a samozřejmě prach, špínu, oheň a vše, bez čeho se pořádné Transformers movie nemůže obejít.

Náčrt vývoje jedné ze scén.

Miniaturní budova v jednom z ILM ateliérů. Více ve videu.

Digital Domain a šílenství zvané Wingsuit

Digitální guru z firmy založené Jamesem Cameronem měli v prvé řadě za úkol vytvořit tu velkou spoustu nových „tváří“, které se ve třetím díle objevily. Pod vedením supervizora Matthew Butlera (dlouholetý CG pracovník a držitel dvou cen VES za filmy The Day After Tomorrow a The Flags of Our Fathers) tak ožil například nový domácí mazlíček hlavního hrdiny – Brains. Toto hyperaktivní malé stvoření, které je schopno změnit se během okamžiku na notebook Lenovo ThinkPad (ano, i ve třetím díle je product placementu velmi nenápadný) a vyhledat jakoukoliv potřebnou informaci, však pro jeho tým nebylo zdaleka tou největší výzvou.

Množství nových Decepticonů bylo dílem Digital Domain.

Mnohem náročnějším se totiž ukázal být vývoj Transformera nazvaného Laserbeak, který byl jakousi kombinací ptáka a hada, jenž Decepticonům sloužil jako špeh a vrah v jedné osobě. Digital Domain složitý model vymodelovali, otexturovali a posléze i narigovali, což se ukázalo zdaleka nejsložitější. „Michael [Bay] má vlastní postup, jak všechny ty složité stroje rozpohybovat, aby působily živé a uvěřitelné,“ říká Butler. „Byl s námi od počátků tvorby všech modelů a značně ovlivnil to, jak se Laserbeak pohybuje – tedy kombinací pohybu křídel a motorů umístěných na jeho zádech. Když pak byl charakter hotov, přišlo na řadu vybírání vhodných herců, kteří stroj namluví. Teprve když byl vybrán vhodný kandidát, začali jsme s finální animací, kterou jsme přizpůsobili jeho hlasovému projevu.“

Ve chvíli, kdy se v ILM zabývali tím, jak přelomit vejpůl mrakodrap, Digital Domain řešili v ulicích Chicaga své vlastní problémy. Kupříkladu jak nejlépe natočit partu šílenců, kteří volným pádem vyskakují z hořících helikoptér a plachtí na Wingsuit oblecích okolo Sear’s Tower. Rozhodně vám nyní doporučuji zhlédnout toto video, jenž vám přiblíží lidi, kteří jsou něčeho takového schopni. Z kamer připevněných na helmách neohrožených parašutistů (ale i od několika kameramanů, kteří se odvážili skočit s nimi) pak byly pořízeny záběry, do nichž v Digital Domain dodali své vizuální orgie.

„Nejnáročnější část celé sekvence byla ta, když naši „Bird Men“ vyskakují z vrtulníků Osprey, zatímco venku zuří bitva,“ říká Lou Pecora, vůdce 2D oddělení DD. „Ta scéna byla splněný sen pro každého compositora – a zároveň jeho nejhorší noční můra. Všechny možné formy obrazové deformace, blur, rolling shutter, cokoliv si dokážete představit, všechno tam bylo, vše se muselo odstranit nebo obejít. Všude byl navíc reálný kouř či ohně, neboť Michael Bay rád vyhazuje věci do povětří v reálu.“ Ano, i zde režisér vyznával reál v co nejvyšší míře a po digitálu sáhl až tam, kde to opravdu nešlo jinak.

Digital Domain tak dodávali hořící helikoptéry, několik počítačových Bird Menů a vedle toho i kompletní městské pozadí, se všemi Decepticony a jejich invazními loděmi. „Jelikož byl film ve stereoskopickém 3D, nemohli jsme si dovolit dodávat pro tato pozadí jen 2D matte painting. Vše muselo mít svoji hloubku a správnou paralaxu, a tak jsme skončili s namapovanými 2.5D prostředími, kam byly zakomponovány jednoduché 3D modely,“ říká Pecora. „Všechno se to navíc dělo v extrémním slow-motionu a museli jsme si tak být naprosto jistí, že i při detailním pomalém záběru budou všechny efekty fungovat,“ doplňuje Butler. „Dokonce jsme kvůli tomu vylepšili svůj postup při tvorbě simulace ohně...“

Digital Domain mělo v neposlední řadě na starosti i celou sekvenci na povrchu Měsíce, kde se Decepticoni vyhrabávají z vesmírného prachu a míří do portálu, který je transportuje na naši planetu. „Samozřejmě, všechno je CG, protože Michael nám nedokázal opatřit žádné záběry z Měsíce...“ směje se Butler. „Mårten Larsson, náš CG supervizor, tak se svým týmem prostudoval nesmírné množství dokumentárních videí a fotografií, podle nichž pak věrohodně přetvořili měsíční krajinu.“ Tzv. Protoforms, tedy řadoví vojáci Decepticonů (další z modelů made by Digital Domain), kteří se v této sekvenci pohybovali, museli být animováni s ohledem na to, jak na Měsíci působí snížená gravitace – aniž by to vypadalo jako další forma slow-motion.

A v čem že experti z Digital Domain pracují? Tak předně je to Maya, v níž byla vymodelována většina CG modelů. Ty tvůrci sem tam oťukávali v Mudboxu a posléze renderovali v RenderManu (až na několik speciálních passů, pro které použili V-Ray). Pro tvorbu digitálních prostředí a dokreslovaček byl samozřejmě zvolen Photoshop, compositing obstaral Nuke. Zajímavé nicméně je, že Michael Bay si natolik oblíbil digitální kamerové odlesky, tzv. lens flares, až se autoři rozhodli převést do Nuku populární plug-in Optical Flares od firmy VideoCopilot, nástroj jinak exkluzivně vyvíjený pro Adobe After Effects...

Digital Domain využili i populární plugin Optical Flares od VideoCopilot.

Hranice byly znovu posunuty

Ať už se na nejnovější filmový trhák Michaela Baye díváte jakkoliv, jeho vizuální efekty lze skutečně jen obdivovat. Zlí jazykové mohou stokrát tvrdit, že všechna ta načinčaná krása bude brzy zapomenuta, minimálně v tomto případě si však dovolím tvrdit, že to není pravda. Po odchodu z kina si sice vůbec nebudete pamatovat, o čem to vlastně bylo, ale scény „Bird Menů“, obrovský Driller či pád mrakodrapu, ty vám z mysli jen tak nevymizí. Jak říká sám Bay: „Nepřišel jsem léčit rakovinu, ale bavit lidi.“ To se mu s každým jeho filmem zatraceně daří – a kromě toho ještě spolu s Jamesem Cameronem neustále posouvají hranice toho, co je v trikovém průmyslu možné. Nezbývá než čekat, co nám tento nezastavitelný megaloman přinese příště.

Máte k tomuto článku nějaké námitky, komentáře, připomínky? Neváhejte nás kontaktovat na .