Správa písem pod Mac OS X - Suitcase 10 - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

20. listopadu 2001, 00.00 | Stejně jako ve Windows, ani na Mac OS X není správa písem nijak závratná. Jde o jedno z mála míst, která nechávají výrobci operačních systémů na jiných firmách, které toho dokáží využít.

Extensis Suitcase je poměrně známý program pro správu písem, který je od letošního roku dostupný také pro Windows. Kromě verzí pro Mac OS a Windows má firma také Suitcase Server, který slouží pro správu písem ve větších organizacích. Nejnovějším přírůstkem je Suitcase Ten neboli Suitcase 10 pro Mac OS X 10.1. Firmě Extensis to vyšlo stejně jako Microsoftu. Obě mají právě desátou verzi produktu, která vyšla přesně na „desátý operační systém“.

Suitcase je dlouholetým konkurentem Adobe Type Manageru, který ovšem vzdal snahu být za každou cenu na Mac OS X. Vlastně ani není divu, protože primárním cílem Adobe Type Manageru bylo zajištění rastrování písem, a pouze verze Deluxe měla navíc integrovanou správu. Protože ATM je nyní integrováno přímo do jádra operačního systému Mac OS X, není potřeba pro něj dále tvořit rasterizér.

Jaké jsou vlastně nároky na správce písem? Měla by umožňovat tvorbu skupin písem a jejich aktivaci či deaktivaci. Dále by měl zvládnout vypsat informace o písmu (autor, název, typ), umožňovat tvorbu jednoduchých náhledů (včetně tisku). Poslední velmi příjemnou vlastností, kterou ovšem nemá každý správce písem, je možnost automatické aktivace písem podle požadavků aplikace. Dle papírových předpokladů zvládne Suitcase 10 všechny výše uvedené požadavky a má ještě něco navíc.

Začneme trochu netradičně, instalací. Zatímco před lety šlo o téměř povinnou součást recenze. Později se situace normalizovala, takže nebylo o čem psát. Na Mac OS X je opět vše jinak. Nejen že záleží na přístupových právech a verzi systému, ale občas také na skutečnosti, jak systém probudíte, pardon, spustíte. Přesto je pravděpodobné, že skončíte u dvou možností instalace - buď jako uživatel root nebo přes spuštěnou vrstvu Classic. U Suitcase jsme nejprve zkoušeli uživatele s administrátorskými právy, ale program při instalaci spadnul, takže jsme skončili u roota.

Rozhraní programu odpovídá obvyklým požadavkům na „desítkovou“ aplikaci, včetně všech stínovaných a průhledných prvků. Ponechme stranou, zda je to dobře nebo špatně, Suitcase jednoduše snadno zapadne mezi ostatní standardní aplikace.

Základní okno aplikace je rozděleno na tři části. Vlevo nahoře jsou zobrazeny sady písem, vlevo dole seznamy písem a vpravo náhledy vybraných písem. Sady písem lze vytvářet několika způsoby. Můžete například vytvořit novou prázdnou sadu a příkazem v menu do ní přidat písma. Nebo stačí vzít složku z disku a upustit ji do části se sadami. Při této operaci se vytvoří nová sada podle názvu složky a vloží se do ní všechna její písma. Vše funguje tradičním Macintoshovským způsobem, tedy písma se nikam nekopírují, pouze se na ně vytvoří odkaz. To může být trochu problém, pokud vytvoříte sadu například z písem na síťovém disku nebo na CD-ROM. Potom musíte pamatovat, že máte písma nejprve nakopírovat na lokální disk...

Roletový seznam zobrazení písem

Pravá dolní část se zobrazenými písmy se liší podle volby v roletovém seznamu nebo nabídce View. Můžete v ní nechat zobrazit všechna písma, pouze písma spravovaná Suitcasem, písma vybrané sady, aktivní písma, dočasně aktivní písma, systémová písma, síťová písma...

Každé písmo může mít navíc před sebou malou ikonu, která říká, zda je písmo aktivní. Například zelená tečka znamená trvale aktivní písma, žlutá tečka písma aktivní do dalšího restartu, znak Mac OS písma systému 10 a devítka písma systému 9. Po rozbalení jednotlivých kufříků navíc zjistíte, zda je písmo OpenType, TrueType nebo postscriptové Type 1, stejně jako písmolijnu.
Jedinou drobnou chybou je špatné zobrazení nelatinkových písem. V systému 10 je několik málo japonských a čínských písem, která jsou (zřejmě pro větší pobavení) pojmenována asijskými znaky. Zatímco systém zobrazí názvy těchto písem korektně, Suitcase je zobrazuje jakousi verzí latinkového písma.

Pravá část okna zobrazuje náhledy jednotlivých písem, přičemž zvládne různé formáty zobrazení, od klasické Rychlé lišky až po vámi zadaný text. Pro ověření kresby písma je to více než dostatečné.

Tímto aplikace plní základní funkce, které se chtějí po správci písem. Písma můžete kdykoli zapnout, případně zapnout celou sadu a nemusíte pořád něco kopírovat do systému a ze systému. Je to velice pohodlné a žádný grafik se bez toho neobejde.

Jak je to ovšem s automatickou aktivací? To jsme zjišťovali jednak v samotném systému, a potom také v Suitcase. Testovací aplikace byly tři: Adobe Illustrator 10, Microsoft Word X a TextEdit. Výsledek bohužel není potěšující. Zatímco v systému 9 autoaktivace alespoň většinou fungovala, v systému 10.1.1 se nám ji nepodařilo přesvědčit k práci. Pokud máte aplikaci spuštěnou a vypnete ji nějaké používané písmo, stále ho v nabídce nabízí, pouze ho špatně zobrazuje. Pokud je naopak písmo neaktivní a otevíráte dokument, který ho obsahuje, aplikace nedokáže o toto písmo požádat, takže ohlásí chybu. Je možné, že na nějaké mírně jiné verzi systému to bude fungovat, ale nám to nefungovalo. (Podle informací z Extensis je kompatibilita zatím ověřena u Illustratoru 9 a Wordu 2001. Ale proč to nejde v TextEditu?)

Předvolby Suitcase 10

Pokud se podíváte do manuálu, který je přiložený k programu, nabudete dojmu, že se tam popisuje jiná aplikace. Zatímco v manuálu je možnost trvalé i dočasné aktivace písem, vám bude nejspíš fungovat pouze dočasná. Pokud chcete písma aktivovat trvale, musíte nejprve do preferencí, a tam „přehodit výhybku“.

Celá jedna část programu je zaměřena na práci se síťovými písmy dostupnými přes Suitcase Server. Bohužel tento produkt zatím nemáme, takže jsme tyto funkce nemohli vyzkoušet. Možnost práce s jednotnou sadou písem v celé firmě zní ale lákavě, protože můžete zajistit konzistenci jejich používání. V dnešní době různých nekvalitních písem je to opravdu potřeba.

Kromě programu Suitcase se vám nainstaluje také aplikace FontBook pro vytváření vzorníků. FontBook je dostupný přímo z nabídky Suitcase a vás jistě při této volbě překvapí, že se začne spouštět Classic. Ano, FontBook zatím není karbonizován, takže musíte vystačit s tím, co máte. Pokud program srovnáme s oblíbeným Font Ganderem, jsou jeho možnosti o něco chudší - umožňuje volbu různých typů vzorníků, ale nemá šablony. (Mimochodem, Font Gander také zatím není karbonizován.)

Vzorník z programu FontBook

Suitcase poskytuje poměrně standardní možnosti práce s písmy, na které jste zvyklí z programu ATM nebo některé z dřívějších verzí Suitcase (i když Suitcase není v našich krajích tak rozšířený). Pokud chcete pracovat v Mac OS X s písmy, tak momentálně ani jinou možnost než Suitcase nemáte, takže není proč váhat. Cena 99,95 USD je poměrně slušná a zhruba odpovídá ceně ATM Deluxe. Pokud již nějakou verzi Suitcase vlastníte, upgrade vás přijde na 49,95 USD, což je také velice pěkné. V současné době nabízí firma Extensis velice zajímavý bundle, který obsahuje Suitcase 10, GraphicsConverter, FontBook, Type Efex a sadu písem PLAZM za cenu 199,95 USD.

Poznámka: Autor se tímto co nejsrdečněji omlouvá za velikost a kvalitu screenshotů. Bohužel poloprůhlednost a čárkovanost nového systému nedovoluje lepší možnosti.