Softwarové RIPY a Digitální tisk - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

rip

rip

22. února 2006, 00.00 | Tímto článkem otevíráme seriál, zaměřený na specializované softwarové ovladače tiskáren a tiskových technologií. Námětem našeho úvodního dílu bude jakési obecné představení, které poskytne základní přehled a seznámení s tímto segmentem trhu.

Tímto článkem otevíráme seriál, zaměřený na specializované softwarové ovladače tiskáren a tiskových technologií. Námětem našeho úvodního dílu bude jakési obecné představení, které poskytne základní přehled a seznámení s tímto segmentem trhu. V připravovaných dílech si také blíže představíme i konkrétní produkty a doporučení, pro jaký segment použít které řešení. V souvislosti s tím si také nastíníme rozdíly v používaných technologiích digitálního tisku.

Úvodem

V současné době se díky technickým inovacím rozšířil digitální tisk do všech sfér lidské činnosti. Existuje několik technologií, pomocí kterých je možné dostat obraz v požadované formě a kvalitě z digitálních nebo digitalizovaných dat. Některé z těchto technologií se staly dostupné i pro segment menších firem, dále pro náročné fotoamatéry nebo též pro konečné spotřebitele. Námětem tohoto článku, respektive seriálu, bude jednoduchý a všeobecný přehled specializovaných softwarových ovladačů tiskáren, tiskových technologií i konkrétní představení některých z nich a doporučení, pro jaký segment použít které řešení.V souvislosti s tím si představíme rozdíly v používaných technologiích digitálního tisku. Vzhledem k tomu, že dané téma je opravdu široké, budu se v článku věnovat přednostně inkoustovým tiskárnám se zaměřením na digitální fotografii a digitální nátisk. Částečně zabrousíme také do segmentu LFP neboli velkoformátového tisku. Informace směřují k profesionálním i amatérským fotografům, předtiskovým a reklamním studiím, zadavatelům v polygrafii, případně všem, kteří to s digitálním tiskem myslí vážně.

Vývoj

Úvodem si dovolím jen stručný přehled vývoje. Jako hlavní mezník ve vývoji programů a ovladačů k výstupním zařízením v jejich dnešní podobě, byl a je především počin společnosti Adobe. Ta přinesla platformu Adobe PostScript (dále jen PS). Jedná se o programovací jazyk, speciálně vyvinutý pro správnou grafickou interpretaci tištěných, nebo jinak zobrazovaných dat. Hlavní podmínkou je tzv. WYSIWYG (co vidíš to dostaneš), věrné zobrazení zpracovávaného dokumentu (stránka, obrázek) na monitoru a jeho následné vytištění nebo případně přenesení dokumentu na film či jiné médium pro další zpracování tak, aby odpovídal zobrazované předloze. Všechna zařízení podporující PS by přitom měla být schopna naprosto shodně interpretovat data ze stejného zdroje (že tomu tak vždy není, je věc jiná). Další výhodu představuje kvalitnější a rychlejší zpracování náročných grafických dat. O to se stará Raster Image Procesor (dále jen RIP). Výhodou PS je zejména kvalitní převod původně vektorových dat na rastrové. Samozřejmě, PS může obsahovat i přímo rastrová data. Ekvivalentem PS i když poněkud v jiné oblasti mohou být tiskové protokoly výrobců tiskáren.

Původně byly RIPy specializované počítače, dodávané k osvitovým jednotkám pro expozici filmů pro polygrafii a jejich ceny představovaly horentní částky. Podobné RIPy jsou integrovány do osobních PS tiskáren, kde se o rastrování stará přímo procesor v tiskárně. V současné době je tohle řešení hojně vidět v segmentu laserových kancelářských tiskáren. Postupně se zvyšováním výkonu, dostupnosti a poklesu cen osobních počítačů přestalo být řešení specializovaných samostatných hardwarových RIPů opodstatněné. Takovéto řešení je možné vidět dnes už jen u velkých produkčních digitálních tiskáren, které běží většinou na UNIXu, nezřídka též na platformě Sun Solaris. Dovolím si tvrdit, že u těchto strojů jde dnes jen o prestiž a jakési poukazování na výjimečnost a samozřejmě o to vyšší pořizovací částku, než přínos výkonu, nebo spolehlivosti takovýchto RIPů. Výpočetní síla softwarových RIPů ve spojení s dostupnou výpočetní technikou si mnohdy funkčně ani ve výkonu nezadá s těmito "extrémně" profesionálními stroji, ba dokonce je předčí. Tím se dostáváme k dnes nejrozšířenějšímu způsobu zpracování hotových tiskových dat na profesionální úrovni. Jsou to právě softwarové RIPy. Většina z nich je úzce spojena s PS od Adobe, případně využívají GhostScript nebo vlastní řešení a nesou v sobě pozůstalost danou využitím v segmentu DTP, kde se zasílaly kompletně vysázené stránky. V současnosti se díky popularitě digitální fotografie a velkoplošnému tisku začalo přihlížet i na další formáty souborů, především JPG a TIFF. Hojně využívaný formát PDF je pokračovatelem Adobe PS a úzce s ním souvisí.

Právě kvůli různému zaměření se vyprofilovaly specializované RIPy pro různá řešení. Existují také specializované tiskové programy, které však nejsou v pravém slova smyslu RIPy. Tyto aplikace sice tisková data zpracovávají, ale o jejich rastrování se stará tiskový ovladač od výrobce tiskárny, přes který jsou data posílána. Nicméně vzhledem k jejich zaměření konkurují v oblasti digitální fotografie pravým RIPům a později je s nimi porovnáme a ukážeme si zásadní rozdíly v použití. Samotné rastrování před tiskem probíhá v RIPu za použití algoritmů. Po stránce softwaru záleží na jejich kvalitě v největší míře, jak se dokument nebo fotografie vytiskne. Mnohdy tyto algoritmy jsou stejné pro různé výrobce. Důvodem je licencování stejného jádra - interpreteru, např. Adobe CPSI 3, nebo Jaws RIP od Global Graphics. Pak se jednotlivé RIPy liší jen "nadstavbou" a funkčností, což ovšem dělá v mnoha případech velké rozdíly v použitelnosti. Vzhledem k zaměření článku se zde budu více věnovat softwarovým RIPům, určeným zejména pro inkoustový digitální nátisk a fotografický tisk.

Výstupní zařízení a technologie tisku

Krátce se budu věnovat vlivu zařízení (tiskárny) na kvalitu výstupu. Již vzpomínané osvitové jednotky na film jsou na ústupu a podobně jako profesionální skenery postupně mizí. Nahrazují je jednotky s přímým osvitem tiskových desek - PlateSettery. Zde je kladen důraz na přesnost osvícení (vypálení) tiskového bodu na desce. Jako technologie jsou používány různé druhy laserů, UV osvícení nebo LED diody. V současné době se dá říct, že kvalitativně zde nejsou téměř žádné rozdíly. Hlavní požadavky se proto soustřeďují na rychlost, cenu spotřebního materiálu (desek), servisu, a začlenění do stávajícího výrobního procesu. U inkoustových tiskáren je situace podstatně rozmanitější. Zde se využívají tři základní technologie. První, nejméně rozšířená je continuous inkjet - technologie, při které je ze souvislého proudu inkoustu oddělena kapka - například elektromagneticky - a ta je následně přesně umístněna na médium (papír). Inkoust nepřetržitě proudí mezi zásobníkem a tiskovou hlavou. Zde je nejznámějším představitelem bývalá společnost Creo - odkoupená Kodakem, která prodává tiskárnu VERIS proofer, určenou pro digitální nátisk. Jedná se konstrukčně o dost výjimečné zařízení za neméně výjimečnou cenu. Kvalitou tisku nijak nevyčnívá. Jako hlavní výhody jsou udávány neměnná velikost a přesnost tiskového bodu. Považuji to ale za diskutabilní, ovšem bez exaktního porovnání s jinou tiskárnu na odlišném principu si netroufám o hodnocení. Hlavní výhoda uplatnění je v rychlosti tisku. KODAK VERSAMARK jsou v současné době nejrychlejší inkoustové tiskárny a dají se srovnávat v některých oblastech s rychlostí ofsetového rotačního tisku. Jen pro představu, takových dva tisíce stránek za minutu už je pořádný výkon.

Další dnes nejrozšířenější je tepelná technologie inkoustového tisku s hlavními představiteli na trhu - Canon a HP. Inkoust je vystřelován za pomocí rychlého zahřívání uvnitř trysky. Bleskurychlým zahřáním vevnitř vznikne bublinka, která velkou rychlostí vypudí kapku inkoustu a ta dopadne na potiskovaný materiál. Z hlediska přesnosti tisku, neboli umístnění tiskového bodu, jsou na tom zde zapomínané technologie podobně (platí pro maximální režim kvality tisku). Hlavní předností se jeví rychlost tisku. Vývoj naznačuje že do budoucna by mohla ještě znatelně narůst. Největším zádrhelem jsou nároky na inkoust, který díky zahřívání musí splňovat specifické vlastnosti. Z tohoto důvodu je kupříkladu nasazení v oblasti produkčního LFP - velkoformátového tisku nízké, protože se musí používat inkousty, které vyžadují pro potisk materiál se speciální absorpční vrstvou (ta je přítomná téměř u všech materiálu pro fotografický tisk).

Posledním používaným způsobem inkoustového tisku je piezo technologie. Inkoust je z trysek vytlačován velkou rychlostí za pomoci rozpínání krystalu, který změní svůj tvar při zavedení elektrického impulzu. Dominantním výrobcem je společnost Epson. Jinou společností, která ovšem jen vyvíjí a prodává tiskové hlavy je Xaar. Ty ale najdeme výhradně u produkčních velkoformátových tiskáren. Hlavní výhodou piezo-elektrického tisku je širší možnost uplatnění díky mechanickému vystřelování kapek inkoustu. Díky tomu je možné použít solventní inkousty na bázi rozpouštědel, kterými je možné potisknout téměř jakýkoli povrch, podobně, jako to děláme s acetonovými barvami. Zřejmě to byl jeden z důvodů odkoupení Scitexu společností HP, která nedokázala tento segment pokrýt. Proto je zde možnost rychlejšího vývoje inkoustů a tím i kvality tisku. Na druhé straně má piezo svůj rychlostní strop související s fyzikálními možnostmi, proto zřejmě další zrychlování tisku bude závislé na šířce tiskové hlavy, případně s možností využití jiných prvků (molekul) s piezoelektrickými vlastnostmi.

Shrnutí hlavních výhod technologií inkoustového tisku:

A. kontinuální – přesnost tiskového bodu, rychlost
B. tepelný – rychlost, cena
C. piezo – široký rozsah využití, inkousty