Přímé barvy v aplikacích Adobe CS3 (2. část) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

1. srpna 2008, 00.00 | V pokračování článku o přípravě tiskové zakázky obsahující pouze dvě tiskové barvy se v druhém díle zaměříme na InDesign a přípravu dat pro tiskárnu.

V minulém díle jsme si vysvětlili jak připravit dvoubarevné podklady v Illustratoru a Photoshopu. Pro osvěžení nejdříve obrázek ukazující cíl našeho snažení.

InDesign

Externí soubory máme připraveny, takže nám nic nebrání pokračovat v InDesignu. I do InDesignu lze importovat barvy do palety Vzorníku díky paletě barev uložené ve formátu ASE. Nebo můžeme využít jinou vlastnost a to automatického přidání přímých barev při nalinkování souboru, který tyto barvy obsahuje. V našem případě to je jak „logo“, tak bitmapový obrázek kočky.

Ještě než se pustíme do práce, vraťme se na chvíli k problému výplně objektu 80 % 5807 a 20 % 5747, který jsme řešili v Illustratoru. V InDesignu lze tento problém řešit úplně stejně, tedy položením dvou objektů na sebe a zapnutím atributu přetisku výplně u vrchního. Pro kontrolu zobrazení je pak nutné si zapnout náhled výtažků (Okna / Výstup / Náhled výtažků).

Pokud ale bude takto připravovaný dokument růst co do složitosti, vězte, že výkonnost práce půjde rapidně dolů a naopak riziko chyby prudce poroste. Zvláště náchylné k chybám jsou pak dokumenty, které ještě nemají zcela ucelený koncept a jejichž podoba vzniká „za pochodu“. Nicméně pořád to je to jedna z cest, jak dokument připravit. Tu zajímavější a daleko bezpečnější si ukážeme nyní.

Míchané tiskové barvy

Co s tím? Lze to vyřešit velice elegantně a celkem bezbolestně – pomocí míchané tiskové barvy. Pod tímto lehce zavádějícím pojmenováním se skrývá přesně to, co potřebujeme – vytvoření nového políčka barvy ve Vzorníku, které bude složeno tak, jak si usmyslíme. Aby se volba vůbec zpřístupnila, je nutné mít ve Vzorníku alespoň jednu barvu definovanou jako přímou. My máme dvě, takže v menu palety Vzorníku zvolte položku „Nové políčko míchané tiskové barvy“.

V následujícím dialogovém okně si pak vyberte přímé barvy, ze kterých chcete namíchat nový vzorek barvy. Výběr provedete kliknutím na prázdný čtvereček před jejich názvem. Pak určíte zastoupení jednotlivých přímých barev. Barvu si nezapomeňte nějak systematicky pojmenovat.

V paletě Vzorníku se takto definovaná barva označí ve sloupci typu barvy ikonkou razítka se znamínkem plus. Pokud byste měli úmysl přímou barvu smíchat s nějakou základní barvou, například magentou (purpurovou), nebude Vám InDesign klást překážky.

Spokojit se s jedním políčkem by ale bylo málo. My chceme přeci vytvářet dokument s daleko více odstíny z našich dvou základních barev a na zakládání jednotlivých odstínů nemáme čas. InDesign na to myslí odpovídající funkcí pro skupiny míchaných tiskových barev. Opět platí, že volba se zpřístupní ve chvíli, kdy bude ve Vzorníku alespoň jedna barva definovaná jako přímá. V menu palety Vzorník zvolte položku „Nová skupina míchaných tiskových barev“.

Následující dialogové okno je už trošku složitější, ale není tak těžké proniknout do jeho podstaty. Základem je opět výběr příslušných přímých barev. U každé z nich pak lze zadat počáteční hodnotu, počet opakování a percentuální navýšení v dalším kroku. Výsledkem je pak skupina míchaných tiskových barev. Záleží jen na nás, jak jemné skoky jednotlivých odstínů si zvolíme. V paletě Vzorník se pak objeví příslušná hromádka nových míchaných tiskových barev, které jsou přidruženy jedné skupině. Když poklepete na skupinu, lze vstupní přímé barvy změnit a tak se změní celá skupina. Asi je zbytečné dodávat, že se tato změna promítne i do objektů, které nějakou míchanou tiskovou barvu ze skupiny využívají.

Díky těmto dvěma nástrojům (nebo přesněji řečeno jednomu?) lze náš problém s míchanou výplní řešit velmi elegantně a není třeba vrstvit na sebe objekty a hlídat přetisk, tak jak bylo popsáno v úvodu.

Kontrola a příprava dat

Při tvorbě dokumentu se můžete zase vyřádit dle libosti. Nebojte se užívat nástrojů, jako je přechod, různé režimy prolnutí či různé varianty průhlednosti – v našem případě je užit například režim prolnutí Násobit a vyjma základní průhlednosti využito efektu přechodového prolnutí. Zběžnou kontrolu vzhledu vždy proveďte za pomoci nástroje Náhled výtažků (Okna / Výstup / Náhled výtažků). Nezapomeňte si ale vypnout všechny nadbytečné barevné pláty, aby náhled byl reálný. Některé druhy prolnutí objektů se totiž promítnou i do jiných plátů než jen přímých barev.

Pokud užíváte vektorové obrázky, nezapomeňte si dát pozor na případný přetisk výplní nebo tahů uvnitř těchto obrázků. Zmiňovali jsme se o tom v kapitolce o Illustratoru v prvním díle tohoto povídání a jen pro jistotu připomínám, že všechny atributy přetisků zvolené na výplních či na tazích se uplatňují i po nalinkování do dokumentu InDesignu.

Výstup do PDF

Nyní už konečně můžeme vytvořit PDF. Tím jednodušším způsobem je export do PDF. Zde stačí držet se normy PDF/X-1a, která je již přednastavena. Popisovat, co přesně tato norma říká, je nad rámec tohoto článku, ale důležité je, že umožňuje mít v PDF přítomny přímé barvy.

Druhým způsobem jak vytvořit PDF je cesta přes Postscript a Distiller. Jisté plus, které hovoří pro zvolení tohoto postupu, je možnost ovlivnit některé další vlastnosti pro následné zpracování na RIPu. Upozorňuji ale předem, že RIPy bývají nastaveny tak, že tyto informace povětšinou ignorují. To nicméně neznamená, že je nelze přenastavit. Pro nás to ale především znamená pečlivou kontrolu dalšího procesu zpracování zakázky.

Při tvorbě PostScriptu je možné ovlivnit případné nastavení natočení autotypického rastru. O nastavení hodnot natočení úhlů pro jednotlivé barvy je vhodné se poradit s tiskárnou a tyto údaje pak uvést do objednávky. Není výjimkou, že všechny pláty zůstanou otočené na výchozích 45°, což v případě vícebarevných tiskovin (například kvadruplexu - čtyřbarvy) nemusí být úplně žádoucí. Je to stejná problematika jako při tisku CMYKem.

V případě, že jste využili pro tvorbu smíšené barvy dvou (či více) objektů přes sebe, spolu s atributem přetisku výplně či tahu, opět je vhodné si výstup velmi dobře ohlídat. Osobně mám zkušenost, že na RIPech často není dobře nastavené vyhodnocení přetisků vstupní úlohy. Ve výsledku pak jde „vidět“ pouze vrchní objekt a to rozhodně naším cílem nebylo.

Podrobně se rozepisovat o dalších volbách tisku není ani účelné. Možná se k nim vrátíme někdy v budoucnu v samostatném článku.

A proč to všechno?

Mám dojem, že klasik v podobě pana Jirotky se nemýlil, když tvrdil, že mráz, na který bychom mohli být dočasně vyhozeni, je výtečným lékařem. Ona trocha nepohodlí, kterému jsme zpočátku byli vystaveni, se nám může v budoucnu vrátit například ve spokojenosti klienta s ekonomičtější rozvahou zakázky, neboť tisk dvěma barvami prostě je o něco levnější než klasický tisk CMYKem. A ušetřenou částkou můžeme dotovat například zušlechtění tiskoviny.