Perspektiva ve fotografii: Jak na ni? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

27. února 2014, 22.08 | Perspektiva ve fotografii představuje silný výrazový prvek! Můžeme ji cíleně využít ve svůj prospěch (ke zdůraznění nebo potlačení prostorového dojmu v obraze)! Stejně tak se nám však perspektiva může postarat o spoustu krušných chvilek, stačí, když práci s ní nezvládneme! Naštěstí máme spoustu nástrojů, jak perspektivně špatné snímky opravit. Například Adobe Lightroom...

Nejprve si připomeňme, co nám vlastně perspektiva ovlivňuje. Obecně platí, čím blíže jsme, tím perspektivu více zdůrazníme. Krátká snímací vzdálenost tedy vnáší do obrazu silný prostorový efekt. A naopak, z čím větší vzdálenosti fotografujeme, tím více prostorový efekt potlačíme (snímek pak působí “ploše”). Abychom to neměli tak snadné, výsledný pespektivní dojem nám ovlivňují i další faktory (bohužel ty méně žádoucí). Perspektivu nám ovlivní také úhel snímání a potažmo i kvalita a konstrukce objektivu. Širokoúhlá skla trpí tzv. “Soudkovitým zkreslením” (sbíhání linií směrem k okrajům snímku). Čím delší ohnisko (přední čočka vypouklejší) tím výraznější zkreslení. Další problém často představuje náš snímací úhel! Je-li příliš nerovnoměrný, nejvzdálenější body na fotografii se nepříjemně deformují právě vlivem sbíhání linií. Laicky řečeno: “vršky” snímků vytvářejí “flašku”, což je typické pro snímky architektury (typicky: budovy, komíny, věže, kostely atd.).

Respektujme perspektivu

Problémy sbíhajících se linií naštěstí mají často řešení (a mnohdy jednodušší, než bychom mysleli)! První možností je změna stanoviště, snímat z větší vzdálenosti a snímek následně oříznout. Další možností je změna ohniska - více “zoomovat”. Většinou je logická a často i nutná kombinace obou právě zmíněných variant. Třetí možností je změna pozice, kdy často stačí dostat fotoaparát (objektiv) do vyšších pozic. Můžete vylézt na schody, zeď, střechu nebo prostě jen “naklopit” objektiv více směrem “k zemi” a nemířit s ním tolik nahoru.

Přemíra linií a křivek

Další výzvu (a potenciální problém) představují komplikované objekty: kostely, členité budovy, zámky, hrady... zkrátka vše, kde je množství linií, různě dlouhých, klopených, lomených atd. Zde musíme hledat vhodný úhel. Lze snímat “na přímo” – čelem k průčelí stavby, ale zde narážíme syndrom kompozičně až příliš nudného či přehnaně symetrického záběru. Může fungovat snímání tzv. “na koso”, čímž docílíme zajímavé dynamiky snímky. Ovšem ne vždy to funguje, často se nám pak začnou budovy / horizonty “kácet”! Univerzální rada neexistuje, chce to zkoušet a improvizovat, hledat “silné” (nosné) linie – a to nemusí být vždy jen ta nejdelší a nejširší.

Nápravy perspektivy v PC

Bohužel, všechna uvedená řešení fungují výborně teoreticky, ovšem v praxi to často skřípe nebo prostě nelze provést (někdy není není kam ustoupit, vylézt, nelze zoomovat). Potom nastupuje PC ! Většina pokročilých programů umožňuje rychle a snadno řešit problémy kácejících linií. My si to názorně předvedeme v Adobe Photoshop Lightroomu.

Při otevření fotografie a přepnutí do modulu “Vyvolání” (Develop) je ve spodní části pravého sloupce volba: “Korekce objektivu”, kde lze provádět úpravy dvojím způsobem – víceméně automaticky (načtením Profilu objektivu) a nebo manuálně. Databáze Lightroomu obsahuje většinu dnes dostupných značek a typů objektivů, při zaškrtnutí volby “Profil” tedy LR provede automatickou korekci vad konkrétního objektivu. To však platí převážně jen pro lehké odchylky, proto v případě silnějších úprav je nutno volit “Manual”. Zde můžete napravit:

• Soudkovité či poduškovité zkreslení

• Horizontální a vertikální zkreslení

• Rotace - obraz natáčet

• Zoom - obraz přiblížit.

Většinou to vyžaduje kombinaci více typů korekcí. Ovšem zároveň je nutná i špetka té praxe a platí pravidlo: “všeho s mírou”. Pozor na přehnané úpravy, snímky potom mohou vypadat nepřirozeně, mohou “kulhat” (padat na stranu) a výsledek může být při nešetrné úpravě horší než originál.

Resumé

Důležité je, počítat s případnými úpravami již předem, při samotném pořizování fotografie. Pamatujme na to, že snímek bude třeba po úpravách vždy více či méně oříznout, proto musíme nechat všude kolem mnohem více “prázdného” prostoru než je běžné. Základem je, chápat perspektivu, naučit se s ní pracovat a již dopředu vědět, kdy nastanou případné problémy. A to je přesně ten rozdíl, co leží mezi “cvakálkem” a skutečným fotografem.