OpenDocument versus Microsoft XML: který kancelářský formát je ten pravý? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

xml

xml

29. března 2006, 00.00 | Diskuse kolem tvorby otevřeného formátu pro kancelářské aplikace postaveného na XML
získává v poslední době na obrátkách. Proč tomu tak je a jaké jsou možné dopady v oblasti
publikování? Na to se pokusíme odpovědět v našem článku.

Kancelářský software, tedy především textové či tabulkové procesory, nebo též nástroje prezentační, kreslicí či databázové, souvisí výraznou měrou s oblastí publikování. Uživatelé v něm totiž vytvářejí dokumenty, které buďto přímo publikují (in-house tisk, bohužel pak i zakázky digitálního či ofsetového tisku, webové stránky aj.) nebo předávají jako základní podklad pro profesionální zpracování (sazba, začlenění informací do webové prezentace atd.).

Svým způsobem jsou tedy i pro publikační průmysl značně relevantní současné snahy, jejichž cílem je vytvořit a všeobecně prosadit univerzální formát, do kterého by kancelářské aplikace ukládaly svá data. Hlavními konkurenčními technologiemi na daném poli jsou přitom OpenDocument Format, vyvíjený organizací OASIS ve spolupráci s nezávislou vývojářskou komunitou ( hnutí kolem Open Source software) i různými významnými výrobci (Sun Microsystems, Novell, IBM, Adobe aj.) a bezplatného balíku kancelářských aplikací OpenOffice, a dále pak Microsoft Office Open XML společnosti Microsoft, kterým se daný výrobce tak trochu snaží udržet dominanci své Office na trhu s kancelářskými aplikacemi. K čemu je vlastně dobré vytvářet formát naznačeného typu? Jaký je současný stav specifikací a implementací? A co může nový formát, bude-li všeobecně přijat, znamenat pro oblast publikování? Takové jsou některé z otázek, které bychom rádi diskutovali v tomto článku.

K čemu otevřený XML formát?

Poptávka po univerzálním, otevřeném a na XML založeném formátu pro kancelářské aplikace je dána výhodami, které právě uvedené atributy přináší. Univerzálnost takto odstraňuje nekompatibilitu mezi aplikacemi různých výrobců, tj. dokument otevřeme ve své aplikaci (ve které výrobce zabudoval příslušnou podporu) ideálně bez jakékoli ztráty informací (obsah, formátování) bez ohledu na to, v jaké aplikaci a v jakém prostředí byl dokument vytvořen. Danou vlastnost dosud dokázal nabídnout zatím jen formát PDF, který ovšem není příliš dobře editovatelný a má v daném ohledu i jiné nedostatky (např. problematické extrahování textu). Rozhodně pak ale tento nárok nesplňují stávající nejrozšířenější proprietární formáty kancelářských aplikací, tj. ty, jež ve své Office využívá společnost Microsoft: hovoříme o DOC a RTF v případě textových procesorů a také třeba XSL pro tabulkové procesory či PPT pro prezentace programu PowerPoint.

Otevřenost znamená, že specifikace formátu je veřejně dostupná, a ideálně také to, že za podporu formátu v dané aplikaci není třeba platit žádné licenční poplatky. Připomeňme na tomto místě, že otázka licencí je dnes velmi diskutovaná zejména v souvislosti s navrhovanými změnami v oblasti softwarových patentů, které by podle některých názorů mohly znamenat nepříznivá omezení především při tvorbě open source software. Za zmínku také stojí patentové kauzy například kolem GIF (jež vedly k vytvoření konkurenčního a zcela otevřeného PNG) či JPEG2000 (které v současnosti brání výraznějšímu přijetí daného formátu), jež naznačují, že bohužel existují subjekty, které se při touze po zisku nevyhýbají ani využití virtuálních, často velmi sporných nároků, podpořených často jen legislativní obratností (často i neomaleností) a rozhodně ne nějakým inovátorstvím na poli softwaru samotného. Mimo licenčních poplatků je pak vhodné si všimnout situace, kdy výrobce vůbec či jen částečně zveřejňuje popis svého formátu: v oblasti kancelářských aplikací je to právě opět Microsoft s formáty, jež jsme uvedli výše (a ve hře jsou zde i dříve naznačené licenční požadavky).

Současná specifikace ODF

Konečně založení na XML znamená, že daný dokumentový formát je velmi snadno plně či částečně zpracovatelný v prakticky libovolné aplikaci, klidně i takové, která nesouvisí s kancelářskou oblastí. Je to díky tomu, že XML je zkrátka v kurzu (nechceme zde diskutovat zda opravdu plně oprávněně a ani třeba opakovat náš dřívější výklad o XML v publikačním průmyslu), takže pro něj existuje nepřeberné množství nástrojů (vývojářských i koncových) pro jeho zpracování, které si uživatel může adaptovat podle svých požadavků.

Typickým příkladem zde může být databázový systém, jenž si z XML dokumentů umí vytáhnout ty údaje, které se týkají jejich sémantiky (hodnot, tedy třeba ceny výrobků) a odpovídajícím způsobem je importovat do své databáze (tagům, kterým se jedním způsobem dá význam pro formátování, daná aplikace přiřadí význam i pro naznačenou aplikaci databázovou). Jiným příkladem, tentokrát pro publikační průmysl, je automatizované publikování z XML dat. Poměrně jednoduše dnes lze třeba v Adobe InDesignu implementovat workflow tok, kdy z XML dat určitého typu (v daném případě XML z kancelářské aplikace) vytvoří InDesign automatizovaně jak tištěnu podobu, tak data, která se s pomocí GoLive publikují dynamicky (ve spojení s určenou šablonou) na Webu. Dále je pak ve hře rovněž rozhodně ne nepodstatný požadavek zpřístupnit obsah dokumentů zdravotně postiženým osobám. I v tomto případě znamená XML formát postavený na čistém textu a orientovaný na podpoře sémantiky dokumentu značnou výhodu (podrobnější výklad by byl rozhodně hodně rozsáhlý).

OpenDocument nebo Microsoft Office Open XML?

Jak již bylo naznačeno v úvodu článku, aspiraci na formát daného typu mají dnes dva hlavní kandidáti. Prvním je OpenDocument neboli ODF (přesněji OASIS Open Document Format for Office Applications), který je rozvíjen konsorciem OASIS. Jako takový je jasným zástupcem standardu vytvářeného coby open source aktivita, na které se nicméně vedle opravdu nezávislých uživatelů podílí i zástupci různých významných výrobců, když základ formátu vznikl v souvislosti s balíkem kancelářských aplikací OpenOffice, za kterým stojí právě nezávislá vývojářská komunita ve spolupráci se společností Sun Microsystems, jež nabízí placenou verzi daného balíku Star Office, vazbu na daný projekt, ale i ODF pak mají další významní komerční výrobci - třeba říci, že zřejmě ve snaze konkurovat Microsoftu - jako jsou IBM či třeba Novell.

ODF dnes podporuje například OpenOffice

ODF se snaží podporovat stále více produktů, zejména těch, které patří opět do třídy open source. Rozhodně nepřekvapí, že s podporou je zde nejdále právě nejnovější verze OpenOffice, tedy OpenOffice.org 2 (a tudíž i komerční verze daného balíku, tedy StarOffice společnosti Sun), o totéž se nicméně snaží třeba i projekt AbiWord (textový procesor s menšími hardwarovými nároky než OpenOffice Writer) a načítání OpenDoc dokumentů implementuje postupně třeba i projekt pro sázecí open source program Scribus. Hodně pozornosti pak v minulém roce rozvířila kauza státu Massachusetts (kde vývoj zůstává poměrně nejednoznačný), kdy se pracovníci zodpovědní za dokumentové toky ve správě daného státu rozhodli oficiálně podporovat formáty (a tedy i aplikace), které jsou otevřeného charakteru (takže aplikace a formáty Microsoftu byly tímto ze hry víceméně jednoznačně vyloučeny).

Druhým, jednoznačně konkurenčním formátem, pak je Microsoft Office Open XML (resp. Microsoft Office Open XML Formats, neboť se jedná o sadu XML dialektů určených pro práci s dokumenty v jednotlivých aplikacích Microsoft Office). Název hovoří za vše: společnost Microsoft se rozhodla ve svých Office aplikacích (kterým podle některých analýz patří v současnosti více jak 95 procent trhu) podporovat formát založený na XML, jež nicméně nemá nic společného s ODF. Oficiálním důvodem Microsoftu je to, že jen málo jeho uživatelů potřebuje ODF, otázkou pak je, nakolik se Microsoft tímto způsobem, víceméně nekale, nechrání před konkurencí (ztráta kontroly nad tím, co budou všeobecně přijaté a používané office aplikace nabízet za funkce). Poměrně signifikantní je zde skutečnost, že XML od Microsoftu není ani přes svůj oficiální název rozhodně zcela oproštěn od licenčních nároků (je ovšem pravda, že se Microsoft snaží daný formát otevřít prostřednictvím sdružení Ecma International, ovšem příslušné schvalovací řízení skončí nejdříve v roce 2007 a je otázkou, co bude pak). První krok k danému formátu učinil Microsoft v rámci Office 11, kdy nabídl podporu určitých XML dialektů, z kterých nová specifikace vychází, samotný Office Open XML Format by pak měl být výchozím formátem připravované Office 12 (a poskytnuta by pak měla být rozšíření, dovolující daný formát načítat ve starších podobách Microsoft Office).

Dokument v Microsoft Open XML je (obdobně jako v případě ODF) zipovaná sada různých souborů

Závěrem

Souboj o podobu univerzálního otevřeného XML formátu pro kancelářské aplikace má mnoho dimenzí. Prvoplánová je zde jednoznačně v rovině "open source kontra komerční zájmy" (ale třeba angažovanost Sun Microsystems, IBM i jiných významných komerčních výrobců ve vývoji a propagaci ODF není evidentně primárně motivována nějakým altruismem). Nás ovšem zaujala jiná stránka věci a tou jsou možné konsekvence pro publikační průmysl. Ať už totiž zvítězí pouze jediný z konkurentů (málo pravděpodobné) nebo budou k dispozici možnosti využívat výhod vícero formátu daného typu (dosti pravděpodobný vývoj), dá se jednoznačně předpokládat, že výrobci publikačních aplikací přivítají a budou rádi podporovat všechny smysluplnější aktivity daného typu. Konkurenční výhoda je zde totiž jasná: nabídka podpory technologie, která dokáže vylepšit publikační workflow (snazší import i různé další způsoby zpracování). Za své ostatně hovoří fakt, že kromě open source sázecí aplikace Scribus dnes na XML začíná stavět i společnost Quark v rámci nového QuarkXPressu (QuarkXPress Markup Language - QXML) a dá se očekávat, že s obdobný aktivitami přijde i společnost Adobe. Výhledově by to mohlo znamenat jak vyšší standardizaci v dané oblasti, tak lepší možnosti výměny dat mezi aplikacemi či automatizace workflow, což jsou výhody rozhodně nezanedbatelné.