Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2 VFX: triky ve velkém - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

1. srpna 2011, 00.00 | Minule jsme si povídali o tom, jak tvůrci Game of Thrones šetřili na každém VFX záběru. Dnes si povíme o něčem větším. Mnohem větším. Je to pár týdnů, co filmový Harry Potter and Deathly Hallows Part 2 dobyl svět – a zde se opravdu na ničem nešetřilo.

Ať už se řadíte mezi fanoušky obrýleného čaroděje, či vás tento fenomén úplně minul, nemohla vám ujít nedávná premiéra posledního dílu filmové ságy, která po jedno desetiletí doprovázela knižní sérii. Osmý Harry Potter s podtitulem Deathly Hallows Part 2 se stal největší událostí začátku léta, ale zároveň filmem, který zaznamenal nejúspěšnější kasovní start v historii. Částkou 169 milionů dolarů hravě překonal i Nolanův hit The Dark Knight a během pouhých čtyř dnů nasbíral po celém světě přes půl miliardy. Jasně tak dokázal, jak moc je tahle značka populární. Ani my na Grafice.cz se tedy nebudeme ke trendu stavět zády – a povíme si něco o výtečných vizuálních tricích, které film doprovázely.

Jedno musí být jasné okamžitě. Tohle nebyl projekt, na němž by se šetřilo. Z celkového rozpočtu 125 milionů dolarů se velmi štědrá část nalila právě do VFX a na trikové produkci mnoha stovek záběrů se tak mohla sejít celá armáda zkušených studií. Cinesite, Moving Picture Company (MPC), Double Negative Visual Effects, Framestore, Tippett Studio a Gradient Effects, to je jen pár zástupců ze známých společností, jež se na Deathly Hallows podílely. Popsat si práci všech by byl bohužel na omezeném prostoru tohoto článku nesplnitelný úkol, a tak budeme zatím vybírat jen z těch, kteří o své úloze již dopodrobna promluvili.

Supervizor Tim Burke

Muž, jenž stál na supervizorském postu u sedmi z Harry Potter filmů (chyběl jen u prvního v roce 2001) a mimo jiné dohlížel i na snímky jako Gladiator (2000) či Black Hawk Down (2001), to je Tim Burke. Musel ukočírovat všechny ty velké trikové společnosti, musel zvládnout rozdělení posledního dílu na dvě rychle po sobě jdoucí části a zároveň se postarat, aby nejepičtější díl ságy předčil vše, co zatím bylo v sérii spatřeno. Když byl posléze dotazován na to, co se mu zdálo na projektu nejtěžší, odpověděl zcela bez rozmýšlení.

„Bradavice (Hogwarts). A design prostředí celkově. Všechno bylo větší, záběrů bylo mnohem více a neustále se opakovaly pod jiným nasvícením a za různého stupně destrukce. Museli jsme navrhnout natáčení uvnitř i zvenčí hradu tak, aby byl co nejefektivněji vyvážen poměr digitálních a reálných kulis.“ Ty tam byly tedy miniatury, které byly pro bradavický hrad vytvořeny u předchozích dílů. Již v roce 2008 se autoři rozhodli vymodelovat ho digitálně, společně s rozsáhlým venkovním prostředím skotské vrchoviny, která ho obklopuje.

„Zabralo nám to dva roky – veškeré renderování, texturování každého nepatrného místečka, dodávání detailů všude, kam se kamery podívaly. Naštěstí jsme měli velmi kvalitní previz, který jsme dokončili již v době, kdy jsme pracovali na šestém dílu. Nakonec se to opravdu vyplatilo.“ Tvorba digitálního prostředí totiž režiséru Davidu Yatesovi uvolnila ruce při ztvárnění filmové bitvy o Bradavice, která by za použití zmenšeniny nikdy nemohla využít takové spousty efektních záběrů a výjevů (blízké průlety okolo hradu, skrz okna, neomezená destrukce prostředí atd).

A jak Burke komentoval svou již třetí spolupráci s režisérem Yatesem? „David je oproti jiným filmařům poměrně abstraktní,“ říká Burke. „Tam, kde třeba Ridley Scott kreslí vlastní koncepty, on prostě řekne ‚Horcrux musí působit výhrůžně‘ a je na nás, abychom se ponořili do jeho hlavy a představili si jeho vizi. Někdy si člověk musel interpretovat i jeho mlčení... Ale nakonec to vůbec nebylo na škodu! Dalo nám to spoustu příležitostí pro vlastní tvorbu.“ A se smíchem dodává: „Bohužel jsme k tomu museli interpretovat i vize tří producentů.“ Za svou práci na Deathly Hallows Part 1 byl Burke odměněn Oscarem za vizuální efekty. Držme mu palce, aby uspěl i s druhým dílem – rozhodně by to byla cena zasloužená...

Jedna z reálných kulis vytvořená Stuartem Craigem v Pinewood Studios

Stálice Cinesite

Tato londýnská firma se podílela na každém dílu Harryho Pottera, během celého procesu vytvořila na 2 000 trikových záběrů a poslední díl byl pro ně tedy napjatě očekávaným vyvrcholením dlouholeté snahy. Andy Robinson, vůdčí osobnost Cinesite týmu, jedna z předních VFX osobností na předchozích třech dílech a zároveň na filmech jako The Dark Knight (2008) či V for Vendetta (2005), se blíže rozpovídal o úkolech, které byly jeho studiu svěřeny. „Narozdíl od první části, je tato z velké většiny o akci. Efekty byly komplikovanější, početnější a objevovaly se na plátně neustále. Byla to obrovská výzva...“

Velká část kouzel byla doménou Cinesite

Robinsonovi svěřenci dělali velkou část kouzelných triků, mezi nimiž figurovaly jak staré kousky (např. střetající se proudy energie ze závěrečného souboje Harryho a Voldemorta), tak některé zcela nové. Vytvořili útočná kouzla pro profesorku McGonnagallovou při jejím souboji s profesorem Snapem a kouzelné okovy, jimiž Harry spoutal několik Deatheaterů. Jejich prací byly pohyblivé malby na stěnách školy a digitální srnka pro Snapeovo kouzlo Patronus. To však byla pouze vedlejší činnost.

Chopili se totiž opět práce, kterou vykonávali již v první části sedmého dílu – nahrazování nosu Ralpha Fienesse za Voldemortův digitální. „Hlavním úkolem bylo zachování Fienessova hereckého výkonu,“ říká Robinson. „David [Yates] vyžadoval, aby tento trik nijak neodváděl diváka od zážitku z hercova projevu. Musel být tedy jasně viditelný a přesto nepostřehnutelný.“ K jeho vytvoření bylo využito 14členného týmu trackerů, kteří museli 3d trackovat hercovu hlavu a poté manuálně synchronizovat 3D nos s pohyby svalů na tváři.

Nadpřirozený, ale nerozpoznatelný od reality – takový byl cíl pro Voldemortův nos

Další velkou výzvou byly pro Cinesite scény umístněné na hlavním bradavickém schodišti, kde se odehrávala část bojů. Firma dodávala digitální pozadí k reálným částem hradních interiérů, které Stuart Craig (produkční designer) postavil v areálu Pinewood Studios v britském Buckinghamshiru. „Natočené záběry jsme dostali až velice pozdě a do té doby jsme víceméně neměli co dělat,“ říká Robinson. „A tak jsme se rozhodli vytvořit celé schodiště tak, aby ho bylo možné zabírat z jakéhokoliv myslitelného úhlu. I díky tomu jsme vše stihli včas.“

V Cinesite pracovali celkem na 400 efektových záběrech, z nichž se do filmu nakonec dostalo 252. Hlavním nástrojem pro tvorbu 3D byla Maya, ale pracovalo se i v Houdini od Side Effects a Pixologic ZBrushi. Vůbec poprvé pak pro rendering použili Renderman. 2D oddělení mělo k dispozici Nuke od The Foundry, na nějž většina britských studií nedá dopustit.

Nádraží a voda od Framestore

Framestore je jedno z největší trikových studií v Evropě a další společnost, která si vytvořila sídlo v Londýně. I oni se na sérii podíleli již od jejích začátků, vytvořili mimo jiné baziliška z druhého dílu (Chamber of Secrets), hippogriffa z třetího (Prisoner of Azkaban) a skřítka Dobbyho v první části sedmého (Deathly Hallows). Supervizor Andy Kind se postavil do čela VFX týmu. „Narozdíl od ostatních částí série jsme v osmé nedělali kdovíjak závratný počet záběrů. Bylo jich 90 a točily se především okolo dvou scén. I tak nám však daly pořádně zabrat.“

První z nich byla ta v Tajemné komnatě (Chamber of Secrets), která se v osmém filmu objevila jen na krátkou chvíli, takže znovu vybudovat reálné kulisy z druhého nepřicházelo v úvahu. Autoři zvolili digitální cestu, s herci na greenscreenu. Tím hlavním efektem se však stala vodní vlna v podobě Voldemortovy tváře, která se uvolnila při zničení jednoho z horcruxů a vrhla se na Rona s Hermionou. „Naše voda se nemohla chovat jako normální kapalina. Musela působit jako živoucí stvoření, poháněna nadpřirozenou a zlou silou. Museli jsme vytvořit úplně nové postupy, abychom toho docílili.“

Původně měla mít komnata pouze ambientní osvětlení, nakonec se Framestore rozhodli přidat jemné zdroje světla a odlesky.

Alex Rothwell (Senior FX director u Framestore) byl určen jako vůdce týmu pracujícího na celé sekvenci. „Měli jsme už zkušenosti s vodní vlnou z poslední Narnie, tohle ale bylo něco jiného. Věděli jsme, že efektu nedocílíme přidáním geometrie, po které by se voda proháněla, neboť pak se nedá vyhnout dojmu, že kapalina protéká neviditelnou nádobou. Naše vlna musela být ovlivňována fyzikálními silami, které se však nezakládaly na reálných přírodních zákonech.“ Pro tento úkol zvolil Rothwell software Naiad od švédské firmy Exotic Matter, jenž využili již ve zmíněné Narnii. V něm po náročném procesu ladění vzhledu a chování elementu vygenerovali i pěnu a odlesky.

Druhou velkou scénou, kterou pro poslední HP film vytvořili, pak byla snová sekvence z konce filmu, kdy Harry ve stavu blízkém smrti potkal ředitele Dumbledora na nádraží King’s Cross. To je zde vyobrazeno přesně podle režisérovy vize jako „místo, které tam je a zároveň není.“ Místo s nekonečnými zástupy platforem a sloupů, táhnoucích se do dáli, mizícími v přízračně bílé mlze. Pro tento unikátní vzhled vybrali ve Framestore neobvyklou techniku klíčování – luma key.

Snové prostředí King’s Cross vznikalo na poslední chvíli

Zkrátka nechali herce natočit na bílém pozadí. Světlo odražené z greenscreenu by jen těžko dokázalo poskytnout podmínky pro vytvoření tak jasně nasvícené scény. „Samozřejmě, že jsme tu a tam museli použít rotoscoping,“ říká Christian Kaestner, vůdce 2D compositorů. „Bílé studiové prostředí nám však poskytlo mnohem lepší výchozí podmínky pro compositing. Náročnou částí bylo spíše strefit přesně to, co si David Yates vysnil...“ Trvalo to prý dlouhé měsíce a finální vzhled režisér schválil až v březnu 2011, tedy velmi velmi pozdě v procesu. „Myslím, že to nakonec byla jednoduchost toho všeho, co Davida zaujalo. Odstranili jsme všechny stěny a nechali jen sloupy a nástupiště, u nichž jsme navíc animovali průhlednost.“ I tato série 40 záběrů byla dokončena jen tak tak...

Kromě toho se ve Framestore postarali i o sekvenci, jež se pro studio stala srdeční. „Měli jsme na starosti úplně závěrečnou scénu na King’s Cross,“ říká Andy Kind. „Greenscreenové prostředí s kulisami, nějaké létající origami a čokoládové žáby, pár dokreslovaček a dodaných 3d objektů. Nic náročného a jen v 19 záběrech. Byly to však závěrečné scény celé série a bylo pro nás obrovskou ctí na nich dělat...“

Harry Potter a VFX svět

Konec ságy filmů Harry Potter není jen zakončením jedné monumentální série. Podíváme-li se na ni totiž z hlediska trikového průmyslu, uvědomíme si, jak moc reflektovala a zároveň utvářela celý trikový svět. Během těch deseti let se filmová magie nesmírně posunula vpřed, zkomplikovala, stala se naprosto fotorealistickou. Autoři si nyní mohou dovolit vytvářet kompletní 3D charaktery, budovat rozsáhlá digitální prostředí a animovat elementy dle vlastního uvážení. Celá série jakoby rekapitulovala, kam až se VFX od přelomu století dostaly.

A nejen to. Harry Potter ovlivnil vizuální efekty i mimo svět jedniček a nul. Byl z velké části důvodem, proč britská triková studia získala v poslední tak obrovskou prestiž a klientelu, že zastínila i leckteré starší americké společnosti. Londýn se stal městem triku a Hollywood již dávno nespoléhá jen na zajeté domácí firmy – spíše naopak! A rozhodně to nevypadá, že by se trend v dohledné době měl obrátit. Zkrátka a dobře: bez Harryho Pottera by filmový trik nebyl tam, kde dnes je.

Měli byste zájem o další díl tématu o tricích v Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2? Máte jiný námět? Chcete podobná témata kratší/delší? Máte námitky, komentáře, připomínky? Neváhejte nás kontaktovat na .