Encyklopedie publikačních formátů: TIFF - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

formaty

formaty

16. srpna 2004, 00.00 | Dneškem začínáme na Grafice nový seriál, věnovaný publikačním formátům. Jako první
představujeme zavedeného veterána, formát TIFF, který se ani po více jak patnácti letech
své existence rozhodně neztrácí ze scény.

Fungování publikačního průmyslu je do značné míry určeno zde použitými formáty. Alespoň základní znalost jejich vlastností, možností a omezení tedy patří k povinné výbavě každého, kdo se dnes v oblasti publikování pohybuje. Vzhledem k často velmi dynamickému a ještě častěji značně nepřehlednému vývoji na poli uvedených technologií bývá nicméně těžké získat příslušné znalosti na jediném místě. Abychom našim čtenářům jejich hledání usnadnili, rozhodli jsme se připravit několikadílný encyklopedický přehled nejčastěji užívaných publikačních formátů. Věříme, že takovéto informace přivítají nejen začátečníci, ale také ti, kdo s danými formáty sice běžně pracují, ale cítí, že jejich příslušné znalosti jsou jen dílčí. Z prostorových důvodů každopádně nebudeme zabíhat do technických detailů ani podrobnějších popisů či diskusí: ty může čtenář nastudovat na dále uváděných odkazech, přivítáme samozřejmě i jakékoli podněty či připomínky v diskusním fóru tohoto článku.

Úvodní díl našeho seriálu bude patřit formátu TIFF. Ten si prvenství určitě zaslouží, neboť patří k jedněm z nejstarších a současně nejzavedenějších formátů, s kterými se v oblasti publikování pracuje.

Základní charakteristiky

První verze formátu TIFF (Tagged Image File Format) byla uvedena v roce 1987, šestá a zatím poslední specifikace pak v roce 1992. ("Zmrazení" vývoje není nezbytně problémem - změny specifikace totiž obvykle znamenají nutnost úprav stávajících aplikací pro práci s daným formátem.) Tvůrcem a původním vlastníkem TIFFu byla společnost Aldus, kterou (spolu s autorskými právy na TIFF), zakoupila společnost Adobe. Ta dnes umožňuje využít algoritmu TIFFu (resp. jeho specifikaci) zdarma.

Specifikace formátu TIFF je na Internetu k dispozici zdarma

TIFF je typickým představitelem bitmapového formátu, tj. grafická informace je v něm vyjádřena formou matice obrazových bodů - pixelů, přičemž u každého pixelu je udána informace o jeho barvě. Největší výhodou uvedeného typu formátů je schopnost věrné reprezentace "přirozeného" obrazu (sejmutého například skenerem či digitálním fotoaparátem). Dalšími výhodami jsou robustnost (nehrozí ztráta informací při přenosu do jiného prostředí) a poměrně snadné zpracování při výstupu. Jednou z hlavních nevýhod je velký objem souborů, rostoucí úměrně s rozměry a rozlišením (redukci objemu nicméně napomáhají různé kompresní algoritmy), bitmapové obrázky lze navíc jen s problémy bez ztráty kvality zvětšovat (ale i zde existují různé metody, jak kvalitního zvětšení dosáhnout).

Na rozdíl od většiny ostatních bitmapových formátů mohou být dokumenty v TIFFu i vícestránkové. Jak již označení "tagged" naznačuje, je v TIFF souborech možno použít různé tagy, tedy klíčová slova popisující vlastnosti obrázku - toho je využito k tvorbě různých rozšíření a modifikací. Obrázky ve formátu TIFF jsou schopny nést nejširší spektrum barevných informací (černobílá grafika, odstíny šedi, RGB, CMYK, CIELab, indexované barvy aj.). TIFF také podporuje využití řady bezztrátových kompresních algoritmů (PackBits, LZW, Huffman RLE a CCITT Fax Group 3 nebo 4). Oficiálně je v TIFFu také možno využít i ztrátovou JPEG kompresi, specifikace je však v tomto ohledu nepříliš povedená. V rámci Adobe Photoshopu (a případně i dalších aplikacích, podporujících dále zmíněné rozšíření) lze nicméně používat JPEG poměrně bez problémů a dále rovněž ZIP kompresi (souvisí s licenčními komplikacemi ohledně LZW) - Adobe totiž vytvořila v k uvedenému účelu odpovídající rozšíření specifikace http://partners.adobe.com/asn/developer/pdfs/tn/TIFFphotoshop.pdf.

TIFF podporuje řadu různých kompresních formátů (na obrázku odpovídající dialog prohlížeče IrfanView)

Hlavní oblastí nasazení TIFFu v publikačním průmyslu je bezesporu pre-press a obecně všechny takové oblasti, ve kterých je zapotřebí co nejvěrnější rastrová reprezentace obrazu. Další významné využití má TIFF v kancelářích a dalších oblastech, zejména při práci se skenovanými či faxovými dokumenty, existují ale i aplikace pro geografii či zdravotnictví. Na druhou stranu není TIFF, i přes všechny své kompresní možnosti, příliš optimalizován pro internetové publikování či jakoukoli jinou oblast, ve které se preferuje co možná nejnižší objem dat. I v pre-pressu se pak značně diskutuje o výhodnosti nahrazení TIFFu jinými formáty: donedávna byl hlavním konkurentem zejména formát EPS , nyní se začíná hodně mluvit o PDF. Každopádně dnes lze nalézt podporu TIFFu v prakticky každé publikační aplikaci, jednoduchými obrázkovými prohlížeči počínaje a výkonnými aplikacemi pro úpravu grafiky či sazbu konče.

S postupem času vznikla poměrně dlouhá řada rozšíření a modifikací TIFFu, určených k různým účelům. My se nyní podíváme na ty, které blíže souvisí s publikačním průmyslem.

TIFF/IT

Formát TIFF/IT (IT v názvu je zkratkou pro "Image Technology") byl vytvořen zejména za účelem bezproblémové výměny dat (inzerce, stránky vydání) v reklamním a novinovém průmyslu a to na objednávku organizace DDAP (Digital Distribution of Advertising for Publications Committee), odpovídající za vývoj standardů pro výměnu podkladů v reklamním průmyslu. Za vývoj uvedeného standardu odpovídá výbor CGATS (Committee for Graphic Arts Technologies Standards), pracující pro organizaci ANSI (American National Standards Institute). Na vývoji se pracuje od roku 1989, první oficiální verze byla schválena v roce 1993. Přílišná volnost některých částí specifikace vedla ke vzniku nejrůznějších nekompatibilit, což přimělo CGATS vytvořit podstatně limitovanější verzi, označenou jako P1.

Ta je optimalizována pro užití barevného modelu CMYK a nepodporuje užití přímých barev. Obrazová informace je již rasterizována a rozložena obvykle do tří souborů: Final Page (FP; obsahuje odkazy na umístění informací obsažených v ostatních souborech), Continuous Tone (CT; obsahuje informace fotografického charakteru) a Line Work (LW; reprezentuje text a čárovou grafiku).

Informace ohledně formátu TIFF/IT lze získat zejména na serveru organizace DDAP

Od doby svého zavedení se TIFF/IT-P1 dočkal značného rozšíření. Jeho využití se ve svých produktech snažila podpořit řada výrobců. Z nich lze na prvním místě uvést Creo (resp. dříve Scitex), který používá i vlastní obdobu uvedeného standardu, formát CT/LW. Dále můžeme zmínit společnosti Apago, Dalim, Esko Graphics či Shira, jež nabízí konverzní nástroje, dovolující TIFF/IT-P1 využít v různých typech workflow. Podrobný přehled nástrojů, umožňujících s uvedeným formátem pracovat, vede na svých stránkách DDAP.

Omezení v rámci specifikace P1 se nicméně přece jen jevilo jako příliš limitující a proto se na přání řady společnosti přistoupilo k vývoji specifikace P2. Ta nabízí takové možnosti, jako je komprese dat v CT souborech, možnost spojení FP, LW a CT souborů do jediného, tzv. Group Final (GF) souboru či použití copydot informací v novém souborovém typu Scanned Data (SD). Vývoj této podoby ovšem není ukončen a je otázkou, zda vůbec kdy dokončen bude: DDAP se ve svém dalším úsilí o tvorbu univerzálního pre-pressového standardu totiž raději zaměřila na formát PDF/X.

RAW TIFF

Z dalších klonů musíme rozhodně zmínit formát RAW TIFF. Ten je určen zejména pro optimalizované využití TIFFu v digitálních fotoaparátech. Nejedná se přitom o jednotný standard, ale nejrůznější modifikace, přizpůsobující TIFF vždy danému typu fotoaparátu. Všechny mají společnou následující koncepci: Namísto komplexní barevní informace se do RAW TIFFu ukládají pouze informace o intenzitě světla na jednotlivých buňkách snímače fotoaparátu. Konečné dopočítání a převod do "plnohodnotného" TIFFu se pak obvykle provádí až v počítači na základě charakteristik daného fotoaparátu (snímač, barevný filtr).

Zpracování RAW TIFFu v Adobe Photoshopu

Uvedená metoda přináší řadu výhod. V první řadě je to výrazně menší objem uloženého souboru (třetina proti uložení do normálního TIFFu), dále pak maximální flexibilita (výrobce může podobu formátu plně přizpůsobit charakteristikám daného přístroje), přenesení náročných výpočtů až do výkonného počítače a maximální kvalita záznamu (plynoucí především ze zpracování v počítači a uvedené flexibility formátu). Největší nevýhodou RAW TIFFu pak je jeho závislost na daném fotoaparátu, resp. příslušném specializovaném softwaru, a nutnost dodatečného zpracování snímků mimo fotoaparát. Mimo specializovaných prostředků nicméně existují i řešení, dovolující zpracovávat různé typy RAW TIFF souborů: vedoucím produktem zde je plugin Adobe Photoshopu Adobe Camera Rawl.

Závěrem

Formát TIFF nepatří ani přes své stáří v oblasti publikování rozhodně do starého železa. Je sice možné, že bude vytlačen progresivnějšími formáty, jako jsou PDF či JPEG2000, dosavadní vývoj nicméně něčemu takovému nasvědčuje jen z části.