CINEMA 4D R13, efekt bokeh a účinnost závěrky - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

18. listopadu 2011, 00.00 | Fyzikální engine a statickou kameru, řekněme fotoaparát, máme vlastně kompletně probrané - vyjma dvou posledních podstatných efektů. První z těchto efektů vzniká v hloubce a exponovaných plochách, kdy se v těchto místech vykreslují obrazce odpovídající tvaru clony. Druhý efekt je animační, má vliv na rozostření pohybem.

Fyzikální engine a statickou kameru, řekněme fotoaparát, máme vlastně kompletně probrané – vyjma dvou posledních podstatných efektů. První z těchto efektů vzniká v hloubce a exponovaných plochách, kdy se v těchto místech vykreslují obrazce odpovídající tvaru clony. Druhý efekt je animační, má vliv na rozostření pohybem.

Nejdříve ten bokeh...

Obecně se efekt, který budeme simulovat, pojmenovává bokeh. A co to přesně znamená? Přítel Wikipedia tvrdí, že termín samotný pochází z japonštiny (to jsou věci), a to ze slova „boke ぼけ“, neboli rozostření. Obecně se tak označují efekty v té části snímku, které jsou mimo prostor ostření. Vzhled efektu bokehu ovlivňuje velké množství faktorů, zejména konstrukce objektivu, počet lamel clony, nastavení clony a další.

Tolik k obecné teorii, nyní k samotné CINEMĚ 4D. Pokud si představíme snímek s velkou hloubkou, pak jistojistě očekáváme i velmi intenzivní bokeh efekt, který ale musíme nějak řídit. V případě reálného objektivu je tento efekt závislý na konstrukci tohoto objektivu, to ale ve 3D prostředí neplatí. Musíme tedy definovat některé prvky objektivu, jež se na tvorbě charakteristického vzhledu bokehu podílí.

Které to jsou? Jakmile je aktivní fyzikální engine a aktivujeme nastavení tvaru clony, máme k dispozici několik parametrů. Nejdříve samozřejmě definujeme počet lamel, z nichž je clona složená. Definujeme tak de facto n-úhelník, který se při složení členů vytvoří. Pokud není volba aktivní vůbec, je efekt kruhový. Dále můžeme definovat i hodnotu natočení oproti výchozí ose, náběh efektu, a to i negativní (změkčení na okraji, případně ve středu efektu), a nastavení anizotropie, tedy zploštění.

Možná si ještě můžeme všimnout, že vše doplňuje také pole pro zadání textury a nebo shaderu. Ano, můžeme si vytvořit bokeh zcela charakteristický. Svou milou/milého, pohlaví si vyberte, potěšíte bokehem dle vaší představivosti.

Druhé video je z úplně jiného soudku a dává nám představu o posledním parametru fyzikální kamery, který jsme si ještě neprobrali. Jedná se o parametr Účinnost závěrky, mající velký vliv na vzhled rozostření pohybem.

Abychom vůbec mohli rozostření pohybem renderovat, je nutné je nejdříve nastavit. Jakmile zapneme rozostření pohybem, pak se počítá. Jen snad drobná poznámka, pro korektní vzhled efektu je vhodné renderovat jiný snímek než 0. Ostatní kritéria ale již závisí na kameře.

Pro rozostření pohybem je nutné si uvědomit několik věcí. V prvé řadě, na čem vzhled rozostření závisí. Samozřejmě na rychlosti objektu, řekněme ale, že ta je konstantní pro všechny testy. Dále na rychlosti kamery. Řekněme, že tato kamera je statická (jedná se o možnost souběžného pohybu, například focení z letadla vedle letícího letounu a podobně). Takže zbývají nastavení samotné kamery. Je nutné si zopakovat, že čím delší expoziční čas (a vyšší clonové číslo), tím intenzivnější efekt rozostření pohybem bude, ale naopak se sníží intenzita hloubky (pro vysokou clonu). Naopak krátký čas dá malé rozostření pohybem, ale intenzivní hloubku.

To, co jsme si popsali, je základní klíč k pochopení efektu rozostření pohybem, ale i když bude tento efekt „správně“ dlouhý podle nastavení kamery i rychlosti, je otázka, jak se bude chovat uvnitř celého průběhu. To totiž závisí na účinnosti závěrky, jejím náběhu a doběhu. A to je přesně ta hodnota, kterou simulujeme stejnojmenným parametrem kamery. Při vysoké hodnotě účinnosti je plocha rozostření homogenní, při nízké hodnotě je patrný náběh, pak plnobarevná plocha a pak doběh. Závisí jen na nás, jakou situaci chceme simulovat...