Adobe InDesign CS: Náhled separací a sloučení průhlednosti - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Adobe InDesign sazba

Adobe InDesign sazba

7. června 2004, 00.00 | Náhledové funkce, představené v InDesignu CS, významně eliminují problémy a výdaje,
spojené s náročným tiskovým výstupem. Proč a jak? To se dovíte v tomto článku.

S rostoucím výpočetním výkonem a stále vyšší kvalitou zobrazovacích jednotek narůstá v pre-pressu nabídka nástrojů, umožňujících kontrolovat kvalitu podání tiskového výstupu přímo na obrazovce (tzv. soft-proofing). Důvody jsou jasné: soft-proofing šetří výrazně čas, úsilí a finance, vložené jinak do provozu ne právě laciných nátiskových technologií. Redukcí produkčních kroků se také zvyšuje spolehlivost a předvídatelnost celého workflow, i když mnohé soft-proofingové technologie a postupy jsou zatím spíše jen v zárodečném stádiu.

Prostředky uvedeného typu nacházíme stále častěji i v publikačních aplikacích společnosti Adobe. Již po nějaký čas jsou zde k dispozici poměrně pokročilé nástroje pro správu a náhledy barev, založené na ICC profilech a tzv. Adobe Color Engine. K uvedeným prostředkům pak přibylo několik významných vylepšení v rámci Adobe Creative Suite. Za ta nejvýznamnější lze bez pochyby označit funkce pro náhled separací a sloučení průhlednosti, použitelné v rámci sázecího programu InDesign (a částečně též Acrobatu 6 Professional či Illustratoru). O bližší přiblížení uvedených funkcí bychom se rádi pokusili v tomto našem článku.

Náhled separací

Nástroje pro náhled separací se ovládají z palety Náhled výtažků (Separations Preview), aktivované příkazem Okna-Náhled výstupu-Výtažky (Window-Output Preview-Separations.). V paletě se zobrazuje seznam výtažků (plátů) pro procesní a přímé barvy, použité v dokumentu. Uživatel může zobrazit dokument tak, jak bude vypadat pro zvolenou kombinaci výtažků, a to tím způsobem, že ve zmíněném seznamu deaktivuje zobrazení výtažků ostatních. Deaktivace/aktivace se provádí buďto kliknutím do příslušného políčka na zmíněné paletě nebo prostřednictvím odpovídající klávesové zkratky (výhodnější varianta zejména při častém používání uvedené funkce). K zobrazení pouze jednoho výtažku je standardně použito černé barvy, po deaktivaci uvedené volby se plát zobrazuje v jeho barvě. Je-li vypnuta správa barev, lze věrnějšího podání černé barvy v náhledu dosáhnout aktivací volby Snížit sytost černé (bez uvedené volby je černá barva zobrazena jako stoprocentně neprůsvitná, což může být zavádějící při posuzování její interakce s ostatními tiskovými barvami).

Dialog pro náhled separací

Při zobrazení uvedeným způsobem je možno dále pokračovat v práci, takže lze bezprostředně sledovat dopad provádění jednotlivých operací na separovaný výstup. Takto se dá kontrolovat využití černé barvy, laků či jiných průhledných nátěrů, přetisků a dalších parametrů. Uvedený typ náhledu ovšem nepomůže při práci s trappingem, volbami emulze, tiskovými značkami, rastry a rozlišením - zde je potřeba vsadit na ověřené produkční postupy nebo hard-proofing. Do náhledu se rovněž nezahrnují objekty, umístěné ve skrytých vrstvách dokumentu.

Popsaná náhledová funkce je vhodná i pro kontrolu a korekce nastavení přímých barev. Uvedeným způsobem lze například odhalit duplicitně či omylem použitou přímou barvu (výtažek navíc). Tu je možno s pomocí Správce tiskových barev (do kterého se lze přepnout přímo z palety Náhled separací) přemapovat (pomocí tzv. zástupce) nebo převést na barvu procesní. Výsledek provedené transformace lze zkontrolovat opět s využitím zmíněné náhledové funkce.

Pouhým náhledem možnosti nástroje pro náhled separací nekončí. Další velmi užitečnou možností zde je zobrazení krytí tiskovou barvou, dovolující odhalit oblasti dokumentu, ve kterých krytí přesahuje určitý stanovený limit (problémy se spotřebou či schnutím při finálním tisku). K dispozici jsou zde přitom dva prostředky. Tím prvním je jednoduchý denzitometr, který na paletě Náhled výtažků zobrazí procentuální pokrytí bodu na aktuální pozici kurzoru jednotlivými tiskovými barvami. Příslušné údaje se zobrazují jednak pro jednotlivé barvy, použité v dokumentu, a dále v podobě součtu pro CMYK výtažky (při použití přímých barev je tedy celkové pokrytí vyjádřeno součtem CMYK hodnoty s hodnotami pro jednotlivé přímé barvy).

Odhalení limitního pokrytí

Druhý prostředek je k dispozici prostřednictvím módu zobrazení Limit tiskové barvy, dostupného rovněž z panelu Náhled výtažků. Ten dovoluje (v procentech) určit hodnotu maximálního krytí tiskovou barvou. Oblasti, které zadaný limit překračují, se pak v dokumentu zobrazí v odstínech červené (čím tmavší, tím vyšší pokrytí), ostatní oblasti v odstínech šedi.

Nalezená problémová místa lze opravit v podstatě dvěma způsoby: V případě přímých barev se nabízí využití již zmíněného Správce tiskových barev, s jehož pomocí se problémová barva převede na procesní. Krytí tiskovou barvou ve vložených obrázcích je zapotřebí upravit v příslušných aplikacích (Photoshop, Illustrator aj.).

Náhled sloučení průhlednosti

Mnohý dokument InDesignu se dnes neobejde bez použití průhlednosti. Ta přitom může při výstupu způsobit nejeden potíž. Jako velmi užitečná se tedy jeví možnost zkontrolovat výsledek aplikace sloučení průhlednosti přímo v prostředí InDesignu. Příslušné nástroje zde poskytuje paleta Náhled sloučení průhlednosti (aktivuje se příkazem Okna-Náhled výstupu-Sloučení průhlednosti; Window-Output Preview-Flattener). Ta dovoluje zobrazit určené typy oblastí dokumentů (rastrované složité oblasti, průhledné objekty, tahy či text převedené na obrysy aj. - podrobný výčet lze najít v dokumentaci InDesignu) způsobem, odpovídajícím určenému nastavení sloučení průhlednosti. (Sloučení se ovšem v dokumentu neaplikuje, pouze zobrazuje.) Určené oblasti jsou přitom zvýrazněny červenou barvou, zbytek stránky je zobrazen šedě. Obdobně jako v případě náhledu separací lze i při této formě zobrazení dále editovat dokument a vidět tak bezprostředně dopad provedených změn.

Náhled přetisků v akci

Náhled se aktualizuje buďto automaticky nebo prostřednictvím odpovídajícího tlačítka. Způsob sloučení se řídí zvoleným přednastaveným profilem (preset): uživatel může vyzkoušet několik variant nebo vytvořit či odladit vlastní konfiguraci, vyhovující jeho požadavkům (viz příkaz Úpravy-Přednastavení sloučení průhlednosti; Edit-Transparency Flattener Presets). Převzetí této konfigurace pro tiskový výstup je pak možné pomocí odpovídajícího tlačítka (Aplikovat nastavení na tisk) na zmíněném panelu. (Pro výstup do PDF je nicméně zapotřebí provést manuální nastavení v odpovídajícím dialogu.)

Závěrem

Výše popsané náhledové funkce jsou určitě velmi užitečnou pomůckou pro prakticky každé pracoviště předtiskové přípravy. Přivítáme proto, pokud se některý z našich čtenářů v diskusním fóru tohoto článku podělí o své konkrétní zkušenosti s využíváním uvedených funkcí v praxi.