Základní pravidla sazby - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

18. září 1998, 00.00 | Podrobný článek přináší přehled nejdůležitějších pravidel při sazbě českého textu, např. psaní data, titulu, čísel, závorek a mnoho dalšího. Velmi důležité pro každého, kdo tvoří libovolné dokumenty!

Hladká sazba je sazba z jednoho stupně, druhu a řezu písma sázená na stanovený počet cicer. Skládá se z odstavců, které obvykle začínají zarážkou, ale mohou být sázeny i bez zarážky - rozhodující je celková grafická úprava - a jsou ukončeny východovou řádkou.

Rukopis je psán na stroji popř. v textovém editoru ob řádku na jedné straně formátu papíru A4. Má obsahovat 30 řádek na straně po 60 úhozech na řádce a je doplněn předpisem o stupni a druhu písma, šířce řádek v cicerech a prokladu mezi řádkami.

Předložky - jednohláskové neslabičné předložky K, k, S, s, V, v, Z, z, slabičné O, o, U, u, a spojky I, i, A, nesmějí být na konci řádky. Výjimku tvoří spojka a (pozor - ne verzálka). U ostatních předložek jsou možné výjimky pouze v úzké sazbě (do 25 liter).

Zkratky - slov, výrazů, akademických titulů apod. se používají jen u vžitých výrazů a většinou končí tečkou. Ta se sází těsně za zkratkou. (aj., apod., atd., DrSc., CSc.) Následuje-li za zkratkovou tečkou dvojtečka, sází se také bez mezery, přímo za tečku. U spojených zkratek se sází zúžená mezislovní mezera. Na začátku věty se spojená zkratka nahrazuje celým výrazem. Iniciálové zkratky (tj. zkratky z velkých počátečních písem spojených slov názvů, organizací a různých institucí) se sázejí verzálkami bez tečky. (OSN, NATO, OPEC, ODS, ČR)

Čísla - nižší číselné údaje se vyjadřují v sazbě slovně. Výjimku tvoří pouze letopočty, data a spojení čísel se zkratkami. (100 m, 50 mm).

Telefonní čísla - sázejí se ve skupinách po 2-3 číslech se zúženou mezernicí tloušťky tečky. Zásadně se nesmějí dělit do dvou řádek. Trojmístné 158, čtyřmístné 12 34, pětimístné 12 345, šestimístné 12 34 56, sedmimístné 12 34 56 7, atd.

Datum - den je vždy vyjádřen arabskou číslicí, měsíc buď slovně, nebo arabskou či římskou číslicí s tečkou, letopočet se zásadně sází bez vynechávání prvního dvojčíslí, výjimku tvoří pouze určitá spojení (Nagano 98). Datum vyjádřené pouze čísly se nesmí dělit do dvou řádek (1.7.1998).

Čas - hodiny a minuty jsou od sebe odděleny tečkou bez mezer (12.00 hodin). Sekundy se oddělují od minut dvojtečkou, desetiny sekund od celých sekund čárkou (19:26,3 min.). U sportovních výkonů vyjádřených časem se hodiny od minut a minuty od sekund oddělují dvojtečkou (18:56:13 hodin).

Peněžní hodnoty - značky peněžních měn Kč (Kč většinou až za číslo sumy), DM apod. se sázejí před číslo sumy, je-li uvedeno s desetinným číslem. Pokud je číslo celé, klade se značka měny za číselné označení nebo se dává před označení celých peněžních částek s desetinou čárkou a pomlčkou. (cena Kč 15,20; cena 500 Kč)

Spojovník (divis) - používá se k označení dělení slov nebo jako spojovací znaménko ve složených výrazech. Při dělení se sází těsně k poslednímu písmenu první části děleného slova. Při použití jako spojovací znaménko se sází bez mezer. (Praha 10-Strašnice, slovník česko-anglický).

Interpunkční znaménka - tečka a čárka se sázejí těsně za poslední písmeno slova. Dvojtečka, středník, vykřičník a otazník se oddělují od slova jedním bodem do velikosti písma 1 cicera, od 1 do 2 cicer dvěma body. Pokud má tento znak nálitek, od slova se dále neodděluje.

Tři tečky - nahrazují na začátku nebo na konci věty nevyslovený text, uprostřed věty nahrazují řeč vzrušenou, neplynulou. Za slova i mezi tečky se vkládá poloviční slovní mezernice.

Apostrof (odsuvník) - označuje se jím vypuštění, odsunutí nějaké hlásky, zejména na konci slova a sází se zásadně znakem apostrofu, nikdy ne obrácenou čárkou. Přisazuje se těsně ke slovu. Někdy se také apostrof používá k označení zkráceného letopočtu, a to v novoročenkách, na plakátech, popř. jiných akcidenčních tiskovinách jako součást typografické úpravy (rok '98).

Pomlčka - naznačuje větší přestávku v řeči nebo od sebe výrazně odděluje části textu; významově je rovna čárce, a tedy i vložená část věty se jimi dá oddělit. Nesmí jí začínat nová řádka (výjimku tvoří přímá řeč). Nezaměňovat se spojovníkem. Nesprávné je také její použití místo znaménka mínus, protože obraz neodpovídá šířce znaménka plus (+).

Uvozovky - sázejí se těsně k výrazu nebo větě, které uvozují. V češtině se používají uvozovky „“ nebo »« vždy jednotlivě v celém díle, článku apod. V cizojazyčné sazbě je nutno dbát pravidel příslušného jazyka. Ve smíšené sazbě se řez uvozovek řídí podle řezu prvního slova. Pokud je uvozena celá věta sází se tečka před uvozovku, v případě, že se uvozuje pouze jedno slovo nebo část věty, sazí se tečka za uvozovku.

Závorky - dávají se do nich části textu, které jsou do věty volně vloženy a nejsou její přímou součástí. V hladké sazbě se používají závorky oblé (), hranaté [] a výjimečně složené (svorky) {}. Dává-li se do závorek celá věta, sází se tečka uvnitř závorek, pokud je v závorce pouze část věty, sází se tečka až za závorku.

Značka § (paragraf) - sází se bez tečky a odděluje se od čísla zúženou neměnnou mezernicí.

Znak & (et) - se používá ve firemním označení, kde je obyčejně spojkou dvou jmen ve významu spojky a. Z obou stran se odděluje zúženými neměnnými mezernicemi.

Hvezdička a křížek (* †) - znaménka pro narození a úmrtí (hvězdička se používá též při odvolání textu) - se od letopočtu, popř. od jména oddělují zúženou mezernicí. (^*1926, † 1998)

Procento, promile (%,‰) - oddělují se od slova zúženou neměnnou mezernicí, pokud jde o samotný výraz. V případě spojení slova s číslem do jednoho výrazu se tyto značky sázejí bez mezery.

Stupeň - v označení teploty se sází

1. –10° (mínus deset stupňů - minus a číslice 10 dohromady, stupeň je oddělen zúženou mezerou)
2. –10°C (minus deset stupňů Celsia - stupeň Celsia se sází jako jeden výraz dohromady a od čísla musí být oddělen zúženou mezernicí). Stupeň alkoholu se sází jako jeden výraz bez mezer - 12° pivo.

Slova se dělí podle pravopisných pravidel a podle estetických zásad. Počet dělení nemá přesáhnout počet tří a nesmí být větší než šestkrát pod sebou. Za dělení se považují i řádky zakončené interpunkčními znaménky (tečka, čárka, středník a dvojtečka), jelikož pravý okraj sazby je jimi narušen stejně jako divisem.

Dvouslabičná slova se mohou dělit pouze v případě, že druhá část má alespoň tři písmena (vý-tah, ses-tra).

Víceslabičná slova se dělí podle slabik, přičemž je vždy rozhodující základ slova, slabičná předpona a přípona. Pokud stojí vedle sebe uprostřed slova dvě souhlásky, nechává se jedna na první rádce, druhá se převádí na řádku následující. Slova složená se dělí, pokud je to možné, na části složeniny (česko-slovenský, země-koule).

Dělit se nesmí

• tak, aby na konci řádky zůstalo pouze jedno písmeno (o-pice)
• zkrácený titul a příjmení (ing.-Novák)
• číslice a název počítaného předmětu či jevu (100-km, 1000-Kč)
• datum (je možné dělit den s měsícem od letopočtu)
• zkratky

Nežádoucí je dále dělení, při kterém se do druhé řádky přenášejí pouze dvě písmena, a dělení slov, jejichž rozdělením by vznikly výrazy nežádoucího nebo zvulgarizovaného významu (pravid-lo, spisova-tele, tlu-močit).

Nejčastější způsob uspořádání hladké sazby je do odstavců, s odstavcovou zarážkou na začátku první řádky.

Velikost zarážky se předepisuje v počtu čtverčíků nebo půlčtverčíků základního písma a ovlivňuje ji stupeň velikosti písma, šíře sazby a proklad mezi řádky.

Obvykle se užívá zarážka 1 čtverčík, u širší sazby 1,5 až dva čtverčíky. Východové řádky nesmějí být kratší,než je zarážka, a proto se větší než 2 čtverčíky neužívá. Také užší zarážka než jeden čtverčík je nevhodná.

Kromě uspořádání sazby do odstavců se zarážkou se někdy upravují odstavce tak, že první řádka je vysazena na plnou šíři a ostatní jsou odraženy.

Článek byl převzat ze serveru studia Comin. Další povídání o písmu naleznete na adrese http://comin.bon.cz/pismo.