Tak trochu recenze k fontům ze Střešovic - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

29. října 2001, 00.00 | "Troufám si říci, že plno fontů, které se objevují běžně v operačních systémech nebo jsou přibaleny k nějakému kreslicímu programu, nesahají svou kvalitou Štormovým fontům ani po kotníky."

Původně jsem chtěl napsat pouze článek, který by byl recenzí na Štormovy fonty. Nakonec jsem ale v prvním díle mého povídání napsal ,,o okolnostech vzniku TeXové podpory`` a teprve nyní se vracím k původnímu předsevzetí. Ty fonty se mi zdají po výtvarné stránce velmi zdařilé. Troufám si dokonce říci, že plno fontů, které se objevují běžně v operačních systémech nebo jsou přibaleny k nějakému kreslicímu programu, nesahají svou kvalitou Štormovým fontům ani po kotníky.

Je třeba si uvědomit, že písma vznikají v české dílně ve Střešovicích a dělá je absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové, který je držitelem několika ocenění za písma a je uznávaným odborníkem mezi typografy. Buďme rádi, že taková dílna u nás vůbec existuje a že nejsme odkázáni jen na písma z dovozu (jejich autoři se na naše akcenty dívají jako na něco poněkud exotického bez hlubšího pochopení souvislostí) nebo jen na písma počeštěná programátory, a mnohdy typografy-amatéry.

Pokud jde o technickou realizaci těch fontů, tak jsem plno problémů podrobně popsal ve svém článku pro TeXový Zpravodaj. Je potřeba odlišovat technické problémy, které navíc pravděpodobně běžní zákazníci Střešovické písmolijny používající komerční DTP programy nemají, od hodnocení kvality fontů po výtvarné stránce a z hlediska čitelnosti.

Oceňuji rozsáhlou nabídku chlebového písma, která možná (na rozdíl od titulkových písem) po letmém prohlédnutí katalogu amatéra moc nezaujme, ale o to více se bude hodit při každodenní práci.

Fonty Regula Antiqua a Regula Kursiva chápu jen jako zajímavý experiment, který se snaží do písma dostat dobovou patinu. Takto jednoduše to ale asi nepůjde dělat, protože je příliš rychle patrné, že stejná písmenka mají pořád se opakující stejné kazy. Kdyby mělo každé písmenko aspoň pět variant, pak by se dalo v TeXu udělat makýrko, které by do sazby náhodně vybíralo pro požadované písmeno pokaždé jinou variantu. Možná by to vypadalo zajímavě, ale obávám se, že by to pořád působilo dost uměle. Tisk takového textu na laserové tiskárně nebo ofsetem je velmi vzdálen klasické technologii knihtisku, kdy i hmatem na papíře ta písmenka někdy cítíme.

Kolegy TeXisty bych chtěl upozornit, že některá písma (zvláště jejich základní, tj. netextové formy), mají poměrně vysoko umístěnu horní dotažnici, takže se může stát, že se například desetibodová velikost písma nevejde ani do dvanáctibodového řádkování. TeXnicky řečeno: i pro tyto parametry se hodí nastavit zápornou hodnotu \lineskiplimit. Lidově řečeno: i pro takové řádkování se může s velkou náhodou stát, že se písmenka ze dvou sousedních řádků budou dotýkat.

Pokud bych měl Střešovické písmolijně něco vytknout, pak je to chybějící decentní, ne příliš široké a čitelné neproporcionální písmo. Chápu, že emulace psacího stroje nespadá do oblasti typografie, ale na druhé straně si myslím, že takový font by našel použití v počítačových příručkách všeho druhu. Tam se s velkou pravidelností objevují výpisy počítačových programů, ukázky příkazových řádků systému a podobné věci. Tyto záležitosti i v dnešním světě moderních počítačů si programátor na obrazovce svého monitoru zobrazuje nějakým čitelným neproporcionálním fontem. Má k tomu rozumné důvody. Je-li v knize pro takové ukázky použito proporcionální písmo, je to přinejmenším nezvyklé.

Taky mě mrzí, že v nabídce chybí matematické fonty. Tady ale naprosto chápu, že nabídka se odvíjí od poptávky. Udělat kvalitní sadu matematických fontů dá asi mnohem více práce, než výroba běžné čtyř nebo dokonce šestiřezové rodiny. Zřejmě je poptávka po matematických fontech mezi zákazníky v DTP studiích nulová, takže se to nevyplatí.

Ještě bych měl jednu připomínku týkající se znaku ellipsis (tři tečky). Zarazilo mě, že ve všech fontech ze Střešovické písmolijny je tento znak kreslen tak, jako by někdo napsal normálně těsně za sebou tři tečky bez znalosti o tom, co to je elipsa. Vzpomínám si, jak jsme se s tímto mikrotypografickým problémem vydováděli v TeXu, když jsme zařazovali do kerningových párů dvojici teček tak, aby byly více prostrčeny a aby ani diletanti bez znalosti existence elipsy nebyli jednoduše schopni natlačit ty tři tečky těsně vedle sebe. Každý TeXista je navíc hned v úvodních manuálech poučen, že nemá cpát tři tečky v textu těsně za sebou, ale má použít sekvenci \dots, která vytiskne elipsu s prostrkanými tečkami. Při pohledu na znak ellipsis ve Štormových fontech jsem se rozhodl nenasměrovat TeXovou sekvenci \dots na tento znak, ale ponechat ji jako makro, které mezi trojici teček přidává dodatečné mezery.

Rád bych zmínil existenci skvělého písmového katalogu Střešovické písmolijny. Ten katalog je přesně to, co bych od katalogu očekával. Jednotlivé řezy jsou ve všech obvyklých velikostech sázeny v běžném textu v bloku, aby bylo vidět jejich chování při normálním provozu. Také tam jsou náhledy stránek včetně okrajů a střídání základního řezu s kurzívou nebo tučným písmem, jak bývá v některých textech obvyklé. Nebo tam najdeme extrémní zmenšení řezu až na hranici čitelnosti či naopak zvětšení, aby byly vidět detaily. Ke katalogu bych měl jen jedinou výhradu: začala se mi záhy rozlepovat vazba a musel jsem použít záchranné práce s lepidlem.

Při přechodu na verzi Typokatalogu 4 Internetové stránky Střešovické písmolijny \url{www.pismolijna.cz} po nějakou dobu nefungovaly s Netscapem 4.x. V současné době už je zmíněná chyba odstraněna a stránky spolupracují i s uvedenou verzí prohlížeče. Stává se mi ovšem bohužel velmi často, že webmasteři různých sajtů ignorují požadavky na funkčnost stránek v této verzi Netscape, a přitom nemají důvod: jejich stránky neobsahují žádný konkrétní efekt, který nejde v uvedeném prohlížeči realizovat. Příklad takového nerozumného přístupu najdete třeba na www.marvil.cz. Je proto příjemné vědět, že stránky Střešovické písmolijny mezi takové ignorantské sajty nepatří.

Úvaha k licenci fontů

Licenční ujednání k fontům je typicky komerční a z technického pohledu na věc obtížně interpretovatelné. Podobné ujednání ovšem najdeme i u jiných písmolijen, takže níže naznačené problémy nejsou ničím specifickým jen pro Střešovickou písmolijnu.

Všechny komerční licence k fontům se potýkají s problémem typickým pro tento druh software. Co to znamená ,,použití`` fontů? Je to okamžik, kdy je potřeba použít jejich metrické údaje k výpočtu sazby? Domnívám se, že rozhodně ne. Metrické údaje k fontům jsou volně zveřejněny třeba i u takových firem, jako je Adobe. Kdokoli je může použít a teoreticky vypočítat rozložení sazby na stránkách. Když nemáme vlastní popisy tvaru jednotlivých znaků, pak takový dokument stejně nezrealizujeme do konečné podoby. Kdyby moje domněnka nebyla pravdivá, pak bych výrazně porušil licenci zveřejněním metrických údajů ke všem Štormovým fontům ve formátu TeX na Internetu. Jsem ale přesvědčen, že jsem licenci tímto krokem neporušil, protože jsem zveřejnil jen metrické údaje bez informací o tvarech jednotlivých znaků.

Jiná interpretace slova ,,použití`` fontů by mohla tvrdit, že se jedná o okamžik downloadování popisů tvarů znaků do dokumentu. To se asi nejvíce blíží pojetí licence na fonty. Je ovšem důležité se vyvarovat možnosti volně zveřejnit na Internetu nebo někomu poskytnout dokument s úplnými downloadovanými fonty, protože by je kdokoli trochu více vládnoucí počítačem mohl z tohoto dokumentu vykostit a začít nelegálně "používat". V tom případě by měl podle mého názoru na takovém stavu vinu i ten, kdo dokument zveřejnil, protože on tomu pirátovi umožnil jednoduše krádež. Právníci by se na takovém případě asi vydováděli. Ve Štormově licenci je o tomto problému také zmínka: "Smíte poskytnout kopii písma (písem) použitého v určitém dokumentu tiskárně zakázek nebo servisnímu pracovišti, pouze pokud toto již vlastní platnou licenci od S. P. k užívání příslušného písmového softwaru."

Dalším výkladem slova "použití" fontů by mohl být okamžik, kdy je třeba vytvořit tvary znaků podle jejich matematických popisů. To se děje v osvitových jednotkách, v tiskárnách a při náhledech též přímo v počítači. Když vytvoříme dokument s downloadovanými fonty a pošleme jej na některé z uvedených zařízení, teprve pak se fonty v tomto smyslu "použijí". Licence Střešovické písmolijny proto uvádí, že je možno takto fonty "použít" na neomezeném počtu tiskáren a osvitových jednotek, ovšem v základní licenci je dovoleno jen do jednoho takového výstupního zařízení fonty trvale instalovat.

Typicky nepočítačový, ale jistě správný, výklad slova "použití" písma je okamžik, kdy text čte čtenář. Pokud má třeba Vieweghova kniha náklad několika set tisíc výtisků, pak je "použití" písma v takové knize řekl bych skoro lidové. To licence vůbec neřeší, ale možná by měla.

Otázka možnosti "použití" jakéhokoli softwaru na limitovaném počtu počítačů je rovněž problematická, pokud vezmeme v úvahu propojení počítačů do sítě. Tam můžeme software reálně instalovat jen na jediném počítači a ostatní pracoviště mohou sloužit jako grafické terminály k tomuto počítači. Z technického pohledu software pracuje pouze na jediném počítači (protože jedničky a nuly takového software se odehrávají v elektrických obvodech tohoto jediného počítače) a ke koncovému pracovišti je přiveden po síti jen výsledný obraz dané aplikace. Takových pracovišť sloužících jako grafické terminály ovšem může být k tomu centrálnímu počítači připojeno libovolně mnoho a současně na tom počítači může tedy pracovat velmi mnoho uživatelů. Existenci takových multiuživatelských počítačů většina softwarových licencí vůbec neřeší. Asi proto, že právníky, kteří texty licencí navrhují, takové technické řešení vůbec nenapadlo. Oni možná jsou schopni si pod pojmem počítač představit jen osobní PC, na kterém v jednu chvíli může pracovat jen jeden člověk.

Základní licence ke Štormovým fontům má limit pěti počítačů. Ani tato licence neřeší možnost existence víceuživatelských počítačů s větším množstvím terminálů na nezávislých pracovištích.

Moje úvaha k licenci neznamená, že bych ji chtěl nějak zpochybnit. Rozumím tomu jednoduše tak, že při masovějším "použití" písma v DTP studiích a reklamních agenturách s více zaměstnanci je potřeba za to písmo připlatit. Jednotlivec při zakoupení licence k fontu dostane standardní limit "pět počítačů".

Na rozdíl od obrovských softwarových společností při nákupu licence k fontům ze Střešovic dáváme peníze konkrétnímu člověku, který osobně za svou práci ručí. Považuji to za velký rozdíl a myslím si, že se to pozná i podle přístupu k zákazníkům.