Povídání o písmu - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Sazba  

1. září 1998, 00.00 | Dnes jsme pro vás připravili další praktické povídání o písmu - o jeho čitelnosti, konstrukci, pojmenování a vzniku.

HLAVNÍ PÍSMOVÉ POJMY
Tiskové písmo je hotovým výrobkem, který nelze libovolně měnit a dodatečně upravovat. U písma se rozlišuje:
1.Původ (latinka, azbuka, řecké písmo, arabské, hebrejské atd.)
2.Obraz
     a) podle charakteristických kresebných znaků (klasifikačních skupin)
     b) podle kresebné verze (řezu) - základní a vyznačovací (např. kurzíva, polotučné písmo, kapitálky atd. - písmová rodina)
     c) písmena velké abecedy (verzálky) a malé abecedy (minuskule)
3.Velikost (v typografických bodech nebo v milimetrech)

ČITELNOST PÍSMA Základní funkcí písma je jeho čitelnost. Na dobré čitelnosti se podílí mnoho činitelů, které ovlivňují čtenáře. Snahou je, aby čtení neunavovalo a písmo i celková úprava působily esteticky, doplňovaly a zvýrazňovaly obsah tiskoviny. Hlavní činitelé ovlivňující čitelnost a rozlišitelnost písma:

• podobnost a odlišnost tvarů znaků (písmen)
• velikost písma
• proložení (volný prostor mezi řádkami)
• vnitřní a vnější prosvětlení písma
• rozdíl v tloušťce vertikálních a horizontálních tahů (duktus písma)
• délka horních a dolních dotahů
• šířková proporce písma
• mezislovní mezery
• sklon kurzívy
• délka řádky
• diakritická znaménka a ozdobné prvky
• zabarvení a jakost povrchu papíru (spolu se schopností odrážet světlo)
• barevný tón (pestrost) tiskové barvy
• intenzita osvětlení výrobku a iradiace (tj. zdánlivé zvětšení nepotištěných míst)

Čitelnost písma u latinky určuje horní polovina obrazu. Lze se o tom přesvědčit zakrytím poloviny střední výšky písma. To znamená, že tvary horních partií písmových znaků se více podílejí na čitelnosti a rozlišitelnosti písma.

KONSTRUKCE PÍSMA Při tvorbě tiskového písma se vychází z písmové osnovy. Pro abecedy nakreslené českými písmaři je charakteristické, že verzálky jsou nižší než horní dotahy u minusek, aby rozlišovací (diakritická) znaménka (akcenty) nepřesahovala přes kuželku písma.


NÁZVY NĚKTERÝCH KONSTRUKČNÍCH ČÁSTÍ PÍSMENE Účaří - základna písmové osnovy, na níž jsou postaveny obrazy písmových znaků. Aby písmové znaky byly opticky stejné, přesahují oblá písmena účaří. Tomuto tahu se říká přetah.


Duktus - výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce. Rozeznáváme písma zeslabeného duktu - tenké a slabé. A naopak písma zesíleného duktu - polotučné, tučné a velmi tučné.
Stínování - zesilování částí nebo celých tahů písmena, zvláště u dříků a oblouků. Kolmé stínování je typické pro písma statická, šikmé (diagonální) proti směru hodinových ručiček pro písma dynamická.
Tah písma - kresebný prvek písmového znaku, např. dřík, oblouk, náběh, výběh atd. Podle tvaru se rozlišuje oblý, přímý a stínovaný tah.
Dřík písmena - hlavní svislý př. šikmý, nikoli však oblý tah písmena.
Serif (patka) - příčné zakončení tahu písmena (vodorovné, svislé nebo šikmé). Tvar serifů je jednotný v kresbě daného písma a pomáhá utvářet jeho charakter.



VZNIK A VÝVOJ TYPOGRAFICKÉ MĚRNÉ SOUSTAVY
První tiskaři, kteří byli zároveň výrobci písma, si pro své potřeby odlévali jednotlivá písma pouze se zřetelem ke kresbě, tj. k obrazu liter.
S rozvojem knihtisku však začali vzrůstat jejich požadavky na různé velikosti písma i výplňkového netisknoucího materiálu. Dále bylo nutno stanovit rozměry a poměr mezi jednotlivými stupni tak, aby se daly vzájemně doplňovat.
Do začátku 18.století žádný společný měrný systém prakticky neexistoval. Každá tiskárna používala vlastní míry odvozené od lokte, stopy nebo palce, používaného v kraji, kde se nacházela. Tento stav byl brzdou dalšího rozvoje tisku.
První, kdo upravil typografickou měrnou soustavu, byl roku 1737 francouzský písmolijec Pierre Simon Fournier(1712-1768).Za základ vzal pařížskou stopu (32,48 cm), která má 12 palců (palec=12 čárek). Fournier rozdělil jednu čárku na šest dílů a jeden díl nazval typografickým bodem. Podle počtu bodů určil a pojmenoval písmové velikosti (stupně). Tím sjednotil nejen rozměry, ale i terminologii typografického materiálu. Roku 1737 vydal přehlednou tabulku typografického měrného systému.
V rakouských zemích, a tedy i u nás, byla zavedena v roce 1840 typografická soustava pražského rodáka, písmolijce a knihaře Bohumila Haase. Ve svém systému vyšel z rakouské stopy (31,60 cm). Palec této stopy rozdělil na 36 dílků a jeden dílek nazval čtvrtpetitem. Název čvrtpetit se zachoval i v soustavě Didotově.
Další soustavou, která v této době vznikla, je anglosaská (monotypová). Jejím základem je anglická stopa (30,47 cm). Stupeň písma pica (čteno pajka) se přibližuje dnešnímu ciceru. Tato soustava se dodnes používá v Anglii, USA a Švýcarsku.

systém	stopa	cm	body	mm
Didotův	francouzská	32,48	12,00	4,51
haasovský	rakouská	31,60	11,65	4,35
anglosaský	anglická	30,47	11,25	4,23

DIDOTOVA MĚRNÁ SOUSTAVA François Ambroise Didot(1730-1804), francouzský knihtiskař, upřesnil a zdokonalil r. 1774 Furnierův systém a přizpůsobil ho k metrické soustavě zaváděné tehdy ve Francii. Určil, že základní jednotkou typografické měrné soustavy je typografický bod, tj. 0,3759 mm při 20°C. Jeden metr se rovná 2660 typografickým bodům. Základní délkovou mírou k měření větších rozměrů je cicero, tj. 12 typografických bodů - 4,513 mm při 20°C. Roku 1879 byla soustava znovu prověřena berlínským písmolijcem H. Bertholdem a astronomem W. Foersterem. Ti sestavili pro písmolijecké práce typometr:
30 cm=798 bodů=133 nonpareillových čtverčíků.
Tato soustava se používá téměř v celé Evropě. O její přeměně na metrickou soustavu se neuvažuje, jelikož typografická soustava je starší než metrická. V době, kdy se měření na metry začalo v Evropě zavádět, byl typografický systém již vypracován.
Ovšem s nástupem fotosazby a hlavně s nástupem počítačové sazby se metrický systém začal částečně prosazovat.


BODOVÉ VELIKOSTI PÍSEM A JEJICH POJMENOVÁNÍ
Veškerý materiál používaný v sazbě rozdělujeme na obrazový (tisknoucí) a výplňkový (netisknoucí).

velikost	název	mm
3	briliant	1,128
4	diamant	1,504
5	perl	1,880
6	nonpareil	2,256
7	kolonel	2,632
8	petit	3,009
9	borgis	3,385
10	garamond (korpus)	3,761
11	breviář (descendian)	4,137
12	cicero	4,513
14	střední	5,265
16	tercie	6,017
18	parangon	6,769
20	text	7,521
24	dvoucicero	1,880
28		10,530
30	dva a půl cicera	12,282
32	dvoutercie	12,034
36	třícicero (kanon)	13,538
40	dvoutext (malý misiál	15,042
42	tři a půl cicera	15,794
48	čtyřcicero (sabon)	18,052
60	pěticicero	22,565
72	šesticicero	27,078

Písmové stupně pojmenoval Pierre Simon Fournier, který vydal první dvousvazkový vzorník písem Manuel Typographique (r.1764 a r.1766). Ukázal na potřebu různých velikostí písma pro dokonalou typografickou tvorbu.
Názvy jednotlivých stupňů jsou velmi výstižné. Např. pojmenování nejmenších stupňů (briliant, diamant, perl) vznikly proto, že skutečné vyýrobní náklady na jejich zhotovení byly skoro stejné jako hodnota některých drahokamů. Slovo petit znamená ve francouštině malý. Stupeň garamond byl pojmenován podle známého písmaře Claude Garamonda. Cicero zase podle velikosti písma prvního vydání spisů římského státníka a řečníka Marka Tulia Cicera (106-43 př.n.l.).
Využití jednotlivých stupňů písma není stejné. Volba velikosti písma závisí především na formátu a vlastní úpravě výrobku.
Např.:
slovníky, jízdní řády - 5, 6, 7 bodů
noviny, knihy malého formátu, časopisy - 7, 8 bodů
časopisy a rozsáhlá knižní díla - 9 bodů
většina knih - 10 bodů
knihy většího formátu - 11, 12 bodů
dětské knihy - 14, 16 bodů
knižky pro děti předškolního věku - 20, 24 bodů
Písmo se měří podle velikosti písmové kuželky, která nese obraz písma v bodech. Podle počtu bodů se určuje stupeň písma. Velikost obrazu písem se může v různých druzích písma od sebe lišit. Záleží na tom, v jakém poměru je střední výška písmena k písmové kuželce. Linky, ornamenty a výplňkový materiál se měří v bodech a cicerech.

Článek byl převzat ze serveru studia Comin. Další povídání o písmu naleznete na adrese http://comin.bon.cz/pismo.