Počítačová typografie moderně a srozumitelně - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

22. ledna 2001, 00.00 | Klasická kniha počítačové
typografie – Typografický manuál Vladimíra Berana –
dostala v těchto dnech poměrně
vyspělého „bratříčka“, publikaci Praktická
typografie od Pavla Kočičky a Filipa Blažka (Computer Press 2000).

V polovině 90. let začalo být jasné, že počítačová typografie nemůže dál znamenat pouhou zběhlost v obsluze sázecího programu nebo textového editoru. Objevily se první publikace, které připomínaly, že sázet na počítači znamená ctít staletími prověřená pravidla. Některým se to zčásti dařilo (výše zmíněná kniha Beranova nebo seriál Michala Ptáčka v PC Worldu), jiné působily jako nechtěné parodie (publikace Grady, které „učily“ typografii nejprve na Ami, pak na Wordu, a zmnožovaly řady typografických nedouků). Za pozornost stály i manuály např. PageMakeru, které obsáhle učily nejen práci s programem, ale i základům klasické typografie a estetiky. V neposlední řadě se objevily dva profesionální servery zaměřené na typografii a sazbu (www.typo.cz, www.grafika.cz).

Konec 90. let přinesl dva zlomové momenty: jedním byl nástup písem Open Type a programu Adobe InDesign, který radikálně změnil sazečovu práci a poučenému umožnil ctít klasické zásady typografie do nejmenších detailů; druhým bylo „ztenčení“ programových manuálů (např. InDesign je dodáván pouze s přetištěnou nápovědou, obsahující jen základní prvky ovládání programu; stejně tak poslední verze Corelu). Na trhu se tak vytvořilo místo pro aktualizované vydání Beranova Typografického manuálu (1999) a nově i recenzovanou publikaci.

Kočičkova a Blažkova kniha se věnuje jak obecným typografickým pravidlům (a tím se zčásti překrývá s Beranovým Manuálem – poučení o písmu a základech hladké sazby), tak konkrétním instrukcím, jak vše realizovat v posledních verzích programů XPress a InDesign. Nejcennější (i pro profesionála) je pasáž věnovaná pravidlům technické sazby, sazby cizích jazyků a internetových stránek; sporná je jedenáctistránková pasáž Čeština, která je s celkovým pojetím knihy v rozporu: zatímco jinde najde čtenář detailní poučení a návod, tady najde pouze základní přehled problémových pasáží a pro konkrétní řešení je stejně odkázán k Pravidlům českého pravopisu. (Škoda, že v seznamu literatury chybí obsáhlá publikace Dělení slov – Slovotvorba v praxi z r. 1997, třistastránková bible sazečů.)

Sympatické na knize je, že se věnuje všem základním problémům, se kterými počítačový typograf přijde do styku, a navíc nabízí často nejaktuálnější a nejelegantnější řešení. Dobře zvolené bylo i zaměření na různé skupiny čtenářů: kniha se obrací jak k začátečníkům, tak k profesionálům (byť ti druzí určitě řadu pasáží přeskočí). Ke knize je přiložen poměrně dobře koncipovaný CD-ROM, obsahující demoverze a shareware základních programů pro PC i Mac, několik řezů písem od firmy URW a zrcadlo serveru Typo.cz, kde čtenář najde další informace a literaturu.

Abychom však jen nechválili, „porod“ knihy byl podle všeho hektický a zanechal na ní stopy. V jiné publikaci by snad nad níže uvedenými chybami šlo mávnout rukou, u manuálu vzorné sazby a typografie ne.

Nejvážnějším kazem na kráse je obálka, které vévodí ohyzdné „f“ překrývající „i“: všude v knize i na CD je však náležitá puristická ligatura. Je s podivem, že redakce něco takového „pustila“ (přečtěte si ostrou a krvavou typografickou konferenci na Pandoře, která je tomuto „kiksu“ věnována). Komické je, že odpovědný redaktor knihu zřejmě nečetl, jinak by na s. 194 našel: „Není snad ani třeba dodávat, že obálce by měla být věnována zvláštní péče. Sazečské nebo dokonce pravopisné chyby nejsou vizitkou dobré práce a mohou čtenáře odradit i od dalších knih stejného nakladatelství.“

Také korektura nedosáhla náležité úrovně: ani tak exponovanému místu, jakým je první řádek první strany, nebyla věnována pozornost, a tak je kniha „otevřena“ klasickou interpunkční chybou. Dále najdeme v knize několik překlepů, na s. 101 jsou u obrázku „uřezané“ šipky, na s. 226 rozsypaný popisek, na s. 243 nepatřičná mezera v ukázce písma.

Po odborné stránce je text knihy na výši, i když i tady najde pozorný čtenář nedostatky: drobností je s. 88, kde výklad o správném psaní znaku „minus“ nekoresponduje s ukázkou; fatální chybou je však celá podkapitola na s. 259 až 260 (a řada dalších stran) o psaní speciálních znaků ve Windows. Podle návodu čtenář nevloží ani jeden znak: autoři nabízejí klávesové zkratky Alt+XXX, správné je však Alt+0XXX! Profesionál se pousměje, začátečníka však čekají horké chvilky…

Shrnuto: výborná a zčásti objevná kniha, která by se měla objevit v knihovničce každého sazeče a typografa. Doufejme, že těch několik kazů na kráse bude v dotisku či druhém vydání opraveno.