Workflow a jeho blízká budoucnost - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Polygrafie  

16. října 2000, 00.00 | I při velmi zběžném pohledu do odborných časopisů a na stránky Internetu je jasné, že workflow je jednoznačně jedním z horkých témat posledních měsíců. Zdá se přitom, že technické otázky jako by zčásti ustupovaly do pozadí, nahrazovány usilovnými pok

I při velmi zběžném pohledu do odborných časopisů a na stránky Internetu je jasné, že workflow je jednoznačně jedním z horkých témat posledních měsíců. Zdá se přitom, že technické otázky jako by zčásti ustupovaly do pozadí, nahrazovány usilovnými pokusy o nalezení "ideálních" koncepcí.

Předcházející věty by samozřejmě neměly být pochopeny jako podceňování nebo znevažování technického pokroku. Naopak. Při pohledu na rychlé uvádění softwarových i hardwarových řešení, na jejich možnosti a parametry, lze totiž snadno nabýt dojmu, že jsme dnes schopni vyrobit všechno - a že hlavní problém spočívá ve schopnosti odhadnout, do čeho síly a prostředky investovat a do čeho ne.

Málokde platí tato slova tak viditelně, jako právě v oblasti workflow. Stačí se podívat, kolik nových řešení se za poslední rok na trhu objevilo, jak výrazně byla zdokonalena řešení existující. Omezení, se kterými jsme museli ještě nedávno v tisku a předtiskové přípravě počítat, mizí jedno za druhým, ať jde o možnosti použití různých formátů souborů, meziplatformní konverze, výkonnost zařízení i aplikací; a tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Čím rychlejší pokrok v tomto smyslu zaznamenáváme, tím více na druhé straně vynikají "úzká místa". A tak není prakticky problém postavit jakkoliv zaměřené workflow (když si samozřejmě odmyslíme finanční stránku věci). Problém je odhadnout, jak workflow uspořádat. Je třeba reagovat na rozvoj nových technologií, jako jsou Internet, elektronická komerce, digitální malonákladový tisk nebo databázové publikování, pokoušet se odhadovat, jak se v horizontu roku či dvou trh může proměnit.

Zdaleka totiž nejde jen o to, zda pořídit rychlejší RIPy, workflow s vnitřním zpracováním PDF, nebo zda udržovat obrazová data v RGB či CMYK. To jsou bezpochyby důležité otázky, kdesi na pozadí současného dění se ale mohou skrývat posuny daleko zásadnějšího významu.

Když budeme důkladně přemýšlet nad tím, kam se ubírá role workflow, jaké požadavky bude muset splnit ne dnes, ale třeba za rok, musíme se pohybovat v "nadřazené" vrstvě. Před chvílí zmíněné otázky je třeba na chvíli prohlásit za detaily a pokusit se vnímat celek.

Určitě se shodneme na tom, že trh je určován potřebami zadavatelů tiskových služeb. Při bližším pohledu můžeme najít jeden bod, na jehož vypovídací hodnotu se lze spolehnout. Tím bodem je přirozená tendence získávat vyšší hodnotu při menších vložených nákladech. Abychom z tohoto zjištění dospěli k nějakým použitelným závěrům, je třeba si při úvahách nad současným stavem publikačních a tiskových technologií pokládat univerzální otázky:

• jak stávající technologie uspokojuje potřeby zadavatelů?
• odpovídá získaná hodnota vloženému úsilí (financím, času apod.)?
• není k dispozici jiná technologie, která by dodala stejnou, nebo i třeba o něco nižší hodnotu, ale nepoměrně méně náročná na vstupy (všeho druhu)?
• jinými slovy, je stávající technologie dostatečně efektivní?

Není to poprvé, co se s tímto přístupem setkáváme. Aby to bylo ještě jasnější - obvykle máme tendenci vyzdvihovat špičkové technologie pro vyspělost výsledků, které nabízejí. Nic proti tomu. Proč se ale čas od času stane, že je taková špičková technologie zčistajasna "převálcována" konkurencí, navíc konkurencí, která často dosahuje slabších výsledků?
Bráno z pohledu jiného - proč během krátké doby ztrácejí nadějná a dynamická řešení na aktuálnosti a na významu? Klasickým příkladem je (před časem popisovaný) nástup relativně jednoduchých DTP systémů před asi 15 lety. Ačkoli zdaleka nedosahovaly kvality tehdejších fotosázecích strojů (a setkáme se i s názorem, že v typografických možnostech se jim nevyrovnají ani dnes), přesto DTP aplikace rychle ovládly celý trh.
Dvojjediná odpověď na otázku, proč se tomu tak stalo, zní: vyspělá technologie výrazně předstihla nároky zákazníků, nastupující technologie nabídla sice méně (případně i totéž), přičemž si za to řekla nepoměrně méně. Ať již mluvíme o penězích, spotřebovaném času, nebo nárocích na vzdělání obsluhy, ve výsledku jde o viditelné snížení nároků na vstupu. Z hlediska klienta - zadavatele je závěr jasný: původní postupy jsou náhle neefektivní. Nároky zákazníků lze uspokojit s menšími nároky na vstupy, a kdo by v takové situaci lpěl na tradičních postupech, když na nich bude nutně prodělávat?

Při pozorném pohledu se zdá, že současný rychlý vývoj v sobě náznaky takových "revolučních" posunů skrývá. Záměrně raději říkáme náznaky, protože role proroka je v tomto případě více než nevděčná - jednu možnost ale zmíníme.

Velmi viditelným trendem je současné sbližování ofsetového tisku a tisku na digitálních tiskových strojích (pozor, nikoli na digitalizovaných ofsetech). Ještě nedávno vedla mezi oběma technologiemi poměrně jasná dělící čára.
Využití plnobarevného ofsetového tisku bylo v množstvích kolem tisíce kusů velmi neekonomické. Obrátkové časy diskvalifikovaly ofset v prostředí pružné poptávky po menších, modifikovatelných sériích. Na druhé straně stála nedostižná kvalita, široké spektrum použitelných tiskových barev, stejně jako množství potiskovatelných podložek různých gramáží a povrchů. Vše, co bylo řečeno, obraťme, a máme charakteristiku tisku na tehdejších digitálních strojích.

Co ale vidíme dnes? Ofset se snaží digitálnímu tisku v mnohém přiblížit. V prvé řadě moderní postupy řádově snižují časy na přípravu. Platí to o klasických strojích, ještě dále došly digitalizované ofsetové stroje s přímým osvitem desek, a nakonec je tu extrém - přímý násobný osvit desek. To vše způsobuje, že ofsetové tiskové stroje se stávají daleko pružnějšími. Násobný osvit samozřejmě ještě není (a nějakou dobu nebude) tak dokonalý, aby bylo možné uvažovat o plné personalizaci (tedy každý výtisk jiný), pro velmi malé série ale už vhodný je (aniž by přitom ztrácel na půvabu pro zájemce o vyšší náklady). Jedním z přímých důsledků je ostatně neodvratitelný (i když pozvolný) soumrak nad osvitem filmů, a posléze možná i externím osvitem tiskových desek - ano, efektivita.

Mluvili jsme o sbližování - kam tedy kráčejí digitální tiskové stroje? V prvé řadě samozřejmě rozvíjejí své přednosti, přičemž asi nejvíce je dnes ceněna možnost úplné personalizace, a s tím spojený tisk z databází. Jen malé přiblížení, tisk z databází může vypadat třeba tak, že obchodní oddělení vypracuje cenovou strategii na sortiment, výtvarné oddělní (či agentura) navrhne layout prospektu (katalogu), v ideálním případě spolu s layoutem internetových stránek. Layouty mají ovšem oproti běžné praxi množství variabilních míst, kam se průběžně, přímo v okamžiku tisku vkládají objekty z databáze - texty i obrázky. Automaticky tištěné prospekty pak mohou (aniž znovu putují do studií) odrazit změny v cenách a sortimentu, marketingové akce, nebo mohou vypadat jinak v Praze a jinak třeba v Brně. A aniž bychom tentokrát zabíhali do detailů, je zřejmé, že před hromadným nasazením jsou technologie, které dokáží tisknout tisíce exemplářů za hodinu, každá jiná.
Kromě toho jasně vidíme zdokonalování tiskové kvality, širší sortiment podložek i usilovné snižování ceny výsledného výtisku.

Ale jaký z toho všeho učinit závěr? Je to poněkud nejasné, chtěli jsme snad některou z technologií vyzdvihnout, nebo naznačit vstup jiné, která odsune ofset i digitální tisk na vedlejší kolej?
Nikoliv, nezapomínejme, že mluvíme o workflow. Nabízí se ale třeba následující úvahy. První velkou past na efektivitu výroby lze vidět tam, kde by přetrval malý stupeň automatizace. Jestliže se obě uvedené technologie budou sbližovat, bude možnost zcela automatické práce podstatnou výhodou. Dá se očekávat převaha systémů, které budou schopny obstarat celý proces výroby tiskoviny, od zadání až po expedici. Workflow, které bude vyžadovat větší dávku pozornosti či zásahů, bude nakonec (samozřejmě mimo speciální případy) odsouzeno k neúspěchu. Dovedeme-li tyto úvahy ještě o něco dále, můžeme se zeptat: když se ofsetový a digitální tisk sbližují a hranice mezi nimi se stává méně výraznou, nebude autorům publikací za čas na obtíž nutnost rozhodovat se, pro kterou z technologií vlastně své materiály připravovat? Snadno si pak můžeme představit vznik systému, který by takové rozhodování převzal. S vytvořenou publikací budou systému předány požadavky na náklad, papír, provedení atd. Výběr vhodného výrobního zařízení pak bude proveden automaticky, na základě parametrů strojů, aktuálního vytížení, nebo požadované rychlosti zpracování. Možná to zní jako čiročirá fantazie, ale dnes, ve spojení s již fungujícími systémy elektronické komerce na Internetu?

Článek byl převzat z čísla 9/2000 měsíčníku Svět tisku, který se na 80-100 stranách každý měsíc věnuje nejaktuálnějšímu dění v oboru pre-pressu a tisku. Časopis v ceně 79 Kč si můžete předplatit na stránkách www.svettisku.cz.