Velkoformátové tiskárny v pre-pressu? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

7. ledna 2000, 00.00 | V oblasti zařízení pro velkoformátový tisk se v poslední době dějí zajímavé věci. Čím a proč začínají být tyto tiskárny více a více zajímavé pro pre-press?

Mnohokrát jsme již popisovali vzájemné ovlivňování různých oblastí trhu. Jen namátkou, nárůst internetových obchodů podnítí zájem o správu barev v prohlížečích, následně se na trhu objeví low-end měřící sondy, a tak dále. I v oblasti zařízení pro velkoformátový tisk se v poslední době dějí zajímavé věci. Čím a proč začínají být tyto tiskárny více a více zajímavé pro pre-press?

I my jsme se zatím věnovali velkoformátovým tiskárnám spíše informativně, v rámci pravidelného představování novinek na trhu. Signály ze zahraničí ale ukazují, že velkoformátové tiskárny těží z nástupu digitálních technologií a je jen otázkou času, kdy se stanou nepostradatelnou výbavou pre-press studií a digitálních front-endů v tiskárnách. Dnešní článek by proto měl přinést základní přehled o současné pozici a vývojových trendech v oblasti velkoformátových tiskáren. Podrobněji se pak zaměříme na velkoformátové tiskárny s ink-jetovými technologiemi tisku.

Mluvíme-li o velkoformátovém tisku a jeho pronikání do pre-pressu, máme na mysli tiskárny, pracující s médii o šířce zhruba 24" až 62", tedy 60 až 158 cm. Zařízení pracující s formáty širšími samozřejmě existují, nacházejí však uplatnění zejména v oboru reklamy, při tisku finálního produktu. Naopak, tiskárny pracující s menšími formáty, prakticky do A3, již dnes jako velkoformátové neoznačujeme. Z hlediska předtiskové přípravy je i poměrně nedávná minulost velkoformátových tiskáren celkem nenápadná. Za jejich přímé předchůdce bychom zřejmě mohli označit plottery, používané zejména v oblasti konstruování. Od nich se ostatně na první pohled ani dnes řada velkoformátových tiskáren příliš neliší, samozřejmě když pomineme celkový posun v designu v průběhu posledních let. Dodejme, že pojem plotter, byť v této souvislosti zavádějící, se u nás s nástupem moderní techniky před deseti lety nečekaně pevně usadil.

Původní označení bylo rozhodně na místě. Plotter míval zásobník na pera, ze kterého si hlava odebírala požadovanou barvu. To samo o sobě nebylo nijak rychlé a ani rychlost vlastního vykreslování nebyla z dnešního pohledu závratná. Proto se není čemu divit, že trh brzy sáhl po kvalitativně rychle se rozvíjejících technologiích ink-jetového tisku. Nejprve černobílé, potom i barevné plottery tak získaly nové dimenze - kromě vektorů bylo najednou možné tisknout i bitmapové obrázky. Velkoformátové plottery si tak snadno našly cestu i mimo CAD a příbuzné aplikace. Zřejmě nejvděčnější aplikací byly hned od počátku velkoplošné reklamní tisky, interiérové i exteriérové. Tady totiž nevadil poměrně pomalý přenos novinek z rychleji se vyvíjejících stolních inkoustových tiskáren. Velkoformátové tiskárny s rozlišením 300 dpi se dobře prodávaly (a prodávají) a pro reklamní potisky vyhovovaly ještě dlouho poté, co stolní tiskárny vyspěly o generaci dále.

Koncepční schéma moderní velkoformátové tiskárny je dnes v podstatě ustáleno. Potiskované médium (a vzhledem k potřebám reklamního trhu to zdaleka není jen papír) se po mikrokrocích posunuje ve směru své delší strany. Kolmo se v druhém směru posunuje tisková hlava. Tiskárny pro menší formáty mohou být konstruovány jako stolní, častěji se ale setkáme s provedením, kdy je tiskárna umístěna na speciálním stojanu. Pro úplnost je potřeba dodat, že ink-jetový tisk není jedinou koncepcí velkoformátových tiskáren. Určitě se budeme v dalších číslech věnovat i technologiím dalším, ink-jety jsou ale směr převládající a tyto stroje jsou nejdostupnější.

Rostoucí význam velkoformátových tiskáren má na svědomí zejména stále citelnější nástup digitálních workflow. Výraznější přechod k CtP je "na spadnutí" a workflow systémy, které nechtějí ztratit v konkurenci šanci na přežití, s tím musí počítat již dnes. Fakt, že CtP obchází osvit filmů, má mimo jiné dva důsledky. Prvním je potřeba archové montáže, druhým nutnost kvalitních velkoformátových digitálních náhledů a nátisků.

Začlenění archové montáže do workflow vytváří první prostor pro využití velkoformátové tiskárny. Nezáleží na tom, zda je na výstupu osvitová jednotka nebo CtP zařízení. V obou případech potřebujeme pro kontrolu umístění stránek a značek cenově přijatelný náhled vyřazení, zatím bez extrémních nároků na barevnou věrnost. Velkoformátový tisk vyhoví jak z hlediska kvality, tak pořizovacích i provozních nákladů. A skutečně, velkoformátové ink-jet tiskárny (zejména HP a Encad) na pozici náhledu montáže jsou již nějakou dobu úspěšně využívány.

Jako druhý důsledek (nejen) očekávaného přechodu k CtP systémům jsme uvedli potřebu věrných digitálních nátisků. Ink-jetové tiskárny ve formátech A4 a A3 se již ve světě do pozice schvalovacích nátisků úspěšně prosazují. Na pomyslné špičce se stále drží tiskárny Epson, jejichž náskok se snaží dohnat další špičkové firmy, například Canon nebo Hewlett Packard. Stejná jména nalezneme i mezi výrobci, snažícími se prosadit s velkoformátovým tiskem (ať již pod vlastním jménem, nebo jako dodavatelé OEM tiskových subsystémů).

Myšlenkový postup je jednoduchý. Máme již velkoformátovou barevnou tiskárnu, na které tiskneme pro kontrolu vyřazené stránky. Proč by vlastně neměla tisknout tak věrně, abychom celý arch mohli použít jako schvalovací nátisk?

Tady je místo, kde je v současnosti cítit největší napětí na trhu. Tento trh má právě nyní velké růstové ambice. K naplnění tohoto požadavku je přitom zapotřebí relativně málo - stačí implementovat technologie, které se již osvědčily ve formátu A4/A3 a které odlišují běžný barevný ink-jet tisk od tisku s ambicemi digitálních nátisků. Dá se očekávat, že velkoformátové tiskárny budou tyto technologie absorbovat velmi rychle.

Pokud jde o vlastní tisk, jde o to odpoutat se od doposud postačujícího rozlišení 300 dpi. Řada A4/A3 tiskáren dnes pracuje s 600 dpi (HP, Encad), Epson dodává běžně 720 x 720 dpi a 1 440 x 720 dpi (1 440 horizontálně). Všechno jsou to technologie označované v zahraničí "Drop On Demand", kdy tisková hlava vystřeluje kapičky ze zásobníků jen v okamžiku, kdy tiskne. Ze strojů typu Iris známe ještě metodu "Continuous flow", kdy jednoduše řečeno inkoust proudí stále - buď na papír, nebo do sběrače a zpět do zásobníků, podle toho, zda se v aktuálním místě tiskne nebo ne.

U tiskáren DOD se dále setkáváme se dvěma technologiemi šestibarevného tisku. První využívá šesti inkoustů, jak je známe z Pantone Hexachrome, kromě CMYK to jsou ještě zelená a oranžová. Cenou za širší gamut jsou ale znatelně vyšší ceny, navíc zůstává známý problém ink-jet tiskáren, zhoršené podání velmi slabých odstínů. Druhá šestibarevná technologie proto využívá slabé odstíny azurové a purpurové (CCMMYK). Těmito inkousty je pak možné tisknout slabé tóny větším množstvím inkoustu, což výsledný obraz znatelně vylepšuje. Řada strojů nabízí možnost využití obou technologií šestibarevných tisků. Tisky CCMMYK jsou ve skutečnosti "čtyřbarevné", další barvy nerozšiřují gamut, jen vylepšují podání obrazu. Příslušné technologie bychom měli samozřejmě používat v souladu s finálním tiskem, tedy pro ofsetový CMYK tisk použijeme nátisk CMYK nebo CCMMYK a naopak. Trochu mimo působnost tiskáren samých jsou důsledky sporu o to, zda jsou vhodnější nátisky "polotónové", tedy používající klasické ink-jetové stochastické rastry, nebo zda trvat na simulaci tiskových bodů. Moderní ink-jetové technologie s rozlišením 1 440 dpi a stále menšími dávkami inkoustu do jednotlivé kapky jsou již kvalitní simulaci tiskového bodu blízko. Na druhé straně stochastické tisky vykazují velmi dobré barevné shody, a to nemluvíme o systémech, které sice pracují s nižším rozlišením, ale na druhé straně může mít tištěná ploška více odstínů (DuPont Digital Waterproof), čímž dosahují dojmu daleko vyššího rozlišení. Sporu o oba principy nátisků jsme se již věnovali dříve, konečné slovo ani v zahraničí zřejmě ještě nějakou dobu nepadne. Ze všech letmo vyjmenovaných technologií je vidět, že výrobci velkoformátových tiskáren mají potenciálně k dispozici slušnou řádku tiskových technologií. Které se nakonec prosadí do vedoucích pozic, ukáže blízká budoucnost. Zatím uvedené a ohlášené stroje ukazují na převahu DOD ink-jetů s rozlišeními 720 dpi a více, CMYK nebo CCMMYK.

Na co jsme zapomněli? Nedílnou součástí každé profesionální moderní tiskárny musí být samozřejmě RIP. Vývoj v oblasti velkoformátových tiskáren nepřehlédl zřejmě ani jeden z významných producentů RIPů. My se RIPům budeme věnovat podrobněji v příštích číslech. I bez uvádění detailů je ale zřejmé, že do nového segmentu se k zavedeným specializovaným firmám rychle tlačí také výrobci "univerzálních" RIPů. Tady se příklon k velkoformátovým tiskům stýká s obecným trendem, kterým je stále rostoucí univerzálnost RIPů. I do velkoformátového tisku tak rychle proniká podpora PDF i ICC color management jako technologie, nezbytné zejména pro využití v pre-pressu. I zde se angažují jak samotní producenti RIPů, tak OEM výrobci, často dodávající RIPy v kompletu s příslušným hardwarem. Příznačná je univerzálnost takových zařízení, často je k dispozici více RIPů různých výrobců, podporována je široká škála různých zařízení, z nichž větší či menší počet obvykle může pracovat současně.

Z předcházejících řádků je jasné, že na startu je další segment trhu, zasahující do pre-pressu. Tímto článkem náš zájem o velkoformátové tiskárny nekončí. Kvalitní velkoformátová tiskárna bude v krátké době nutností zejména pro studia, přecházející na kompletní digitální workflow. Proto postupně představíme všechny hlavní produkty a technologie.

ZDROJ: Svět tisku.