Tvůrci písma: Hermann Zapf - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

11. března 2002, 00.00 | Téměř každý, kdo se kdy setkal s písmem na počítači, narazil na celou řadu fontů z dílny žijícího klasika - Hermanna Zapfa. Z jeho dílny pochází (jak už napovídá název) třeba Zapf Dingbats nebo Zapfino, ale také klasická písma jako Palatino či Optima.

Hermann Zapf patří do úzké skupiny celosvětově známých a uznávaných tvůrců písma již pěknou řádku let. Díky novým lokalizačním aktivitám se s největší pravděpodobností s jeho prací budeme setkávat častěji, takže jistě neuškodí tohoto autora trochu podrobněji představit. Proč si jej společnost Linotype vybrala?

Na svět přišel Hermann Zapf 8. října 1918 v Norimberku - pro narození si vybral bouřlivou dobu, pro život nestandardní rodinné zázemí; otcovy politické názory natolik kolidovaly s nastupujícím režimem, že se dostal na krátkou dobu do Dachau a synáček Hermann měl to, čemu se říká "politický škraloup". Vysněná kariéra elektroinženýra byla nedostižná; dokonce i kariéra obyčejného litografa se ukázalo jako nerealizovatelná. Jediná firma, kterou nezajímal politický background Zapfovy rodiny nabídla Hermannovi místo retušéra.

Cesta k písmu
Písmo Hermanna fascinovalo už od dětství - ve svém životopisu vzpomíná na to, jak si vytvořil svéráznou kombinaci germánského runového písma a cyrilice jako "tajné" dětské písmo. Skutečně "chycen" je však v roce 1935, kdy se dostal na výstavu věnovanou dílu známého typografa Rudolfa Kocha. U Paula Kocha - syna Rudolfa - ostatně Hermann pokračuje ve svém typografickém vzdělávání. Z první - retušérské - štace odchází, aniž by měl výuční list; v další kariéře mu však tento drobný nedostatek nezabrání.

Své první písmo vytváří mladý Zapf pro písmolijnu D. Stempel AG a Linotype GmbH ve Frankfurtu už v roce 1938 - tehdy šlo o frakturu "Gilgengart". Pak do jeho života zasáhla válka.

Léta válečná...
Pro armádu nebyl Hermann žádné terno, aspoň pokud šlo o umění boje. V roce 1939 byl sice do armády povolán, ale pro vzniknuvší srdeční potíže skončil rychle v písárně, kde si krátil čas krasopřepisováním kdejakých befelů. Pak vypukla válka, ostatní vojáci putovali na frontu, zatímco Hermann cestoval zpátky domů - i armáda byla nucena uznat, že jeho zdravotní stav nebyl dost dobrý na střet s válečnou realitou. Nový pokus o povolání do armády se konal až v roce 1942, tentokrát k dělostřelectvu; netrvalo to ale dlouho a Hermann se ocitl v kartografické jednotce. Volný čas si krátil prací - kupříkladu kaligrafickým provedením "Junggesellentext" Hanse von Webera, které si v roce 1944 napsal v Bordeaux a o padesát let později ho slavnostně předváděla firma Linotype u příležitosti uvedení písma Zapfino. Válka pro Zapfa skončila ve francouzském zajetí; už o pouhé čtyři týdny ho však (opět pro špatný zdravotní stav) poslali domů.

... a léta poválečná
Doba poválečná byla pro Zapfa bohatá na práci. Už v roce 1946 začíná učit kaligrafii, o rok později se stává - v necelých třiceti letech - uměleckým šéfem písmolijny Stempel. V letech 1948 - 50 učí externě na uměleckoprůmyslové škole v Offenbachu. Osobní život se mu prolne s pracovním do té míry, že musí čelit ošklivým nařčením - v roce 1951 si bere typografku Gudrun von Hesse, a zlé jazyky tvrdí, že si ji Zapf vzal, aby eliminoval konkurenci.

Zapfova práce obnášela kdeco - například grafickou úpravu knih pro nejrůznější nakladatelství, např. Suhrkamp, Insel, Gutenberg ve Frankfurtu, Hanser z Mnichova, Dr. Ludwig Reichert ve Wiesbadenu, Philipp von Zabern v Mohuči atd. Vytvářel také písma - kupříkladu Palatino či Optima. Nikdy ale nepracoval pro reklamní agentury - ne pro nedostatek zájmu z jejich strany, ale čistě z principu.

Obzvláště okouzlen byl Zapf možnostmi počítačové typografie (dětská touha stát se elektroinženýrem se nezapře). V Německu však nacházel pro svoje spády pramálo pochopení, proto se obrátil k pohostinnější a v tomto směru progresivnější Americe. Dostal dokonce možnost přesídlit do Texasu - a snad by se tam i přestěhoval, nebýt veta manželky Gudrun. A tak se Zapfovi nakonec nepřestěhovali do USA, ale do Darmstadtu, malého, leč významného města u Frankfurtu.

V roce 1976 se Zapf stává zvláštním profesorem pro programování v typografii na Rochester Institute of Technology - vydrží deset let. Je také podílníkem několika firem, které vyvíjejí typografické programy. Kromě typografie počítačové se ale průběžně věnuje i kaligrafii - asi nejvýznamnější zakázkou, kterou obdržel, byla v roce 1960 preambule Charty spojených národů ve čtyřech jazycích - včetně ruštiny. Největší prosluslosti ale Zapf dosáhl jako návrhář písma - k nejznámějším patří Palatino, Optima a (relativně nové) Zapfino.

Palatino
Toto písmo nese jméno Giambattisty Palatina, umělce přes písmo ze 16. století. Na jeho designu spolupracoval Zapf s rytcem Augustem Rosenbergerem. Příprava byla důkladná - v roce 1948 byly provedeny zvláštní zkoušky ofsetem, především kvůli serifům, kterým Zapf u tohoto písma věnoval obzvláštní pozornost.

Optima
Design Optimy se zrodil v roce 1952, v roce 1958 ji vydala písmolijna D. Stempel AG z Frankfurtu. Optima je trochu zvláštní bezpatková antikva; tvary liter jsou odvozovány od ideálu zlatého řezu. Tvůrce původně nezamýšlel, aby se Optima používala k sazbě textů, ale nakonec - na základě výsledků série zkoušek - došlo k úpravě písma. Mimochodem - jméno Optima je výmyslem marketingového oddělení firmy Stempel - Zapfovi osobně připadal tento název poněkud hloupý.

Zapfino
Toto kaligrafické písmo je vcelku nové - ale základ má už ve skicách z roku 1944. Pokus o kaligrafické písmo učinil Zapf už v roce 1948 (šlo o písmo Virtuosa). Výsledek byl však - vzhledem k tehdejší technologii - spíše kompromisem. V době digitální typografie byly možnosti podstatně větší - a tak se po mnoha peripetiích zrodilo Zapfino, které do své kolekce slavnostně zahrnula firma Linotype.