Tiskařský trh ve střední a východní Evropě, díl 8 – Bulharsko - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

trendy

trendy

3. června 2004, 00.00 | Grafika On-line pro vás připravila komplexní pohled na tiskařský průmysl v jednotlivých zemích
střední a východní Evropy. Dnešní návštěvou poctíme Bulharsko, bývalé letovisko
československých pracujících, potažmo i celého evropského socialistického bloku.

Grafika On-line pro vás připravila komplexní pohled na tiskařský průmysl v jednotlivých zemích střední a východní Evropy. Dnešní návštěvou poctíme Bulharsko, bývalé letovisko československých pracujících, potažmo i celého evropského socialistického bloku. Protože by bylo zajisté obtížné hledat u nás nějakého experta na bulharské hospodářství, speciálně pak na tiskařský průmysl, k bližšímu seznámení nám poslouží data z několika výzkumů, hlavně z loňské studie Pira International.

Bulharská republika – klíčové statistiky (2002)

Zdroj: Bureau of Public Affairs, U.S., březen 2004

Velikost tiskařského trhu 1998 - 2003 (milion euro)

Zdroj: Pira International Ltd., 2003

Tiskařský průmysl – statistiky
Bulharská polygrafie nijak nevybočuje z vývoje, obvyklého v ostatních postkomunistických zemích. Poslední roky provází výrazná restrukturalizace a inovace. Během posledních pár let udělalo odvětví progresivní skok v kvalitě, což mimo jiné souvisí s masivním nástupem pre-press studií. Desktop publishing / repro můžeme považovat za zřejmě nejrychleji rostoucí privátní sféru uplynulé pětiletky. V druhé polovině devadesátých let existovalo podle Zlatých stránek jen v Sofii nejméně 200 firem s touto specializací.

Úroveň bulharské polygrafie je přesto v průměru nižší než v okolních státech. Ceny tiskařských služeb odpovídají zhruba 80 až 90% obvyklého standardu střední a východní Evropy. Možnosti prosadit se na západních trzích jsou značně omezené, protože váznou dodávky lepších materiálů. Kvalita domácího papíru je žalostná, proto je (stejně jako barvy, filmy a kovolisty) ve velkém importován. Na dovozu ovšem bohatne především stát. Díky clům a dalším poplatkům se původní ceny přechodem hranice téměř zdvojnásobují (knižní papír v ceně 350 - 380 USD za tunu je pro bulharské tiskaře k mámí za bezmála 600 USD včetně dopravy).

Bulharský tiskařský průmysl bojuje s vlastní předimenzovaností, dědictvím po dobách budování socialismu. Současná poptávka není s to využít všechny nabízené kapacity. Konkurenční tlak nutí tiskaře nabízet stále více přidaných služeb. Mezi ty nejběžnější patří dlouhé doby splatnosti faktur. Polygrafické firmy jsou nyní asi z poloviny v soukromých rukou, zbytek by měl být privatizován co nejdříve. Existují však i výjimky. Stát si hodlá ponechat například sofijskou Univerzitní tiskárnu.

Trendy posledních pěti let:

• Možnosti exportu jsou omezené. Některým tiskárnám se daří získat práci pro zahraniční klientelu. Většímu rozmachu však brání málo informací a nulová vládní podpora.

• Trh bulharských tištěných médií charakterizuje především množství dynamických změn, které jej provázejí. Nové tituly střídají ty staré, neúspěšné. Je velmi obtížné stanovit, kolik periodik v současnosti přesně vychází. Vydavatelství jsou zcela nezávislá na státu, podnikání je v tomto segmentu stoprocentně liberalizováno.

• Pokračuje pokles prodeje papíru a celulózy 

Tiskárny a média
Změny, které ve společnosti proběhly od devadesátých let, jsou nejvíce patrné ve sféře médií. Po pádu komunistické vlády v roce 1989 získaly bulharské sdělovací prostředky úplně novou image. Konečně mohly přinášet nezkreslené zpravodajství. V zemi nyní vychází 11 celostátních deníků, jen v případě Dumy[www.duma.bg]se jedná o vyloženě stranický list (stojí za ním Bulharská socialistická strana). Problémy s dovozem papíru vydavatele nutí se uchylovat k malým formátům, jedině Dněvnik[www.dnevnik.bg] má parametry evropského deníku. Většina periodik je si obsahově velmi podobná a nesnaží se orientovat na konkrétní cílovou skupinu. Největším vlastníkem tištěných médií je Westdeutsche Algemeine Zaitung (WAZ). Vydává dva největší deníky Trud a 24 časa. V zemi si lze vybrat mezi dvěma kvalitními týdeníky, jmenují se Kapital a Banker. O své místo na slunci bojují regionální vydavatelé, jejichž inzertní příjmy jsou zcela spjaty s úspěchy či neúspěchy místních firem. Z trhu se je svými lokálními přílohami snaží vytlačit silný WAZ. Většina periodik, vydávaných mimo hlavní město, nevychází jako deník, ale třeba jen 2 - 3 x týdně.

Významné polygrafické podniky
IPK Rodina- Leader bulharského trhu, vybavený nejmodernějšími technologiemi pro výrobu novin, časopisů a knih.
Dunav Press JSC [www.dunavpress.com]- Tiskárna s obrovskou tradicí (založena 1864). Disponuje moderním vybavením pro barevnou polygrafickou výrobu.

Papír
Výroba papíru a celulózy patří v Bulharsku k sektorům, které vykazují největší sestupný trend. Využívá se jen asi 20% dostupné kapacity. Roční spotřeba papíru na hlavu představuje pouhých 25 kg. Jen několik závodů používá bělenou celulózu, důsledkem je nedostatek kvalitního papíru. Vlnité lepenky, balicí papír a ručníky jsou vyráběny z recyklovaných surovin a jejich použitelnost je omezená. Problémy pramení mimo jiné z nejasné privatizace. Mnoho továren využívá původní vybavení, investice nejsou za současné situace na pořadu dne. Rozhodující část provozů pochází z éry sovětizace Bulharska a jejich modernizace by byla nesmírně nákladná. Ve většině případů se tedy hledá solventní strategický partner ze zahraničí. Zatím není neobvyklé, že závody bojují o přežití a častým jevem je omezení či zastavení výroby.

Kam kliknout