Technologie DI, vzestup či pád? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Polygrafie  

14. ledna 2000, 00.00 | V současné době se v naší zemi poměrně často diskutuje nad praktickou využitelností technologie DI (Digital Imaging), někdy nazývané také "Computer to Press". Pojďme se také my zamyslet nad touto otázkou podrobněji.

V současné době se v naší zemi poměrně často diskutuje nad praktickou využitelností technologie DI (Digital Imaging), někdy nazývané také "Computer to Press". Není divu - jediné dva stroje, které zde byly instalovány, již putují kamsi za novými majiteli a na řadě míst se můžeme dočíst, že se stroji se zde prostě nedalo vydělat. Je to skutečně tak jednoduché? Jak je možné, že se tiskové stroje DI úspěšně prodávají po celém světě (včetně bývalého východoevropského bloku), a u nás tato technologie nefunguje? Jednoznačnou odpověď nemá v tuto chvíli patrně nikdo, rozhodně však podle našeho názoru stojí za to podívat se na celou věc blíže. Protože pohled z domácí strany již známe patrně skoro všichni, rozhodli jsme se zajet prozkoumat řadu konkrétních instalací tiskových strojů Heidelberg DI do sousedního Německa. Zde jsme navštívili tiskárny disponující jak tiskovými stroji Quickmaster 46-4 DI, tak nejnovějším Speedmasterem 74 DI.

Technologické minimum úvodem

Předtím, než se pustíme do hlubších úvah nad technologií DI, pojďme se ve zkratce podívat na samotné technologické řešení a jednotlivé stroje, které jsou dnes nabízeny.

Jak již dnes snad každý ví, znamená zkratka DI slova Direct Imaging - volně přeloženo "přímý osvit". Nejde tedy o žádnou formu digitálního tisku, ale o klasickou ofsetovou technologii s přímým osvitem tiskových desek ve stroji. Pro osvit tiskových desek se používají nejčastěji laserové jednotky Presstek (stroje Heidelberg Quickmaster a Adast Dominant 745 CDI) nebo Creo (Heidelberg Speedmaster 74 DI). Tiskové desky nejsou po osvitu dále vyvolávány jako např. při zpracování v zařízení CtP, ale jen očištěny. Z tohoto důvodu se v tiskových strojích používají jiné termální tiskové desky než v zařízeních CtP; v současné době jsou k dispozici pouze tiskové desky Presstek. Tento monopol byl jedním z důvodů kritiky technologie DI, ale jak jsme se mohli ve třech německých tiskárnách přesvědčit, tiskové zkoušky již úspěšně probíhají také s tiskovými deskami dalších výrobců.

Tiskový stroj DI si lze tedy velmi zjednodušeně představit jako běžný tiskový stroj s integrovaným zařízením CtP, které je na stroji umístěno hned několikrát - u každé tiskové jednotky.

Jak jsme již naznačili, výrobě tiskových strojů DI se dnes na světě prakticky věnují dvě společnosti - Heidelberger Druckmaschinen a Adamovské strojírny. My se dnes budeme věnovat pouze strojům Heidelberg, především proto, že počet celosvětových instalací překročil číslo 1 200 a lze tak hovořit již o běžné sériové produkci.

Společnost Heidelberger Druckmaschinen začala s výrobou DI tiskových strojů v roce 1991 montováním laserového vypalovacího zařízení Presstek na své stroje GTO.

Skutečná sériová výroba DI tiskových strojů začala v roce 1995 představením tiskového stroje Quickmaster DI 46-4 na veletrhu Drupa 95. Tento čtyřbarvový tiskový stroj kompaktní konstrukce jistě nemusíme čtenářům připomínat, neboť o jeho pražské instalaci v tiskárně DI Print bylo napsáno již mnoho. Za zmínku stojí skutečnost, že v současné době se již dodává pouze vylepšená verze Quickmaster DI 46-4 Plus disponující rychlejším osvitem tiskových desek, vyšší odolností tiskových desek proti škrábání, zlepšeným vymývání osvícených tiskových desek a vyšším počtem barevníkových zón. Tiskových strojů Quickmaster DI bylo do současné doby vyrobeno přes 1 400.

Od veletrhu IPEX 1998 nabízí Heidelberg technologii DI také u dalšího tiskového stroje - Speedmasteru 74 DI. Zde již jde o klasický tiskový stroj formátu 530 x 740 mm (A2) dodávaný v různých provedeních (ve verzi DI s maximálně šesti tiskovými věžemi). Oproti konvenčnímu stroji Speedmaster 74 disponuje verze DI u každé tiskové věže laserovým vypalovacím agregátem firmy Creo, který zajišťuje osvit založených tiskových desek v rozlišení 2 400 dpi. Speedmaster DI však tiskne i na běžné tiskové desky připravené klasickým způsobem, nebo v CtP zařízení. V takovém případě není potřeba ve stroji nic měnit. A naopak - např. v případě poruchy laserového vypalovacího zařízení lze tiskové desky osvítit v některé ze zbývajících tiskových věží.

Tiskové stroje DI jsou určeny pro tisk velkého množství zakázek, zejména s nižším nákladem (řádově tisíc kusů). Oproti konvenčnímu stroji Speedmaster nabízí tedy Speedmaster 74 výrazně vyšší produktivitu - všechny tiskové desky jsou po automatickém upnutí osvíceny přímo ve stroji najednou za cca 3,5 minuty, současně jsou automaticky nastaveny barevníky. Soutisk jednotlivých barev je nutné drobně upravit pouze podle charakteru papíru - jinak je vzhledem k osvitu přímo v tiskové věži sám o sobě zcela přesný. Tisková produkce tak může v tiskovém stroji začít za několik málo minut po upnutí prázdných tiskových desek (tj. včetně jejich osvitu), čímž se Speedmaster 74DI stává efektivním také pro zakázky, které by se jinak na stroji nevyplatilo realizovat.

A jaký trh je pro stroje DI ten pravý? Na to jsme se snažili najít odpověď ve zkušenostech pěti německých tiskáren, které stroje DI provozují. Dále naleznete stručný souhrn vybraných informací.

CityDRUCK

Tiskárna začala s technologií DI před pěti lety - konkrétně zakoupením stroje Heidelberg GTO DI. Výhodou stroje byla především možnost pracovat jak s klasickými tiskovými deskami, tak s tiskovými deskami Presstek, které byly svíceny přímo ve stroji. Tiskárna tak mohla na digitální tisk přejít postupně. V roce 1996 pak tvořil 96 % náplně tiskárny tisk přímo z digitálních dat. Dnes vlastní tiskárna Heidelberg Quickmaster 46-4 DI a jako první v Německu také Heidelberg Speedmaster 74 DI, který byl v tiskárně nainstalován jako beta zařízení ihned po veletrhu IPEX v roce 1998.

Tiskárna sídlí v poměrně malých prostorách přímo v centru města Heidelberg, což je podle majitele Jürgena Depila také jeden z důvodů, proč se rozhodli pro technologii DI. Tiskový stroj ušetří spoustu odpadu a tiskárna vystačí s menším počtem personálu. Dalším důvodem zakoupení této nákladné technologie je podstatné zvýšení image tiskárny a skutečnost, že tiskový stroj DI je možné v Německu za tři čtyři roky prodat stále za vyšší cenu než konvenční tiskové stroje.

Dnes má tiskárna tři tiskaře a čtyři lidi v předtiskové fázi. Samotné předtiskové studio je tedy malé a tomu odpovídá i skladba zakázek - jen 20 % tiskovin připravují v tiskárně, 80 % zakázek dodávají v digitální podobě sami zákazníci. Zajímavý je také poměr plánovaných a neplánovaných zakázek - až 50 % zakázek tištěných v průběhu dne není předem naplánováno a zákazníci je dodají v den jejich realizace. Zakázky jsou běžně tištěny do jednoho, maximálně dvou dnů. Také z tohoto důvodu disponuje tiskárna dvěmi tiskovými stroji DI - v případě vytížení Speedmastera jsou zakázky tištěny na stroji Quickmaster (není-li to výhodnější také z jiných důvodů).

Vzhledem k omezeným prostorám není v zájmu majitele tiskárny další expanze podniku, který se zaměřuje spíše na poskytování služeb stálejšímu okruhu především větších podniků. Tiskárna pracuje na jednu směnu a běžnou denní náplň představuje 7 až 10 zakázek. Jsou ale také dny, kdy se tiskne přes 25 zakázek (např. v době naší návštěvy). Celkově vytisknou na stroji Heidelberg Speedmaster DI za jeden měsíc cca 1 000 - 1 400 tiskových desek.

Hlavní náplň tiskárny představují spíše velké zakázky s nízkým nákladem. Jsou zde tištěny např. objemné výroční zprávy v nákladu pouze několika set kusů, různé plnobarevné manuály atd. Drobný merkantil tiskne tiskárna spíše jen pro stálé zákazníky. Ceny má tiskárna vyšší než při běžném tisku, vzhledem ke skladbě zakázek (publikace s mnoha stranami) však zákazník ušetří výrazně za osvit a zakázku má hotovou v jinde nerealizovatelném termínu.

Problém vidí majitel tiskárny především v knihařském zpracování. Tiskárna má vlastní knihárnu s vazbou V2. Zakázky šité tavnou nití případně s tuhou vazbou zadává však do běžného knihařského provozu. Zde je problémem jednak nízký náklad a jednak termín, neboť na zakázku se již musí čekat řadu dní.

D.O.G. GmbH

Společnost vedená Johannem Gassem je na první pohled odlišná od předchozí firmy CityDRUCK. Velký prostor zabírá předtiskové studio - a není divu, společnost vznikla v roce 1982 jako předtiskové studio s klasickou fotosazbou. Postupně však musela čelit problému, který je v této oblasti aktuální po celém světě - s nástupem modernější výpočetní techniky se i výkonné počítače dostávají do běžných domácností a menších kanceláří a ceny v předtiskové přípravě postupně padají. Řešením bylo rozšíření nabídky o tiskové služby - v roce 1995 padla volba na DRUPĚ 95 na tiskový stroj Quickmaster 46-4 DI, který umožňoval přímý vstup digitálních dat z předtiskového studia. Vzhledem k tomu, že byl stroj dodán až v roce 1996, zakoupila firma ještě starší dvoubarvový konvenční stroj GTO, takže nyní disponuje kombinací jak klasických, tak DI tiskových strojů (v roce 1998 zakoupila firma ještě stroj M-Ofset). Podle Johanna Gasse je tato kombinace ideální zejména pro realizaci dvoubarvových zakázek, které je efektivnější tisknout na klasických strojích. Klasické stroje jsou výhodnější také pro tisk vyšších nákladů (řádově nad 5 000 archů).

Výhody instalace DI jsou podle majitele firmy zjevné - Quickmaster DI přivedl do firmy 80 % nových zákazníků (zadávajících zakázky také do pre-pressu) a firma může realizovat také velmi expresní zakázky (za příplatek 10 - 15 %). Současně stroj zvýšil výrazně image firmy.

Přibližně polovina zakázek pro QM DI pochází z produkce vlastního studia, polovinu si donesou zákazníci na vlastním datovém nosiči. Plánování produkce je opět velmi dynamické - v pondělí v tiskárně v podstatě nevědí, co budou tisknout v pátek. Na QM DI se denně tiskne 5 - 10 zakázek (14 maximálně) a pan Gass uvažuje o přechodu na dvousměnný provoz. Přesto již v současné době QM DI vydělává nejen na sebe, ale na celou firmu.

Pochopitelně, že jsme se také zajímali o ceny, za které jsou tisky na QM DI nabízeny - podle Gasse jsou ceny vyšší než v běžné tiskárně, zákazníci však již dokáží ocenit rychlost realizace zakázky - např. 1 000 oboustranně barevných letáků A4 přijde v tiskárně řádově na 540 DM. Je třeba si opět uvědomit, že zákazník v tomto případě již nemusí platit za filmy.

Problém při práci se zákazníky "z ulice" je největší ve stavu dat, která jsou do tiskárny dodávána - v 80 % případů se v nich vyskytují nějaké chyby, které se musí ve studiu opravit. Zákazníci však mají pocit, že si za službu již platí dost, a tak jde často o práci, která není extra zaplacená, neboť zákazníka nelze jednoduše odmítnout (vše má samozřejmě své limity, dodává pan Gass). Zákazníci vyžadují v tiskárně kontrolní nátisk dat, podle kterého je zakázka realizována - také z tohoto důvodu nejsou data příliš přijímána elektronickou cestou.

DIMEDIA

Společnost DIMEDIA, sídlící v německém Hanau, se může pochlubit první sériovou instalací stroje Speedmaster 74 DI v Evropě. A instalace má své další specifikum - firma DIMEDIA představuje totiž předtiskové studio, které si šestibarvový Speedmaster 74 DI pořídilo do své partnerské tiskárny W.D. Neu GmbH, disponující již běžným osmibarvovým Speedmasterem 74 a CTP zařízením Trendsetter 3230.

DIMEDIA realizuje jako velké předtiskové studio zakázky především pro velké stálé zákazníky - reklamní agentury, velké banky, automobilky, letecké společnosti atd., a v současné době plní Speedmaster DI z 80 % zakázkami z vlastní produkce. V době naší návštěvy byl tiskový stroj v provozu přibližně 4 týdny a za tuto dobu bylo vypáleno přes 1 750 desek, tj. v tiskárně tisknou 17 - 18 zakázek za den (pro zajímavost - na začátek byla na stroji testovací série pěti malonákladových zakázek, které byly vytištěny za 1 hodinu a 20 minut). Cílem je realizace 25 zakázek za den. Velmi zajímavý je pracovní harmonogram tiskárny - většinu zakázek firma nejprve na Speedmasteru "nátiskuje" - tj. vytiskne cca 50 archů, v počítači uchová všechna nastavení tiskového stroje, a v druhé směně zakázky po odsouhlasení klientem znovu vypálí na tiskové desky a vytiskne v plném nákladu. Do nákupu DI nátiskovala firma většinu zakázek na klasickém nátiskovacím ofsetovém stroji, neboť velcí klienti vyžadují po firmě skutečně vysokou kvalitu zakázek.

Pochopitelně, že nás nejvíce zajímalo, jak mohou v jedné místnosti stát dva podobné a navíc velmi výkonné stroje - jeden vybaven technologií DI a druhý CtP. Podle vedení společnosti je kritériem celkový náklad tiskoviny - zakázky do 15 tisíc archů jsou tištěny na stroji DI, nad tuto hranici jsou tištěny již na konvenčním tiskovém stroji. Ten pracuje ve W.D. Neu na tři směny, takže nehrozí, že by DI přebíralo tomuto stroji zakázky.

DIMEDIA a W.D.Neu jsou vzdáleny několik kilometrů. Přestože se přímo nabízí možnost elektronického přenosu dat (DIMEDIA připravuje zakázky také pro CtP Trendsetter), vše je řešeno nepřetržitou kurýrní službou přepravující ZIP a CD média spolu s tištěnými nátisky - to je prý ostatně hlavní důvod, proč se data neposílají elektronicky. Tištěný nátisk je hlavní předlohou pro tiskaře (po stránce obsahu).

CICERO

Poslední navštívená firma je specifická svým zaměřením a sídlem - předtiskové studio Cicero patří do vydavatelského komplexu vlastnícího vydavatelství, klasickou tiskárnu (vybavenou strojem GTO a dvoubarvovým strojem S-ofset ve formátu A2) a výrobní provoz pro flexografické štočky. Firma sídlí v malém německém městečku Worms a v roce 1995 se na veletrhu DRUPA 95 rozhodla pro Quickmaster 46-4 DI.

Svou největší sílu vidí firma v práci s daty, proto se rozhodla pro nákup DI. Tiskový stroj však společnost provozovala několik let pouze jako klasický tiskový stroj, na kterém realizovala přibližně jednu až dvě zakázky za den. Třebaže firma nabízela ceny výrazně nižší než společnost D.O.G. (1 000 ks letáků A4, 4/4 na křídovém papíru za cca 400 DEM), stroj se jim začal více naplňovat teprve v době naší návštěvy, kdy se po cílené reklamní kampani začala společnost zaměřovat na reklamní agentury, které oslovovala s přímou nabídkou realizace zakázky na stroji DI. Přesto však nebyl stroj v této firmě jistě příliš ziskový a na první pohled působil spíše jako moderní klenot majitele, který i čtyřbarvové zakázky realizoval většinou na dvoubarvovém S-ofsetu.

Závěr

Jak to tedy s technologií DI je? Závěr si jistě udělá každý sám, my bychom zde pouze rádi shrnuli několik poznatků, které jsme si z návštěvy tiskáren přivezli:

• DI technologie je zajímavá pro provozy realizující velké množství menších zakázek. Náklad je rozhodujícím kritériem také mezi volbou technologie DI a CtP, kdy "bod zvratu" představuje cca 15 000 archů.
• DI technologie může být ziskovější než klasické technologie. Je však třeba oslovit správné zákazníky, kteří ocení především rychlost a nízké náklady. Je-li s DI technologií nakládáno zcela jako s klasickým tiskovým strojem, bude produkce patrně ztrátová.

V otázce ziskovosti stojí za to podívat se také na výsledky některých průzkumů, které byly v této otázce provedeny. Např. v USA je průměrná hrubá míra ziskovosti v tiskařském průmyslu podle největší americké tiskařské asociace PIA (Printing Industries of America) 26 %, podle studie prestižní agentury CAP Ventures provedené v létě 1999 mezi 321 uživateli strojů Quickmaster DI v USA je u zakázek tištěných na strojích DI průměrná hrubá ziskovost 42 %. Typická zakázka byla podle CAP Ventures na stroji DI v nákladu 400 - 500 výtisků. Jistě - USA představují z pohledu polygrafie velmi odlišný trh od evropského, přesto čísla potvrzují údaje, o které se s námi dělili tiskaři ve většině navštívených firem. - DI technologie není bezprostředně vázána na využívání nejmodernějších technologií jako datové přenosy, Internet aj. Mnohem důležitější je kvalitně cílený marketing. V takovém případě může nová technologie tiskárnu velmi zviditelnit, což bylo vidět i na příkladu obou instalací v ČR.
DI technologie má podle našeho názoru mnohem větší význam, než je jí v současné době v naší zemi přisuzován. Ostatně podle zpráv ze zahraničí se této technologii přikládá nemalý význam i v budoucnu a také Heidelberg sám přiznává, že DI plánuje nasadit i na stroje dalších formátů.
Zejména tiskové stroje Speedmaster 74 DI dnes představují velmi kvalitní tiskové stroje připravené navíc na produkci mj. malonákladových tiskovin, což je trh, který bude neustále nabývat na významu. Praktické využívání DI tiskové technologie však předpokládá především přísun dostatečného množství zakázek, zvládnutí vlastního digitálního workflow a bezesporu také dostatečné povědomí zákazníků. Uvidíme proto, za jak dlouho se v naší zemi dočkáme další instalace této bezesporu zajímavé technologie.

Článek byl převzat z prosincového čísla polygrafického měsíčníku Svět tisku. Časopis obsahuje 100 stran za cenu 49,- Kč vč. DPH, poštovného a balného! Neváhejte proto a předplaťte si časopis tímto formulářem.