Půvab tiskových technologií a moderní svět - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

28. března 2000, 00.00 | Jsou různá výročí. Každý rok si můžeme najít mnoho příležitostí k bilancování na jakékoliv téma. Některá výročí nám připomínají výraznou událost, jiná převratnou myšlenku. A právě výročí, věnované myšlence, si můžeme i připomenout i letos.

Mnohému z poutníků, kteří se roku 1440 tlačili na výstavě relikvií ve městě Cáchy, zářilo na klobouku malé zrcátko, které mělo zachytit paprsky vycházející z posvátných ostatků a přinést do domu dotyčného štěstí. Málokterého však mohlo napadnout, že zrcátko pochází z dílny muže, jehož jméno bude známo i po staletích, jen v poněkud jiných souvislostech. Zrcátka totiž vyráběl muž, který změnil tvář moderního tisku - Johannes Gutenberg.

Výročí

Jsou různá výročí. Každý rok si můžeme najít mnoho příležitostí k bilancování na jakékoliv téma. Některá výročí nám připomínají výraznou událost, jiná převratnou myšlenku. A právě výročí, věnované myšlence, si můžeme i připomenout i letos. Před šesti staletími se narodil Johannes Gensfleisch, známý jako Gutenberg, v obecném povědomí zapsaný jako jeden z průkopníků tiskových technologií. Myšlenka, realizovaná v jeho dílně, posunula svět do nové epochy komunikace.

Komunikace

Lidé potřebují komunikovat, potřebují si předávat zkušenosti a nové myšlenky. Prvotním základem komunikace byla prostá pospolitost. V dávných dobách nebylo lidí mnoho a žili převážně v uzavřených skupinách. Mohli si mnoho informací předat osobním příkladem, společnou účastí na běžných činnostech a při společném pozorování okolního světa. Časem se ustálila určitá informační schémata, často pravděpodobně v podobě příběhů, která se předávala do jisté míry standardizovaným ústním podáním. Specialisté na tento druh mezigenerační komunikace přetrvali v kulturách nebo sociálních skupinách, kde nedominovalo jako komunikační kanál písmo, až do dnešního technologicky a institucializovaně orientovaného světa.

Konzervy na slova

Postupem času kromě ústního podání lidé přikročili i k záznamu informací. Můžeme pozorovat dvě cesty, jakými se ubíralo vyjádření slovního nebo symbolického obsahu k systematizovanému záznamu - písmu. Oběma je společné prvotní vyjádření obsahu zjednodušeným obrázkem, popisujícím daný pojem. Tato obrázkově orientovaná písma, jako například egyptské hieroglyfy nebo čínské znaky, buď časem přešla ve stylizované, ale stále v podstatě obrázkové písmo, nebo se přeorientovala na fonetickou stránku řeči a na systém hlásek.

Asi před pěti tisíci lety se objevilo klínové písmo na Středním východě. Záznamovým médiem byly hliněné destičky. Poněkud neskladné a křehké, ale jinak velmi trvanlivé. O málo později se v Egyptě rozmohl zápis pomocí hieroglyfů. Zde se také začal zpracovávat papyrus na papyrové svitky, ovšem pravděpodobně až nedlouho před začátkem našeho letopočtu. Číňané v té době již znali papír. Evropané dávají přednost papíru asi posledních tisíc let.

Za Velkou čínskou zdí

Mluvit o Evropě jako o kolébce tisku by bylo přehnané. V dobách, kdy měli obyvatelé dnešní Evropy úplně jiné starosti, než si lámat hlavu se zaznamenáváním myšlenek, natožpak s masovým rozšiřováním textů, se už tiskem ve vší vážnosti zabývali obyvatelé Říše středu.

Písmo Číňané používali, jak dokazují archeologické nálezy, již 5 000 let před naším letopočtem, a vynález papíru nedlouho před začátkem našeho letopočtu umožnil jeho masové využívání. V době, kdy byl v Evropě výkřikem moderní technologie především tým dobře vyškolených písařů, ovládali Číňané první reprodukční postupy. První tisky byly primitivní, zato účinné - na kámen s vyrytým textem byl důkladně přitisknut navlhčený papír, který posléze potírali tuší. Výsledkem byl obarvený list s vystupujícím bílým textem. V sedmém století našeho letopočtu se technologie zdokonalila: do dřevěných desek byl vyryt zrcadlově obrácený reliéf písma, který stačilo jednoduše obarvit a otisknout na papír. Tento způsob se nakonec v Číně udržel až do konce 19. století. Nebylo to však tím, že by Číňané usnuli na vavřínech. První pokus použít izolované znaky k sestavení sazby učinil už okolo našeho roku 1040 Bi-Šeng. Keramické znaky umístil na kovový plát, kde sazbu fixoval pomocí vosků. Rozmetání sazby po tisku bylo jednoduché, stačilo plát nahřát, vylít voskovou směs - a znaky byly připraveny k dalšímu použití. Ačkoliv se objevily i úspěšné pokusy s dřevěnými standardizovanými znaky, tento způsob se v Číně neujal. Důvod byl prostý - čínských znaků je podstatně více než písmen v evropské abecedě. A sestavování sazby v důsledku tohoto faktu je všechno možné, jen ne rychlé, snadné a efektivní.

Technologické kroky ve vývoji tiskových postupů

První šíření psané informace obstarávalo kolování textů, případně jejich opisování či obkreslování. Opisování se dělo později i systematických způsobem, kdy sbor písařů doplněný recitátorem pracoval takřka manufakturním způsobem. Této technologii začaly později konkurovat první tiskové techniky, založené na principu dřevořezby a otiskování barviv.

Dalším, z našeho pohledu přirozeným krokem, byla Gutenbergova myšlenka volných písmen. Je zřejmé, že tento princip lze stěží použít u obrázkově orientovaného písma s množstvím znaků. Pro hláskově orientované písmo se ovšem jeví jako ideální. Tato technologie podstatně oživila tiskařské podnikání a postupem času byla rozvíjena dalšími ideovými mezníky. Zatímco Gutenberg přikročil k tisku Bible, publikace "dlouhodobé užitné hodnoty", přibližně o 150 let později se objevuje první systematicky spotřební tiskový produkt - týdeník vydávaný ve Štrasburku. V roce 1660 začal v Lipsku vycházet první deník v nákladu 300 výtisků.

Dosavadní tisk se orientoval pouze na písmena, grafické prvky byly doplňovány ručně. Následujícím mezníkem proto byla možnost tisku obrazových předloh - litografická technika. Před 204 lety ji uvedl do praxe pražský rodák Alois Senefelder.

Přes dílčí technická zdokonalení, jako byla konstrukce psacího stroje a vylepšení tiskařských strojů, se dostáváme k dalšímu ideovému mezníku v historii tiskových technik. Američan německého původu Ottmar Mergenthaler staví v roce 1886 první automatický řádkový sázecí stroj, legendární Linotype. Tento posun umožnil rozmach deníků a určoval tvářnost tiskového světa do velmi nedávné minulosti, kterou mnozí vnímáme vlastně ještě jako současnost.

Můžeme si zde mimochodem povšimnout i dalšího tiskařského jubilea. Před 150 lety byla založena továrna na tiskové stroje, dnes proslavená jako Heidelberg. Pozorujeme-li vývoj tiskových strojů Heidelberg, můžeme sledovat technologický vývoj od "klasického" ofsetu k současnému.

Dnešní tiskový svět je stále více digitální. Cesta pro vrůstání počítačů do všech fází tiskové výroby byla prošlapávána od šedesátých let, kdy se objevila fotosazba a první skenovací zařízení. Masová dostupnost technologií založených na použití počítačů vedla od osmdesátých let na jedné straně k obecnému zdokonalení tiskových výstupů, na druhé straně průnik předtiskové přípravy mimo svět tiskáren a kvalifikovaného personálu oslabil řemeslnou preciznost sazby a zlomu.

Na přelomu milénia se zdá, že tiskové techniky, produkující papírové knihy, noviny a časopisy, musí být vystřídány elektronickými médii. Při podrobnějším pohledu je situace méně jednoznačná. V první řadě mezi elektronickými daty a člověkem musí vždy stát převodní prvek, nejčastěji představovaný osobním počítačem. Člověka v principu neuspokojuje pouze obrazový nebo dokonce myšlenkový vjem. Hmatový kontakt s tiskovinou, podobně jako s blízkým člověkem, nenahradí zvukový doprovod nebo animace. Současným omezením elektronického světa je i dostupnost dat. Pokud data distribuujeme off-line, jsme v situaci velmi podobné klasickému tisku. V případě on-line komunikace jsme vázáni přenosovou kapacitou komunikačního kanálu. On-line komunikace má velkou přednost v osobním přizpůsobení skladby informací, které okolo nás protékají. Stejnou cestou však jdou i moderní tiskové technologie. Počítači řízené tiskové stroje, ať už zcela digitální, nebo klasicky ofsetové, jsou schopny rychlé odezvy a pružné přizpůsobivosti. Zkracují se technologické časy, například díky přímému (digitálnímu) osvitu tiskových desek. Z jiného konce přichází silná elektronická myšlenka - elektronický papír. O této novince však zatím nevíme takřka nic, a její uplatnění může mít různou formu i dopad.

Pro vytrvalé čtenáře ještě tři medailónky průkopníků tiskových technologií:

Johann Gutenberg - charismatický podnikatel

Letošní rok je sice oslavován jako šestisté výročí narození Johanna Gutenberga, jde však o výročí příznačně papírové. Přesné datum narození není totiž známo - z dochovaných pramenů lze jen odhadovat, že Gutenberg se narodil pravděpodobně mezi lety 1394 a 1404. A co hůře: prameny původně ani nemluví o Johannu Gutenbergovi, ale o Henne Gensfleischovi. Tehdejší doba si s příjmeními a jmény hlavu příliš nelámala a obyvatele označovala podle domů, ve kterých žili. Pokud domů vlastnili více, mohli se dočkat i vícera jmen. Tak i otec Johanna Gutenberga - Friele Gensfleisch zur Laden - se okolo roku 1427 objevuje v dokumentech pod označením "zu Gudenberg". A tento přídomek je od roku 1430 spojován i se jménem Henchina - čili Johanna - Gutenberga.

Gutenbergovo mládí bylo poznamenáno nejistotou a útěky. V důsledku život ohrožujících politických střetů mezi cechy a měšťanstvem musela Gutenbergova rodina opustit v roce 1411 Mohuč - stejně jako další nepohodlní. Další kvapné stěhování následovalo už v roce 1413. O šest let později umírá Gutenbergův otec, v roce 1433 i matka.

Jako nevíme téměř nic o dětství a mládí Johanna Gutenberga, nejsme o mnoho moudřejší, ptáme-li se po jeho vzdělání. Z některých záznamů lze usuzovat, že byl zapsán na univerzitě v Erfurtu, s jistotou to však doložit nelze.

Dopis, který Gutenberg napsal rok po matčině smrti, dokládá, že v té době už byl obyvatelem Štrasburku. Zde zůstal až do roku 1444. Podnikatelské schopnosti mu umožnily rozvinout zajímavé komerční projekty. Jedním z nich byla výroba zrcátek pro poutníky. Město Cáchy mělo totiž v úmyslu uspořádat výstavu svých relikvií, na které byla očekávána velká návštěvnost. Zrcátka, která se upevňovala na klobouk, měla za úkol zachytit paprsky vycházející z ostatků, uchovat je a přinést užitek nejen poutníkovi, který relikvie osobně spatřil, ale i osobám jemu blízkým. Záměr byl dobře promyšlený, ale užitek přinesl až se zpožděním - k očekávaným poutím došlo až roku 1440. V mezidobí se Gutenberg věnoval novému projektu, který však byl uchováván v tajnosti. Je možné, že oním projektem byly pokusy s novou tiskovou technologií, ale důkazy v podobě výtisků neexistují.

A tak se za první místo, kde Gutenberg tiskl, pokládá Mohuč, kam se vrátil v roce 1448 a kde zařídil s pomocí úvěru od švagra tiskárnu. Započalo období přípravných prací na velký projekt - tisk Bible. Nešlo jen o získání zkušeností na menších pracích, ale především o vybudování dobře fungujícího týmu a zajištění projektu po finanční stránce. Gutenberg se v těchto ohledech projevil jako velmi schopný organizátor. Jeho obchodním partnerem a de facto investorem se stal Johannes Fust. Projekt se vydařil; v letech 1453 - 54 bylo vytištěno 180 dvousvazkových Biblí, z toho 30 na pergamenu. Do dnešních dnů se jich zachovalo 48. Spolupráce však skončila u soudu a Gutenberg musel Fustovi přenechat svou tiskárnu a polovinu výtisků Biblí.

Gutenberg však netiskl jen Bible - za zmínku stojí několik tisíc odpustkových listů, které jeho tiskárna produkovala v letech 1454 až 1455. Ani po prohraném sporu s Fustem Gutenberg na tisk nezanevřel a už v roce 1550 spolupracuje na tisku Biblí v Bamberku.

Počátek 60. let 15. století přináší zlom v politické situaci a Gutenberg se znovu ocitá v exilu, tentokrát v městečku Eltville. I zde zařizuje tiskárnu, kde byl mimo jiné vytištěn v letech 1465 až 1467 latinský "Vocabularius ex".

Gutenbergova práce byla nakonec oceněna v roce 1465. Arcibiskup Adolf z Nassau mu uděluje panský titul, spojený i s materiálními výhodami. O tři léta později Gutenberg umírá.

V Německu se připisuje gutenbergovskému jubileu značná pozornost, a tak se fanoušek může účastnit řady gutenbergovských akcí. Informace o nich a další gutenbergovské informace o německém "muži milénia" jsou dostupné na www.gutenberg.de v němčině a částečně i v angličtině.

Neúnavný vynálezce, který trávil většinu času ve své tiskařské dílně

Alois Senefelder byl nadaným potomkem kočovných herců. Měl široké schopnosti a znalosti. Narodil se 6. listopadu 1771 v Praze, již v dětství odešel s rodiči do Bavorska. Po roce 1781, kdy byl jeho otec členem dvorní herecké společnosti, studoval gymnázium v Mnichově, později i právo a chemii na Ingoldstadtské univerzitě. Po otcově smrti v roce 1789 živil sebe i matku a osm sourozenců hraním a psaním. Pro své hry těžko hledal nakladatele - proto se začal zajímat o tiskové techniky, aby snížil náklady na tisk vlastních spisků. Od nápadu otiskovat tiskařskou barvu na kámen a z kamene na papír se po mnoha praktických zkouškách a přemýšlení dopracoval k dílensky použitelnému opakovatelnému tiskovému postupu, dnes známému jako litografie čili kamenotisk. Zprvu používal tisk z desky leptané do výšky. Později náročné leptání nahradil povrchovou chemickou úpravou. Používal solenhofský vápenec (zvaný následně litografický kámen). Po roce 1802 provozoval postupně několik kamenotiskařských dílen v Paříži, Londýně a Vídni. Ve svém podnikání nebyl příliš úspěšný, ale roku 1810 se stal dozorcem královské tiskárny map se stálým platem. Toto zabezpečení mu umožnilo pokračovat v dalších zkoumáních. Roku 1818 vydává v Mnichově "Lehrbuch der Lithographie" (citovanou též jako "Vollständiges Lehrbuch der Steindruckerei"), souhrnnou příručku popisující všechny soudobé litografické postupy včetně cest, které k nim vynálezce vedly. V dalších letech se Senefelder zabýval přenosem olejové malby, malované na kameni, na plátno. 26. února 1834 umírá v Mnichově.

Principem litografie je vodoodpudivost mastné barvy na tiskové desce; stejný princip se uplatňuje i při současném ofsetovém tisku. V Senefelderově době se touto technologií tiskly noty, mapy a grafiky.

"Ottmar, you've done it! You've cast a line of type."

Sázet rychle noviny bylo v minulém století převážně stresující. Úsilí o maximální aktuálnost vedlo k nutnosti zaměstnávat množství sazečů, kteří za špatného osvětlení ve spěchu skládali sazbu z jednotlivých liter.

Ovšem pokrok se blížil - 11. května 1854 se ve Württembersku narodil v rodině učitele Ottmar Mergenthaler. Později se stal hodinářem a v roce 1872 odjel k bratranci do Washingtonu D. C., věnoval se obchodu s hodinami a elektropřístroji. Roku 1878 získal americké občanství a odstěhoval se do Baltimore. Přes psací stroj, s jehož principy se podrobně obeznámil právě v Baltimore, se díky své erudici v oblasti mechaniky dostal k myšlence na strojovou sazbu.

V roce 1886 staví pro New York Tribune první Linotype - první automatický sázecí stroj, který ovládl tiskový svět na příštích sto let. Titulek tohoto medailónku je domnělým výkřikem nadšeného zadavatele projektu. 28. října 1899 vynálezce umírá na tuberkulózu v Baltimore.

Článek byl převzat z čísla 3/2000 měsíčníku Svět tisku, které vychází tento týden. Bližší informace o časopisu naleznete na www.svettisku.cz.