Praktické zkušenosti s CIP3 - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

14. července 2000, 00.00 | Formát CIP3, umožňující další krok automatizace v tisku a knihařském zpracování, je prakticky využíván také v České republice. Jaké jsou zkušenosti?

Hovoříme-li o automatizaci v tiskovém procesu, pak bezesporu nemůžeme nezmínit formát CIP3 sloužící k propojení jednotlivých fází výroby tiskoviny - od pre-pressu, přes tisk až po knihařské zpracování.

Ještě než se podíváme, jak vypadá používání CIP3 v praxi, pojďme si zopakovat, co CIP3 znamená a co přináší do polygrafie za výhody. Vznik standardu a stejnojmenné firmy CIP3 je datován rokem 1995, resp. veletrhem DRUPA 95. Popud k založení této organizace dal německý Fraunhofer Institute for Computer Graphic a konsorcium CIP3 (International Cooperation for Integration of Prepress, Press and Postpress) dnes sdružuje významné firmy ze všech oblastí polygrafie. Jedním z produktů konsorcia, v této době asi nejdůležitějším, je standardní formát PPF (Print Production Format). Ten, zjednodušeně řečeno, shromažďuje v univerzální podobě data z předtiskové přípravy a standardizuje je pro tisk a dokončovací zpracování. CIP3 PPF formát tedy již z fáze předtiskové přípravy obsahuje takové informace jako je přednastavení zón barevníků, rozkres zakázky pro dokončovací zařízení a další. Z CIP3 PPF souboru lze také získávat informace důležité pro manažery, zásobovače a řízení tisku všeobecně. CIP3 PPF pracuje se stejnou syntaxí jako PostScript (příkazy jsou samozřejmě jiné).

Jak jsme naznačili v úvodu - využití CIP3 dat je v tiskovém procesu celá škála. Teoreticky lze přes CIP3 automatizovat většinu zařízení včetně různých knihařských linek, v praxi je však automatizace velice nákladnou záležitostí; a tak jednou z nejrozšířenějších aplikací je dnes přednastavení a řízení barevníků tiskového stroje podle dat získaných již při RIPování zakázky. Součástí CIP3 je navíc ještě náhled, který tiskaři i managementu umožňuje informaci o zakázce. Propojení tiskového stroje s RIPem prostřednictvím standardu CIP3 tak může efektivně nahradit např. skener tiskových desek.

Informace ve formátu CIP3 mohou být do stroje dodávány přímo po síti nebo pomocí paměťové karty. Mimo přednastavení barevnic výrobci strojů umožňují ve spolupráci s CIP3 PPF daty také kontrolu barevnosti přímo při tisku. Kontrola probíhá tak, že je měřena barevnost na tiskových arších, a to buď na samostatném stole nebo přímo na tiskovém stroji pomocí speciálních kamer. Snímač přečte hodnoty dané kontrolními proužky, provede výpočet, výsledek porovná s přednastavenými hodnotami a provede nutnou korekci. Do celého systému má samozřejmě přístup tiskař a jakékoliv změny může ručně korigovat.

Teorii ohledně CIP3 jsme se již na Grafice v minulosti několikrát. Doba však postoupila, a tak i v naší zemi můžeme popsat první praktické zkušenosti s automatizací přímo na příkladu tiskárny, která CIP3 aplikovala do svého výrobního procesu. Konkrétně jde o kolínskou tiskárnu BOOM TISK, která v současné době využívá CIP3 k propojení pre-pressu se svým tiskovým strojem a automaticky tak provádí přednastavení barevníků všech tiskových věží daty získanými při osvitu zakázky. BOOM TISK má pro aplikaci technologie ideální podmínky především proto, že sama vlastní jak předtiskové studio, tak tiskový stroj schopný komunikovat prostřednictvím CIP3.

Podívejme se tedy nyní, jak konkrétně probíhá výroba tiskové zakázky. BOOM TISK vsází na tisk ve velkém formátu B1, kde se pochopitelně jakákoliv automatizace projeví nejvíce. Příprava tiskové zakázky začíná v předtiskovém studiu - ať jde o tiskovinu tvořenou přímo ve studiu nebo dodanou třetí firmou, je jejím základem elektronická, tedy datová podoba. Zakázka je nejprve zpracována na systému Scitex Brisque, využívajícím digitální archovou montáž Preps. Podle rozkresů se zde zakázka elektronicky vyřadí a je připravena k osvitu - konkrétně na zařízení Scitex Dolev 800, umožňujícím osvit ve formátu až B1 - tedy ve stejném formátu, kterým tiskne stroj Heidelberg Speedmaster CD, kterým BOOM TISK disponuje. Rozkres digitální archové montáže připravuje technolog podle konkrétní zakázky (u nové zakázky jde o práci na cca 10 minut), nebo použije již dříve připravené vyřazení, např. u opakujících se periodik - v takovém případě je vyřazení např. celého časopisu skutečně otázkou chvilky. Již při přípravě dat k osvitu je softwarem InkPro vypočten profil pro nastavení barevníků, uložený právě do formátu CIP3 PPF. Dolev 800 instalovaný v BOOM TISKu disponuje také děrovacím systémem Bacher, takže osvícený vyřazený plát je opatřen registry. Po této fázi následuje klasické překopírování filmů na tiskovou desku, kterou lze následně velmi přesně založit do tiskového stroje právě díky použití registračního systému Bacher, jímž je vybaven i tiskový stroj.

Shrňme si tedy, co je v této fázi hotovo. Jsou připravené tiskové desky a spočítaný profil barevníků na všech věžích stroje, uložený ze studia např. na ZIPu ve formátu CIP3 PPF. Než se přejde k vlastnímu nastavování tiskového stroje, je třeba převést profil barevníků na paměťovou kartu Heidelberg pomocí interface firmy Heidelberg CPC32. Celá operace ukládání dat na paměťové médium, velikostí připomínající telefonní kartu, je otázkou několika málo vteřin. Software po načtení dat ze ZIPu analyzuje data a vizuálně zobrazí nastavení jednotlivých zón barevníků na displeji počítače. Vypočtený profil barevníku se následně uloží na kartu, ze které se vyvolá po vložení do tiskového stroje. Všechna data o zakázce lze samozřejmě uložit a v případě nutnosti má tiskárna možnost jejich opětovného vyvolání. Jen pro přesnost dodejme, že přenos dat formou paměťové karty je jen jednou z možných cest - celý systém lze pochopitelně propojit přes síť, ale zde se opět dostáváme k otázkám, na něž odpoví jedině řeč ekonomů a návratnost vložených investic.

Jaké jsou výhody a nevýhody popisovaného systému?

Celková koncepce CIP3, tak jak ji používá např. BOOM TISK, přijde řádově asi na 1 milión korun. Cena zahrnuje v podstatě pouze komunikační software na straně Brisque a interface CPC32. Poměrně vysoká investice je pak vyvážena úsporou času a efektivitou při tisku. Jen nastavení pětibarvového stroje Heidelberg Speedmaster CD 102-5 běžným způsobem trvá přibližně 30 minut. Při použití přednastavení barevníků prostřednictvím CIP3 ušetří tiskárna na zakázce v této fázi přibližně 10 minut, tj. cca třetinu času. Při rozjedu stroje je navíc snížena i spotřeba makulatury a barvy.
Aplikaci CIP3 nemůžeme ale vytrhovat z celkového kontextu - smysl je zejména v integraci s elektronickým vyřazováním kompletních filmových výtažků. Další čas je pak ušetřen díky rychlosti při kopírování a vypuštění klasické montáže, která je zejména ve formátu B1 velmi časově náročná. Úspora se tak projeví i ve snížení potřebných pracovních sil. V konkrétních podmínkách tiskárny BOOM TISK jde o cca 2 pracovníky.
Velkou výhodou podobných systémů je i příprava na pozdější nákup technologie CtP. Jak jsme psali již několikrát, samotný nákup CtP technologie je "pouze" otázkou potřebných financí, skutečné prověření možností tiskárny nastane až ve fázi reálného provozu. Vzhledem k tomu, že při technologii CtP je v podstatě přímým výstupem dat z počítače tisková deska, je nutné pracovat opravdu se 100% daty uloženými v elektronické podobě, a jsou-li k dispozici např. části tištěné zakázky na filmech (např. inzerce), je nutné je přeskenovat nákladným CopyDot skenerem. Pochopitelně, že také při workflow popsaném výše, tj. s využitím digitální archové montáže a nastavení barevníků prostřednictvím dat ve formátu CIP3, je nutné používat co nejvíce dat v elektronické podobě. A to je samozřejmě největší úskalí celého procesu. Podle Roberta Domnosila z kolínského BOOM TISKu je v současné době a blízké budoucnosti největším úkolem přesvědčit co nejvíce zákazníků, především z řad nejrůznějších reklamních agentur, aby byla data do studia dodávána v digitální formě. Vzhledem k tomu, že jsou data svícena na klasické osvitové jednotce, není potřeba 100% digitálních dat natolik zásadní, jako při použití CtP. Vždy se dá, alespoň v přechodném období, část litografií do vyřazeného a vysvíceného archu ručně domontovat. V takovém případě jsou samozřejmě barevníky tiskového stroje přednastaveny pouze podle dat obsažených na hlavním vyřazeném plátu, což je podle Roberta Domnosila stále dostačující.

Jak je vidět, automatizace v tiskové výrobě proniká postupně také do českých tiskáren. A nejde jen o náklonnost k nejnovějším technologiím; vysoké investice se při efektivním využití vrátí zpět v podobě vyšší efektivity výroby a kvality. Především jde však o nezbytnou cestu k přípravě na nasazení nejnovějších technologií v podobě Computer to Plate, jíž je obecně přisuzována významná budoucnost.

Připravili Matěj Grulich a Petr Podhajský

Článek byl převzat z měsíčníku Svět tisku.

Další relevantní články:

Co je to standard CIP3?