Když se řekne montáž... - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Polygrafie  

18. března 1999, 00.00 | Co znamená při výrobě tiskovin pojem montáž? Jak vypadá klasická ruční montáž? Vše se dozvíte v dnešní poradně.

V tomto článku si vysvětlíme, co znamená montáž (ruční i elektronická) a jak vypadá klasická ruční montáž - stránková i archová. Zastavíme se u výroby filmů pro klasický ofsetový tisk a také si řekneme něco o vyřazování, přetisku a tvorbě přesahů.

Montáží se v předtiskové přípravě rozumí fyzické umístění jednotlivých stránek na arch a v případě barevného tisku rovněž umístění jednotlivých barevných výtažků tak, aby byl možný správný soutisk jednotlivých barev. Klasická montáž probíhá na montážním stole z jednotlivých filmů. Prosvětlovací montážní stůl je většinou osazen matovým sklem a podsvícen studeným světlem. Vrchní deska bývá opatřena posuvnými pravítky a čtverečkovou mřížkou (nejčastěji milimetrovou) pro snazší umístění jednotlivých objektů na stránce, případně stránek na archu. Ruční montáž je velmi náročná na přesnost a montážník, kterému se začnou třást ruce, si rovnou může začít hledat jinou práci.

Pro každou barvu existuje samostatný polyesterový plát velikosti tiskového archu, na který se jednotlivé objekty přilepují průhlednou lepenkou. Pro správnou montáž slouží pasovací značky, které vypadají jako zaměřovací kříž ostřelovače (kružnice, v jejímž středu se protínají dvě kolmé přímky). Tyto pasovací značky jsou na všech použitých barevných výtažcích (tedy každá barva má svou sadu pasovacích značek na stejném místě archu jako ty ostatní).

Každý film je v záhlaví označen. Je na něm zpravidla vyznačeno datum a čas, kdy byl soubor zpracován RIPem, jméno datového souboru, který byl na film přenášen, číslo strany (pokud má soubor více stran) a v neposlední řadě také barva, kterou příslušný barevný výtažek reprezentuje (tedy C, M, Y, K plus například G a O u šestibarevného tisku Pantone Hexachrom - a nebo přímo číselné označení barvy ze vzorníku při tisku přímou barvou - například "Pantone 194C"). Montáž tohoto typu je přitom nesmírně náročná na rozměrovou stálost používaných materiálů (filmů).

Montáž vždy začíná tzv. konturovým výtažkem, tedy plátem v černé barvě, který obsahuje nejvíce informací potřebných pro správné umístění objektů (obrázků, sloupců sazby atd.) na stránku. Teoreticky je možné kompletovat jednotlivé stránky z různých filmů, prakticky se už většinou setkáváme s takzvanou stránkovou montáží, při níž je pro každou stránku právě jeden film od každého barevného výtažku.

Ještě dále jde archová montáž, při které je pro celý arch potřeba právě tolik filmů, kolik tiskneme barev. Jinak řečeno, pro každou barvu montujeme jeden kus filmu o velikosti celého tiskového archu. V takovém případě je třeba, abychom pro výrobu filmu použili osvitovou jednotku, na které lze osvítit film velikosti tiskového archu. Některé osvitové jednotky rovněž umožňují, aby byl arch filmu zároveň s osvitem naděrován přesně podle tvaru upevňovacích šroubů, kterými je do stroje uchycena tisková deska. Takto předem upravené archy je možné rovnou upevňovat do kopírovacího rámu a provádět tak s velkou úsporou času osvit tiskových desek rovnou, bez ruční montáže.

Určitou specialitou je takzvaná "montáž na průhled". Jde o případ, kdy je z nějakého důvodu nutné při montáži lícového archu brát v úvahu rubovou stranu. Může se například stát, že z jedné strany bude zřejmé, že se má dokument v některém místě přeložit. Z druhé strany bude přitom vysázen text, z kterého nějaké písmeno "uteče" za lom papíru. Přitom lom papíru je poznat pouze z druhé strany.

Až do této chvíle jsem pod montáž zahrnoval skutečnou práci montážníků kolem prosvětlovacích stolů. Montáží ale často rozumíme umisťování jednotlivých stran na arch nebo dokonce objektů na stránku. V takovém případě někdy mizí hranice mezi montáží a vyřazováním (viz dále) a dokonce i mezi montáží a elektronickou sazbou dokumentů. S příchodem DTP (tedy Desktop Publishing; výroba publikací na stole) se bohužel poněkud ztratila profesionalita v přípravě sazby. Vzhledem k tomu, jakým způsobem jsou dnes připravovány barevné výtažky, nemůže už montážník ovlivnit rozmístění jednotlivých sloupců sazby na stránce. Stránka pak často nevypadá příliš esteticky.

Dovolte mi teď citát z jedné starší učebnice ([1], str. 133): Sestavování stránek předpokládá správné umístění sazby nebo obrázku na stránce. Postavení na formát neboli formátování určuje obvykle technická redakce nakladatelství nebo vydavatelství. Bývá vyznačeno již na zakázce - pracovním sáčku nebo lístku, a především na zrcadle. Postavení na formát se řídí estetickými zákony, které určují estetický poměr potištěné plochy k nepotištěné ploše. Určují dále poměr okrajů kolem textu nebo obrázků a také optické těžiště hlavní řádky tiskopisu. Ze zkušeností starých typografů byl odvozen zákon tzv. zlatého řezu, který je v různých obměnách obecně používán dosud.

Osobně je mi velice líto, že to tímhle způsobem už dnes nefunguje. Jak bude vypadat sazba a postavení na formát, určuje dnes grafik (resp. sazeč) v DTP studiu. Většinou je to člověk, kterému estetický cit chybí (čest výjimkám).

-Martin Felix, Emil Dvořáček-

Článek byl převzat z nového polygrafického měsíčníku Svět tisku.
Svět tisku obsahuje 64 stran informací a je distribuován pouze formou přeplatného za 49,- Kč. Neváhejte proto a předplaťte si časopis tímto formulářem.