Jak vzniká tiskovina? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

5. března 1999, 00.00 | Další ze série našich článků v rubrice Průvodci.

Od layoutu po hotový časopis

Na začátku je zpracování tiskoviny v počítači (sazba). Vstupem do této fáze výroby je vlastní návrh (layout), hotové obrázky (v příslušné kvalitě a v potřebném rozlišení), a také náležitě připravené texty (většinou po první korektuře). Návrhem tiskoviny se zabýváme dnes, výrobou a přípravou obrázků se zřejmě na stránkách magazínu budeme zabývat v budoucnu.

Pro sazbu se dříve používalo několik počítačových programů od různých výrobců. Dnes zůstaly na tomto poli v boji o zákazníka prakticky poslední dva - XPress od firmy Quark a PageMaker od Adobe. PageMaker má dnes hodně navrch nad "Quarkem", a to jak na platformě PC, tak na počítačích Apple Macintosh. Úspěchu PageMakeru, původně vyvinutého a prodávaného firmou Aldus, zřejmě pomohla akvizice Aldusu firmou Adobe v roce 1994. Adobe je mimo to známá dvěma výtečnými programy pro tvorbu obrázků (Adobe Photoshop a Adobe Illustrator), dále zavedením jazyku pro popis stránky PostScript, podílem na definici písem TrueType a v neposlední řadě definicí formátu PDF (původně formát softwaru Adobe Acrobat, dnes jeden z nejperspektivnějších formátů pro přenos dokumentů vůbec). Zajímavé je, že když firma Corel koupila firmu produkující zavedený sázecí program Ventura Publisher a inovovala "Venturu", nebyla při tom zdaleka tak úspěšná, jako Adobe s PageMakerem. Naopak relativně malá firma Quark se se svým produktem drží na trhu stále velmi dobře.

Sazba samotná spočívá v rozmísťování textu a obrázků na stránky. Obrázky jsou v této fázi hotové objekty a jediné úpravy, které na nich sázecí programy umožňují, jsou zvětšení nebo zmenšení. S textem pracuje sázecí program jako s hmotou. Jednotlivým odstavcům přiřazujeme pouze informaci, jestli se jedná o titulek, text nebo další předdefinovaný styl. I když programy pro sazbu umožňují rozsáhlé úpravy textu, není to jejich smyslem. Je to ovšem nezbytné pro korektury a zanášení příslušných oprav do již vysázeného textu.

Má-li tiskovina po stránce sazby definitivní podobu, postupuje (v elektronické podobě) do další fáze, kterou je výroba souboru pro osvitovou jednotku. Ta zahrnuje barevnou separaci neboli rozložení barev (v drtivé většině do 4 základních tiskových barev - C, M, Y, K) a "rozrastrování" obrázku programem, kterému se říká RIP (Raster Image Processor).

Z osvitové jednotky vycházejí filmy, které se vyvolávají ve vyvolávacím automatu. Vyvolávací automat ve schémátku nenajdete, zahrnuli jsme jej společně s osvitovou jednotkou do obdélníčku "osvit". Filmům se kupodivu říká "barevné výtažky", i když jsou vždycky černobílé. Barevné se ale nazývají proto, že pro každou základní barvu (C, M, Y, K) je použit právě jeden film. Pro filmy se také vžil termín "litografie", který je mírně zavádějící. Litografie neboli kamenotisk je totiž název pro nejstarší technologii tisku z plochy (tiskem z plochy rozumíme takovou technologii tisku, kdy místa, která tisknou, jsou na tiskové formě ve stejné výšce, jako místa netisknoucí).

Na úroveň osvitu jsme v obrázku dali osvit na tiskové desky, tzv. technologii Computer to Plate (CtP). To je věc, která prodělává v poslední době bouřlivý vývoj, stejně jako digitální tisk.

Filmy z osvitové jednotky se kontaktní metodou kopírují na tiskové formy, v případě ofsetu na hliníkové desky potažené aktivní hydrofobní (odpuzující vodu) vrstvou. Tisková deska se v ofsetovém tiskovém stroji nejdříve namočí. Voda ulpí na desce v těch místech, kde byla aktivní vrstva osvícena při kopírování (v tzv. kopírovacím rámu) a později odstraněna. Ofsetové barvy jsou mastné a ulpívají potom pouze na místech, která vodu odpudila - tedy tam, kde původní aktivní vrstva zůstala. Takto vytvořená barevná kresba se přenáší (z tiskové desky upevněné na formový válec) přes gumový válec (tzv. ofset nebo ofsetový válec) na papír.

Vytištěné archy papíru se potom dále zpracovávají - skládají (falcování), kompletují (snášení), ořezávají, vážou, lepí, lakují, laminují a tak dále. Tomuto procesu se říká finální nebo knihařské zpracování a provozu, kde toto probíhá, se říká "knihárna". Knihárnu už většinou opouští tiskovina v definitivní podobě, nejčastěji zabalená v balících, které obsahují předepsaný počet kusů, a na dřevěných paletách. Tady končí obor polygrafie a nastupují další obory, které bývají obvykle pro různé zboží velmi podobné (skladování, distribuce, rozesílání...).

Co musí obsahovat návrh (layout)

Každá tiskovina (ať už je to leták, knížka nebo časopis) začíná tak, že si někdo sedne a určí počet stran, formát, typ a gramáž papíru, barevnost, typ vazby, náklad a podobně. Tomuto návrhu se říká layout (z angličtiny, čti [leiaut] - nákres, plán, návrh, projekt). V tiskárně se takovým návrhem tiskoviny zabývá technolog. Návrh však častěji vzniká v grafickém studiu nebo v reklamní agentuře. Velké reklamní agentury a velká studia mají většinou pro tuto práci kvalifikované odborníky.

Ne vždycky je možné určit všechny náležitosti, které má takový návrh tiskoviny obsahovat. V případě periodických časopisů se například layoutem myslí návrh určitých zákonitostí obálky a jednotlivých stránek (tj. typ písma, počet sloupců sazby, linky mezi sloupci, popisky obrázků atd.). Celkový počet stránek konkrétního čísla se ovšem určuje pokaždé znovu, stejně jako se může měnit typ papíru, na který bude časopis tištěn, a "layout" se vlastně nemění.

Problém může nastat například, když časopis co do počtu stran "vyroste" a místo doposud používané šité vazby (V1) začne používat vazbu lepenou (V2). V případě vazby V2 se totiž nemalá část papíru ve hřbetu před vazbou ofrézuje (na rozdíl od V1, kdy archy papíru zůstávají před šitím vcelku). Zjednodušeně řečeno, pro vazbu V2 je třeba, aby byly jednotlivé stránky na straně vazby tištěny dál od sebe a obrázky přesahující z levé stránky na pravou, byly tištěny tak, aby se překrývaly. Na pravé stránce pak bude tištěn i kousek té části obrázku, která má být na stránce levé (a naopak).

Velmi důležité jsou druhy písma, které budou v návrhu tiskoviny použity. Kromě toho, aby to vypadalo hezky, je třeba zajistit, aby na každém počítači, který se procesu výroby účastní, byly nainstalovány příslušné sady všech písem, která jsou v návrhu použita. Pokud někde není nainstalované písmo, které chceme použít, počítač jej automaticky nahrazuje jiným (ne vždy podobným tomu původnímu). Zvláště obtížná je situace v případě českého jazyka s jeho speciálními znaky. Pokud není k dispozici příslušné písmo v češtině, nahradí jej počítačový program nejčastěji jeho anglickou variantou - která má ovšem namísto znaků, jako jsou "ě", "š", "č", "ř" nebo "ž", znaky připomínající písmena jenom vzdáleně.

Co může způsobit papír

Návrh tiskoviny má obsahovat také informaci o použitém papíru. Tahle informace je důležitá hned z několika důvodů. Pokud dopředu známe papír, na který se bude tisknout, jsme schopni například určit, jak bude tiskovina tlustá. To je zajímavé u lepené vazby (V2 - např. Autokatalog, Chip, Playboy), protože podle předpokládané tloušťky časopisu můžeme určit šířku hřbetu (obálka se většinou tiskne z jiného papíru a často na jiném stroji).

V neposlední řadě je třeba brát při návrhu tiskoviny ohled na směr vlákna papíru. Při tisku nehraje vlákno papíru příliš velkou roli, pokud ale přehýbáme papír (například obálku u šité vazby V1), má být vlákno papíru ve stejném směru, jako ohyb. Je-li napříč, vlákno se v místě ohybu zlomí a takto navržená obálka na hřbetu nepříjemně a nepravidelně popraská.

Obrázky do zrcadla a na spad

Obrázky (a inzerci) je možné navrhnout tak, aby nepřesahovaly obrysy textu (tzv. zrcadlo nebo rejstřík) nebo až do samotného okraje stránky, takzvaně "na spad". Asi každého napadne, že při tisku na spad musí obrázek o nějaký ten kousek přesahovat skutečný formát, aby na kraji nevznikla bílá linka, když se při řezání nebo frézování stroj úplně přesně nestrefí tam, kam chceme. Tento okraj (kvůli kterému se tomuto typu sazby obrázků říká "na spad") bývá 5 mm (pokud používáme metrické míry) nebo kolem 3 mm (1/8 palce).

Stejná "ochranná zóna" (3 až 5 mm) by měla být ale dodržena i směrem dovnitř stránky. V těchto místech by neměly být žádné důležité informace (text, telefonní číslo), ale také by tam například neměl být detail, který se opakuje na více stránkách, a který díky nepřesnému ořezu může na každé stránce vypadat trochu jinak. I kdybych připustil, že ořez může být velmi přesný, text blíž než 5 mm od kraje se bude vždycky (!) velmi špatně číst.

Pokud grafik vyrábí inzerát, který má být na spad, zajímá jej vždycky, jestli inzerát bude v časopise na pravé nebo na levé stránce. Pokud bude vpravo, bude grafika přesahovat skutečný rozměr stránky nahoře, vpravo a dole, ne však vlevo (do hřbetu). Na levé stránce to bude obráceně.

Kdo tedy navrhuje tiskovinu?

Layout tiskoviny vzniká v naší současné praxi mnoha různými způsoby. Někdy má zákazník celkem jasnou představu, co chce, jindy nechává větší prostor grafikům. V každém případě by ale člověk, který dělá layout, měl o technologii tisku, předtiskové přípravy, ale i dalšího zpracování (hlavně knihařském), vědět co nejvíc. Pokud je layout od začátku špatný, může stát spoustu času a úsilí, aby tiskovina splnila očekávání toho, kdo si ji objednal. A někdy to ani není možné.

Článek byl převzat z nového polygrafického měsíčníku Svět tisku.
Svět tisku obsahuje 64 stran informací a je distribuován pouze formou přeplatného za 49,- Kč. Neváhejte proto a předplaťte si časopis tímto formulářem.