Jak na digitální tisk? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

15. prosince 1999, 00.00 | V článku vám poradíme, jak úspěšně realizovat zakázky prostřednictvím této nové a často zmiňované technologie.

Digitálním tiskem rozumíme technologie, kdy je počítač (grafická stanice) spojen přímo s tiskovým strojem a mezi souborem v počítači a vytištěným dokumentem neexistuje žádný polotovar, jako je film nebo tisková deska. Nejprimitivnějším podáním digitálního tisku je barevná kancelářská tiskárna. Od té ovšem neočekáváme žádnou oslnivou kvalitu tisku ani vysokou produktivitu práce, a také nebudeme ještě hovořit o digitálním tisku.

Z barevných tiskáren pro kancelářské použití se vyvinula zařízení, které už za digitální tiskové stroje považovat lze, i když na první pohled připomínají kancelářskou kopírku. K těm patří zejména stroje Canon řady CLC (aktuálně ve verzi 1135, resp. 1150) a stroje Xerox DocuColor (u nás zastoupené také v podobě řešení Scitex Spontane). Tato třída digitálních tiskových strojů používá při tisku filozofii a algoritmy poplatné spíše světu počítačů než polygrafii (zejména vytváření tiskových bodů a rastru), v některý oblastech (například věrnost barevného podání a správa barev vůbec) si ovšem s klasickým, tedy ofsetovým tiskem v ničem nezadá.

Nejvyšší třídou digitálního tisku jsou takzvané "čistokrevné" digitální tiskové stroje. Ty jsou schopny tisknout ve stejném podání a v některých ohledech i stejné kvalitě jako ofsetové tiskové stroje. Prakticky jediné, co je z hlediska tiskového výstupu od ofsetu odlišuje, je složení barvy a způsob nanášení barvy na papír. Jde o technologii poměrně složitou, a tak se zatím masovější výroby dočkaly pouze dva stroje. Jedním z nich je stroj izraelské firmy Indigo, který tiskne na archy papíru o něco málo větší než A3. Firma Indigo sice v poslední době rozšířila nabídku typů, uvnitř je ale stále stejný mechanismus. Druhým typem čistě digitálního stroje je zařízení od firmy Xeikon. Prodává se pod značkami Xeikon, Agfa, IBM, Nilpeter a postupně přibývají další. V tomto případě je stroj uvnitř opět naprosto identický, existuje ve dvou šířích potiskovaného média (32 a 50 cm) a je možné jej mít v provedení tisknoucím jednostranně nebo oboustranně.

Někdy se pojmem "digitální tisk" mylně označuje i digitalizovaný suchý ofset, technologie známá v odborných kruzích pod zkratkou DI (direct imaging). Tyto stroje jsou sice opticky přímo spojeny s počítačem, uvnitř je ale pro každou barvu samostatná tisková deska, i když její výměna probíhá většinou automaticky. Na tyto stroje se nevztahuje nic z toho, o čem se zde bude psát dále.

K čemu je dobrý digitální tisk

Největšími výhodami digitálního tisku jsou zcela jistě rychlost (tedy minimální doba potřebná ke zpracování zakázky) a také nízké celkové náklady při tisku malého množství kusů (v porovnání s klasickým ofsetovým tiskem).

Daleko zajímavějším aspektem digitálního tisku je fakt, že je stejně efektivní tisknout stejné stránky za sebou, jako stránky různé. Toho využívá takzvaná "personalizace" dokumentů, kdy je možné na každém jednotlivém výtisku použít specifický text nebo obrázek (například jméno nebo fotografii obličeje, případně logo firmy). Personalizace dokumentů zatím u nás, ale i jinde ve světě naráží na problém velmi náročné přípravy dat tak, aby na výsledných dokumentech nedocházelo k chybám a záměnám.

Možnost tisknout efektivně bezprostředně za sebou různé stránky znamená ale ještě jednu podstatnou a hojně využívanou výhodu. Tou je tisk mnohastránkových dokumentů v několika kusech. Pokud budete tisknout 1 000 stejných letáků, možná vás ani nenapadne využít digitální tisk a objednáte vytištění raději v klasické ofsetové tiskárně. Pokud ale budete chtít vytisknout barevně stostránkovou příručku v deseti exemplářích, ofset na to bude krátký. Pro digitální tiskový stroj však budou obě zakázky přibližně stejně náročné. To také nabízí možnost tisknout podobné materiály pouze v počtu, který potřebujete - a dotiskovat jednotlivé kusy podle potřeby. Pokud hovoříme například o příručce (návodu k použití) dodávané k automobilu, jehož se prodá ročně 50 nebo méně kusů, jsme u typického příkladu využití digitálního tisku.

Velmi efektivním přístupem k digitálnímu tisku je takzvané sdružování zakázek. Pokud tisknete jeden leták v počtu 300 kusů česky, 50 kusů anglicky, 10 maďarsky a 5 slovensky, je dobré zadávat všechny výtisky najednou jako jednu zakázku. Totéž platí, i pokud jde o různé materiály a ne pouze jazykové mutace. V takovém případě může být dokonce rozdílný i formát jednotlivých tiskovin, aby se zakázky mohly podobným způsobem sčítat. Je však třeba tisknout vše na stejný druh a gramáž papíru.

Jak připravovat dokumenty pro digitální tisk

Příprava dokumentů pro digitální tisk má určité zvláštnosti a zákonitosti, kterých je dobré si povšimnout. Možná budou následující řádky příliš odborné; rozhodně více než předchozí text. I pro ty, kteří neporozumí všemu, bude ale užitečné se v každém odstavci na chvilku zastavit. Budete tak mít větší představu, jak kontrolovat grafiky, kteří pro vás data připravují k tisku.

Než si ale rozebereme jednotlivá specifika, připomeňme si, co má příprava dat pro digitální tisk společného s přípravou dat pro tisk obecně: Dokumenty by měl vytvářet někdo, kdo má dobrou představu o tom, co se s nimi dál (při tisku) děje. Navíc by to měl být člověk, který má v oboru sazby určitou zkušenost a pokud možno i vzdělání. Neodborně vysázený text totiž může čtenáře od četby odradit, aniž by si čtenář uvědomil, proč tomu tak je - dokonce bez ohledu na kvalitu obsahu. A to je v případě jakéhokoliv tištěného dokumentu velká škoda.

Neexistence přímých barev

Většina strojů, o kterých je řeč, pracuje v režimu CMYK bez možnosti použít přímou barvu. Jediný z výrobců, který tuto možnost teoreticky připouští, je Indigo. Pokud ale máme správné informace, inkousty pro pátou barvu by byly tak drahé, že se ani v Indigu nepoužívají jiné barvy než cyan, magenta, yellow a key, i když má stroj zásobníky pro šest barev.

S problematikou neexistence přímých barev je třeba se vyrovnat hlavně v případě tisku loga v předepsané firemní barvě, a také při snaze o použití efektů metalických barev. Ve druhém případě je někdy možné použít větší pokrytí barvou (především žlutou). Některé stroje totiž umožňují na závěr vytištěný dokument ještě "zažehlit" a tím vytvořil lesklý efekt na místech s největším pokrytím tonerem.

Velké jednobarevné plochy

Tento problém je jednoznačně ve všech dostupných pramenech uváděn jako největší nešvar digitálního tisku. Nestabilní jednobarevné plochy se projevují různě. U strojů Indigo mají okraje ploch výraznější pokrytí barvou. Například už tučná písmena se potom jeví jako "stínovaná", tedy se světlejším prostředkem a výraznějšími konturami. U ostatních strojů se někdy projevuje určitá nestabilita jednobarevných ploch (pruhování, světlejší a tmavší skvrny, ...). Prakticky vždy (s výjimkou Indiga) se ale objevují stíny za bílým písmem na jednobarevném podkladě. Nejvíce se to projevuje u různých odstínů šedé a u některých pastelových odstínů zelené.

Výrobci i provozovatelé tento problém velmi dobře znají a čelí mu ponejvíce tím, že se snaží při grafickém návrhu jednobarevné plochy nepoužívat. Místo toho používají jako podklad fotografie nebo různé textury (výrobci strojů jako Agfa nebo Indigo dodávají navíc spolu se strojem množství různých textur a provozovatelé těchto strojů mají většinou tyto textury k dispozici).

Pokud je jednobarevná plocha černá, doporučuje se tisknout ji smíšenou s ostatními barvami CMY. Ne tedy jako u klasických technologií pouze přidat 20 % cyan. Pro stroje na bázi technologií Xeikon a pro Indigo bývá používáno složení černé: 60C40M40Y100K (případně 40C20M20Y100K).

Potlačování žluté

Většina provozovatelů digitálních tiskových technologií v průběhu tisku potlačuje žlutou barvu. Je to proto, že v případě pevných tonerů má žlutá barva výraznější pigmentaci ve srovnání s barvami C a M. Tato korekce žluté je poplatná snaze dosáhnout efektů co nejbližších ofsetovému tisku. Je ale možné data připravit například tak, že v určitých místech (například žluté šipky nebo zlaté šperky) žlutou barvu necháte a ve zbývajícím dokumentu ji uměle potlačíte. Pak se domluvíte s operátorem u digitálního tiskového stroje, aby nechal žlutou bez omezení, případně ji ještě "vytáhl". Tím je možné dosáhnout efektů, které vám tradiční tiskové technologie nemohou umožnit.

Formáty dat a ovladače

Data vstupují do digitálních strojů v elektronické podobě. Datový soubor tedy představuje jakousi virtuální tiskovou desku, na které už toho po vložení do tiskového procesu nelze příliš měnit. Digitální tiskové stroje jsou tedy poměrně značně závislé na kvalitě dat, která do stroje vstupují.

O problematice grafických formátů akceptovatelných tím kterým digitálním tiskovým strojem je nejlépe se poradit přímo s provozovatelem stroje. Nejoblíbenější bude jistě PostScript s využitím ovladačů (driverů) pro konkrétní platformu a konkrétní typ tiskového stroje. Méně oblíbený, ale stále ještě akceptovatelný, bude formát EPS, v některých případech také TIFF. Za nevhodný formát je brán JPEG, hlavně proto, že je třeba při jeho ukládání dbát na stupeň komprese, aby bylo rozlišení pro tisk dostatečné. Pořád není u konce diskuse kolem formátu PDF. Zdá se, že i v zahraničí je problematické posílat data z formátu PDF rovnou do tiskového stroje. Tato situace se postupně zlepšuje podle toho, jak se formát PDF postupně vyvíjí. V případě formátu PDF je ale vždy třeba nemalé dávky kompetence na straně toho, kdo dokument vytváří, resp. převádí do tvaru PDF.

Samostatnou kapitolou se jeví přijímání dat vytvořených v kancelářských aplikacích, které nejsou určeny přímo pro tisk (zde je míněn především MS Word a MS Excel). Hlavním kamenem úrazu přitom kupodivu není omezenost těchto aplikací v ukládání dat a práci s obrázky v potřebné kvalitě a rozlišení, ale skutečnost, že data pro tisk jsou uložena ve formátu RGB a ne CMYK. Konverze RGB-CMYK je pak ponechána na RIPu, což se ukazuje jako velmi špatná cesta. Pokud jsou nízké nároky na kvalitu výstupu (a to u digitálního tisku kupodivu velmi často jsou), dají se data z Wordu a Excelu použít při troše štěstí tak, že dokument vytiskneme do souboru s použitím ovladače (driveru) pro konkrétní tiskový stroj. Bohužel už pouhé otevření souboru ve správné verzi Wordu či Excelu se všemi potřebnými typy písma je velmi často velký problém. Proto většina center digitálního tisku u nás i ve světě podklady v těchto formátech striktně odmítá. Není od věci nechat si v takovém případě podrobně vysvětlit, co se svými daty máte udělat, aby vše dopadlo dobře.

Pokrytí tonerem

Nejdražší položkou při digitálním tisku je vždy toner. V souvislosti s tím některé firmy operují s pojmem "pokrytí plochy tonerem". Pokud chcete se svým centrem digitálního tisku diskutovat na toto téma, je třeba si ujasnit hned na začátku pojmy. Nejčastěji se krytí tonerem definuje v procentech, a to tak, že každá barva může krýt od 0 do 100 %. Plné pokrytí není tedy v takovém případě 100 %, ale 400 %, a pokrytí plochy jednou procesní barvou ve 100 % je tedy vlastně pokrytí z jedné čtvrtiny..

Několik užitečných tipů

• zapomeňte na velké plochy jedné barvy. Tam, kde je potřeba pokrýt nějakou plochu, využívejte v co největším množství různých textur (pravidelně se opakujících vzorů). Po domluvě je možné tyto textury získat často i od provozovatelů digitálních tiskových strojů;
• nepoužívejte vektorové přechody ve velké ploše. Digitální stroje daleko raději a korektněji zpracují jako pozadí mírně rozostřenou oblohu s mraky než matematicky přesně plynulý barevný přechod;
• používejte v co největší míře barevné fotografie. Fotografie při tisku těmito technologiemi dopadne většinou velmi dobře;
• přímé barvy převádějte vždy do jejich ekvivalentu v CMYK;
• všechny obrázky důsledně převádějte do CMYK a neponechávejte je v RGB. Případný převod RGB-CMYK probíhá většinou až při ripování a může obrázek znehodnotit;
• vybírejte papír z nabídky konkrétní tiskárny (centra digitálního tisku). U strojů, které tisknou z role papíru (Agfa, Xeikon, ...) je to nezbytné, ale i u ostatních technologií je na místě tisknout na papír, se kterým mají na daném místě nejvíc zkušeností. Tonerové technologie jsou velmi citlivé na prach, a tak i používané papíry musí mít výrazně nízkou prášivost. Na recyklovaný papír můžete zapomenout hned od začátku;
• když předpokládáte překládání tištěné strany, vyvarujte se velkému pokrytí barvou. I při použití rýhování nebo drážkování bude stránka potištěná tonerem náchylná k odpadávání barvy v místě lomu;
• pokud je to vhodné, využívejte laminování vytištěných dokumentů. Naopak, jako nevhodná konečná úprava se ukázalo lakování. Dostupné laky totiž v tomto případě nejsou schopny pokrýt stejným způsobem a ve stejné kvalitě potištěnou a nepotištěnou plochu.

TIP: Článek byl převzat z praktického rádce zadavatele tiskových služeb, který můžete získat ZDARMA na této adrese.