Jak kontrolovat kvalitu knižních vazeb? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

1. srpna 2001, 00.00 | Právě vazba je jeden z důležitých postupů, kde může dojít k chybě při výrobě. Jak si může zákazník zkontrolovat, zda-li je vazba v pořádku?

V dnešní době se stále častěji hovoří o standardizaci tiskového procesu, jejímž úkolem je zajistit určitou úroveň kvality tisku. Stále častěji také slyšíme výrazy jako rozhraní CIP3 (dnes již CIP4), spektrální fotometry apod. Většina těchto slov dnes nachází hlavní uplatnění především v tiskové části výrobního procesu. Konečnou podobu produktu ale většinou dává některý ze segmentů knihařského zpracování, z nichž se nejčastěji setkáváme s nějakým druhem vazby. Právě vazba je dalším z okamžiků, kde může dojít k chybě při výrobě. Asi každý se již setkal s publikací či časopisem, z nichž se častějším otevíráním začaly uvolňovat jednotlivé listy. Nejpalčivější tento problém bývá především u lepených měkkých vazeb, kterými se budeme v tomto článku nadále zabývat, ale s vypadáváním středových listů se jistě setkáme i u sešitové vazby V1, někdy i u tuhých knižních vazeb.

Problémy lepené knižní vazby vyplývají již ze samotného technologického postupu a vstupních materiálů. U lepené knižní vazby totiž dochází k odfrézování hřbetních lomů složek, čímž se vytvoří samostatné listy, které jsou následně lepeny. Pro vyšší pevnost vazby se hřbet knižního bloku upravuje drážkováním, tj. vytvářením příčných drážek majících za úkol zvětšení styčné plochy s lepidlem. I u mělkých drážek pak dochází k výraznému zpevnění vazby. Na kvalitě vazby mají v neposlední řadě velký podíl také materiály - především pak papír a použité lepidlo. Používané papíry mnohdy způsobují nadměrné vypadávání jednotlivých listů. Velké problémy vznikají zejména u natíraných papírů o vyšší plošné hmotnosti. Při specifikaci zakázky by se proto mělo hledět i na tento aspekt. Bohužel již při zadávání zakázky je v některých případech zřejmé, že výsledná lepená vazba nemůže i při sebelépe zvládnutém technologickém postupu plnit stoprocentně svoji funkci. Pro příklad uveďme například publikaci ve formátu A4, kdy hřbet bloku tvoří kratší strana a jako materiál je použit natíraný papír o vysoké plošné hmotnosti. V takovém případě již při pouhém otevření publikace jsou na vazbu vyvíjeny vysoké tlaky způsobující vypadávání jednotlivých listů. Nezanedbatelný vliv na pevnost vazby má také samotný potisk. Ten by neměl být na spad až do vazby, ale mělo by zde být určité odsazení. Důvodem je fakt, že potisknutá plocha archu nepřijímá lepidlo tak, jako je tomu u nepotištěného papíru.

Neméně důležitým materiálem pro zpracování lepené vazby je pochopitelně použitý druh lepidla. Dnes se nejčastěji využívá tavných lepidel na bázi ethylenvinylacetátu a vodou ředitelných disperzí. Pro lepenou vazbu hladkých lesklých materiálů, do jejichž povrchů lepidlo jen obtížně proniká, se stále častěji využívá tavných lepidel na bázi reaktivních derivátů polyuretanu. Typ lepidla je pak vhodné vybírat podle dané zakázky.

Lze tedy problémům s lepenou vazbou nějak předejít? Z globálního hlediska můžeme říci, že do jisté míry ano, a to testováním na příslušném zařízení. I když musíme hned dodat, že nároky na pevnost a výdržnost jednotlivých druhů vazeb jsou velmi rozdílné. Pro samotné hodnocení kvality neexistují navíc žádné směrnice nebo normy. Jisté orientační ukazatele sice skýtají české normy, které jsou již značně zastaralé a zdaleka neodpovídají vývoji v oblasti materiálů, s nimiž se můžeme při výrobě té které vazby setkat. Samotné testování kvality vazeb je v současnosti v České republice také poměrně problematické. Prakticky můžeme říci, že jediná vazba, kterou je možné nyní u nás testovat, je vazba V2. Zařízení na testování - Martini Tester - totiž vlastní pražská tiskárna Svoboda.

Nutno podotknout, že ani zde se nejedná o příliš přesné měření, protože zařízení je již staršího data výroby a není "ocejchováno". I přesto mohou hodnoty získané měřením o ledasčem napovědět. Nic nenasvědčuje tomu, že by se v nejbližší době mělo začít blýskat na lepší časy. Zařízení na objektivní měření pevnosti a výdržnosti knižní vazby jsou velmi drahá, a proto se raději tiskárny spokojí se subjektivním měřením, jež je pochopitelně velmi nepřesné a neumožňuje odhalovat některé příčiny špatné knižní vazby.

Jedním z nejvíce používaných subjektivních měření je manuální test pevnosti vazby, kdy se testující pracovník snaží ručně vytrhnout listy otevřeného bloku. Tento pokus se provádí na třech místech - u hlavy, ve středu a u paty knižního bloku. Při uvolnění listů je pak vazba označena za nekvalitní. Již na první pohled je patrné, že úspěšnost tohoto testu je přímo úměrná síle testujícího pracovníka.

Další druhy subjektivní kontroly kvality lepené vazby si může vyzkoušet sám zákazník. Prvním kontrolním krokem by mělo být posouzení vzhledu vazby. Obálka produktu by měla lícovat s knižním blokem, přičemž okraje vazby by měly být čisté, tj. neměly by být od lepidla. Samotná publikace by pak měla být pravoúhle oříznuta a řez by měl být přesný a čistý. Pokud jsou hrany knižního bloku roztřepené, znamená to ve většině případů, že k řezu docházelo neostrým nástrojem. Zákazník si také může udělat subjektivní kontrolu pevnosti vazby a jejího otevírání. U otevírání se posuzuje, jak snadno lze knihu nebo publikaci otevřít a zda zůstane otevřená nebo se sama zavírá. Zmínili jsme se také o možnosti testovat pevnost vazby simulováním běžného namáhání vazby. Tento test se také někdy označuje jako "subway" test. Simuluje se zde přehyb obálky a části brožury o 180°, tj. přední a zadní strana obálky se vzájemně dotýkají. Při testu se kniha několikrát takto otevře nejprve v jedné třetině knižního bloku, dále v polovině a ve třech čtvrtinách. Pokud by došlo k uvolnění některého z listů, pak se jedná o nekvalitně zpracovanou vazbu.

Asi nejefektivnějším a nejpřesnějším zjišťováním kvality lepené vazby je použití vhodného testovacího zařízení, které namáhá testovanou brožuru v tahu a ohybu. V tiskárně Svoboda je pro tento účel nainstalován Martini Tester z produkce švýcarské firmy Müller Martini. Také na tomto zařízení je možné provádět dva testy, tzv. Pull-test a Flex-test.

Pull-test - tahové namáhání
Jde o velmi jednoduchou metodu testování kvality lepené vazby. Zjednodušeně lze říci, že pomocí tohoto testu se zjišťuje, jakou sílu je zapotřebí vyvinout k vytržení jednoho listu nebo složky z lepeného knižního bloku. Testovaná brožura se položí na pracovní plochu zařízení tak, aby byla umístěna přesně v jejím středu. Uprostřed pracovní plochy je štěrbina, do níž se zasune testovaná strana. Ta se ve spodní části zařízení upne do upínací svorky. Poté je upnutá stránka namáhána v tahu až do jejího úplného vytržení. Ze stupnice na přístroji pak odečteme přesnou velikost síly potřebnou k vytržení listu. Pochopitelně, že pokus na jedné stránce z celé brožury by byl příliš zavádějící, a tak se test opakuje na jedné brožuře hned několikrát. U tenkých brožur se většinou zkouší tři listy rozmístěné v první čtvrtině, v polovině a v poslední čtvrtině bloku brožury. U silnějších bloků se již testuje více stránek - nejčastěji pět, u ještě silnějších bloků pak i sedm stran. Pro stanovení průměru se největší a nejmenší naměřená hodnota nezapočítává. A jaké že jsou ty správné naměřené hodnoty? I zde se jednotlivé prameny trochu rozcházejí. V roce 1960 stanovila společnost Research and Engineering Council of the Graphic Arts Industry jako dostačující tyto hodnoty:

Méně než 0,36 kN/cm špatná kvalita
0,36-0,45 kN/cm dostačující kvalita
0,45-0,63 kN/cm dobrá kvalita
0,63-0,72 kN/cm velmi dobrá kvalita
Více než 0,72 kN/cm vynikající kvalita

Veškeré údaje jsou stanoveny v kN na centimetr šířky knižního bloku. Z interních odzkoušených hodnot tiskárnou Svoboda se dozvídáme, že do síly 0,45 kN/cm se jedná o špatnou kvalitu vazby, v dalších bodech jsou již tabulky takřka identické.

Flex-test - namáhání v ohybu
Druhým velmi důležitým testem vypovídajícím o kvalitě vazby je tzv. Flex-test. Zjednodušeně řečeno jde o test, který simuluje otevírání publikace. Také zde se položí testovaná brožura na pracovní stůl testovacího zařízení tak, aby byla umístěna přesně v jeho středu. Štěrbinou se protáhne testovaná stránka a upevní se. Je důležité, aby umístění této stránky bylo nastaveno přesně, v opačném případě by mohlo docházet k působení nežádoucích sil. Po upevnění stránky se nastaví její předpětí (standardně nastavované přibližně na 10 kN/cm), zajišťující působení stejné síly při testu. Poté celý pracovní stůl začne kmitat v rozmezí 120°, což simuluje ohýbání upevněné stránky. Většinou je tento proces prováděn rychlostí 60 cyklů za minutu. Tento test končí ve chvíli, kdy se ohýbaná stránka uvolní ze slepeného bloku. Na počítadle se pak odečte počet dvojohybů, které zařízení do uvolnění vykonalo. Také zde je posuzovaní poměrně složité, neboť žádná norma jasně nedefinuje, kolik dvojohybů by měla vazba vydržet. Jako obvyklé hodnoty se pro časopisy uvádí 100 až 150 dvojohybů, 250 pro učebnice a 500 až 1 000 pro katalogy. Z odzkoušených hodnot tiskárny Svoboda vyplývá, že pro vazby s tavným lepidlem by mělo být dosaženo 400 až 1 000 pohybů, u vazeb s disperzním lepidlem dokonce 3 000 až 5 000 pohybů. Také u Flex-testu se pro větší přesnost používá více měření z jednoho bloku. I zde platí, že se u tenkých brožur zkouší tři listy rozmístěné v první čtvrtině, v polovině a v poslední čtvrtině bloku brožury, u silnějších pak pět nebo sedm listů. Do zápisu se uvádějí všechna měření, pro zprůměrování konečné hodnoty Flex-testu se škrtá nejhorší a nejlepší výsledek.

Samotné měření exemplářů Pull-testem a Flex-testem je nutné provádět až po určité době po zpracování. Zvláště u lepidel tavných musí nejprve dojít k zatuhnutí lepidla. Pokud by se měření provádělo například 15 minut po zpracování, zjistili bychom, že žádná z testovaných stran neobstojí. Publikaci je možné testovat nejdříve jednu hodinu po slepení, ideálních vlastností vazby se dosahuje až 24 hodin po slepení. U disperzních lepidel se tyto časy ještě prodlužují na 20, resp. 48 hodin, což s sebou přináší při velkém nároku na rychlost zpracování nemalé problémy.

Článek byl převzat z letního dvojčísla polygrafického měsíčníku Svět tisku. Bližší informace o časopisu včetně možnosti objednání ukázkových čísel naleznete na www.svettisku.cz