Grafická příprava po česku aneb kolik stojí kvalita v DTP? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

15. srpna 2006, 00.00 | Práce v DTP není zdaleka tak jednoduchá, jak se může někomu na první pohled zdát. Vyžaduje odborné znalosti i zkušenost s navazujícími výrobními postupy, aby celý průběh výrobou byl bezproblémový. I drobné chyby na začátku přípravy tiskovin mohou ve výsledku znamenat nenapravitelné důsledky. Přesto i váš soused o sobě může tvrdit, že je grafik!

Čím dál častěji se setkáváme s tím, že zaběhnutá grafická studia a agentury jsou cenově „válcovány“ levnou konkurencí, která pracuje na poloprofesionálních zařízeních, bez patřičných znalostí a nezřídka také s nelegálním softwarem. Dnešní situace má kořeny již v roce 1990, kdy grafické práce nebyly zařazeny na seznam tzv. vázaných živností. Proto je může vykonávat prakticky kdokoli bez sebemenší garance jeho odborné způsobilosti. S důsledky tohoto rozhodnutí se setkáváme skoro na každém kroku. Ať už jde o různorodou kvalitu samotných grafických návrhů a výsledných tiskovin, či nesprávnou přípravou dat pro osvitové jednotky či CTP. Jedním tragikomickým příkladem budiž údiv „grafičky“ jedné nejmenované renomované agentury při pohledu na výstup z osvitové jednotky, který komentovala zklamaně větou, “že to chtěla přece barevně“. Samostatnou kapitolou je velmi malá informovanost zadavatelů, která pseudoprofesionálům nahrává, a kterou podporují výrobci nadhodnocenými technickými parametry, řady poloprofesionálních zařízení. Honorovaným sazečem či grafikem se tak může stát doslova každý nýmand a ani nesmyslně nízká cena nevyvolává u zadavatelů pochybnosti.

Z komára velblouda

Vžijme se do role potencionálního zákazníka takového „studia“, věci neznalého laika, který dostane nabídku skenování diapozitivů na skeneru XY, který je „nejlepším skenerem“ na trhu. Ceník nabízí sken ve velikosti A5 za 100 Kč včetně retuší a barevných korekcí, což bohužel u zadavatele nevyvolá obavy o kvalitu, ale uspokojení z výhodného obchodu. Pokud by dokázal prostudovat specifikaci skeneru a byl by jí schopen porozumět, tak zjistí, že jde o zařízení s rozlišením 3 500 dpi při velmi nízké denzitě, což rozhodně nelze srovnávat kresebně ani barevně s parametry bubnových skenerů. Zákazník je tudíž nejen šálen klamavým tvrzením studia, ale zároveň bude velmi pravděpodobně ve výsledku zklamán nad tiskovinou s nekvalitními fotografiemi. Sám si neumím představit, že bych na svém stolním skeneru pořizoval výstup, o kterém bych mohl tvrdit, že je stejně kvalitní jako z jeho bubnového kolegy. Rozdíl v kvalitě je neoddiskutovatelný. Na druhou stranu i rozdíl v ceně skenerů je řádový, a tudíž za sken na nejlepším skeneru na trhu nemohu očekávat cenu 100 Kč. Samozřejmě velice záleží také na tom, pro jaký druh tiskoviny se bude výsledný sken používat. Pokud jde například o katalogy výrobků nebo různé letáky, stačí skener nižší kategorie. Ale představa toho, že pro katalogy obrazů či nástěnné kalendáře A3 jde použít výstup z plošného skeneru, je hodná pouze myšlení polygrafického dobrodruha.

Není všechno zlato co se třpytí

Pokud se zaměřím na další část výrobního procesu, musím se zastavit nad poměrně hojným honosením se zastaralým softwarem. Nedávno se mi stalo, že se konkurence chlubila SW vybavením Adobe Photoshop 6 a QuarkXPress 4, které provozuje na špičkových počítačích Apple Macintosh G3. Ne, že by se s tímto vybavením nedala provést precizní sazba, ale nabízená velmi nízká cena ostře kontrastuje produktivitě, které lze s tímto vybavením dosáhnout. Klient je tudíž na jedné straně klamně uváděn v pocit, že jedná se špičkově vybavenými profesionály, na druhé nemůže dostat špičkovou kvalitu v požadovaném termínu.

Dalším příkladem je digitální nátisk. Je zřejmé, že není možné zhotovit opravdu kvalitní digitální nátisk formátu A3 za pouhou stokorunu, když nejlevnější digitální nátisky respektované jako tiskový podklad uvedeného formátu lze pořídit za 400 Kč. O simulaci korektního rastrování tiskového stroje, barevné věrnosti a stálosti takovýchto nátisků lze zcela oprávněně pochybovat. Podobných příkladů by se dala najít celá řada. Může jít o klamavé informace ohledně médií, o nesmyslné nadhodnocování technických parametrů či naopak zlehčování nutnosti dodržení korektního workflow tiskoviny.

Přesvědčovat a opět přesvědčovat

Jak se tedy v takovéto situaci s touto „konkurencí“ vyrovnávat? Velice záleží na vůli zákazníků nechat si vysvětlit možná rizika volby špatného dodavatele. Není totiž žádným tajemstvím, že i takováto dumpingová cenová nabídka je jen pouze nabídkou a konečná výsledná cena realizované zakázky může být po přičtení různých víceprací dokonce vyšší, než korektní nabídka dalšího zájemce. Další možností jak uměle sníženou cenu vyrovnat, je v případě periodicity zakázky cenu postupně zvyšovat až na úroveň odpovídající skutečným nákladům a představám DTP studia, které se svojí cenovou nabídkou uspělo.

Konkurence na polygrafickém trhu je obrovská, ještě v roce 2000 se ceny za hodinu např. úprav v Photoshopu nebo zlomu dokumentu pohybovaly v rozmezí 500 – 1 000 Kč, osvit separace A4 stál 400 – 700 Kč a skenování předlohy na výsledný formát A5 300 Kč. Dnes není problém setkat se s cenami okolo dvou set korun za počítačové úpravy, resp. výše uvedené skenování formátu A5 za stokorunu. Na tuto situaci reaguje každý po svém, někdo na jedné straně snižuje ceny a na druhé propouští zaměstnance, nebo je „zaměstnává“ na IČ, a druhý jde cestou přesvědčování poptávajícího, proč právě jeho cenová nabídka je lepší než konkurenční a jaké nabízí v případě získání zakázky další cenově zvýhodněné služby. Otázkou ale zůstává, zda-li bude zákazník tomuto vysvětlování naslouchat.

Reference a garance

Na druhou stranu nemůžeme očekávat, že každý zadavatel bude erudovaným sazečem, grafikem a polygrafem zároveň. Proto jednoduchým řešením pro zadavatele je vyžadovat jak referenční již realizované projekty, tak příslušné garance kvality. U referencí je velice důležité, aby jako reference sloužil stejný typ zakázky, protože sázet katalog je něco trochu jiného, než tisknout noviny.

Možné východisko

Jak dlouho je současný stav udržitelný, je ve hvězdách a za tu dobu určitě díky této situaci zanikne nejedno grafické studio. Řešením by mohl být vznik sdružení či cechu DTP studií, které by mohlo po dohodě stanovit na jedné straně doporučené ceny prací zajišťující prostor pro kvalitu a na druhé straně by působilo jako záruka korektnosti svých členů. Svou váhou, pokud by ji mělo, by mohlo určitě ovlivnit nejedno rozhodnutí nad předloženou cenovou nabídku ve prospěch opravdových profesionálů. Součástí tohoto sdružení by mohla být kupříkladu právní pomoc s vymáháním pohledávek či vypracovávání posudků v případě různých výběrových řízení. Za vznik tohoto uskupení bych se moc přimlouval.