Chyby v PostScriptu a způsoby jejich řešení (2): Indikace a problémové oblasti - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Polygrafie  

31. března 2003, 00.00 | Jak lze indikovat postscriptové chyby? A v jakých základních oblastech se vlastně
vyskytují? Odpovědi na uvedené otázky přinášíme v tomto článku.

V předchozí části našeho seriálu, věnovaného chybám, vznikajícím při nasazení jazyka PostScript v publikační praxi, jsme se věnovali především přiblížení základních způsobů využití uvedeného standardu. Nyní přišel čas, abychom se podívali na hlavní oblasti, ve kterých se problémy s PostScriptem projevují , a naznačili, jakými postupy je lze odstraňovat či eliminovat.

Způsoby indikace postscriptových chyb

K odhalení postscriptové chyby lze využít nejrůznějších mechanizmů. Konkrétně to jsou:

Chybové hlášení
Jedná se o hlášení, které vypíše RIP obvykle ve chvíli, kdy při zpracování postscriptového dokumentu došlo k problému, znemožňujícím dokončit výstup. Toto hlášení má obvykle podobu dvojice, označující chybu a operátor - tzv. offending command, při jehož zpracování chyba nastala. (Někdy může mít offending command podobu nečitelného řetězce - chyba pak zřejmě vznikla v důsledku zpracování informace mylně považované RIPem za postscriptový příkaz. Takováto situace nastává například u poškozených souborů.) Na konfiguraci daných zařízení a ovladačů pak závisí, zda je výpis směrován na obrazovku daného počítače či přímo na výstup. Kompletní popis všech chybových hlášení uvedeného typu lze najít v referenční příručce PostScriptu - podrobněji se některými z nich budeme zabývat v příštím díle tohoto seriálu.

Preflight
Aplikace, určené pro tzv. preflight, čili kontrolu a korekce souborů před jejich výstupem, dokáží často zpracovat i PostScript. Jejich výpisy pak obsahují více či méně obsažný popis problémových prvků, které v daném souboru objevily, a to obvykle spolu s doporučením postupů pro jejich opravu či nahrazení. Mimo zmíněných specializovaných nástrojů pak lze ke stejnému účelu použít softwarové RIPy, přičemž nejdostupnější je bezesporu freewarový Ghostscript, a dále RIP, obsažený v Acrobat Distilleru (převod z PostScriptu do PDF je tímto RIPem protokolován). Výhodou uvedeného typu indikace je fakt, že dokáže objevit chyby ještě před odesláním souboru do výstupního zařízení, což obvykle šetří čas, materiál i finance.

Výstup
Konečně může být indikátorem postscriptové chyby i samotný výstup. Nepříjemný je zde přitom fakt, že se často jedná o chyby těžko odhalitelné - vše záleží na pozornosti osoby kontrolující daný výstup. Navíc se nesnadno hledá příčina takovéto chyby, pomoci zde nicméně mohou zejména výše zmíněné preflightové nástroje.

Problémové oblasti

Podívejme se nyní podrobněji na základní oblasti, ve kterých lze narazit na postscriptové chyby. Přehled budeme řadit podle způsobu, jakým obvykle postscriptový soubor vzniká, tj. od zdrojového dokumentu přes tiskový ovladač až po samotné zpracovávající zařízení.

Výchozí dokument

Zdrojem mnoha komplikací může být už samotný výchozí dokument, a to zvlášť v případě, že je v něm použito komplikovanějších prvků. Konkrétně lze za základní problémové prvky výchozích dokumentů považovat:

Složité objekty
Zdrojem problémů mohou být komplikovanější objekty jako jsou křivky, cesty či výplně nebo též seskupení či transformace (např. rotace) objektů. Jejich popis může být natolik složitý a rozsáhlý, že na jeho zpracování daný RIP nestačí. K odstranění uvedeného typu problémů je obvykle zapotřebí daný objekt nahradit objektem o menší složitosti, přičemž bývá někdy těžké odhalit, který objekt vlastně komplikaci způsobuje. Pre-pressové aplikace každopádně poskytují různé nástroje, umožňující v rámci dokumentu lokálně či globálně provést redukci určitých problémových parametrů (rozdělení dlouhých cest apod.). Někdy pomůže i velmi jednoduchá metoda, spočívající v překopírování obsahu daného souboru do nového dokumentu.

Písma
Písmo je základním prvkem převážné většiny pre-pressových dokumentů. Podrobnější popis písmových technologií i problémů, vznikajících při jejich nesprávném použití, zcela překračuje rámec tohoto článku. V daném kontextu lze poukázat pouze na komplikace, vznikající použitím písem TrueType (pro bezproblémovější výstup je lepší používat postscriptová písma) či příliš mnoha písem (je zapotřebí redukce), nesprávným nastavením tiskového ovladače (substituce apod.) a zejména absencí použitých písem ve výstupním zařízení. K řešení problémů naznačeného typu zde nejlépe poslouží specializované preflightové aplikace či odpovídající nástroje pre-pressových programů.

Vložené EPS soubory
Důležitou komponentou mnoha pre-pressových dokumentů bývá grafika ve formátu EPS (Encapsulated PostScript), což je zvláštní varianta PostScriptu, upraveného pro prezentaci grafiky v rámci stránky. Hlavním zdrojem potíží v uvedeném typu grafiky bývají opět písma. Dále mohou problémy působit EPS obrázky, které jako svůj prvek obsahují opět EPS grafiku - při překročení určitého počtu takovýchto vložení není schopen RIP obrázky zpracovat. Řešením zde může být například převod daného obrázku do rastrového formátu (TIFF). Ještě jiné problémy vznikají kvůli odlišnosti EPS na různých platformách (problematické zpracování binárního EPS přeneseného z Macintoshe do Windows).

OPI komentáře
Open Prepress Interface, neboli OPI, je technologie, umožňující použít při stránkové montáži náhled obrázku v nízkém rozlišení a při výstupu tentýž obrázek v rozlišení vysokém. Nesprávné použití tzv. OPI komentářů může například vést k výstupu, při kterém dojde k nekorektní náhradě náhledu. Ošetření naznačeného typu problémů je poměrně komplexním úkolem, jehož popis překračuje rámec tohoto článku.

Tiskový ovladač

Dalším zdrojem komplikací je tiskový ovladač, využitý při sestavování postscriptového dokumentu a jeho následném zaslání na výstupní zařízení. Hlavními problémy zde přitom mohou být:

Nesprávná nastavení
Tiskový ovladač obsahuje obvykle řadu voleb, z nichž mnohé mohou podobu výstupu ovlivnit velmi citlivě (verze PostScriptu, výstupní médium, rozlišení apod.). Vždy bychom tedy měli být při jejich nastavování maximálně opatrní a využívat hodnot, které jsou doporučené či prověřené. Nedaří-li se výstup ani opakovaně, není od věci nechat parametry zkontrolovat či nastavit nezúčastněnou osobou (uživatelé dokáží v sobě často zafixovat určité přehlédnutí).

Nekorektní driver či PPD
Problémy mohou nastat také v případě použití driveru, který negeneruje dobrý kód. Stává se to zejména u starších verzí, proto je vhodné vždy provádět aktualizace uvedeného typu softwaru, případně se pokusit tutéž úlohu realizovat s použitím odlišného ovladače. Pozor bychom měli dále dát na použití správného PPD souboru, poskytujícího přístup ke specifickým vlastnostem daného zařízení.

Přenos
Chyby konečně vznikají i při přenosu od ovladače na dané výstupní zařízení. Hlavním zdrojem komplikací zde bývá migrace souborů mezi platformami a dále využití nesprávného přenosového protokolu či přenosového kanálu. Problémy uvedeného typu je třeba obvykle řešit s dodavatelem, provozovatelem či správcem daných zařízení.

Výstupní zařízení

Výkonnost výstupního zařízení nejvýrazněji ovlivňuje kvalitu a rovněž rychlost výstupu. Nepříjemná je přitom skutečnost, že problémy způsobené omezením daného zařízení lze mnohdy řešit pouze jeho náhradou za lepší. K základním problémům vznikající v uvedené oblasti patří:

Nepodporovaná verze PostScriptu
Jak jsme řekli v minulé části, PostScript existuje ve třech odlišných verzích. Pokud dané zařízení podporuje pouze nižší verzi PostScriptu (hlavní problémy tvoří v současnosti již dosluhující zařízení podporující pouze PostScript Level 1) než je ta zpracovávaná, mohou se v něm vyskytovat instrukce, které dané zařízení (jeho RIP) není schopno zpracovat. Lékem na této problém může být buďto výměna zařízení (přechod na jiné osvitové pracoviště apod.) nebo vytvoření nového postscriptového souboru, který je v odpovídající verzi (příslušné nastavení umožňuje prakticky každý tiskový ovladač či konvertor).

Operátory určené pro jiné zařízení
Obdobnou chybou je použití postscriptového kódu, který obsahuje instrukce, určené pro odlišné zařízení, než je to, s kterým pracujeme. Základním postupem k eliminaci této chyby je opět vytvoření nového souboru, který problémové operátory neobsahuje: v tiskových ovladačích existují příslušné volby, přičemž je možno buďto vytvořit na zařízení nezávislý PostScript nebo využít PPD, určené pro dané zařízení.

Paměť
Zvláště starší postscriptová zařízení měla z technických i finančních důvodů značně omezen úložný prostor pro zpracovávaná data. Pokud při zpracování na takovémto zařízení dojde k chybě z důvodů nedostačující paměti, je zapotřebí problémový soubor resp. předlohový dokument obvykle redukovat (viz výklad výše). Jinou, v současnosti stále méně finančně náročnou variantou pak je rozšíření paměti.

Závěrem

Náš přehled problémů a jejich řešení nebyl samozřejmě zcela vyčerpávající, a z důvodů větší přehlednosti zůstal především na obecné rovině. Na podrobnější rozbor některých konkrétních chybových hlášení postscritpového RIPu se nicméně podíváme v příštím díle tohoto seriálu.