Archová montáž úplně jinak - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Polygrafie  

14. února 2001, 00.00 | Již mnoho stránek jsme věnovali digitálním technologiím v pre-pressu, a archová montáž nebyla výjimkou. Tentokrát nás budou zajímat výhody i problémy, klady i zápory, zkrátka praktické zkušenosti.

Parametry, výkony, technologie. Již mnoho stránek jsme věnovali digitálním technologiím v pre-pressu, a archová montáž nebyla výjimkou. Představili jsme vhodné aplikace, popsali způsoby jejich ovládání. Ale zavádění moderních technologií, to zdaleka nejsou jen nakoupené programy a prostudované manuály. Tentokrát nás budou zajímat výhody i problémy, klady i zápory, zkrátka praktické zkušenosti.

Využili jsme skutečnosti, že při výrobě jedenáctého čísla Světa tisku jsme zkušebně opustili klasickou montáž, a po archové montáži ze stránek ve formátu PDF jsme ve studiu nechali osvítit celé tiskové archy. Na vlastní kůži jsme tak vyzkoušeli to, co se tandem studia AdAm a tiskárny Unitisk snaží již dva roky uvádět do běžné praxe. Je jasné, že jsme si nenechali ujít možnost důkladně přitom vyzpovídat Jana Metlického, šéfa studia AdAm, a Vlado Šebka, spolumajitele tiskárny Unitisk. Následující článek je prakticky celý sestaven z jejich názorů, o které se s námi bez poukazování na cenu know-how v dlouhém rozhovoru ochotně podělili.

Co potřebujeme?

Technika a zase technika
"Co je možné dnes, na to jsme před čtyřmi nebo pěti lety nemohli ani pomyslet," naráží Vlado Šebek na fakt, že ani technickou stránku věci nelze podceňovat. Archová montáž je přitom jedním z oborů, který klade na celý technologický řetězec poměrně vysoké nároky. Není to zase tak dávno, kdy byly podobné postupy výsadou jen drahých vyspělých systémů, a pro mnohé z nás si nádech něčeho nedostupného a pro běžnou praxi zbytečně složitého nesou dál. Výpočetní i disková kapacita běžné grafické stanice postačila na vygenerování PostScriptů pro několik složitějších stránek A4, objemnější publikace si vyžádaly odkládací kapacitu na výměnných discích nebo serverech. Až v posledních letech přichází potřebný zlom, který umožnil uvažovat i o archových montážích.

Hlavními faktory jsou:

• disková kapacita v řádu GB umožnila levné ukládání a následné zpracování dat v objemu, který je dostatečný i pro obsáhlejší publikace;
• zlevnění kapacit výměnných disků a postupné zvyšování propustnosti internetových linek dovolují tyto objemy dat snadněji a rychleji přenášet a sdílet;
• postupný vývoj a vylepšení formátu PDF, zdokonalené vyřazovací aplikace, to vše odstranilo mnohé nejasnosti a problémy při generování tiskových souborů a zpřístupnilo komunikaci v PDF i širší grafické veřejnosti.

Nejmenší technické problémy, a to i při pohledu o několik let zpátky, najdeme u osvitových jednotek. Osvitu archových montáží je schopna víceméně každá kvalitní osvitová jednotka. Prakticky má přitom o montážích smysl mluvit zejména od formátu plátu B2 výše, s rostoucím formátem jsou pak výhody stále viditelnější. Teoreticky jednou z mála větších překážek v bezproblémové spolupráci studia s tiskárnou by mohly být děrovací systémy - je jich totiž na tuzemském trhu více druhů. Naštěstí těch opravdu dominantních mnoho není, a navíc - archovou montáž není nezbytně nutné spojovat s děrováním filmů. "Je to už hlavně taková další výhoda, potom už s filmem v tiskárně není skoro žádná práce," odpovídá Jan Metlický na logický dotaz, směřující k děrovacím systémům. "Koupili jsme osvitovou jednotku DotMate rovnou v kompletu s děrovacím systémem Bacher, takže jsme věděli, že něco takového máme - ale pro běžné osvity jsme děrování nepoužívali. Leželo to asi rok bez využití, a až když nás Unitisk začal tlačit k archovým montážím, zjistili jsme, že můžeme stránky nejen archovat, ale navíc filmy i děrovat." Příprava děrovaných filmů ke kopírování na tiskové desky je opravdu snadná, rychlá a hlavně přináší ještě o něco vyšší přesnost následného soutisku, než kopírování neděrovaných filmů s archovou montáží. Přesto by nemožnost využít děrovací systém neměla nikoho od přípravy archové montáže odradit, souhrn ostatních výhod je i tak přesvědčivý.

Znalosti a dovednosti, přístup

"Dnes se ve studiích můžete setkat se spoustou opravdu šikovných grafiků, lidí, kteří perfektně ovládají počítače a rozumí tomu. Ale skládat stránky na arch, to už musí dělat praktik. A ti ve studiích chybějí." Malý postesk Vlado Šebka uvádí další okruh problémů, jejichž řešení v manuálech nenajdete. Zdá se, že když technika dosáhla konečně potřebné úrovně, objevují se hlavní problémy v lidech.

Zřejmě první, na co narazíme, budou poměrně velké odborné mezery. Grafik ve studiu vytvoří na pohled přitažlivý dokument, který ale ve skutečnosti skrývá problémy - ať pro archovou montáž (nejčastějším případem jsou inzeráty, předávané studiem do časopisů), nebo i pro samotný tisk. Přitom by stačil malý kompromis, často bez znatelných vizuálních změn (například drobná změna definice barev, nebo kompozice tiskově náročných prvků) a problémy by byly zažehnány. To, co chybí, je přehled o tiskových technologiích, a v případě archové montáže pak zejména přehled o vazbách. "Často vidíme, že operátoři nebo grafici si vůbec neumějí představit, jak se vyrábí třeba vazba V1. Vůbec nevědí, jak budou stránky na archu vyřazeny, co a kdy si mohou u hřbetu dovolit a co se stane, když bude u V8 nutné bloky frézovat," doplňuje Jan Metlický.
Ví o čem mluví; sám přiznává, že dodnes se i grafikům jejich vlastního studia povede "nesmysl". Pak ale nastupuje druhá, neméně důležitá fáze - komunikace mezi navzájem se respektujícími partnery. Je důležité, mohou-li se ve studiu spolehnout na to, že když se z tiskárny ozvou s problémovým detailem, je jejich požadavek na změnu technologicky oprávněný, k dobru věci a je třeba mu vyhovět.

Je tak dobře vidět, že osvit archových montáží je pro zakázky z ulice zatím prakticky nemyslitelný. Ne snad z přísně technického hlediska, důležitější jsou formy spolupráce a oboustranná kázeň. Podstatnou podmínkou úspěchu je vyladit všechny používané postupy, a to je možné jen při dlouhodobější, oboustranně vstřícné spolupráci. Snad jen s výjimkou zaběhnutých nebo zcela standardních zakázek je vhodné (častěji nutné) připravit rozkres, podle kterého se bude archová montáž provádět. Unitisk a studio AdAm si postupně vytvořily systém, který jim vyhovuje, vyjasnily si terminologii a používané značky. Dnes, po dvou letech, se dá snad říci, že komunikace funguje. Ve studiu obvykle i z faxovaného jednoduchého nákresu pochopí pokyny tiskárny, a když přece jen nějaká nejasnost vznikne, dají se detaily dořešit pružně po telefonu. A protože se stane, že přes všechny takto získané zkušenosti a časem odladěné pojistky se stejně chyba objeví, je třeba umět obratem zareagovat a změnu zapracovat.

Motivace

"Ani dnes ale není neobvyklé, když se při přípravě nového titulu setkáme se spoustou potíží. Pak se i stane, že když sečteme všechen čas, strávený na přípravě prvního čísla, někdy to vše trvá možná déle, než kdybychom to připravili klasickou cestou." Jan Metlický tak popisuje situaci, obvyklou zejména u periodik. Jedním dechem však dodává, že od druhého (výjimečně od třetího) čísla je "workflow" vyladěno a po většině potíží nezůstane ani stopa.
Jsou to ale okamžiky, kdy se projevuje motivace všech zúčastněných subjektů. Překonat prvotní potíže a větší či menší nezdary vyžaduje přítomnost lidí, kteří se nevzdají. Je přitom vlastně jedno, z čeho přesně pramení jejich motivace. Někteří si velmi dobře spočítali, co se jim vyplatí. Pro jiné je jejich práce koníčkem a zkoušení nových postupů nepovažují za obtíž - to je případ Vlado Šebka, který nakonec přiznává, že výpočty efektivity archové montáže ani nepotřebuje - její výhody jsou jednoduše vidět na první pohled.

Vyšší míra shody mezi studiem a tiskárnou v našem případě příliš nepřekvapuje. Přesto je ale zajímavé, že se jejich zkušenosti vzácně shodují i v tom, že není snadné přesvědčit k využití archových montáží další dodavatele. Kde chybějí lidé se zaujetím, tam se archové montáži zatím vůbec nedaří.

"Jak se parametry a výkon počítačů i aplikací zvyšují, hlavní překážkou se stává setrvačnost, neochota a někdy přímo odpor některých lidí k změně zaběhnutého postupu." Přesně tady leží podle Vlado Šebka ten možná nejhlubší problém - přestože se snažila tiskárna Unitisk k přechodu na archové montáže přimět všechny své pravidelnější partnery, uspěla zatím zhruba u poloviny z nich. Kromě obecné nechuti k novinkám spatřuje tiskárna jeden z důvodů v tom, že studia často přímo počítají se ziskem či provizí na prosvícených filmech a samozřejmě i v takovém případě nezbytných chemických nátiscích. Často jako by s výrobou filmů byla spojena i určitá ctižádost a s ní spojená nedůvěra k ostatním partnerům. Místo toho, aby byly mezistupněm k tisku, stávají se filmy jakýmsi vyvrcholením práce studia, o které se nikdo nechce nechat připravit.

Z pohledu pre-press studia jsou podobné zkušenosti studia AdAm ještě o něco nepochopitelnější. "Nabízeli jsme vyarchované filmy mnoha tiskárnám. Ale ne tak, že bychom požadovali slevu, nebo nějaké zvláštní zacházení - jen tak, aby byl tisk kvalitnější a aby měla tiskárna méně práce. Stejně jsme neuspěli - ruční montáž z nastříhaných A-čtyřek jim prý vyhovuje víc." Snad lze částečně pochopit obavu o pracovníky montáže. Ale s nástupem CtP přece dojde k omezení těchto míst tak jako tak. Navíc se pánové Šebek i Metlický shodují, že stejně jako ofset dodnes zcela nevytlačil knihtisk, ani archové montáže a CtP zcela neodstraní osvit na filmy ani ruční montáže.
Kritickou podmínkou není ani kompatibilita děrovacích systémů. Archová montáž je výhodná i při úplné absenci děrování filmů - nevyhnuli se tomu ani Unitisk a AdAm, když pro tisk na formát B1 vytvářeli montáže z plátů formátu B2 (v místech překrytí filmů byly pro usnadnění ruční montáže umístěny pomocné značky). I tak se archování vyplatilo, oproti klasickému postupu bylo totiž zapotřebí jen čtvrtinové množství ručních montáží. Nakonec se zase dostáváme ke stejnému výsledku - hlavní překážkou je opět nezájem, neochota měnit zaběhlé způsoby.

Co získáme a za jakou cenu

"Sebelepší montážník nemůže vytvářet bez chyby jednu B1 montáž za druhou, všichni jsme jen lidé. Navíc bude jeho montáž v nejlepším případě stejně alespoň o řád méně přesná a celý proces bude trvat výrazně déle."

"Elektronická archová montáž nabízí jedno velké plus - opakovatelnost, důležitou mimo jiné i při hledání chyb. Počítač za normálních podmínek nedělá náhodné chyby, a tak lze při výskytu problémů zpětnou analýzou a případně opakovanými průchody souborů vyřazovacím programem postupně dospět k místům, kde je třeba provést změny."

Názory tiskárny i pre-press studia vypovídají vlastně o tomtéž. Na archovou montáž a komunikaci v datech si tu do té míry zvykli, že konvenční postupy se najednou zdají nepraktické a nepřirozené. Obě strany se přitom shodují i v tom, že jednou z hlavních úlev je ústup od dominantního postavení chemických nátisků. Ty poskytují dobrou kontrolu filmů, ale prakticky žádnou výpověď o tom, jak bude vypadat finální tisk. Vlastně to není až tak odvážné tvrzení, když si vyslechneme příslušné argumenty - zejména ten, jak nepatrná část tiskáren je v současnosti ochotna investovat čas a prostředky do vytvoření profilů svého stroje. Nátisky pro i velmi se lišící stroje jsou vytvářeny s využitím obecných profilů, proto se nelze divit, že se liší i míra dosažitelné shody mezi nátiskem a finálním tiskem.
Unitisk i AdAm o to více věří digitálním nátiskům a digitálním simulacím finálního tisku, které budou, dříve či později, nezbytností.

Předchozí zmínka o předávání dat je tu rozhodně na místě. Aby byl proces přípravy tiskových podkladů plynulý a efektivní, je třeba přejít na kompletně digitální komunikaci. Konkrétní typ dat se může případ od případu lišit, studio AdAm používá pro archování aplikaci PressWise od společnosti Imation, proto pracuje se vstupními daty v kompozitním PDF. Ovšem přimět například všechny agentury, dodávající inzerci do připravovaného periodika, k přechodu na čistě digitální data, to se zatím nedaří. Jedna či dvě stránky, pokud na nich nejsou navíc chyby, nemusí ještě způsobit velké potíže, často je ale filmů více a pak se výhody archování zbývajících stran (a samozřejmě veškerá vynaložená práce) mohou rychle rozplývat. Nákup skeneru filmů není přitom podle Jana Metlického řešením. Vzhledem k pořizovacím nákladům, množství filmů a nakonec i skenovací rychlosti by se jim skener, který je navíc přísně jednoúčelovou záležitostí, nevyplatil. Podobné problémy neřešíme samozřejmě sami. I v zahraničí se ukazuje, že někdy pomůže snad jen ekonomický nátlak - kdo si ale může v tuzemsku dovolit odmítnout jiná než digitální data, po vzoru silných zahraničních vydavatelských uskupení?

V Unitisku si na archové montáži, kromě očekávané vyšší produktivity, cení zejména výhod přesnější práce. Ta se projevuje v mnoha směrech. Za prvé v menší spotřebě tiskových desek, prakticky totiž neznají situaci, kdy by museli vyhodit desku poté, co tiskař již nemůže dorovnat soutisk posuvem ve stroji. Tisková deska je z vyarchovaného plátu filmu připravena ke kopírování rychleji, s minimálními nároky na obsluhu zařízení. Již tak dobrá přesnost může být navíc povýšena využitím některého z děrovacích systémů. Málo diskutovaná je i možnost kvalitnějšího kopírování tiskových bodů. Na desce, svícené z ručně montovaných filmů, se mohou objevit obrysy hran filmových stránek. Ty je třeba ručně korigovat, někdy tiskárna místo toho tiskovou desku raději "přisvítí", i za cenu horší reprodukce detailů ve světlech. Digitální montáž problém s hranami řeší dokonale - opět bohužel až na případy, kdy je třeba do elektronické montáže "vlepit" inzerát, který se nepodařilo získat v datové podobě.

Významnou roli hraje i rychlejší příprava stroje. Vlado Šebek odhaduje úsporu asi 15 minut na jednu přípravu, a to jsou při obvyklém vytížení tiskového stroje hodiny a hodiny, které tiskárna získává k dobru, nehledě na menší spotřebu makulatury atd. A je tu ještě jeden faktor, který je pro tuto tiskárnu důležitý (i když možná ne pro každou) - spokojenost tiskařů, kteří mohou pracovat kvalitněji - podle šéfa jsou v tiskárně naštěstí zaměstnáni lidé, které nové věci stále ještě zajímají.

Pro pre-press studio AdAm by archová montáž mohla na první pohled znamenat jen práci navíc - mohli by přece dál pohodlně do tiskárny odevzdávat jen nařezané A-čtyřky. Jan Metlický také několikrát otevřeně přiznává, že k archové montáži je Unitisk "dotlačil".
Dnes jsou ale určitě rádi, protože mají za sebou zkušenosti, které budou jiní muset teprve získávat. A že není zbytí, to je poměrně jasné. Již na DRUPĚ byl podíl osvitových jednotek na film a CtP zařízení celkem vyrovnaný a k výraznějšímu přechodu na CtP nakonec nutně dojde. A i když samo zařízení zřejmě najde nejčastěji své místo právě v tiskárnách, pro studia z jeho existence přechod na archovou montáž vyplyne automaticky. Blíží se doba, kdy bude muset řada studií přehodnotit svůj způsob práce, změnit skladbu služeb, které zákazníkovi nabízí. Pro studio AdAm je toto jeden z hlavních důvodů, proč již dnes zkouší to, co po nich paradoxně vlastně nikdo nechce.

Článek byl převzat z měsíčníku Svět tisku, nabízející přes 100 stran aktuálních informací z oblasti pre-pressu, tisku a knihařského zpracování. Časopis si můžete objednat na adrese www.svettisku.cz.