Volby vrstev objektů v InDesignu: silný nástroj s všestranným využitím - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

27. května 2008, 00.00 | Možnost zasahovat v InDesignu do zobrazení vrstev nalinkovaných souborů je velice lákavá. Navíc je tato lákavá možnost i velmi praktická a skrývá v sobě
obrovský potenciál v podobě zvýšení výkonu, zlepšení přehledu v souborovém systému či urychlení tvorby variant dokumentu postaveného na stejném základě.
Pojďme si ukázat, jak si InDesign v daném případě poradí s dokumenty Illustratoru či Photoshopu a také soubory v PDF (potažmo i z CorelDRAW)
nebo vloženými dokumenty InDesignu.

Illustrator, PDF (a CorelDRAW)

Začneme zlehka, od loga. Logo (zde ke stažení pro AI CS3) se často vyskytuje ve vektorové podobě v několika různých mutacích – jednou jako CMYK varianta, jindy coby varianta v přímých barvách, černobílá nebo negativní. A často všechny tyto varianty máme roztroušeny po různých souborech, v horším případě navíc na různých místech disku. Co tedy dát všechny tyto varianty dohromady do jednoho souboru? Pro zjednodušení takto použijeme soubor Illustratoru (ale jak si později ukážeme, ani ortodoxní "corelisté" nepřijdou zkrátka).

Každá varianta loga má v našem dokumentu Illustratoru svoji vrstvu. Vhodné je ukládat soubory se zobrazenou jedinou variantou (pochopitelně tou nečastěji užívanou). Nyní tento soubor nalinkujeme do InDesignu. Na tomto místě je vhodné poznamenat, že pracovat s volbami vrstev přímo u souborů Illustratoru lze od verze CS3. U starší CS2 si lze částečně pomoci uložením do PDF s volbou „Vytvořit vrstvy Acrobatu“. A to je důležitá informace i pro uživatele novějších verzí CorelDRAW, neboť právě díky vrstvenému PDF mohou i oni využívat výhody popisovaného provázání s InDesignem.

Po umístění loga do InDesignu se soubor tváří jako každý jiný. Zobrazí se tak jak byl naposledy uložen, v našem případě ve CMYK variantě. Pojďme si s ním nyní trochu pohrát. Označíme si objekt a v menu Objekt najdeme položku „Volby vrstev objektu“.

V zobrazeném dialogu vidíme seznam vrstev. V případě Illustratoru (potažmo PDF) se zobrazují pouze vrstvy nejvyšší úrovně. Nelze zde tedy užít případné podvrstvy dokumentu Illustratoru. Klasická indikace ikonou očička ukazuje, které vrstvy jsou viditelné.

Velmi důležitou volbou je Volba aktualizace vazby. Tedy volba strategie, jak se bude vazba chovat při aktualizaci zdrojového souboru. U CS2 byla primárně vybrána původní viditelnost vrstev linkovaného souboru, u CS3 je primárně vybrána strategie zachování lokálních změn, tedy způsobu, který si navolíte v InDesignu. Možnost náhledu užívejte spíše méně často. U objemných bitmapových souborů znamená vytvoření příslušného náhledu vynucenou přestávku na kávu.

Indikace souboru se změnou v zobrazení vrstev v paletce vazeb získá grafickou ikonku očička. Další příjemnou vlastností chování překvapí paletka Vzorníku. V případě, že zvolíte jako viditelnou variantu loga s přímými barvami, tak se tyto přímé barvy přidají do Vzorníku.

Doposud to vypadalo, že všechny varianty loga musí být v Illustratoru nejen ve svých vrstvách, ale navíc ještě zarovnány přesně nad sebou. Tím by se ale zrovna u loga lehce ztrácel přehled a asi by se i špatně s takovým souborem do budoucna pracovalo. Pokud to někdo považoval za nepřekonatelný nedostatek, tak vězte, že existuje řešení.

Než jej však prozradíme, připomeňme, že umisťujeme logo ve formátu AI (nebo PDF) uložené s jedinou viditelnou nejvyšší vrstvou (v našem případě CMYK variantu). Všechny ostatní varianty jsou stejně veliké (nebo alespoň poměrově zvětšené nebo zmenšené).

Už při umisťování souboru do InDesignu si můžete nechat zobrazit volby importu.

Následující dialogové okno vám nabídne několik možností ovlivňujících umístění souboru. Nás bude zajímat hlavně volba Oříznutí, kde zvolíme „Ohraničovací rámeček“. Tím docílíme „oříznutí“ přesně na velikost jedné varianty. Která varianta bude tou vyvolenou si můžete zvolit v záložce vrstvy. Jestliže jste dodrželi u všech variant loga stejnou velikost, pak v průběhu práce můžete jednotlivé varianty průběžně měnit. Pokud jste ji nicméně nedodrželi, nemusíte odcházet z boje – stačí přizpůsobit proporcionálně obsah rámečku. Uznávám nicméně, že to už není tak příjemné a efektivní.

Je asi vhodné říci, že loga jsou sice vděčným materiálem pro ukázky toho, jak pracovat s volbami vrstev, z hlediska praxe se nicméně jeví být spíše jen třešničkou na dortu. Daleko zajímavěji budou výše uvedené postupy vypadat, když místo loga dosadíte technický nákres, kde budete díky vrstvám měnit například součástky. Nebo mapové podklady – jednou máte slepou mapu, jednou s popiskami. Nebo práce s výkresy ve vícero jazycích – pro popisky každého jazyka vlastní vrstva a vrstva výkresu všem společná. Znamená to konec zanášení změn do všech jazykových mutací nebo zapomenutým textovým rámečkům v dokumentu InDesignu.

Photoshop

Pojďme ale dál. Můžeme importovat rovněž soubor Photoshopu. Co zde oproti Illustratoru a PDF přináší Volby vrstev objektu navíc? Tak především práci nejen s „vrchními vrstvami“, nýbrž i možnost kontroly snad všech vrstev a skupin, které Photoshop nabízí. Nemůžeme jen jít až na úroveň masky, to už by možná bylo až příliš troufalé. Nicméně Volby vrstev zvládají automatické objekty, vrstvy úprav, inteligentní objekty (i s aplikovanými inteligentními filtry) a skupiny vrstev (resp. celý strom vrstev). Navíc lze pracovat i s uloženými kompozicemi, tedy nemusíte složitě dohledávat a vybírat všechny vrstvy, vše si připravíte ve Photoshopu formou kompozic vrstev. V InDesignu pak není nic jednoduššího než si příslušnou kompozici zvolit.

Opět nás to tedy svádí k tomu připravit si různé varianty obrázku v jednom souboru a ty pak užít. Typickým příkladem být může automobil s různými barvami karoserie (co barva, to jedna vrstva). Modifikace návrhu letáku se tak může změnit v rychlou práci bez nutnosti dohledávání „víš, takové to šedivé, co jsme použili před měsícem“. Nicméně důležitá noticka na okraj – při velmi objemných (a složitějších) PSD souborech může při tisku dojít k chybě „nedostatek paměti“. Pak nezbývá než si vytvořit „placatý“ TIFF dané varianty.

InDesign v InDesignu

Dostáváme se pomalu do závěru. Myslím, že už bude stačit jenom říci, že v InDesignu CS3 můžeme dokumenty InDesignu vkládat do sebe a opět zde řídit i vrstvy. Chování je obdobné jako například u PDF. Jen si ale nyní znásobte možnosti schopností využít při umisťování nejen vrstev, ale i jednotlivých stránek. Možnosti tak pokrývají velice širokou škálu požadavků jednotlivých pracovišť.