Tak tohle už určitě víte také... - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

12. července 2001, 00.00 | Třetí část stručných, ale zato celkem použitelných rad je na světě. Pojďte se opět ponořit do tajů Adobe Photoshopu.

Třetí část stručných, ale zato celkem použitelných rad je na světě.

Některé filtry standartně dodávané ve PS jsou už tolik historické, že je to až ostuda. Jejich funkce jsou velice omezeny na pár možností, k přesnému dosažení vašeho záměru je nutné se na ně připravit. Typickým příkladem je filtr "Shear" - střih, který se nezměnil už od doby Photoshopu 2.0. O jeho nesmyslně miniaturním náhledu se mi zdají divoké sny. Nezapomínejte, že díky tomuto filtru se nemusí obrázek JEN zešikmovat, ale po přidání kontrolních bodů na křivce také různě vlnit. Bohužel jen v jednom směru. Když si obraz/vrstvu před efektem natočíte, provedete filtr a pak zas otočíte zpět, nejste omezeni jen horizontální orientací vlnění.

Ten, kdo má dost rozvinuté abstraktní myšlení a nedělají mu problémy nelineární procesy, by se měl naučit používat paletu historie pro svoje kreativní pokusy. Nezůstane-li u lineárních kroků vpřed a vzad, pak zjistí, že minulost ani budoucnost nemusí být tak jednoduchá..

Nejdříve si můžete zaškrtnout použití nelineární historie ve volbě paletky. Ta umožní zaznamenávat a zachovat pracovní procesy i když přeskočíte o několik kroků zpět. Pro tuto práci se mohou použít i speciální nástroje štětců, které si pamatují, jak to bylo před několika kroky zpátky. Na paletce se zobrazí tyto kroky za oddělující linkou. Vynikající možnost je vytvoření tzv. Snapshots, což jsou momentální otisky situací v rozpracované práci. Naskládají se do paletky úplně nahoru. Pojmenujte si je co nejvíc srozumitelně, jediným kliknutím se tak můžete dostat zpět do nějaké ukončené pracovní verze. V paletce historie si můžete vytvořit také nový dokument z toho právě otevřeného a začít tak zcela novou větev tvorby... Velice působivé je promalovávání štětcem do minulosti, zvláště když byl před chvílí použit nějaký filtr, nebo transformační efekt.

Už se vám stalo, že jste si tak v poklidu retušovali nějakou tmavou plochu, ...nic složitého, výsledek retuše byl skoro dokonalý. Až do doby, než jste viděli obrázek vytištěný ofsetem. V tu chvíli viselo ve vzduchu příliš mnoho otazníků. Některé patřily vám, některé šéfovi a některé rozčarovanému zákazníkovi. V tisku totiž byly vidět na retušovaném místě roztodivné šmouhance a fleky. Jak tomu zabránit?
Při retuši tmavých zákoutí si doporučuji vytvořit jednu pracovní korekční vrstvu a tou obraz extrémně zesvětlit. Kroucení ovladači na monitoru vám tuto službu poskytne také, v tom případě ale zahoďte ty drahé kalibrační sondy, nebo si vypněte ColorSync. Stejně je nebudete potřebovat. Pak už si v poklidu retušujte, nedostatky i struktura bude pěkně viditelná. Ve finále zas nezapomeňte korekční vrstvu smazat.

Tento filtr je pro mnohé totální záhadou, pro mnohé zase vysoce výkonným nástrojem. Je to v podstatě ostření závislé na kresbě obrazu. Používají ho téměř všechny dnešní grafické editory a ve své době byly u bubnových skenerů zárukou kvality a ostrosti diáků, jinde nevídaných. Základní funkčnost popisovat nebudu, nalistujte manuál. Pokud však zaexperimentujete s různým nastavením, pak můžete být příjemně překvapeni.

Při nekontrastních ČB předlohách lze dobře zvýšit kontrast pomocí USM. Když zadáte větší rozsah působnosti (20-50 pixelů) a intenzita od 50-250% .. dle požadavků a typu předlohy. Pokud je např. předlohou neostrý šedý chlupatý text, s kterým si OCR neporadí, pak na to pusťte USM a hodnotu intenzity napalte na 500%. Při porovnání s běžným kontrastem nebo úrovněmi lze získat čitelnější výsledek a vyhlazenější hrany.

Nejčastější použití je na ostření. Obecné pravidlo je: čím větší je intenzita efektu, tím menší by měl být rozsah působení v pixelech. Posuvník Treshold používejte ojediněle, to si raději rozsah působení omezte neostrou selekcí. Treshold totiž ve výsledku dává podivnou strukturu napolo ostrého obrázku. Extrémní hodnoty rozsahu a intenzity dávají nepřirozené artefakty na hranách ploch. Proto se také ostření dělá až na reálné velikosti obrázku. Zkuste obrázek hodně přeostřit (hodnoty intenzity 500% - 0,3 pixlů, Treshold 0). Tím u skenovaných fotek samozřejmě vyleze barevné zrno, kdejaký prach, ale i detaily, které jste neviděli a možná chtěli. Minimální hodnota se může měnit podle reálně naskenovaného detailu. Je-li nejmenší detail kolem 2 pixelů, použijte polovinu této hodnoty. Zrno i prach už dokážeme celkem dobře odstranit (rozsah max. 1, výjimečně 2-3 pixelu, treshold 20-40!!!), zbyde obrázek který nebude přeostřený, ale bude více ostrý než originál. navíc ubude zdlouhavá práce ručního razítkování teček a plochy budou mít jednotně strukturovaný povrch. Máte-li pocit, že krokování po 1 pixelu je moc skokové, jediné řešení je celý obrázek skenovat dostatečně veliký a po provedeném efektu zmenšit na polovic.

Hodnoty 25-50%, rozsah 100-250 pixelů a treshold 0 vám u plochých snímků bez světel a stínů dodají dynamičtější rozsah. Popíšu-li to v histogramu, pak se hodnoty uprostřed histogramu (původně kopec) rozestřou více ke krajům (vznikne údolí). Histogram je vyrovnanější, prakticky řečeno: fotka tak někdy vypadá líp. Nutno experimentovat.

Dostanete-li se do situace, kdy potřebujete hodně korigovat velice hladké plochy, pak zjistíte, že může vzniknout schodovitost... 8bitový obrázek prostě nemá v tom místě takový rozsah tónů. Je nutné plochu opatřit šumem a to nejlépe zachovávající světlost a nepracující v barvách. Je to sice klamání zraku, ale výsledek bude o něco lepší.

Chybějí-li vám doprovodné obrázky, zaskočte raději do obrazových tutoriálů. Zde se probírá buď teorie, nebo elementární znalosti, k nimž by stejně byly obrázky nudné. Tádydádydádydáááá ...a to je fše, přátelé.. zase někdy příště.