Chováme se slušně k našim DVD / CD diskům? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

20. července 2005, 00.00 | Život bez nich už bychom si dnes jen stěží představili. A přitom to je záznamové médium jako každé jiné. Má své klady, ale také slabiny. Dnes již bereme digitální záznamové disky jako naprostou samozřejmost, ale opravdu víme jak s nimi zacházet a čeho bychom se měli za každou cenu vyvarovat?

Disky DVD / CD jsou naším každodenním pomocníkem. Život bez nich už bychom si dnes jen stěží představili. A přitom to je záznamové médium jako každé jiné. Má své klady, ale také slabiny. Dnes bereme digitální záznamové disky jako naprostou samozřejmost a mnohdy s nimi zacházíme tak, jak si nezaslouží, aniž bychom si to uvědomovali. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste CD / DVD nechali jen tak válet po stole, kolikrát vám spadlo, nechali jste jej v přihrádce automobilu za parného léta a takhle by bylo možné pokračovat do nekonečna. Kdo je bez vinny, ať hodí „cédéčkem“.

Mnozí si ještě vzpomínají na doby, kdy se hudba lisovala především na vinylové desky. Malý škrábanec nebo trochu prachu a z reproduktorů se ozýval více šum než hudba. Podobný problém představovaly audio MC kazety. Každý, kdo ví, o čem je řeč, jistě vzpomíná, kolik nás to stálo nervů a námahy vydolovat namotaný pásek z hlavy a šasí magnetofonu. Analogový záznam byl zkrátka příliš zranitelný. Hudba bez rušivých efektů (šumu, praskání) a „časově stálý“ záznam slibovalo audio-CD, které se poprvé objevilo na trhu v polovině 80. let. Digitální záznam a technologie optického čtení a záznamu nastolily nový standard na několik desetiletí.

Základní rozdělení

Nebudeme zde rozebírat jednotlivé typy záznamových disků, neboť to je téma, jenž by vydalo na samostatný článek, ale podívejme se jen na základní rozdíly. Obecně by se záznamová média dala rozdělit na: Maloobjemová, Velkoobjemová a Rozšířená.

• Maloobjemovými (i když to je trochu zavádějící označení) disky míníme CD-R / CD-ROM; zkrátka média s kapacitou do 750 MB, na něž ukládáme data (softwary, fotky) a zvukové stopy (hudbu). Toto médium pojme případně též menší video soubory v komprimovaných formátech (například v M-PEGu).
• Velkoobjemovými disky máme na mysli DVD (digital versatile disc) záznamová média s mnohonásobně vyšší kapacitou (dnešní standard 4,7GB) než audio CD, které slouží k ukládání mnohem objemnějších záznamů – filmů. Vlastně se jedná o daleko složitější technologii, protože zatímco obyčejné CD má jednu záznamovou vrstvu, DVD má vrstev několik. Každý DVD film obsahuje kromě video stopy též několik zvukových stop (5 – 7), dále několik jazyků, titulky, bonusy, atd. A zde se přímo dostáváme ke třetí skupině – Rozšířené disky.
• Rozšířené disky: jelikož pro kompletní film je dnes už i 4,7GB málo, bylo nutné hledat další paměťové prostory. Ty přinesli výrobci v podobě oboustranných disků a dvouvrstvých DVD. Taková média mají kapacitu oproti standardu 8,5 GB a už poskytují dostatek místa pro ukládání téměř čehokoli – alespoň prozatím.

Každá z výše uvedených podskupin se ještě rozděluje na: R (read): disky, umožňující pouze jeden záznam (vypálení); a RW (re-writable): přepisovatelné disky (dají se stále dokola přepalovat – dnes je standard až 1000 x přepálení). DVD disky jsou ještě rozděleny na DVD+R / RW a DVD-R / RW / RAM. Rozdíl mezi nimi je v odlišné technologii výroby (ale ve skutečnosti se jedná jen o dva různé standardy, tedy spíše marketingový tah výrobců).

Slušnost především

Tímto jsme si udělali jen základní rekapitulaci, a nyní se tedy pojďme blíže podívat, jak bychom se měli ke svým CD / DVD chovat. Dříve se tradovalo, že digitální disky jsou nezničitelné. Je to samozřejmě nesmysl. Nezničitelné není nic! Kompaktní digitální disky jsou možná citlivější, než si myslíte. Proto bychom k tomu měli také tak přistupovat.

Záznamová strana

Záznamovou stranu digitálního disku berte jako zakázané území. Jelikož tato strana je velice citlivá na mastnotu a špínu - otisky prstů, škrábance, prach a všechny druhy mechanického působení a nerozhoduje zde, je-li disk prázdný či nahraný. Proto berte disk vždy za vnější hrany či středový otvor. Uchopení horní (nezáznamové) strany samozřejmě nevadí. CD nebo DVD mají obvykle jen jednu záznamovou stranu (kromě DVD-RAM, která se nachází v ochranném obalu, s nímž jsou vkládána do mechaniky).

Temno, chlad, sucho

Neméně důležité je též skladování. Ačkoliv se ke čtení a záznamu používá laserové světlo, je to také jediné přímé světlo, s kterým by disk měl v ideálním případě přicházet do kontaktu – především se vyvarujte přímého styku média se slunečním světlem. Ultrafialové záření slunečního světla může poškodit záznamovou vrstvu disku. Vysoké teploty mohou narušit stabilitu jak ochranné tak záznamové vrstvy. Také mohou být důvodem deformace médií, což způsobuje chyby při čtení a záznamu, v extrémním případě mohou způsobit nevratnou ztrátu dat. I malé dítě ví, že voda a vlhkost působí negativně snad na většinu existujících zařízení (vyjma těch vodě-odolných) zde to platí beze zbytku. Materiál – polykarbonát, z něhož se vyrábějí záznamové vrstvy disků, je sice teoreticky vodotěsný, ovšem v případě časté a vysoké vlhkosti vzduchu, spolu s vysokými teplotami, může vést k tomu, že vlhkost projde až k záznamové vrstvě a může ji narušit korozí.

Jak je to tedy správně?

Čisté a suché médium je základ. Prvním pravidlem je tedy udržovat disky v čistotě, suchu a temnu. Dostane-li se na CD-R nebo DVD otisk prstu nebo chomáček prachu (čemuž se občas nevyhnete), musíte jej odstranit. K vyčištění postačí měkký, vlhký – ideálně antistatický - hadřík. V žádném případě nepoužívejte čistidla na bázi rozpouštědel (ředidla a podobně) nebo agresivní čistící prostředky. Nachází-li se na disku mastné usazeniny, můžete použít trochu mycího prostředku – třeba na nádobí.

Popsaná strana disku je dosti robustní a nehraje pro čtení a záznam žádnou roli. Přesto by ani tato strana neměla být mechanicky poškozena nebo vystavena působení agresivních chemických rozpouštědel. K popisu CD a DVD se doporučují lihové fixy s měkkou špičkou. K jejich polepování etiketami a popisky použijte odolnou vrstvu lepidla. A samozřejmě při polepování mějte speciálně k tomu určený druh papíru. Papír musí být úplně hladký, nejlépe se speciální povrchovou fólií. Použijete-li například obyčejný kancelářský papír, disk se vám bude ve čtecí mechanice zasekávat (je to způsobeno přílišnou hrubostí použitého papíru).

Rozhodující je též způsob umístění etikety. Motorek uvnitř vysokorychlostní mechaniky (od 40 x výše) pracuje rychlostí několika tisíc otáček za minutu. Disk, u něhož není popiska přesně vystředěna se středovým otvorem, bude s velkou pravděpodobností oscilovat, což negativně ovlivní přesnost čtení a záznamu. V extrémním případě může dojít až ke zničení média nebo samotné čtecí mechaniky.

Nic nevydrží věčně

Životnost záznamu na standardním CD-R disku je maximálně 10 let. U přepisovatelných disků je tato doba teoreticky o něco kratší (záleží především na tom, kolikrát byly přepáleny) a v případě DVD (DVD-/+RW) se může životnost záznamu zkrátit až na polovinu (záleží na typu disku). Před uplynutím lhůty (raději ale o nějaký ten pátek dřív) se doporučuje všechna data stáhnout na nový disk. V opačném případě riskujete nevratnou ztrátu dat. A vůbec nejlepší je starý disk vyhodit (i když ještě zdaleka nemá doslouženo), ceny dnešních, poměrně kvalitních „cédéček“ se pohybují v řádu desítek korun.

Nešetřit za každou cenu

Kruh se uzavírá a my se vracíme zpět na začátek. Zásadní roli hraje pochopitelně kvalita disku. Proto byste největší pozornost měli samozřejmě věnovat při samotné koupi CD / DVD. V tomto případě platí pravidlo 1: Nikdo nemá tolik peněz, aby si mohl dovolit kupovat levné věci, aneb šetřit ano, ale nikoli za každou cenu. Pamatujte, že v tomto případě platí většinou přímá úměrnost – čím nižší cena, tím menší kvalita (i když výjimka potvrzuje pravidlo). Proto je vždy lepší připlatit si nějakou tu korunu, ale sáhnout spíše po renomovaném výrobci. Lze koupit poměrně kvalitní a ne příliš drahý produkt. V této oblasti jimi jsou například: Verbatim, Memorex, Sony, Fuji, TDK a další. Zvýšenou pozornost věnujte též čtecím a vypalovacím mechanikám, stereo-soupravám, discmanůn, DVD přehrávačům / rekordérům a domácím kinům, které budou sloužit pro budoucí přehrávání vašich kompaktních disků.

Závěrem

Jak již jsme řekli v úvodu, digitální záznamové disky jsou zařízení jako všechny ostatní. Kdo chce své soubory uchovávat po desítky let, používání obalu, uchovávání v suchu a temnu je samozřejmostí. Chraňte svá CD / DVD před přímým působením ultrafialového záření a udržujte okolní teplotu od –5°C do cca +30°C a relativní vlhkost vzduchu od 40 do 60 procent. Pamatujte, že obsah vašeho záznamového média může mít osobní ale i velkou finanční hodnotu. Soukromé foto-album, vypálené na CD-R, má pro vás osobně velkou nehmotnou hodnotu. Na druhou stranu CD-R, na kterém jsou uloženy technické výkresy, softwarové produkty, nebo různá konstrukční data, může představovat komerční hodnotu v řádech deseti-tisíců korun. Budete-li se chovat ke svým diskům ohleduplně a zodpovědně, prodloužíte tím jejich životnost, zabráníte ztrátě dat a budete mít dobrý pocit. Vždyť i „cédéčka“ potřebují lásku.