Preflight: kontrolujte data před jejich výstupem z workflow - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

2. srpna 2002, 00.00 | Dneškem začínáme nový seriál o principech, možnostech a nástrojích
kontroly a oprav podkladů v současných publikačních workflow.

Mohutný nástup elektronických nástrojů přinesl do publikačního průmyslu řadu nových, netušených možností, ale rovněž mnoho problémů. Na jednom z čelních míst zde stojí chyby, vyskytující se v tiskových zakázkách, jejichž počet i podoba je výrazně vyšší než u dřívějších klasických polygrafických workflow. Uvedený stav je dán řadou faktorů - z těch nejpodstatnějších lze uvést výrazně vyšší počet tiskových zakázek při stále rostoucích nárocích na kvalitu (či spíše vnější podobu) výstupu, smíšenou povahu publikačního procesu (analogové versus digitální nástroje a postupy), neznalost a nedisciplinovanost uživatelů (zadavatelů, operátorů, designerů, ....), nedostatečnou komunikaci mezi jednotlivými zúčastněnými subjekty a chyby i nekompatibility použitých zařízení a aplikací. Výsledkem pak bývají (mnohdy značné) časové i finanční ztráty, dané opravami, spory o kompetence (aneb "Kdo to zavinil a zaplatí?") a často i chybně realizovanými, a tudíž pouze ke skartaci vhodnými tiskovinami.

Není proto divu, že se v publikačním průmyslu věnuje stále větší pozornost disciplíně, označované jako preflight, jejímž cílem je s pomocí odpovídajících nástrojů detekovat a odstraňovat výše zmíněné chyby. O jemné uvedení do uvedené disciplíny se pokusíme v našem seriálu. Jeho úvodní část věnujeme obecným principům a možnostem preflightu, v dalších dílech se pak pokusíme o představení konkrétních produktů a technologií, dominujících dnes v uvedené oblasti.

Základní formy preflightu

Vyslovit precizní definici pojmu preflight je z mnoha důvodů (dynamický vývoj uvedené discipliny i celého publikačního průmyslu, nejasné hranice s jinými disciplinami aj.) velmi nesnadným úkolem, který přitom nemá pro reálnou aplikaci uvedené discipliny příliš velký význam. O toto definování se tedy nebudeme snažit ani my, namísto něj se povahu uvedeného pojmu pokusíme vymezit na základních způsobech, jakým je dnes realizován.

Stále silnou, ne-li nejsilnější pozici má i v dnešní době způsob preflightu, který bychom mohli nazvat manuálním. Míníme tím zde porovnání výstupu či digitálních podkladů v určité fázi zpracování s náhledem, určujícím požadovanou finální podobu díla. Náhled přitom může mít různou podobu, počínaje reálným nátiskem a konče pouhou představou v hlavě uživatele (zadavatele, designera atd.). Stále častěji se také coby kontrolních předloh využívá i digitálních souborů ve formátu PDF. Po odhalení nesrovnalostí pak přichází ke slovu opravy, realizované v příslušných aplikacích.

Manuální kontrola má nicméně řadu nevýhod, lidským faktorem počínaje a neschopností precizní kontroly (mnohdy značně ukrytých) technických parametrů podkladu konče. Musí být proto doplněna či dokonce nahrazena digitálním preflightem, používajícím odpovídajících softwarových nástrojů. Tyto nástroje pak mohou mít různou podobu, v podstatě je lze nicméně rozdělit do dvou základních skupin: na odpovídající funkce publikačních aplikací a specializované nástroje.

Základní rozdíl mezi uvedenými skupinami tkví ve dvou faktorech: pořizovací ceně a možnostech. Nástroje první skupiny nevyžadují obvykle žádnou novou investici, jejich využití pro skutečně kvalitní preflight bývá nicméně limitované. Obvykle se s jejich efektivním nasazením počítá pouze na pracovištích zpracovávajících nevelké množství podkladů. Nástroje druhé skupiny oproti tomu nabízejí mnohdy možnosti až netušené, je ovšem u nich třeba počítat s (často nepříliš nízkou) pořizovací cenou. Rozdíl ve kvalitě je zde ve srovnání s první skupinou obvykle řádový, a proto je jejich nasazení, zejména na pracovištích s velkým množstvím podkladů z různých zdrojů a výraznějšími nároky na kvalitu, zcela nezbytné. Počáteční investice by se pak poměrně záhy měly zúročit ve výrazně bezchybnějším a automatizovanějším workflow.

Možnosti preflightových nástrojů

Podívejme se nyní formou krátkého výčtu na jednotlivé prvky, které současné preflightové nástroje dokáží zpracovat.

Text a fonty
Textová informace má i v současných tiskovinách základní význam. Kontrola její stylistické i věcné správností je záležitostí textových korektur, realizovaných jak prostřednictvím odpovídajících osob (redaktoři, korektoři), tak odpovídajících nástrojů (spell-checkery, thesaury aj.) Svým způsobem se jedná o rozsáhlou a samostatnou oblast, která obvykle nebývá řazena do procesu preflightu, ale spíše do produkční oblasti.

Primárním preflightovým úkolem bývá oproti tomu kontrola počítačových písem - fontů, použitých v daném podkladu. Kontrolována bývá například přítomnost odpovídajících fontů (v daném dokumentu, počítači či výstupním zařízení), schopnost systému provést adekvátní záměnu (substituování) fontů i možnost korektního zobrazení daných fontů (postscriptové kontra truetypové fonty) na určeném výstupním zařízení. V případě zjištění problémů by měl preflightový nástroj dokázat nejen na chyby upozornit, ale případně sám automatizovaně provést odpovídající opravy (nahrání či substituování chybějících fontů apod.).

Obrazové informace
Další významnou složkou dnešních publikací je obrazová informace. Ta má řadu parametrů, jejichž korektní nastavení zásadně ovlivňuje výslednou podobu výstupu. Není proto divu, že pro kontrolu těchto veličin disponují preflightové nástroje řadou funkcí.

Povaha kontrolovaných informací se liší podle typu obrazové informace. V případě rastrových obrázků se kontrolují zejména rozlišení a použitý barevný model (RGB versus CMYK, specializované prostory typu DeviceN aj.). U obrázků vektorových je pak pozornost věnována barvě, ořezovým cestám, průhlednosti, fontům a rovněž složitosti použitých objektů. K nejčastějším transformacím, které by měl být preflightový nástroj u uvedených prvků schopen provést pak patří zejména záměna barevného modelu, úprava rozlišení (resampling) či záměna fontů.

Parametry dokumentu
K dalším kontrolovaným veličinám pak patří nejrůznější nastavení spojená s dokumentem jako takovým. Jejich podoba může být přitom velmi různorodá: začíná například u nastavení výstupu (rozměry média, ořezové či skládací značky, způsob separování - preseparované kontra kompozitní podklady, úhel a frekvence rastru, barevný model) a končí například u bezpečnostních nastavení (zákaz tisku či úprav apod.). K žádoucím transformacím patří zejména schopnost změnit nastavení uvedených parametrů na požadované hodnoty (vložení tiskových značek, odstranění zabezpečení aj.).

Vložené informace
Součástí mnoha současných digitálních podkladů bývají doplňkové informace, mající někdy klíčový (OPI) a jindy jen malý či dokonce neblahý (komentáře, multimediální přílohy) vliv na konečný výstup. Preflightové nástroje bývají proto schopny detekovat i přítomnost takovýchto prvků a případně provést jejich odpovídající korekci či odstranění tak, aby jejich existence neovlivnila negativně výstup.

Souborový formát
V současném pre-pressu se dnes setkáváme s řadou nejrůznějších formátů používaných (pro zkomplikování celé situace) často v různých verzích. Preflightové nástroje by tedy měly být schopny správně detekovat a zpracovat ten či onen formát. Mimo toho by měly dokázat provést rovněž případné záměny formátu či jeho verze podle nároků a možností daného workflow. Škála podporovaných formátů může být tedy klíčovým kritériem pro volbu daného nástroje.

Schopnost síťového nasazení
K moderním publikačním workflow stále více patří síťové prostředí a globální síť Internet. Jeho nasazení se tedy nevyhýbá ani oblasti preflightu. Odpovídající nástroje pak umožňují prostřednictvím sítě realizovat kontrolu a opravy souborům bez ohledu na jejich fyzické umístění a potřeby (často komplikovaných a nepřehledných) přenosů jinými cestami (paměťová média, e-mail apod.). Často (i když ne vždy) pak síťové nasazení znamená nemalé úspory hardwarových i softwarových prostředků, potřebných k realizaci stejného typu preflightu lokální cestou.

Automatizace chodu
Vzhledem ke komplexnosti preflightových operací je velmi žádoucí schopnost jejich automatizovaného provádění v rámci daných nástrojů. Konkrétní technická realizace se zde liší, obvykle nicméně bývá založena na využití tzv. pravidel (či jiných obdobných kritérií), jejichž definováním určuje uživatel požadavky na hodnoty odpovídajících prvků v kontrolovaných podkladech. Na základě těchto pravidel pak preflightový software provádí kontrolu i případné opravy pokud možno bez potřeby zásahu lidské obsluhy.

Protokolování provedených akcí
Zejména tam, kde je využíváno výše zmíněné automatizace, přichází velmi vhod protokolovací funkce preflightového softwaru. Ta by měla dokázat o nalezených chybách a provedených opravách informovat jak formou speciálního textového protokolu, tak i formou vizuálního zobrazení inkriminovaných míst.

Fáze preflightu

Preflight přichází ke slovu v různých fázích publikačního workflow. O jejich rámcové přiblížení se pokusíme nyní, u každé z nich se přitom pokusíme o posouzení vhodnosti nasazení odpovídajících preflightových nástrojů.

Tvorba podkladů
Dříve než dojde k vytváření publikace, je třeba shromáždit její části. Základními operacemi bývá pořízení textových informací v prostředí textového procesoru i jiných aplikací (tabulkové procesory, internetové prohlížeče aj.), skenování i manuální tvorba (v prostředí grafického programu) obrázků, vytvoření elektronické či manuální makety výsledné podoby publikace aj. Vzhledem k poměrně složitým následným fázím zpracování nemusí nasazení preflightových nástrojů v této produkční fázi přinést příliš vysoký efekt. Každopádně by nicméně mělo být dbáno na to, aby pořízené podklady byly v určené kvalitě a jasně stanoveném formátu a nevyžadovaly mnoho následných úprav díky zbytečným předběžným "vylepšením" (zalamování textu, příliš vysoké rozlišení skenu apod.) - ke kontrole a nastavení odpovídajících parametrů lze často využít právě odpovídající preflightové nástroje.

Stránková montáž
Z jednotlivých komponent je složena požadovaná publikace. Děje se tak obvykle v prostředí aplikace pro stránkový zlom, někdy ale též v ilustračním programu či grafickém editoru. Různorodost podkladů, nekompatibility či chyby použitých aplikací a také možnost realizování téhož výsledku různými cestami pak mohou právě v této fázi vést k nejvíce problémům a komplikacím, promítajících se do dalších fází zpracování. Nasazení preflight nástrojů zde proto bývá velmi žádoucí, i když často velmi záleží na tom, kdy (optimálně až po zkorigování a odsouhlasení obsahu) a kde (na počítači, z kterého je bezprostředně prováděn výstup) je provedeno.

Konsolidovaný formát
Různorodost formátů jednotlivých pre-pressových aplikací vede k požadavku na dodání podkladu v jednotném formátu. Zatímco v minulosti byl využíván nejvíce PostScript, v současnosti bývá stále více preferován PDF, přičemž výhledově se velká budoucnost přisuzuje zejména jeho "PDF/X-klonům", určeným primárně pro potřeby profesionálního pre-pressu. V případě "hi-fi" tiskovin se pak setkáváme s nasazením formátů TIFF/IP a Scitex CT/LW. K vytvoření podkladů v uvedených formátech se využívá nejrůznějších nástrojů, majících obvykle podobu tiskového driveru, jehož prostřednictvím se provede virtuální "vytištění" z původní aplikace do souboru v některém z uvedených formátů. Vzhledem k tomu, že již samotný převod do normalizovaného formátu z prostředí nativní aplikace obvykle představuje odstranění řady problémů, bývá uvedená produkční fáze preferována před přímým výstupem z aplikací, tomu tedy odpovídá poměrně značné množství preflight nástrojů určených pro uvedenou oblast.

U všech formátů uvedeného typu by měl být preflight software schopen provést kontrolu co možná nejvíce parametrů, o kterých jsme hovořili výše, spolu s možností případných převodů do optimálnější podoby v rámci daného standardu (jednotlivé verze PostScriptu, PDF do PDF/X apod.) i mimo něj (PostScript-PDF často s využitím Acrobat Distilleru apod.).

Ripovaný obsah
V další fázi zpracování je provedeno rastrování informace (z nativního nebo konsolidovaného formátu) odpovídajícím nástrojem - Raster Image Procesorem. Vytvořený rastrový soubor obvykle již končí ve výstupním zařízení, někdy se ovšem počítá i s jeho dalším zpracováním (impozice, přenos do jiného zařízení, archivace apod.) Poté i zde přichází ke slovu preflight. Ten je nicméně značně omezen, zejména co se možností případných oprav týče, na druhou stranu ovšem umožňuje nejlépe posoudit bezchybnost výstupu na daném zařízení.

Závěrem

Ve výkladu o obecných principech disciplíny zvané preflight bychom mohli ještě poměrně dlouho pokračovat. Za podstatně užitečnější pro většinu našich čtenářů považujeme ovšem přiblížení konkrétních nástrojů a technologií z uvedené oblasti, s kterým začneme v příštím díle tohoto seriálu.