Nové softwarové aktualizace Applu pro Macy - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

27. dubna 2011, 00.00 | Aktualizace firmwaru pevných disků iMaců řeší potíže s jejich spouštěním. iPhoto 9.1.2 opravuje řadu menších chyb. A vyšla oprava problému s OpenType písmy v Mac OS X 10.6.7.

Náš nový seriál Fotografujeme s DSLR je určen všem nadšeným fotografům, kteří to s fotografií myslí opravdu vážně a nespokojí se jen s bezduchým cvakáním spouště. Aktuálně se věnujeme samotné expozici, což je úplný základ. Základy expozice jsou platné i pro klasickou fotografii, proto je nezbytně nutné věnovat jim zvýšenou pozornost, neboť když neproniknete do tajů expozice, nehnete se dál.V minulém díle jsme se blíže seznámili s pojmem expoziční čas, přiblížili jsme si jeho specifika a řekli jsme si vše potřebné, co bychom měli o této důležité veličině vědět. V dnešním přímém pokračování se podíváme na zoubek dalšímu expozičnímu parametru, a tím je citlivost (ISO). Co to je? K čemu je nám dobrá? A na co si dávat pozor? To vše a mnohem více se dozvíte z následujících odstavců.

Předešlé díly:
:: Díl 1: Začínáme
:: Díl 2: Expozice (Čas)

ISO citlivost
Hodnota ISO neboli citlivost nám udává citlivost digitálního snímače na světlo. Aby však nedošlo hned ze začátku k nedorozumění, fyzické vlastnosti samotného snímače se pochopitelně změnou ISO hodnoty nemění (jsou stále stejné). Co se však mění, je síla signálu, získaného ze snímače. Takže zvyšováním ISO zároveň zesilujete signál - „světelnou informaci“, získanou z jednotlivých světlocitlivých buněk (pixelů) snímače digitálního fotoaparátu. V praxi to pro nás znamená jednu podstatnou věc, a sice: čím více zesílíme daný signál (zvýšením citlivosti), tím slabší může být původní informace = tím méně světla tedy potřebujeme.

Díky vysoké citlivosti můžeme fotit z ruky i takové snímky, u kterých bychom se za normálních okolností neobešli bez stativu
foto: Martin Hájek

Možnost změny ISO hodnoty je v digitální fotografii neocenitelnou pomůckou fotografa v případech, kdy má nedostatek světla. Na rozdíl od klasického kinofilmu totiž nejste odkázáni na jednu fixní citlivost, ale můžete ji libovolně měnit snímek od snímku – přesně podle potřeby. Naproti tomu u klasického filmu jste byli odkázáni na jeden konkrétní film a citlivost jste mohli změnit nejdříve až s výměnou za nový (ASA/DIN 50, 100, 200, 400). Citlivost se standardně udává v ISO jednotkách a můžeme říci, že zhruba odpovídá citlivosti klasického filmu. Změna hodnoty ISO je vždy dvojnásobek a typická základní stupnice ISO je:

50, 100, 200, 400, 800, 1 600, 3 200, 6 400, 12 800, 25 600...

Co vlastně znamená "ISO"?

Zvyšování ISO však rozhodně není "všelékem". Při světelně náročných scénách zdaleka nestačí řešit jen problém pohybové neostrosti a obrazového šumu.
foto: Martin Hájek

ISO a šum
V ideálním světě by to představovalo bezpochyby dokonalou možnost pro každého fotografa. Jelikož však nežijeme v ideálním světě, je zde jedno velké ALE! Zesilování signálu ze snímače má v principu stejný efekt, jako když zesilujete slabou hudební nahrávku na analogovém zařízení (magnetofon, gramofon). Sice zesílíte samotný záznam, bohužel spolu s ním i všechny ostatní nežádoucí artefakty (šumy, brumy atd.). V konečném důsledku pak produkují vysoké citlivosti nežádoucí digitální šum, který se na snímku projeví jako nevzhledné modro-žluto-zeleno-fialové fleky. Na rozdíl od příjemného „teplého“ filmového zrna, které na naše vnímání nepůsobí nijak negativně, je digitální šum – velice slušně řečeno - značně odpudivý. Další negativní důsledek vysokých ISO (potažmo nárůstu šumu) je tzv. Redukce šumu (Noise reduction) – softwarový algoritmus, snažící se vyhledávat „poškozené (šumící)“ obrazové body a nahradit je sousedními - „zdravými“. Problém je zde v tom, že díky tomuto principu v podstatě vždy přicházíme o část obrazové informace, což v konečném důsledku znamená ztrátu detailů. Je to tedy vždy kompromis – něco za něco! Redukci šumu používají víceméně všechny moderní digitální fotoaparáty (některé modely umožňují též funkci NR vypnout nebo regulovat).

 
 
Jak nám roste digitální šum v závislosti na zvyšující se citlivosti: zleva doprava/shora dolů:
ISO 100, 400, 3 200, 12 800 (Sony Alfa 33)
foto: Martin Hájek

ISO v praxi
Zvýšíme-li citlivost 2x (např. z ISO 100 na ISO 200), potřebujeme ke stejné expozici jen poloviční množství světla, tj. v tento okamžik nám stačí už jen poloviční expoziční čas. U některých DSLR se používá i jemnější krokování, kdy mezi jednotlivými násobky (např. ISO 100 a 200) jsou ještě další 1-2 mezihodnoty (odkrokování po 1/2 nebo 1/3). V reálných situacích se tedy vždy snažíme fotografovat na co nejnižší ISO, co nám světlo dovolí. A zvyšujeme jej pouze v případech nedostatku světla, potažmo potřeby kratších časů! Máme-li špatné světelné podmínky, je mnohdy zvýšení ISO tím jediných východiskem (často už zkrátka nemůžeme více prodlužovat expoziční čas ani otevřít clonu), aby byl snímek vůbec realizovatelný. Zásadní otázka: „Kde vlastně leží horní hranice citlivosti fotoaparátu?“ Odpověď opět není zcela jednoznačná a záleží jak na spoustě různých faktorů, tak i na subjektivním vnímání fotografa.

Je-li nedostatek světla a zároveň zajímavá atmosféra, blesk použít nechceme, ale čas zkrátit musíme. Vysoké ISO je často jediným kompromisem. Ovšem zaplatíme daň v podobě výraznějšího digitálního šumu.
foto: Daniel Poláček

Obecně můžeme říci, že čím vetší plochu snímače máme, tím větší jsou jednotlivé obrazové body, a tím méně se projeví výsledný šum. Nejlépe tak na tom jsou rozhodně profesionální DSLR s velikostí snímače cca 36 x 24 mm (odpovídající kinofilmovému políčku), kde není velkým problémem úspěšně fotit i na ISO 1 600 – 3 200. O něco hůře, leč stále relativně slušně jsou na tom amatérské DSLR s menším – tzv. APS-C/DX snímačem (cca 24 x 16 mm), kde končíte na ISO 800 – 1 600. Naopak kompaktní fotoaparáty šumí výrazně už i při ISO 200 – 400 (dle typu). Pozitivní zprávou však je, že se situace neustále zlepšuje a algoritmy pro likvidaci nežádoucího šumu jsou s novými modely DSLR účinnější a zároveň ohleduplnější k samotnému snímku.

Algoritmy na odstranění šumu používají jak výrobci (přímo ve fotoaparátech), tak existují i softwarové aplikace přímo k tomu určené (Neat Image, Noise Ninja, Noise Ware či pluginy pro APS). Tyto aplikace dokáží ve snímku najít a odstranit šum, ovšem vždy je to více či méně na úkor kresby a ostrosti (viz ilustrační snímek)
foto: Martin Hájek

Další věcí je výsledný formát snímku a v neposlední řadě i samotný charakter fotografie! Obrazový šum se na fotografii projevuje zejména v tmavých oblastech, takže u nočních snímků, fotografií zákoutí, dramatických portrétů atd. budete mít vždy s šumem mnohem větší problém než u denních fotografií a celkově snímků, kde převládají jasy a světlé barvy. Co se týče finální velikosti fotografie, je logické, že čím více budete snímek zvětšovat, tím více „zvětšíte“ i případný šum. Tudíž u vytištěných fotografií formátu 10 x 15 cm nebo snímků určených pro webové galerie nemusíte digitální šum příliš řešit, zatímco u snímků formátu A3 a větších je situace zcela opačná.

U pohybových a nočních snímků se setkáte s problémem šumu i pohybové neostrosti téměř vždy... pakliže však nemáte v záloze dostatečně silné pomocné světlo
(zde zábleskový systém Fomei Panter 300W/s + externí akumulátorový zdroj)

Auto-ISO
Většina současných DSLR disponuje také funkcí „Auto-ISO“, což je pro neznalého uživatele tak trochu trojský kůň v DSLR. Je-li totiž daná funkce aktivována, běžně vám za špatných světelných podmínek zvýší citlivost, aniž byste to chtěli (nebo si toho dokonce všimli). A to i tehdy, máte-li nastaveno ISO manuálně na konkrétní hodnotu. Výsledkem tak paradoxně může snadno být znehodnocený snímek. Auto ISO je zkrátka automatická funkce a k jako takové k ní je opět třeba přistupovat. Většinou totiž nadělá více škody než užitku. Naštěstí je možné funkci vypnout v menu a rozhodně to nelze než důrazně doporučit!

Šum při delších expozičních časech
Aby to nebylo tak snadné, digitální šum není jen výsadou vysokých ISO (citlivostí), ale projevuje se nám i při focení na delší expoziční časy. Při časech 1 sekunda a více vzniká problém tzv. Dark current noise, neboli šum způsobený fluktuací elektronů v senzoru. Neboli čím déle vystavíme snímač světlu, tím více se zahřívá a digitální šum je pak o to silnější. U většiny DSLR existuje již protilék: Long Exposure NR (Redukce šumu při dlouhé expozici). Fotoaparát danou funkci zapíná buďto automaticky (zpravidla u delších expozičních časů než je 1 sekunda), nebo ji může fotograf aktivovat v menu ručně. Pozor! Jedná se o časově poměrně náročnou operaci, takže je třeba počítat s tím, že aktivování funkce Long Exposure NR výrazně prodlouží ukládání (zpracování) snímku a tím i celou pohotovost fotoaparátu. Zároveň pokud vám fotoaparát pracuje až podezřele pomalu (patrné zejména při sériovém snímání), důvodem může být právě aktivovaná funkce Long Exposure NR.

Zítra pokračování: Clona...