Formáty digitálního videa - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

24. května 2000, 00.00 | Svět digitálního videa zaznamenává určité soupeření formátu DV, resp. miniDV s formátem D8. Jaké jsou vlastně rozdíly mezi těmito dvěma soky?

DV nebo spíš miniDV

V současné době jsou rozšířené dva formáty digitálního videa: formát DV, lépe řečeno jeho "menší" varianta miniDV a formát D8. První byl "počat" formát DV, začněme tedy jím. S velkými kazetami DV o maximální délce 3 hod, umí pracovat zanedbatelné procento přístrojů, avšak o to víc je rozšířený formát miniDV. Jak bylo uvedeno v článku Digitální video - zase ňáký novoty?, z technického hlediska se jedná o páskovou paměť, prostě videokazetu. Princip je podobný jako u analogu, provedení poněkud jiné. Na první pohled zaujme velikost. Kazetka o rozměrech 6,5 x 4,8 x 1,2 cm představuje cca polovinu známé "osmičky". Její 6,35 mm široký pásek pojme běžně 60 minut videonahrávky, dostupné jsou i 80ti minutové miniDV kazety.

Oproti formátu Digital 8 (D8) umožňuje miniDV i dlouhohrající - LP režim, při kterém se hrací doba zvýší o polovinu, to znamená, že s běžnou hodinovou kazetou dosáhneme 90ti minutového záznamu. Výrobci ale obecně LP režim nedoporučují při spolupráci přístrojů různých značek, jelikož se jeho specifikace může lišit. Z hlediska parametrů signálu je pak formát miniDV shodný s konkurenčním D8. Základní charakteristika tedy zní: segmentovaný signál s oddělenými barvonosnými a jasovými složkami, datový tok 25Mbitů/s komprimovaný v poměru 5:1. Možnost digitálního propojení obou formátů je zaručené shodným datovým rozhraním, kterým není nic jiného než "žhavý drát" - FireWire, nebo chcete-li IEEE 1394, označovaný také jako DV in/out případně i.link. Na tomto místě však kompatibilita končí, protože jinak Digital 8 vykazuje podstatné odlišnosti.

Digital 8 aneb Sony opět troubí do útoku

Je dostatečně známé, že japonský gigant Sony čas od času vytáhne z rukávu nějaký ten trumf, který neváhá okamžitě vrhnout na trh a řádně tím zvednout hladinu adrenalinu svých konkurentů. Mezi takové produkty se řadí i digitální video ve formátu Digital 8. Přestože Sony patří mezi přední producenty videokamer miniDV (a také asi jediné "velké" DV), uvedla tato firma na trh novou specifikaci, jež je jakýmsi nástupcem formátu Video 8, respektive Hi8. Myšlenka je tak prostá, až vypadá jako geniální. Pro digitální videonahrávku použijeme rozšířené analogové kazety Hi8, což navíc umožní využití mnoha konstrukčních dílů videokamer. Výsledným efektem je zlevnění produktu, které se mimochodem postaralo také o snížení ceny videokamer formátu miniDV.
Jak již bylo uvedeno, základní charakteristika signálu je shodná, odlišnost je ve způsobu zápisu dat. Jestliže miniDV ukládá záznam na pásek v jednotlivých stopách vedle sebe, pak D8 využívá větší šířky nosiče k ukládání stop v 6ti dvojicích nad sebou.

Maximální délka nahrávky je oproti Hi8 snížená cca o jednu třetinu, takže na 90ti minutovou kazetu pořídíme hodinový digitální videozáznam. Režim LP u formátu D8 chybí, jinak ale zůstává zachovaná zpětná kompatibilita. Videokamery D8 tudíž dokážou přehrávat analogové nahrávky. Nezanedbatelným přínosem je pak přítomnost A/D převodníku, který umožňuje digitalizaci původních analogových nahrávek. Zde je formát miniDV v nevýhodě, i když trumfuje možností dabingu v kameře, což D8 neumí.

Shrnuto, podtrženo, sečteno

Z textu tedy vyplývá, že oba formáty digitálního videa spojuje vysoká kvalita záznamu spolu se shodným datovým rozhraním, umožňujícím vzájemné propojení přístrojů DV a D8. Podstatné rozdíly vyplývají zejména z fyzické velikosti, v přímé úměře ke konstrukčnímu provedení videokamer. Další odlišnosti jsou pak více méně kosmetického rázu, jako je LP režim, dabing v kameře nebo třeba maximální délka záznamu.