Digitální video - v čem je jiné? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

22. května 2000, 00.00 | Digitální videokamery a oblast digitálního videa obecně začínají být ve sféře spotřební elektroniky zajímavou položkou. Článek představuje dva základní přínosy této moderní záznamové technologie.

Jistě jste si všimli, že ceny klasických analogových videokamer "osmiček" a Hi8 za poslední rok poměrně znatelně poklesly. Spotřební elektronika jako taková celkově dobře odolává inflaci, avšak zmíněné videokamery se v tomto ohledu vyznamenaly. Příčin zlevnění může být více, ale jednou z dominantních je snaha výrobců postupně nahradit analogové přístroje kamerami digitálními. Co přináší digitalizace videa jeho uživateli?

Kvalita na prvním místě

Odpůrci digitální fotografie se v tomto okamžiku asi začínají nadzvedávat na svých židlích, a prohlašují něco v tomto smyslu: "nó, esli to bude jak s těma digitálníma foťákama, tedy s tou jejich rádoby kvalitou ...." Odpověď zní: nebude to tak. Uznávám, že digitální fotografie je stále ještě v plenkách, a z hlediska kvality ji i kinofilm, jakožto malý formát zatím předčí (i když mnohé další aspekty hrají pro digitální snímání). Ale digitální video, ať je jakkoliv nedorostlé dítě, má už dnes jisté, že své analogové rodiče přerostlo. Tedy budeme-li se pohybovat v amatérské a poloprofesionální třídě, o níž tento článek pojednává.
Nechme chvíli hovořit čísla. Digitální videozáznam pracuje s komponentním signálem - odděleným zpracováním barvonosné a jasové složky signálu, který sice používají také analogové formáty S-VHS-C a Hi8, ovšem proti nim disponuje digitální video o čtvrtinu vyšším řádkovým rozlišením, které činí 500 horizontálních řádek. Jen pro informaci, "nejlevnější" analogové formáty VHS-C a Video8 pořizují záznam s rozlišovací schopností cca 240 řádek. Audiosignál digitálního videa je zaznamenávaný buď jako čtyřkanálový 12bit/32kHz nebo dvoukanálový 16bit/48kHz. Kvalita tedy výborná, i když čísla se mohou zdát příliš "suchým" argumentem. Je zde ale ještě jeden faktor, který jak se zdá samotnou kvalitu předčí.

Kvalita na věčné časy a nikdy jinak

Tím faktorem není nic jiného než stálost kvality. Každý měl jistě někdy ve svém videorekordéru kazetu x-té kopie originálního záznamu, a asi nikdo nebyl příliš nadšený z podívané, jakou přinesla. Klasická nemoc analogového videa - rapidní pokles kvality s každou kopií master nahrávky. Pro mnoho videoamatérů by úroveň zaznamenaná analogovou videokamerou postačovala, avšak následuje-li střih a podobné kejkle, malér je na světě. Už jen samotný přepis z kamery na stolní videorekordér znamená degradaci kvality. Co na to digitální video? No problem. Samozřejmě za to může princip ukládání dat. Jestliže je u analogového záznamu, tvořeného spojitým průběhem napětí, citelně znát každá nežádoucí odchylka od normálu, pak digitální způsob zápisu, podpořený samoopravnými algoritmy, pochopitelně odolává kolísání signálu a jiným disfunkcím nesrovnatelně lépe. Co na tom, že datový nosič tvoří videokazeta, tedy pásek!? Byly snad dříve oblíbené streamery, jakožto datové zálohovací médium principiálně něčím jiným? Ano, uznávám, že svou roli zde hrají mechanické vlastnosti pásku, zapisovací a čtecí hlavy, a vůbec celé mechaniky kamery nebo rekordéru. Ale to je problém aktuální i u analogového videa. Jó až se dočkáme něčeho jako je DVD videokamera či rekordér, pak bude zase líp. Dnes je tu však DV a D8, takže díky "aspoň" za to. Vraťme se však k problematice stálosti kvality digitálního videa.

Počítač na scénu

Jestliže má digitální zápis videonahrávky poskytnout stálost a odolnost kvality při zpracování, je třeba mu poskytnout odpovídající podmínky. V praxi to neznamená nic jiného, než opět digitální zpracování. Záznam pořízený digitální videokamerou je sice bez problémů možné překopírovat na VHS videorekordér, avšak takovým postupem dostaneme všechno možné, jenom ne kvalitu. Ostatně výmluvně o tom hovoří čísla v prvním odstavci tohoto článku. Patrně nejschůdnější cesta pro digitální zpracování videa vede přes počítač. Střihové karty spolu s potřebným softwarem se v současné době dají pořídit už od nějakých 12.000,- Kč a pomineme-li poněkud zvýšené nároky na hardware počítače, pak se zdá, že není problém. Jak už to bývá, jeden háček tady je. Co se zpracovaným videem? Jistě, nahrát na videokazetu. Jenomže jak už bylo řečeno, analogový formát je cestou zpět, proto je čas poohlédnout se po digitálním rekordéru. Ale ouha! Nejenom, že je jich na trhu jako šafránu, ale stojí bratru dobrých osmdesát tisíc. Co teď? Pořídit videokameru s digitálním vstupem a zpracovanou nahrávku reprodukovat pomocí ní. Kamer s digitálním vstupem je sice prozatím také poskrovnu, ale český človíček je koumák, a tak dokáže odblokovat vstupy i u těch přístrojů, které je mají výrobcem "zavřené". Vesměs se totiž jedná o záležitost firmware kamery, neboli jinak řečeno, kamera digitální vstup má, ovšem softwarově zablokovaný. Koneckonců rozhraní FireWire je obousměrné, tak proč ne.

Uznávám, že archivace videozáznamů na drahých DV kazetách není to pravé ořechové. Je-li však cílem zachování záznamu v digitální podobě, je tento způsob prozatím asi nejrozumnější. Musíme prostě doufat, že se třeba svět DVD umoudří, a dá k dispozici tento formát i pro nahrávání. Nestane-li se tak, určitě se dříve nebo později objeví jiný "velkokapacitní" digitální nosič, který bude pro archivaci digitálního videa schůdnější, než zmíněné videokazety. No a jakmile bude na světě, prostě se na něj nahrávky z videokazet překopírují.

Toto byly dvě podstatné pozitivní vlastnosti digitálního videa. Kladů se samozřejmě najde více, ale osobně se domnívám, že právě faktor kvality a její konstantnosti jsou vlastnostmi, které stojí vysoko před všemi ostatními přínosy digitálního videa. A na ty se pak podíváme v dalších článcích.