Analogové video aneb cesta tam a zase zpátky... (4) - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Navigace:  » Úvodní stránka  » Rubriky  » Digitální video  

5. srpna 2003, 00.00 | V další části seriálu o analogovém videu si mimo jiné povíme o vícesouborovém grabování videa ve VirtualDubu a dalších důležitých nastaveních pro grabování videa.

Předcházející část článku naleznete ZDE.

Trocha teorie a vícesouborové grabování videa ve VirtualDubu

Grabnuté video je obvykle zapotřebí ještě dostatečně upravit, k čemuž si je potřebujeme také zobrazit. VirtualDub nabízí dva typy náhledů vybírané v menu "Video" - klasický "Overlay" (česky Překrývání) a "Náhled". Zatímco u módu "Overlay" přes drivery přímo využívajícího dané video-in zařízení se jedná o reálné preview obvykle s plným počtem snímků/s, "Náhledu" můžete (nebo spíš musíte) použít u všech video-in zařízení, které nepodporují overlay funkci (viz. manuál k danému zařízení).

Jednou z nevýhod VirtualDubu je nativní podpora pouze dnes už zastaralých VfW ovladačů, naopak jednou z největších výhod programu je možnost vícesouborového grabování. Co to všechno znamená? Architektura VfW ovladačů zřídkakdy korektně funguje například ve Windows 2000 (drivery se "emulují" emulována, ve Windows 9x je to většinou v pohodě) a výsledkem jejich použití může být nepřijatelně vysoký počet vynechaných snímků. Pokud ovšem chcete grabovat video pouze v polovičním PALu nebo v ještě nižším rozlišení, je použití VfW ovladačů většinou zcela bezproblémové. Nepříliš elegantní, zato však poměrně účinnou metodou, jak VirtualDub donutit akceptovat standardní 32-bitové WDM drivery dodávané dnes už snad ke každému video-in kompatibilním zařízení, je použití tzv. "Microsoft WDM Image Capture wrapperu". Tento speciální driver se ve VirtualDubu automaticky objeví po nainstalování příslušných WDM driverů a funguje jako jakýsi "převodník" mezi grabovacím módem VirtualDubu a WDM ovladači.

Pokud se vám náhodou stane, že VirtualDub odmítne u Windows 2000/XP akceptovat WDM ovladače a tvrdí, že žádné videozařízení pro grabování videa není k dispozici, možná vám pomůže malý trik. Trik spočívá v předchozím spuštění Virtual VCR a načtení jeho vlastního video capture profilu (viz kapitola o Virtual VCR) využívajícího WDM ovladače. Poté už stačí znovu spustit VirtualDub a aktivovat grabovací mód, protože WDM drivery už jsou zinicializované a VirtualDub je "už zná" a měl by s nimi umět pracovat přes Microsoft WDM Image Capture Wrapper. Pomoci může samozřejmě i jiný video capture program, který umí WDM ovladače inicializovat.

Při grabování analogového videa se pravděpodobně setkáte s některými zásadními omezeními danými vlastnostmi použitého operačního systému a samozřejmě i použitého hardwaru a video capture softwaru. Mezi nejznámější problémy Windows patří limit délky souboru ukládaného na disk. Maximální velikost jednoho AVI souboru ukládaného VirtualDubem a řadou dalších video capture programů je dána jednak verzí formátu AVI a také filesystémem Windows. U AVI v1.1 a současně i u filesystému FAT16 (Windows 95) je maximální délka pro jeden AVI soubor 2 GB. AVI v2.0 (OpenDML specifikace) už žádné omezení ve velikosti souboru nemá, ovšem u filesystému FAT32 (Windows 98 a Windows ME, ale někdy také Windows 2000 a Windows XP - podle toho, pod jakým filesystémem máte zformátovanou danou část disku) stejně existuje 4 GB limit velikosti souboru. Nechcete-li používat vícesouborové grabování a potřebujete grabnout delší video, budete muset použít filesystém NTFS, u kterého jste omezeni pouze reálnou kapacitou disku či daného diskového oddílu. Pokud nevíte, jaký filesystém ve Windows používáte, najdete tyto informace ve vlastnostech každého partitionu (diskového oddílu či jinak také svazku) pevného disku nebo s pomocí různých informačních programů a utilit jako je například SiSoft Sandra.

Řešením limitu délky souboru je automatické dělení grabovaného videa na segmenty. Je úplně jedno, zda vícesouborové grabování bylo přímo nápadem autora VirtualDubu, každopádně se ale jedná o nápad téměř geniální a nejen díky němu je program tak oblíben. Nastavení pro grabování videa do více dělených souborů je velmi prosté a provádí se v menu "Zachytávání". Mimo aktivace samotné volby "Použít vícesouborové zachytávání" je ještě zapotřebí v preferencích programu nadefinovat pevné disky použité pro jednotlivé soubory a velikosti souborů. Stačí si tedy v položce "Capture drives" nadefinovat jeden či více pevných disků (na které bude VirtualDub "odkládat" grabované video) a určit minimální a maximální velikost jednoho AVI souboru (nejbezpečnější a současně možná i nejefektivnější je velikost souboru o něco méně než 2 GB). Starosti se spojením všech vytvořených AVI souborů necháte na VirtualDubu, který umí tyto segmenty přímo při jejich otevření spojit a ve výsledku tedy vůbec nepoznáte, že se nejedná o jeden AVI soubor.


Před samotným grabováním videa můžete zapnout DirectDraw akceleraci pro sudé/liché řádky nebo pro obojí najednou. Akcelerace zvyšuje rychlost při video overlay zobrazování, ale nemá žádný vliv při ukládání vytvářených souborů na disk. Chcete-li si archivovat logovací soubor s podrobnými údaji o grabnutém videu, stačí si nechat "Zobrazit záznam o grabování" (podrobnosti viz. kapitola o rozšířených funkcí grabování videa ve VirtualDubu). Při postupném grabování více dílů videa je určitě dobré aktivovat i funkci "Autoincrement filename after capture", která automaticky čísluje ukládané soubory a zamezí tak jejich přepsání souborem shodného názvu.

Další důležitá nastavení pro grabování videa ve VirtualDubu

Formáty a rozlišení videa jsme už probírali v kapitolách a hardwaru a softwaru pro grabování, teď už se tedy omezíme výhradně na praktickou stránkou věci. Výběr rozlišení a zdrojového formátu videa, stejně jako výběr kodek pro kompresi videa se logicky provádí v menu "Video". Dostupné volby se liší podle použitých VfW nebo WDM ovladačů a možností použitého video-in zařízení. U standardních WDM driverů MS Windows 2000/XP máte ve VirtualDubu v položce "Formát" na výběr jak rozlišení, tak i barevnou hloubku a interní kompresi videa.

Po vyvolání položky "Zdroj" se pak objeví (opět standardní) preference MS Windows XP pro výběr použitého videozařízení. Obvykle si můžete vybrat z několika vstupů, na které je přivedený video či TV signál. Kompozitní video (kabel s RCA alias cinch konektory) je v případě přítomnosti S-VIDEO vstupu lepší ignorovat a použít rovnou tento kvalitnější vstup. U různých TV tunerů obvykle nemáte příliš na výběr a volba je už předem jasná. Pokud má TV tuner i další klasický videovstup pro kompozitní video, lze ho samozřejmě též využít.


V sekci "Nastavení zařízení" si můžete upravit parametry samotného video či TV signálu. Manipulovat můžete s nastavením jasu a kontrastu obrazu, měnit jeho odstín a také nastavit sytost pro každý odstín. Typickým znakem většiny VHS, S-VHS a dalších "analogových" zařízení je při zobrazení na počítačovém monitoru poměrně slabý kontrast barev a jejich slabá intenzita. Podle svého uvážení si tedy můžete tyto parametry upravit tak, aby například černá barva byla opravdu černá, bílá byla dostatečně bílá a barevné složky měly vhodnou saturaci neboli nasycení a byly dostatečně "živé".


Několik dalších poznámek se týká některých nastavení rovněž potřebných pro grabování videa, které najdete v menu "Zachytávání" pod položkou "Nastavení". Současné samplování audia pravděpodobně nebudete vypínat (přesto to můžete udělat), stejně jako nebudete u PALu měnit defaultní rychlost záznamu danou počtem plných snímků/s. Ukončení grabování mají na starost buď klávesy ESCAPE nebo SPACE (Mezerník), přerušení grabování můžete ale nastavit i po stisku levého nebo pravého tlačítka myši. Zcela jasná je volba "Uzamknout video ke zvuku", kterou ale pro případ střihu příliš nedoporučuji zapínat. Mezi další rozšířené nastavení grabování videa patří i všeobecný limit maximálního množství vypuštěných snímků udávaný v procentech, po jehož dosažení respektive překročení se grabování automaticky ukončí. Limit audio bufferu i jeho velikost nechte na nule.


Výběr driveru používaného pro grabování videa i další nastavení související s jeho funkcí se provádí opět v menu "Zachytávání" v položce "Předvolby". V "Předvolbách grabování" najdete volby pro výběr jak samotného ovladače, tak i standardní název pro ukládaný soubor či soubory (u vícesouborového grabování). V těchto preferencích si také můžete nastavit automatické uložení aktuálně použitého audio a video formátu i komprese videa (platí pouze pro interní grabovací mód VirtualDubu). Z dalších nastavení máte na výběr ještě volbu náhledového režimu (Overlay, Náhled nebo žádné preview). Pokud by se náhodou u použitých ovladačů pro grabování "divně" zobrazovaly menu s nabídkami funkcí a další dialogy nebo náhled videa, můžete obojí vypnout.


Další preference "Podmínky zastavení" slouží k automatickému ukončení grabování videa. Na výběr zde máte jak přesný čas v sekundách, po jehož přesažení se grabování ukončí, tak i nastavení v rámci délky souboru (v MB). Mezi doplňkové volby pak ještě patří nastavení limitu zbývajícího volného místa na disku, po jehož dosažení se rovněž grabování ukončí a také aktuální limit maximálního možného počtu akceptovatelných vypuštěných snímků udávaného v procentech. Preference "Časování grabování" (položka "Časování") týkající se interního grabovacího módu obsahují pouze jednu volbu, jejíž význam je opět zcela jasný a doporučuji tuto volbu zapnout. Interního grabovacího módu se týkají i poslední důležité preference "Diskový vstup/výstup" alias "Disk I/O". Najdete v nich volby pro nastavení segmentů a celého bufferu (česky trochu atypicky "skrojku") pro diskové operace související s grabováním. Obecně lze doporučit neměnit defaultní nastavení a nechat vypnutou vyrovnávací paměť Windows, která při ukládání videa na disk většinou dělá jenom potíže.

Seriál bude pokračovat příště.