ZÁZRAKY U KAMENNÉHO ZVONU - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

8. března 1999, 00.00 | Rannou českou fotografií se zabývá výstava Moderní krása - česká fotografická avantgarda 1918-1948. Přejměte pozvání ....

První polovina našeho století je bez nadsázky dobou zázraků. Vždyť během této - vzhledem k době existence lidstva - velmi krátké doby, která svou délkou nereprezentuje ani jeden celý lidský život, se odehrál tak bouřlivý vývoj techniky, jaký nemá v historii obdoby. Vývoj doznal i nejmladší druh výtvarného umění - fotografie, která se právě tehdy, zejména pak ve 20. a 30. letech nechala inspirovat kouzlem techniky, námětu, který do té doby neměl v umění co dělat. Zařadila se tak po bok architektury, hudby, malířství i slovesného umění, jehož jednotícím prvkem byl v té době funkcionalismus.

Českou fotografií zmíněného období se zabývá výstava Moderní krása - česká fotografická avantgarda 1918-1948, jež byla zahájena vernisáží v úterý 2. března 1999 v působivých prostorách gotického domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí. Jedná se o dosud největší a nejreprezentativnější přehlídku českých avantgardních fotografií a fotomontáží z období ohraničeného na jedné straně vznikem samostatného Československa a na druhé nástupem komunistického režimu, který bohužel obrátil směr vývoje umění zcela jinam. Najdeme zde více než 250 fotografií, fotomontáží a plakátů i více než stovku knižních přebalů, knih, katalogů a časopisů, v jejichž typografické úpravě se právě fotografie výrazně uplatnila. Původní, ne tak rozsáhlá expozice byla představena v průběhu roku 1998 v Národním muzeu katalánského umění v Barceloně, v paláci Sully v Paříži a Elysejském muzeu v Lausanne, a díky prostorovým možnostem domu U Kamenného zvonu byla letos rozšířena např. o sociální fotografii a avantgardní filmy. Záměrem výstavy bylo představit veřejnosti zejména díla, která se opírala o svou původnost, aniž by musela epigonsky kopírovat vzory cizí, např. francouzské, německé či ruské.

Od piktorialismu k avantgardě - to je název prvního z osmi oddílů, do nichž je celá expozice přehledně rozdělena. Pojednává o zrození avantgardy, které začalo mimo jiné i tím, že roku 1921 představil newyorský lékař a významný fotoamatér českého původu D. J. Růžička nové pojetí přímé fotografie, podle něhož fotograf nesmí zasahovat do negativu ani pozitivu výraznou retuší a nemá také používat ušlechtilé tisky, které dominovaly impresionistickému a secesnímu piktorialismu. Vidíme zde např. Drtikolovy pigmenty, v nichž tvůrce uplatnil vliv kubismu a později i stylu art deco, zbavil je malovaného pozadí, nezbytného to atributu fotografie minulosti, a dynamickými pózami svých modelek naopak sešlápl plyn expresionismu. Do svých fotografií vnesl vzrušující hru světla a stínů, protisvětla, čaroval s mírným rozostřením, a velký symbolický náboj vkládal do použití geometrických prvků. Za rychlou zmínku stojí např. jeho Trny (1927) nebo Umělkyně (1928), jejichž výpovědní hodnota léty spíše stoupá. Dílo Jaroslava Rösslera je zde zastoupeno bromolejotisky, z nichž nejzajímavějším shledávám kubofuturistický portrét tanečníka Kulhánka zvaného Ore Tarraro (1922).

Oddíl Poetismus a obrazové básně je zastoupen užitou fotografii - obálkami knih od významných výtvarníků té doby, např. Toyen, Štyrského nebo Teigeho. Uplatnily se moderní techniky koláže, hlubotisku, ale i tradiční tuš nebo akvarel. Uvidíme zde neobyčejně (po stránce reklamní i výtvarné) zajímavý plakát od Františka Zelenky na známou aerovku (z roku 1932) nebo působivou koláž z roku 1927nazvanou Městské lázně na Kopečné ulici v Brně.

Nástup fotomontáže a fotogramu ruší tradiční "kouzlo" fotografie a vyvolává napětí ve vztahu abstraktno versus konkrétno a světlo versus hmota. První "rayogram" uveřejnil Francouz Man Ray roku 1923 v revui Život II. U nás byli průkopníky fotogramu Jaroslav Rössler a Jaromír Funke. Rössler již v letech 1922 a 1923 tvořil ateliérové snímky dvou- a trojrozměrných objektů vyřezaných z kartonu, používal dvojexpozici, jež mu umožňovala rozklad obrazu, fotografoval součástky rozhlasového přístroje, a ojediněle vytvářel i abstraktní kompozice se světelnými zdroji, někdy i pomocí bromolejotisku. Součástí expozice je např. jeho nádherný bromolejotisk Kompozice se svíčkou (1923) nebo zajímavá Kopírna (1925). Určitě však nepřehlédnete ani Exotické zátiší J. Funkeho, Deštivý den (1936) od Miroslava Háka, exemplář kouzla jednoduchosti nebo Fokalky Františka Povolného, Josefa Istlera a Miloše Korečka (30. a 40. léta).

Nová fotografie z let 1927-1928, pro niž Karel Teige stanovil dvojí imperativ - racionalitu a objektivnost - nabádá k přísnému zachování specifických rysů fotografického média a odmítnutí romantických témat. Naopak se věnuje věrnému zobrazení průmyslových a architektonických motivů a pod vlivem nové věcnosti a konstruktivismu zachycuje dynamičnost neobvyklých úhlů záběrů z ptačí nebo naopak žabí perspektivy, užívá diagonální kompozice a výrazných detailů. V tomto oddíle najdeme dle mého soudu nejúchvatnější díla avantgardy, a to zejména v tvorbě vynikajícího avšak poněkud nedoceněného fotografa Eugena Wiškovského. Ten se nejprve věnoval zobrazování předmětů naprosto neestetických, např. betonových a kovových rour, železných tyčí, turbín, elektrických izolátorů, z nichž však extrahoval výtvarně působivé tvary, jimiž dosahoval vynikajících efektů. Tak např. jeho fotografie Límce, později přezvaná na Měsíční krajinu (1929) vyvolává představu kráterů na Měsíci, která však není tvořena ničím jiným než límci pánských košil. Wiškovský se od r. 1937 věnoval též fotografování krajiny v okolí Prahy. Z tohoto období je pravděpodobně nejzajímavější fotografie s názvem Katastrofa (1939), na níž vlnící se obilní pole se střechou statku vyvolává dojem rozbouřeného moře a potápějící se lodi.

Avantgardní fotografie a reklama se již velmi přibližuje dnešnímu pojetí umění fotografie. Kromě plakátů (např. z brněnské výstavy Civilisovaná žena aneb Jak se má kultivovaná žena oblékat) zde najdeme zajímavě pojaté snímky "ze života" (Wiškovského Reportáž z I. Masarykova okruhu v Brně - 1930), fotografie nové architektury 30. let (Průčelí od J. Lehovce z r. 1932) i záběry již historické (Barrandovské terasy v různém provedení). Reklamní snímky pak souvisejí s hospodářským boomem 20. let a s následným rozšířením časopisů a jiných periodik. Zajímavostí je, že reklamní snímky byly součástí první samostatné výstavy Josefa Sudka roku 1932.

Druhá polovina 20. let byla dobou vrcholu poetismu. A to nejen ve slovesném umění; vyznavači snů, fantazie a divů pracovali i s fotografickým aparátem. V letech 1929-30 se na pultech českých knihkupectví poprvé objevil Fantomas a tvůrcem obálky této oblíbené četby nebyl nikdo jiný než Jindřich Štyrský. Štyrský se počátkem 30. let pustil i do erotických fotomontáží, jimž však dal nový kontext: erotiku, smrt a zmar. Že 30. léta nebyly jen samé radovánky, demonstruje oddíl Sociální fotografie 30. let, kde najdeme velmi emočně silné snímky, např. Funkeho cyklus Podkarpatská Rus (1937) nebo Krohovy koláže Nemoci a jejich prostředí (1930-32). Všechny jsou podbarveny prožitkem velkého hospodářského otřesu té doby.

Neběžné náměty, jako např. fantaskní odrazy ve výlohách nebo principy neobvyklého setkávání předmětů, ale i prolínání sexu a smrti, zobrazuje surrealistická fotografie, která již pomalu připravuje půdu pro nástup všech postmoderních směrů. S některými jejími tvůrci (např. Vilém Reichmann) jsme se ostatně setkávali donedávna.

Moderní krása rozhodně není výstavou, kterou byste proběhli za deset minut. Její exponáty přibližují dobu, která ač relativně blízká, je nám svým duchem velmi vzdálená. Dobu, kdy se údery kol pacifiku transformovaly do rytmu symfonické básně, a kdy elektrické dráty zpívaly.

--