Test makroobjektivu Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

12. prosince 2005, 00.00 | Makrofotografie patří mezi velmi oblíbenou disciplínu mnoha fotografů. Proto jsme pro vás provedli test makroobjektivu Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro a srovnali ho se stálicí makrofotografie - objektivem Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM.

Pravé makro vyžaduje měřítko snímání objektivu 1:1 což znamená, že obraz objektu na snímači má stejnou velikost jako ve skutečnosti. Proto se hovoří o tzv. "Life size" měřítku (v životní velikosti). Na trhu je mnoho objektivů pyšnících se zkratkou "macro", ale jen málokteré dosahují měřítka snímání skutečně 1:1. Jsou to bez výjimky objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností (bez zoomu), přičemž oblíbeným ohniskem, které najdete téměř u všech výrobců, je ohnisko kolem 100 mm. Sem patří i velmi oblíbený objektiv Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM, který má vynikající reputaci a jeho ocenění v databázi objektivů, kterou sestavuje server Photo.net, dosahuje známky 4.77 z 5 možných, což je jedno z nejvyšších ocenění vůbec. Vynikající reputace dosahuje i objektiv Tamron AF 90mm f/2.8 SP macro (4.5 z 5 možných) - předchůdce námi testovaného objektivu. U něj přibyla jen zkratka "Di", která signalizuje jeho optimalizaci pro digitální zrcadlovky. A tak jsme v redakci oba objektivy - Canon i nový Tamron - podrobili srovnávacímu testu. Jak Tamron obstál?

Makroobjektiv Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro

Základní parametry objektivů

První dojmy
Canon objektiv je o něco větší a výrazně těžší. Sluneční clonu ke Canonu je třeba draho dokoupit (cca 1 000 Kč vč. DPH) a vzhledem k tomu, že přední čočka nemá žádné přirozené stínění, je nutné jí mít a používat. Tamron sice působí trochu plastovým dojmem, ale ve srovnání s Canonem je jeho výhodou menší rozměr a výrazně nižší váha, což při makru v praxi oceníte. Sluneční clona je součástí dodávky a je poměrně malá, protože přední čočka Tamron objektivu je hluboko zapuštěna, a tak má přirozenou ochranu na boční světlo. V balení u Tamronu též najdete praktický obal na přenášení objektivu.

Porovnání Canonu EF 100mm f/2.8 Macro USM
a Tamronu AF 90mm f/2.8 Di SP macro

Ostření
Canon disponuje USM ostřením, které je rychlé, tiché a přesné a navíc je možné používat tzv. "Full Time Manual" funkci (FTM), která umožňuje ručně doostřovat i v průběhu motorového ostření. Pohyby s ostřícím kroužkem se prostě s motorem sčítají. Je třeba ale poznamenat, že při velkém měřítku snímání se většinou stejně ostří ručně, takže automatické ostření se použije zejména v situacích, kdy objektiv je používán jako běžný střední teleobjektiv. Tamron používá klasické ostření, které je pomalejší a hlučnější. Na rozdíl od Canonu Tamron podstatně mění při ostření svojí délku a velikost vysunutí přední části objektivu je skutečně uctihodná - objektiv se téměř 2x prodlouží. Canon používá pro přepnutí na ruční ostření klasický přepínač, kdežto Tamron zapne režim automatického ostření posunutím celého ostřícího kroužku cca o 5 mm dopředu a vycvakne ho z ostřícího systému. Potom se volně otáčí nezávisle na ostřícím motorku. Ruční doostřování je ale při zapnutém auto focusu nemožné. Naopak ruční ostření se zapne posunem vzad a zacvaknutím do ostřícího systému. Toto řešení je možná trochu nezvyklé, ale po několika minutách si na něj snadno zvyknete a je překvapivě funkční! Oba objektivy mají dále přepínač rozsahu ostření s polohami FULL, kdy ostření hledá místo optimálního zaostření v celém rozsahu od makra po nekonečno a  LIMIT, kdy se ostří jen v omezeném rozsahu vzdáleností.

Ukázka vysouvání Tamronu v porovnání s Canonem

Ostrost obrazu
Oba objektivy mají mírně odlišnou ohniskovou vzdálenost, takže při testech bylo snímáno tak, aby testovací terč vyplnil podstatnou část obrazového pole. Obrázky byly snímány při maximálně otevřené cloně (f/2.8), středně zavřené (f/8) a maximálně zavřené cloně (f/32). Při maximálně otevřené cloně se více projevují optické vady čoček, kdežto při maximálně zavřené cloně se projevuje vliv difrakce světla na lamelách clony. Právě ale u makroobjektivů je maximální clonění často využíváno pro dosažení maximální hloubky ostrosti a kvalita kresby je tedy při cloně f/32 velmi podstatná!

	Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM	Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro
f/2.8
f/8
f/32

Z obrázků je zřejmé, že oba objektivy mají téměř identickou a vynikající kvalitu kresby. Překvapením je zejména vysoká kvalita při cloně f/2.8, kdy většina objektivů bývá podstatně měkčích. Svědčí to o vysoké kvalitě použitých skel. I když jsou výřezy pořízeny z levého horního rohu, obraz je co se ostrosti týče shodný v celé obrazové ploše. Opět důkaz vysoké optické kvality obou rivalů.

Měřítko snímání 1:1
Další test byl proveden při maximálním měřítku snímání - tedy 1:1, kterého oba objektivy dosahují při minimální zaostřovací vzdálenosti. Byla ze stativu snímána běžná mince 10 Kč. Aby Tamron dosáhl měřítka snímání 1:1, je nutné ho vysunout na maximální velikost (délku), zatímco Canon svojí délku nijak nemění.

	Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM	Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro
f/2.8
f/8
f/22

Oba objektivy opět vykazují téměř shodnou kresbu, která se mírně zhoršuje směrem k vyšším clonovým číslům. Tamron mírně vede na f/2.8, Canon na f/8, na f/22 je kresba přibližně shodná. Kresba opět v celé ploše záběru nevykazuje žádné výrazné změny.

Praxe
Pro ukázku praktické makrofotografie jsme zvolili práci s květem nasvíceným ve studiu měkkým světlem zleva. Záběry byly ostřeny ručně, protože při měřítku 1:1 se autofocus u obou objektivů jevil jako nespolehlivý. U plochých objektů typu mince autofocus pracuje uspokojivě, ale u členitých objektů (květ) je otázka, na kterou hranu zaostří. Proto bylo ostřeno ručně a sice na dlouhý "chlup" v levé horní části obrazu. Práce s manuálním ostřením u obou objektivů je pohodlná a přesná, odlišná je jen strategie přepnutí autofocus/manuál. Jak již bylo řečeno, Canon má přepínač kdežto Tamron přepíná posunem ostřícího kroužku. Pro eliminaci chyb manuálního ostření byla zvolena velká hloubka ostrosti dosažená zacloněním na f/20.

	Canon EF 100mm f/2.8 Macro USM	Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro
f/20
výřez I
výřez II

Opět žádné překvapení - kresba obou objektivů je velmi podobná.

Další ukázky byly snímány při běžné práci s objektivem v terénu s cílem ukázat jeho optické limity. I tady Tamron skvěle obstál.

Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro
Odolnost na plošné protisvětlo je velmi dobrá, objektiv nevykazuje žádná "prasátka". 1/2500sec, f/2.8, ISO100	Aberace (chromatická vada) je rovněž velmi malá a to jak na zaostřených tak rozostřených hranách. 1/2000sec, f/4, ISO400
Bokeh (způsob rozostření oblastní mimo hloubku ostrosti) je rovněž velmi příjemný a plynulý (další ukázky viz níže). 1/500sec, f/2.8, ISO400	Tamron 90mm může sloužit nejenom jako macroobjektiv ale i jako portrétní (tele)objektiv, kdy perspektiva tváří je přirozená a snímá se z příjemné vzdálenosti cca 2 až 3 metrů. 1/200sec, f/2.8, ISO200
1/250sec, f/4, ISO400
1/100sec, f/3.5, ISO200

Závěr
Výkon objektivu Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro nás velmi positivně překvapil. Neočekávali jsme, že bude tak statečně držet krok s excelentním Canonem EF 100mm f/2.8 Macro USM. Po Tamronu proto neomylně sáhnou ti, kteří to myslí s makrofotografií vážně a přitom je pro ně důležitá váha objektivu (cestování, práce v terénu atp.). Tamron 90mm skvěle poslouží i jako střední teleobjektiv s vynikající světelností a kresbou - například na zmíněné portréty. Mít takový objektiv v brašně se může velmi hodit. Škoda jen, že cenový rozdíl není až tak výrazný (k 12/2005 je cena Canonu kolem 16 000 Kč plus 1 000 Kč sluneční clona, Tamron stojí kolem 14 000 Kč včetně DPH a clony), protože Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro je vynikající volba.

Klady objektivu Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro
+ vynikající kvalita kresby v celém rozsahu clonových čísel
+ zapuštěná přední čočka snižující velikost či přímo potřebu sluneční clony
+ praktické přepínání ruční/automatické ostření
+ nízká hmotnost
+ sluneční clona a obal na objektiv v ceně

Zápory objektivu Tamron AF 90mm f/2.8 Di SP macro
- hlučný a pomalý autofocus (i když ne dramaticky)
- značná změna délky vysouváním objektivu při ostření na krátké vzdálenosti
- vysoký podíl plastů snižujících sice váhu, ale vytvářející otazník nad odolností objektivu v čase