Test: Jak rychle dostat fotografie do počítače? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Test CF karty

Test CF karty

29. prosince 2010, 00.00 | Velikost fotografií i kapacita paměťových karet rostou závratnou rychlostí a s tím se zvětšuje i problém, jak rychle přenést fotografie z karty do počítače. Otestovali jsme pětici paměťových karet a trojici čteček, abychom ověřili, která kombinace přináší nejrychlejší přenos.

V době, kdy fotografie z digitálních fotoaparátů zabíraly několik stovek kB, bylo v podstatě jedno, jak rychlá byla paměťová karta či čtečka. Dnes mají RAW fotografie z většiny fotoaparátů desítky MB a pokud se dostanete k natáčení videa, kopírujete doslova a do písmene GB dat při každém přenosu. V takovéto situaci již na rychlosti začíná záležet, a to si uvědomují i výrobci paměťových karet a čteček. Paměťové karty dnes nabízejí 80x až 600x rychlost neboli přenosy dat až 60 MB/s. Čtečky paměťových karet se neliší pouze podporovanými formáty a rozhraním (USB/FW/apod.), ale i podporou UDMA a dalších moderních technologií. Jaké jsou rozdíly v reálné době přenosu snímků jsme vyzkoušeli v našem redakčním testu.

Co vše je potřeba zvážit?
Faktorů, které mohou ovlivnit dobu přenosu, je celá řada. Prvním potenciálně slabým místem řetězu může být samotný počítač, do něhož data přenášíme. Dodnes je možné narazit na počítače s pomalými USB porty, které plně nevyužívají ani možností standardu USB 2.0. Investice do USB 3.0 zatím náš popisovaný problém neřeší, protože čtečky s USB 3.0 zatím nejsou na trhu. Svou roli - zejména u notebooků - může hrát i pomalý hard disk. Abychom eliminovali oba dva faktory, testovali jsme na novém 17“ Apple MacBooku PRO osazeném rychlým diskem se 7 200 ot./min.

V reálném provozu má vliv i stav operačního systému a běžící aplikace. Pokud současně s přenosem budete na počítači aktivně pracovat a přenášet i další data na váš hard disk, přenos se logicky zpomalí. Stejně tak, pokud používáte software, jako je Adobe Lightroom, který při přenosu provádí i zpracování fotografií, rychlost se sníží. Proto jsme testovali čisté kopírování fotografií z karty na disk počítače, který nic jiného nedělal.

A v neposlední řadě záleží na struktuře přenášených dat. Konstrukce řadičů paměťových karet a fungování moderních operačních systémů způsobují, že přenos velkého množství malých JPEG snímků bude jinak rychlý než přenos jednoho velkého video souboru. V našem případě jsme pro testování použili vzorek 158 fotografií v RAW formátu o celkové velikosti 1 GB.

Jakou paměťovou kartu?
U paměťových karet jste při výběru odkázáni na čtyři základní parametry. Tím prvním je logicky typ paměťové karty. Ať už potřebujete pro svůj fotoaparát CF, SD či jiný z běžných typů karet, rozdíl je ve fyzickém provedení, nikoli nutně v technologii uvnitř. Konstrukce všech karet dnes běžně požívaných typů je podobná a na přenos dat nemá zásadní vliv. To ovšem nelze již říci o kapacitě karty. Na trhu najdete karty s kapacitou od cca 1 do 64 GB a obecně platí, že s rostoucí kapacitou klesá reálná rychlost přenosu dat. Proto jsme do testu zařadili celkem čtyři 4GB CF karty a jednu 8GB.

Výrobci u jednotlivých kapacit a typů karet nabízejí i různé rychlosti. Zvýšení přenosové rychlosti se u paměťové karty dociluje použitím rychlejších paměťových obvodů, nebo úpravami vnitřní konstrukce karty či jejího řadiče. Bohužel značení rychlosti je trochu zmatečné. Někteří výrobci uvádějí maximální teoretickou přenosovou rychlost, někteří typickou přenosovou rychlost. Jedni značí karty podobně jako optické mechaniky, tedy jako násobky 150 kB/s (80x, 300x, 600x), ostatní uvádějí přenosovou rychlost přímo v MB/s. Jednoduchý převod těchto značení najdete v tabulce.

Posledním faktorem, podle kterého lze kartu vybírat, je značka. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že prestižní značka s sebou nese lepší záruku, více otestovanou a tudíž potenciálně spolehlivější kartu, ale na rychlost přenosu vliv nemá. Pokud vezmeme karty s deklarovanou 150x rychlostí od různých výrobců, reálná rychlost bude stejná. Do našeho testu jsme zařadili karty Lexar a SanDisk, které patří k nejrespektovanějším značkám v oboru, a jednu neznačkovou kartu X-power.

Jakou čtečku paměťových karet?
Pokud vám orientace v paměťových kartách připadá komplikovaná, v případě čteček je výběr v podstatě o fyzické konstrukci a designu. Výrobci o čtečkách uvádějí minimum technických údajů a kromě podporovaných typů karet se dozvíte maximálně o podpoře UDMA přenosu. V našem testu jsme proto srovnali na jedné straně velmi levnou čtečku i-tec all-in-one s koncovou cenou cca 199 Kč a dvě špičkové čtečky od Lexaru. První byla Lexar Professional USB 2.0 CF/SD čtečka s plnou podporou UDMA, která stojí cca 700 Kč. Druhou pak FireWire čtečka CF karet opět z řady Lexar Professional s koncovou cenou kolem 1 900 Kč.

Jak dopadl test?
První zcela očekávané zjištění bylo, že pomalá karta je opravdu pomalá - a to bez ohledu na to, do jaké čtečky ji vložíte. X-power 80x dosahoval ve všech třech čtečkách přenosu 1 GB za cca minutu a půl. To je 3x pomalejší výsledek ve srovnání s nejrychlejší kombinací, a to již stojí za zvážení. Karty SanDisk Ultra II a Extreme III poskytovaly přenos deklarovaný výrobcem, a to ve všech třech čtečkách. Pokud máte kartu s deklarovanou přenosovou rychlostí do 30 MB/s, nemá smysl investovat do speciální čtečky paměťových karet, protože ji bez problémů dokáže obsloužit i levná čtečka.

Dále test ukázal, že u karet s přenosem 45 MB/s a více již záleží na použité čtečce, protože bez podpory UDMA této rychlosti nedosáhnete. Čtečka i-Tec v našem testu s žádnou kartou nedosáhla přenosu vyššího než 27,6 MB/s, zatímco lepší Lexar dosáhl ve špičce až na 44,2 MB/s!

Posledním důležitým zjištěním tohoto testu je, že karta s deklarovanou přenosovou rychlostí 60 MB/s již byla nad možnosti testovaného počítače. Hard disk notebooku si sáhl na svou maximální rychlost zápisu již s kartou Lexar Professional 300x, a tudíž možností SanDisku Extreme 60 MB/s nedokázal počítač využít. Navíc vyšší kapacita této karty způsobila, že byla karta dokonce o kousek pomalejší než 4GB Lexar.

Závěr
Náš test prokázal, že pokud přenášíte velké množství dat z paměťové karty do počítače, investice do rychlé karty a čtečky se vyplatí. S běžným počítačem lze nejlepšího poměru výkon/cena dosáhnout s kombinací 4GB karty s přenosovou rychlostí 45 MB/s a čtečky s podporou UDMA. Pokud máte kartu s rychlostí do 30 MB/s, je skoro jedno, jakou čtečku paměťových karet použijete, pokud podporuje alespoň plnohodnotné USB 2.0. Firewire rozhraní nepřináší v tomto případě ani vyšší rychlost, ani nižší zátěž procesoru, které se v obou případech pohybovala kolem 3 %.