Sto a tři rady pro lepší fotografie – 1. Fotografovat musíte vy! - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

103rad_ok_100px

103rad_ok_100px

8. dubna 2011, 11.00 | Seriál, který vás dnes oslovuje poprvé, je vhodný nejen pro začátečníky, ale pro všechny, kdo se chtějí zdokonalovat ve svých dovednostech, hledají nové cesty pro svoji tvorbu, inspiraci. Možná vaše první reakce je "takových rad už tu bylo". Zkuste se ale neukvapit – a třeba si namísto "rady" dosaďte "tipy". Seriál začíná "od lesa" a je koncipován netradičním způsobem.

Následující rady nevyžadují prakticky žádné předchozí znalosti, snad s výjimkou ovládání vlastního fotoaparátu. Jsou tedy určeny začátečníkům? Určitě jim neublíží, přesto si však nemyslím, že je využijí pouze oni. Naopak, mnozí z těch, kteří už zaplnili své digitální archivy tisíci technicky slušných záběrů, se teprve nyní zamýšlejí nad tím, proč jejich více či méně špičkové technické vybavení neposkytuje stejně zajímavé a originální fotografie jako někomu s mnohem menším rozpočtem.

Předem se omlouvám těm, kteří hledají sofistikované grafy, rozlišovací růžice a čísla s řadou cifer před i za desetinnou čárkou. Podobných článků jistě najdou na tomto i na jiných místech celou řadu. Ukážu vám ale konkrétní fotografie a množství příkladů ze své fotografické praxe, na nichž snad sami uvidíte, že praktická řešení jsou často jednodušší, než se zdá, že většinou vystačíte s vybavením, které máte, nebo je běžně dostupné, ale že na druhou stranu přemýšlení a nekonečné snahy po originálním a efektivním řešení vás ani ta nejmodernější technika nezbaví.

Budeme se bavit o tvořivé digitální fotografii. Záměrně neříkám „výtvarné“ nebo snad dokonce „umělecké“. Zaprvé nikdo pořádně neví, co si pod takovými pojmy přesně představit, zadruhé si pod tím každý představuje něco jiného a zatřetí jsou velké části fotografických nadšenců jakékoli sofistikované definice ukradené. Nebudeme tedy možné adresáty našich rad uměle pojmenovávat a spokojíme se s konstatováním, že zde pravidelná zamyšlení a praktické zkušenosti najde každý, kdo přestal věřit kouzelným marketingovým větičkám z propagačních materiálů všech možných značek o tom, že stačí zmáčknout spoušť (případně nastavit kouzelné písmenko „A“)… Však to znáte sami. Pokud vám není jedno, co fotíte, jak bude výsledek vypadat, anebo proč vypadá jinak, než jste předpokládali, musíte změnit především sebe, svůj přístup a myšlení. Je přitom kupodivu jedno, jestli jste do fotografické výbavy investovali tři nebo tři sta tisíc. Nefotí totiž ona, fotografovat musíte vy!

Správné nastavení fotoaparátu pro existující světelné podmínky je základ. Módní přehlídka na brněnském výstavišti, fotografováno z ruky bez blesku při původním efektním nasvícení. Technické detaily: Nikon D90, citlivost 1 600 ASA, zoom Nikkor VR 70–300 mm, clona 5,6.

O čem to (ne)bude

Pokusím se vás naučit vidět, vnímat a především vytvářet krásu. Krásu nápadu, vyváženého obrazu, kompozice, krásu světelné nálady, krásu okamžiku. Naučím vás užívat si vlastní tvorbu. Nebylo nic a najednou tu „něco“ je. Neskromně se totiž domnívám, že výsledný obraz je ve fotografii to jediné, co dává smysl všemu předtím a kolem. Sám také používám nejmodernější digitální i počítačovou techniku, rád si hraji s geniálně vymyšlenými ovladači a softwarovými nástroji, prožívám přímo fyzickou rozkoš při manipulaci s precizně zhotoveným profesionálním vybavením. Při tom všem mám ale neustále na zřeteli OBRAZ. To něco, co buďto vznikne, anebo ne. A co stejně každý divák nakonec bude vnímat jinak. To, co vám, pokud jste vnímaví, pokaždé znovu a spolehlivě vžene slzy do očí. Co vás případně přežije, rozhodně jistěji, než sebedokonalejší a sebemodernější digitální „šperk“. Nic proti technickým hračičkům, kteří každý rok mění své vybavení podle toho, je-li zrovna v módě „čtrnáctimego“ nebo třicetinásobný „ultrazům“. Slušnou fotografii u nich vidět málokdy, jsou však jistě i tak šťastni ve svém hypermoderním světě, v němž cvakají stovky obrázků denně, nejlépe jednoruč s displejem fotoaparátu půl metru od oka. To aby bylo vidět, jaký skvělý „grip“ má jejich nový miláček a jak bezvadně funguje jeho „antišejk“. Přejme jim toto štěstí. A pojďme klikatější cestou.

Po úvodních statích budu pokračovat stovkou jednoduchých, někdy kontroverzních, ale překvapivě efektivních rad. Všechny jsem sám vyzkoušel a přesvědčil jsem se, že fungují bez ohledu na konkrétní značku fotoaparátu i na cenu ostatního vybavení. To ale neznamená, že budou nebo dokonce musí vyhovovat vám. Každý fotografuje něco jiného a nějak jinak. Někomu se líbí neostré, zasněné fotografie Roberta Vana, jiný je kritizuje pro „zcela nedostatečnou kresebnost“, někdo je ve své tvorbě impulzivní a ani podařený výsledek nedokáže již nikdy znovu zopakovat, jiný nedá ránu bez předem nakreslené studie, stabilních světelných podmínek a pevného stativu. Ne každá rada tedy bude a vůbec „může být“ určena každému. Každý si tu ale bude moci najít tu, která pomůže právě jemu. „Jak dělat mimořádné fotografie?“ Jedině to je ta pravá otázka, a na ni se tu pokusím odpovědět. Nestačí ale pouze číst. Je třeba prohlížet a studovat kvalitní cizí fotografie, přemýšlet o vlastních nápadech a hlavně sami zkoušet, fotit, fotit a fotit. Pozor, ne bezmyšlenkovitě „cvakat“. Tak sice uděláte tisíce víceméně náhodných otisků reality, nikam vás to ale neposune.

Netypický svatební portrét. Minimální hloubka ostrosti dovolí autorovi soustředit zájem diváka jen na to podstatné, což je později ještě podpořeno převodem do černobílé škály a vhodným výřezem. Takový záběr fotoaparátem s malým čipem nepořídíte. Nedokonale lze efekt nahradit pozdějším lokálním zneostřením fotografie v počítači. Technické detaily: Nikon D70, pevné ohnisko 85 mm 1:1,8.

Experimentujte, ale přemýšlejte nad svými výsledky

Digitální technika poskytuje neomezené možnosti experimentování, které stojí jen váš čas a bolesti hlavy. Není tolik důležité, jaký konkrétní typ přístroje vlastníte, spíš jak dokonale, intuitivně a poslepu jej ovládáte a jak z jeho (vždy) omezených schopností dokážete získat maximum. Nespokojte se s dosaženým, zkoušejte stále nové a nové postupy. Nevzdávejte to. Časem se jistě i vaše fotografie objeví v časopisech nebo v prestižních webových galeriích, kde budou vysoce hodnoceny. A kdyby ne, řádově se zlepší fotografie vaší rodiny, přátel a známých. Nemáte tedy co ztratit.

Tenhle seriál většinou nepopisuje konkrétní postupy krok za krokem, jak je to běžné v konvenčních návodech. Neexistuje totiž žádné jedině správné řešení, ani v technice, ani v úhlu pohledu. Ukáže vám ale konkrétní fotografie, prozradí konkrétní okolnosti jejich vzniku, zkušenosti, vykoupené mnoha pokusy a omyly, kterých vy se můžete vyvarovat.

Převážná část zde publikovaných fotografií zobrazuje lidi. Zaprvé proto, že je fotím já, zadruhé proto, že je, alespoň někdy, fotografuje každý. Kamarády a známé, rodinu, sousedy. Jde zřejmě - spolu s krajinou - o nejfotografovanější téma na světě vůbec. Vrcholem tohoto oboru a tajnou touhou prakticky každého ambiciózního fotografa lidí je pak fotit krásné slečny, slavné osobnosti, pořizovat reportáže z atraktivních sportovních nebo kulturních akcí, být uprostřed „dění“. Vidět své fotografie v časopisech, aranžovat své modely a modelky v atraktivním prostředí. O všem tomhle fotografickém „pozlátku“ se zmíníme. Nezoufejte však, fotíte-li zrovna vy nejraději brouky, mlhu nad rybníkem nebo slunečnice. I vy tu najdete řadu námětů k vyzkoušení. Budete překvapeni, kolik máme společných problémů a dozvíte se, jak na ně vyzrát.

Portrét trochu jinak. Skutečně ostré je jenom jedno oko, a to ještě (podle klasických pouček) to špatné. Profesionální ateliér se špičkovými světly a další „nezbytnou“ výbavou pořídíte „již za“ 800 000 Kč. Malá sklepní místnost, rozptýlené světlo z okna umístěného na sever, polystyrénová odrazná deska, to vše nestojí nic nebo jen pár korun. Poznáte, kde vznikl tento záběr? Technické detaily: Nikon D70, pevné ohnisko 85 mm 1:1,8, clona 2, čas 1/125 s, převedeno do černobílé škály v grafickém programu.

Nejlépe fotoaparátem!

Čím tedy ty skvělé fotografie pořizovat? Stačí mi fotoaparát, který mám doma? Nebo mám okamžitě vystartovat pro tu ve včerejším testu tak vychválenou zrcadlovku? I k tomu dojdeme, prozatím ale bohatě postačí, investujete-li něco času pro zkoušení našich námětů a poučené experimentování s tím, co máte doma. Věřte, že technické mantinely vašeho vybavení vás omezují méně, než myslíte, a pokud se vám zatím příliš nedařilo, je to ve vaší hlavě.

Předpokládám, že typický čtenář těchto řádek netápe v tom, jak vyjmout kartu z fotoaparátu a jak dostat fotografii na ní nahranou na papír. Umí též zapnout počítač, připojit se na internet (jinak by tohle nečetl), ovládá základy práce s běžnými grafickými editory. Nebudu zvlášť zdůrazňovat ani to, že naprostou většinu rad mohou stejně dobře využít jak digitální, tak klasičtí analogoví fotografové. Jakákoliv uspokojivě fungující filmová zrcadlovka, stejně jako lepší filmový dálkoměrný kompakt (Leica, Canon, Konica, Minolta), jsou pro vážnou tvůrčí fotografii vhodnější než některé nejmodernější digitální kompakty s pouze automatickými expozičními programy a málo světelnými, často plastovými a zoufale pomalými zoomy. A to nemluvím o větším než kinofilmovém rozměru filmového políčka. Ani majitelé klasických přístrojů se totiž dnes nemusejí vzdávat následných digitálních hrátek. Existují kvalitní a dostupné filmové skenery, stejnou službu poskytnou (a levněji) i grafická počítačová studia a digitální minilaby.

Na film se fotí a bude v omezené míře fotit stále, stejně jako hned tak nezaniknou leckým již dávno odepsané gramofonové desky. Ale digitální fotografie už řadu let není žádná popelka, která by musela dokazovat svoje přednosti. Pokud jde o masové využití, vyhrála již dávno na celé čáře. Samozřejmě není digitál jako digitál, ceny i výsledky jednotlivých výkonnostních tříd se liší mnohonásobně. A rozhodně není totéž, prohlížet surový a neupravený záběr anebo finální, vyretušovanou, kvalitně vytištěnou a adjustovanou fotografii. To ale nakonec o filmu platí nepochybně rovněž.

Jsme nároční a neuspokojí nás snímky maximální velikosti 10 × 15 cm, ani jejich prezentace v rodinných nebo digitálních albech, byť naprostá většina reálně prezentovaných fotografií končí (kromě webových galerií a sociálních sítí) právě tak. Každý záběr, na kterém záleží, musíme tedy snímat v co nejvyšším dostupném rozlišení, abychom jej mohli později případně vytisknout ve větším formátu. Za minimum proto budeme považovat rozlišení čipu 4 Mpx. Optimum leží dnes mezi 6 a 16 Mpx. Výše nemá zatím smysl pokukovat, to si za ušetřené peníze raději pořiďte nový vůz, anebo ateliér s kompletním světelným parkem. Ale co není dnes, může být za rok či za dva…

Kompaktním fotoaparátem nebo EVF ultrazoomem s malým čipem pořídíte řadu krásných fotografií, v extrémních světelných situacích ale vždy musíte počítat s lokálním přesvětlením nebo malou pohotovostí ve srovnání s pravými zrcadlovkami. Technické detaily: Nikon Coolpix 5700, upraven jenom výřez, clona 4, čas 1/200 s.

Nezapomeňte však, že rozlišení není vše. V praxi je velký rozdíl ve výsledku mezi osmi- nebo desetimegovým čipem kompaktních digitálů, a to i tzv. elektronických neboli EVF zrcadlovek s displejem místo optického hledáčku, a mezi čipem pravých digitálních zrcadlovek s výměnnými objektivy, i kdyby měl stejné rozlišení. Ten je ve skutečných zrcadlovkách vždy fyzicky mnohem větší, proto produkuje řádově nižší šum a umožňuje jedinečnou tvůrčí práci s hloubkou ostrosti.

Není to technická danost, ale v praxi se navíc zrcadlovky osazují výkonnějšími procesory a dalšími elektronickými systémy, takže kromě kvalitnějšího obrazového výstupu i jejich reakce jsou rychlejší a tím pohotovost k aktuálnímu použití vyšší. To je velmi často rozdíl mezi podařeným a žádným záběrem, zejména v akční fotografii. Naopak při snímání statické a aranžované scény rychlost fotoaparátu nemusí hrát žádnou roli.

Obrovský význam má kvalita a světelnost optiky. Základní ohnisko každého fotoaparátu, tedy objektiv, který zobrazí přibližně stejný úhel, jaký vidí lidské oko, je rovno úhlopříčce čipu. Fyzická (nepřepočítaná EQ) ohnisková vzdálenost základních objektivů kompaktních digitálních fotoaparátů je proto velmi krátká (6–10 mm). Jejich hloubka ostrosti je přesně stejná jako u téže ohniskové vzdálenosti jakéhokoliv jiného fotoaparátu, třeba kinofilmového. Tam už se ale v tomto případě jedná o rybí oko! Není divu, že s podobným objektivem u kompaktu pozadí prostě nerozostříte, bez ohledu na to, kolik váš přístroj stál a jakými funkcemi jinak oplývá! To, co nadšenec do makrofotografie nebo krajinář bude hlasitě velebit, portrétista nebo fotograf výtvarně pojatých aktů ještě mnohem hlasitěji prokleje.

Pro podobně statické záběry se naopak dobrý kompakt hodí výborně. Už v základu dostanete kvalitnější objektiv, než ten setový u zrcadlovky, oceníte i bonus ve formě prakticky „nekonečné“ hloubky ostrosti. Technické detaily: Nikon Coolpix 5700, clona 5,6, čas 1/125 s.