Sigma SD9 - krok do neznáma - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Sigma SD9

Sigma SD9

26. února 2003, 00.00 | Když společnost Foveon poprvé představila revoluční snímač s technologií X3 a Sigma oznámila, že bude první společností, která jej použije v profesionální digitální zrcadlovce, svitla mnohým naděje na nové převratné zítřky. Jaký je stav po roce, kdy produkt konečně existuje? Jak obstál v našem dvojměsíčním redakčním testu?

Snímače CCD a CMOS provázejí digitální fotografii již od jejího zrodu a vcelku poklidně vedle sebe koexistují. Společnosti Kodak, Canon, Nikon a Fuji již nějaký ten rok vyrábějí digitální SLR zrcadlovky s výměnnými objektivy a nevypadá to, že by si nějak extrémně šly po krku. A najednou z ničeho nic na PMA 2002 (před rokem) vystoupila skoro neznámá společnost Foveon s ohlášením zcela revoluční technologie záznamu digitální fotografie s označením X3 a Sigma přispěchala s představením první převratné SLR zrcadlovky s tímto čipem. Sigma SD9 se stala virtuální štikou v rybníce, která nedala nikomu spát. Přestože první předprodukční vzorky se mezi odbornou veřejnost dostaly po více jak půl roce na photokině 2002, o SD9ce se hojně diskutovalo, spekulovalo a mnohá očekávání již předem působila dost nerealisticky.

První kus Sigmy SD9 dorazil do České republiky před Vánocemi 2002 a díky pochopení společnosti Hama skončil v naší redakci. Zprvu jsme byli dohodnuti na standardním 14denním testu, ale nakonec se testování SD9ky protáhlo skoro na dva měsíce, protože jde o fotoaparát opravdu jiný. Pokusíme se nyní shrnout naše bohaté poznatky do souvislého textu, na jehož závěru vyřkneme ortel nad touto neotřelou novinkou.

Konstrukce a design
První, co vás napadne v okamžiku, kdy vezmete SD9ku do ruky, je slovo "mohutný". Přestože koncepcí jde o jednookou zrcadlovku poloprofesionální, tedy menší kategorie, působí fotoaparát opravdu mohutně. Z rozměrů 152 x 120 x 79 mm je jednoznačně dominantní hloubka, která dodává jinak běžně formátované zrcadlovce nádech čehosi obrovského. Pokud máte velkou dlaň asi zajásáte radostí, SD9ka vám ji bez problémů vyplní.
Hmotnost cca 800 gramů bez baterií odpovídá použití plastů na plášť těla. Přestože je celé tělo vyrobeno z plastu, subjektivní pocit z úchopu odpovídá spíš metalickému plášti, což je důsledek speciální hrubé povrchové úpravy. Některá místa jsou pogumována pro větší stabilitu fotoaparátu.
Pokud bychom měli hodnotit konstrukci Sigmy SD9, tak jde o fotoaparát s tradičním uspořádáním jednookých zrcadlovek. Větší než Canon EOS-D60 či Nikon D100, ale menší než Kodak 14n či Canon EOS 1D/1Ds. Přestože je tělo plastové, působí poměrně odolným dojmem, i když pocitu poloprofesionálního provedení se nám nepodařilo zbavit.

Ovládání
Ovládání Sigmy SD9 je kapitolou samou pro sebe. Sigma před tímto fotoaparátem nikdy nevyrobila žádný digitální fotoaparát a nemá ani zavedenou tradici klasických zrcadlovek jako Canon, Nikon nebo Kodak. Upřímně řečeno je to podle našeho názoru na uspořádání těla znát. Je sice pravdou, že ovládání je poměrně intuitivní a i bez návodu se mu dá rychle přivyknout, ale ergonomie řešení jako je léty prověřený a vypilovaný Canon EOS či Nikon F to prostě není. Zejména roller určený pro nastavení času, umístěný vedle stavového displeje na horní stěně fotoaparátu je zcela mimo dosah palce, kterým by měl být ovládán. Podobně nešťastné je podle našeho názoru umístění tlačítka pro volbu systémů měření expozice či například manipulace s optickou korekcí hledáčku.
Pokud uvažujete o koupi SD9ky, vřele vám doporučujeme si předem vzít fotoaparát do ruky a alespoň chvíli s ním fotografovat. Ovládání pochopíte rychle a snadno. Zda vám padne do ruky, to už vám zaručit nedokážeme.

Snímač
Základem fotoaparátu je snímač Foveon X3 Pro 10M s plochou 20.7 x 13.8 mm. Označení 10M vychází z filosofie Foveonu, která díky třívrstvé technologii říká, že snímač disponuje 2268 x 1512 x 3 fotoreceptory. Přeloženo do srozumitelné řeči, snímač nativně produkuje snímky s velikostí 2268 x 1512 bodů a pro každý bod používá samostatně naměřené 3 hodnoty s 12bitovou přesností. Čistě pragmaticky vzato se tedy SD9ka chová jeko 3MPix fotoaparát s velmi kvalitním snímačem.
Bohužel zmíněný Foveon má i několik nevýhod. Tou první a asi nejnepříjemnější je citlivost volitelná pouze v rozsahu 100 - 400ISO s tím, že při citlivosti 200 nebo 400ISO snímač nepodporuje časy delší než 1 sekunda. Tento parametr bohužel deklasuje tuto zrcadlovku do amatérské třídy, což je opravdu škoda.
Druhou nevýhodou snímače je skutečnost, že ve fotoaparátu se data ukládají pouze do nativního RAW formátu s označením X3F. Tyto soubory jsou jednak poměrně velké ( 2 - 7MB) což fotoaparát dost zdržuje, a navíc vyžadují zpracování ve speciálním dodávaném softwaru.
Třetí již výrazně běžnější slabinou je plocha snímače výrazně menší než plocha kinofilmového políčka. Tento rozdíl odpovídá zvětšení ohniskové vzdálenost faktorem 1,7x, což je opět nejhorší parametr ve třídě digitálních zrcadlovek s ambicí na profesionální použití.

Optika
Fotoaparát je vybaven kovovým bajonetem Sigma SA, který podporuje řadu systémových objektivů této společnosti. Zajímavé je, že součástí bajonetu je i odnímatelné krycí sklíčko, které zabraňuje proniknutí prachu a jiných nečistot do těla a na snímač.
V našem testu jsme používali fotoaparát se špičkovým objektivem Sigma 15-35EX IF Aspherical, který se ukázal v tom nejlepším světle.

Expoziční logika
Fotoaparát je vybaven TTL automatickým měření expozice, které nabízí tři pracovní režimy. Plošné měření s osmi zónami, středové a průměrové se zdůrazněným středem. Kromě automatické expozice jsou k dispozici oba poloautomaty, manuální expozice, kompenzace expozice i bracketing. Závěrka pracuje s časy od 1/6000sekundy až po 15 sekund při citlivosti 100ISO, resp. 1 sekundu v ostatních případech.

Blesk
Sigma SD9 není vybavena vestavěným bleskem, ale disponuje speciální hot-shoe paticí podporující systémové blesky Sigma. Pokud nehodláte použít některý z nabízených blesků, je zde ještě X-Synchro konektor. S blesky Sigma EF-500 fotoaparát podporuje STTL ovládání. Bohužel originální blesk jsme neměli možnost testovat.

Autofokus
Fotoaparát je vybaven TTL pasivním autofokusem založeným na detekci kontrastu. Autofokus je schopen pracovat jak v jednorázovém, tak v průběžném režimu s tím, že pracuje s fixní zaostřovací oblastí. Přestože tělo není vybaveno přisvětlením pro případ špatných světelných podmínek, neměli jsme se zaostřováním žádný znatelný problém.

Pracovní režimy
Fotoaparát nabízí celkem šest pracovní režimů. Kromě jednosnímkového režimu je k dispozici sekvenční snímání, dvě samospouště (2/10sekund), bracketing a zámek zrcadla. V sekvenčním režimu se rychlost snímání pohybuje od 1,9 snímku za sekundu při plném rozlišení až po 2,7 snímku za sekundu při rozlišení 0,7MPix. Délka série se pohybuje od 6ti do 30ti snímků v závislosti od rozlišení a scéně.

Hledáček
Fotoaparát je vybaven SLR hledáčkem se stavovou linkou a optickou korekcí. Zobrazovaná plocha odpovídá cca 97% výsledného snímku s tím, že kromě reálného obrazu snímku je hledáček rozšířen o okraje odpovídající ploše kinofilmového políčka. V praxi tedy v hledáčku vidíme nejen plochu snímku, ale i poměrně velké okolí, které je zastřeno šedou barvou, ale je poloprůhledné a pomáhá v orientaci ve scéně. Jde o elegantní řešení využívající malé plochy snímače. V hledáčku je zobrazována kromě času a clony, indikace blesku, bracketingu, zaostření, kompenzace expozice a AEL.

Práce s daty
Fotoaparát je vybaven CompactFlash Slotem I/II s oficiální podporou IBM Microdrive disku. Nicméně poměrně neskrývavě se všude doporučuje používání rychlých Ultra CF karet, které dokáží částečně kompenzovat velké datové objemy a dobu potřebnou k jejich uložení či přečtení. Pro přenos dat do počítače je naštěstí fotoaparát kromě USB 1.1 vybaven i rozhraním FireWire, takže přenos lze realizovat rozumně rychle.

Napájení
Podobně jako Fuji S2PRO je i SD9ka vybavena dvojitým napájením. Jednu část tvoří dvojice poměrně nákladných fotografických CR-123 článků. Druhou tvoří čtveřice tužkových akumulátorů. Konstrukčně jde o řešení opravdu shodné s Fuji, nicméně zapojením se výrazně liší. Na rozdíl od Fuji u Sigmy CR články napájejí kompletně celou fotografickou sekci včetně AE, AF, servomotorků apod. což bohužel vede k výrazně vyšší spotřebě energie z těchto článků. Tužkové baterie napájí pouze digitální část. Toto řešení sice vede k poměrně velké výdrži tužkových akumulátorů, ale bohužel zvyšuje spotřebu energie z drahých CR článků. Naše první zkušenost byla taková, že s vypnutým režimem úspory energie a omylem zapnutým fotoaparátem přes noc se nám podařilo vybít novou sadu dvou CR článků.

Rychlost
Sigma SD9 příjemně překvapí rychlým startem a připraveností k fotografování. Podobně je tomu i s podstatě nulovou prodlevou spouště a poměrně rychlým a spolehlivým autofokusem. V tomto směru jde o opravdu příjemný fotoaparát, bohužel zde veškerá spolehlivá rychlost končí. Vše ostatní závisí na tom, jak obrovský soubor fotoaparát vygeneruje. Velikost F3X souboru je závislá nejen na zvoleném rozlišení, ale výrazně i na množství světla ve scéně. Čím světlejší scénu fotografujete, tím MB dat přibývají. Jde zřejmě o důsledek použité bezztrátové komprese. Na rozdíl od běžných CCD a CMOS snímačů totiž Foven produkuje 3x více dat, se kterými se musí elektronika poprat a navíc zde zcela chybí možnost ukládat snímky přímo v JPEGu, takže na paměťovou kartu se vždy ukládají obrovské RAW soubory. V extrémním případě sekvence snímků s maximálním rozlišením trvá uložení všech snímků až několik minut! Naštěstí ukládání neblokuje provoz fotoaparátu. Přesto je potřeba počítat s tím, že jakmile SD9ka začne manipulovat se snímky, nepatří mezi nejrychlejší.

Úprava snímků

Kvalita snímků
Pokud budeme hodnotit kvalitu snímků, budeme vždy vycházet z předpokladu, že snímky byli precizně zpracovány v dodávaném softwaru, který umožňuje kontrolovat kompenzaci expozice, zaostření, podání barev, saturaci barev, kontrast, stíny a světla. Vývojáři zřejmě pod tlakem manipulace s obrovským objemem dat přenesli část procesu zpracování fotografie z fotoaparátu do počítače a je tedy třeba počítat s tím, že finální snímek vzniká až v počítači při jeho zpracování. Navíc korekce bývají často poměrně drastické, ať už se týče úprav ostrosti či barevnosti.

Výsledek je zhruba následující: Po doladění snímků v dodávaném programu jsou snímky velmi ostré a úroveň ostrosti je snadno kontrolovatelná. Při doostřování nevzniká výraznější šum, takže není důvod ji nepoužít. Barevné podání je rovněž dobré, i když původní přísliby nové kvality Foveonu se nenaplnily. Fotoaparát dokonce trpí viditelnou aberací a vypalováním výrazných barevných přechodů, což software neřeší.

Samostatnou kapitolou je šum. Společnost Foveon slibovala fotografie bez barevného šumu, prezentovala ukázkové snímky oslnivé kvality. Nám se bohužel ani po dvou měsících nepodařilo z fotoaparátu dostat nic podobně zázračného a výsledek byl řekněme mírně nadprůměrný. U neutrálních barev a šedé bylo šumu minimum. U výrazných primárních barev šumu viditelně přibývá. Chování snímače je opravdu jiné, než v případě snímačů s Bayer barevnou mozaikou, ale revoluce se dle našeho názoru nekoná.

Jedinou bezkonkurenční výhodou Sigmy po stránce kvality je úplná absence moiré. Tím, že nedochází ke křížovým výpočtům barevnosti, nepoužívá se JPEG a každý bod je zaznamenáván zcela samostatně, ani na jediném snímku jsme nezaznamenali interferenci či rušivé artefakty.

Výřez ze snímku 1:1 upreveného v oddávaném SW viz. předchozí obr.

Hodnocení
Sigma SD9 je v mnoha ohledech krokem do neznáma. Zcela nové tělo, nový typ snímače, první verze softwaru pro zpracování RAW formátu. Vývojáři si vzali opravdu velké sousto, které jim stále dává zabrat. Námi testovaný fotoaparát se několikrát zaseknul a několikrát se mu podařila zcela nesmyslná expozice a pokažené snímky, přestože byl prezentován jako produkční kus. Prostě celé řešení má ještě svoje mušky, které může vyvážit snad jen pokrokovost celého řešení.
Mezi vysloveně slabá místa dle našeho názoru patří zejména velmi nízká citlivost snímače spojená s omezeným maximálním časem expozice. Dále pak nevyrovnaná rychlost práce závisející na světelných podmínkách ve scéně a nutnost všechny snímky upravovat v dodávaném editoru. Navíc si uvědomme, že jde o fotoaparát produkující fotografie s rozlišením pouze 3mil. bodů, což nemůže kompenzovat ani 2x interpolace nabízená softwarem.

Mezi výhody patří zejména precizní fotografování jemných vzorů, široké zorné pole hledáčku či opravdu pěkně vyvedený histogram při kontrole snímků.

Je těžké říct, zda je Sigma SD9 výhodnou koupí či nikoli. Doporučená koncová cena těla by měla být u nás cca 60.000Kč vč. DPH, což není o tolik méně, než za co se reálně prodává třeba 6MPix zrcadlovka Nikon D100. Za tuto cenu sice můžete získat netradiční fotoaparát, s novou technologií, ale i s výše popsanými limity. Je na každém, zda se chce zúčastnit tohoto technologického experimentu či nikoli.