S jakými typy stabilizace obrazu se můžeme setkat? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

Stabilizatoryn

Stabilizatoryn

21. prosince 2005, 00.00 | Stále se rozšiřující nová móda stabilizace obrazu zasahuje stále více modelů digitálních fotoaparátů. Je to velmi užitečná pomůcka, ale existuje několik variant jejího provedení. V tomto článku rozebereme zásadní rozdíly mezi jednotlivými typy stabilizace obrazu.

Stále se rozšiřující nová móda stabilizace obrazu zasahuje stále více modelů digitálních fotoaparátů. Je to velmi užitečná pomůcka, ale existuje několik variant jejího provedení. V tomto článku rozebereme zásadní rozdíly mezi jednotlivými typy stabilizace obrazu.
Stabilizace obrazu slouží pro redukování nechtěných pohybů fotoaparátu při fotografování. Při delších expozicích, nebo používání dlouhých ohnisek hrozí rozmazání snímku vlivem chvění rukou fotografa apod. Je tedy jakousi více mobilní náhražkou stativu. Digitální kompakty a EVF přístroje, které jsou stabilizací vybaveny, nabízejí dva režimy. V prvním pracuje stabilizace již při namáčknutí spouště, tzn. obraz máme klidnější již pro komponování snímku. Druhý režim stabilizuje až při domáčknutí spouště, tedy až při samotné expozici. Druhá metoda je logicky efektivnějším ovšem ta první o něco pohodlnější.

 
Ukázka stabilizace čipu typu Anti-Shake u Konica Minolta Dynax 7D s objektivem na 200 mm (ekvivalent kinofilmu je 300 mm). Snímek vlevo je exponován s expozičními hodnotami 1/30s, f/20, 100 ISO, +1EV a vypnutým stabilizátorem Anti-Shake
Snímek vpravo je exponován s expozičními hodnotami 1/30s, f/20, +1EV a zapnutým stabilizátorem Anti-Shake

Optická stabilizace v objektivu
Zřejmě nejčastěji používaná metoda využívá plovoucí čočky pro vyrovnání nežádoucího pohybu fotoaparátu. Informace o pohybu dostává od gyroskopických senzorů, které zaznamenávají sebemenší pohyby. Díky tomuto řešení mají fotoaparáty s optickou stabilizací o něco větší objektivy, kde místo zabírá právě mechanismus posuvu čočky. Tohoto principu využívají vybrané objektivy pro DSLR od nejrůznějších značek (Canon, Nikon, Sigma).

stabilizace Mega O.I.S. u Panasonic

průřez objektivem EVF přístroje Panasonic FZ-30

Stabilizace pomocí posuvu snímače
Ještě donedávna jediným výrobcem, který využíval stabilizaci pomocí posuvu snímače, byla Konica Minolta se svou technologií Anti-Shake. Nyní se přidal i Ricoh se svým modelem Caplio R3 a další zřejmě budou následovat. U tohoto řešení je princip podobný, pohyby se redukují pohybem nikoliv čočky (ušetří místo v objektivu), ale snímače. Ten je umístěný ve speciálním rámečku, kde se může pohybovat ve vertikálním a horizontálním směru. S okolím je pak spojen pružnou sběrnicí vodičů.
U digitálních DSLR zrcadlovek toto řešení navíc přináší obrovskou výhodu, oproti stabilizovaným objektivům jiných značek. Stačí si zakoupit tělo se stabilizovaným snímačem a můžete takto fotografovat s jakýmkoliv objektivem. U ostatních výrobců si musíte pořizovat poměrně nákladné objektivy.

Anti-Shake u Konica Minolta

Softwarová stabilizace
U digitálních fotoaparátů se s takzvanou digitální nebo softwarovou stabilizací setkáme pouze u natáčení videosekvencí. I když by se dalo využít i pro fotografování, tak bychom neměli k dispozici plné rozlišení. Proč? Softwarová stabilizace pracuje na jednoduchém principu, kdy je celá scéna promítnuta na snímač, ale používá se jen její výřez. Při pohybu fotoaparátu se posune i tento výřez příslušným směrem. Metoda není tak efektivní jako mechanická stabilizace čočky, nebo snímače a navíc znemožňuje využití plného rozlišení snímače. Pro natáčení video sekvencí ji mají jen některé modely digitálních fotoaparátů, ale velmi často se s ní můžeme setkat u digitálních videokamer, kde fungují jako levnější náhražka optické stabilizace.

Shrnutí
Marketing v DF pokročil tak daleko, že i některé speciální režimy na fotoaparátu si může uživatel lehce splést s optickou stabilizací. Režimy jako Anti Blur apod. však většinou rozmazání redukují jinak. Odstraňují její příčinu, delší čas expozice. Nastaví proto maximální citlivost, minimální clonové číslo a co nejvíce tak zkrátí čas expozice. Výsledkem však může být snímek s větší mírou digitálního šumu.
Stabilizace obrazu je velký pomocník, ovšem nezachrání nás vždy. Efektivně jeho služby využijeme pouze v určitém intervalu časů expozice (v závislosti na použitém ohnisku). Nemůžeme počítat s tím, že nás zachrání při několikasekundové expozici. V takovém případě již musíme sáhnout po stativu.