Realita, fantazie, nebo jen obchodní trik? - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

14. dubna 2000, 00.00 | Interpolované rozlišení digitálních fotoaparátů není žádnou horkou novinkou, přesto je kolem tohoto problému ještě pár nezodpovězených otázek.

"Umělému" zvyšování fyzického rozlišení snímacího čipu digitálních fotoaparátů jsem se v podstatě věnoval nedávno, v článku Digitální zoom v digitální fotografii. Digitální zoom je sice poněkud drastickým příkladem zvyšování rozlišení, ale o interpolaci ve skutečnosti jde. V praxi pak rozumíme pod pojmem interpolované rozlišení především těm volbám některých digitálních fotoaparátů, které umožňují pořídit snímky o vyšším rozlišení, než je hardwarové. Většinou se jedná o zhruba čtvrtinové až třetinové navýšení objemu obrazových bodů, což není až tak mohutný zásah, a tudíž se jedná o technicky vcelku dobře zvládnutelný problém. Typickým zástupcem jsou fotoaparáty Agfa, používající vlastní interpolační technologii PhotoGenie, která nutno říci podává z hlediska kvality výborné výsledky. Bylo-li uvedené, že technicky lze interpolaci zvládnout kvalitně, pak jaké jsou problémy?

Problém první - obchodní fígl

Kupujete-li skener, zajímáte se s největší pravděpodobností o jeho fyzické rozlišení. Výrobci sice udávají další hodnoty, kterých skenery dosahují interpolací, ale to už je věc takříkajíc nad rámec reality, a zkušený détépák ji nebere v úvahu. Problém je ovšem v tom, že u skenerů se neudává rozlišení plošné, neboli celkový objem snímaných pixelů, jako je tomu u digitálních fotoaparátů. Je to pochopitelné, protože ne vždy využíváme celou snímací plochu. Zde je tedy situace jasná. U digitálních foťáků je to ale přesně naopak. Modlou v technických údajích je číslo označující právě celkový objem obrazových bodů. Máme tedy megapixelové foťáky, dvoumegapixelové, a v současné době začínají nacházet své místo na slunci i třímegové fotoaparáty. Problém je v tom, že některé z nich nedosahují svého maximálního rozlišení hardwarově, ale právě několikrát zmíněnou interpolací. Někdy se o tom navíc v technických parametrech raději ani moc nemluví, aby snad aparát "nespadnul" do nižší kategorie. A to je podle mého názoru právě onen obchodní fígl, kterým někteří výrobci svoje digitální fotoaparáty uměle řadí do vyšší kategorie. Ať si kdo chce co chce říká, ale mám-li dvoumegapixelový fotoaparát, tedy přístroj, který má fyzické rozlišení čipu dva milióny pixelů, pak jej nemůžu prohlašovat za třímegový, přestože pomocí interpolace z něj ty tři milióny obrazových bodů dostanu. Tuto činnost můžu stejně dobře, ne-li kvalitněji přenechat počítači, avšak snímat budu vždy jen tolik informací, kolik pixlíků dokáže zachytit snímač fotoaparátu fyzicky. Buď jak buď, trh je neúprosný, a každý se dere na co možná nejvyšší pozici. Proto jen doporučuji před nákupem digitálního fotoaparátu důkladně prostudovat technické parametry. Možná zjistíte, že ta mnohamiliónová pixelová bomba ve skutečnosti zase takovou bombou není. A pak jen záleží na vás, jestli budete ochotni platit cenu, která je požadovaná.

Problém druhý - "etický"

"Dopočítané" fotografie jsou oblíbeným argumentem odpůrců digitální fotografie. Do nekonečna vám budou omílat, že takové snímky odporují realitě, jsou snadno zneužitelné apod. Osobně nepatřím ani do kategorie skalních odpůrců, ani mezi fanatické zastánce digitálního fotografování. Vím o reálných možnostech jednotlivých snímacích technologií a v tomto případě musím digitální fotografii bránit. Předně je jisté, že všichni výrobci tvoří svoje interpolační algoritmy ve snaze původní obraz co nejméně degradovat, prostě lidově řečeno zvětšit jej tak, aby nebylo nic poznat. Ostatně reálné snímky tuto skutečnost jen potvrzují. Podíváte-li se na následující výřezy, těžko naleznete znatelnou degradaci jak obrazové kvality, tak informační hodnoty. Samozřejmě že ten větší výřez vpravo je pořízený právě pomocí interpolace ve fotoparátu. (Jmenovitě se jedná o Kodak DC290)

Veškerá argumentace o "nepravosti" interpolovaných digitálních fotografií je tedy pouhý nesmysl. Vezmeme-li do úvahy, že veškerá digitální "kouzla" je možné provádět i s klasickou naskenovanou fotkou, negativem nebo diapozitivem, pak je zřejmé, že "etický" problém je v podstatě jen nepovedeným argumentem odpůrců digitální fotografie a s praxí nemá nic společného.