Profesionální digitální zrcadlovky ve studiové praxi - Grafika.cz - vše o počítačové grafice

DF test

DF test

27. června 2001, 00.00 | Digitální techniku používají amatéři, fotoreportéři i profesionálové ve studiu. Přesto se stále setkáváme s názorem, že digitální záznam je nevhodný pro profesionální nasazení. Test pěti profi digitálních fotoaparátů ve studiovém prostředí dokázal opak.

První červnový den jsme se sešli v pražském ateliéru Lunatic Asylum s profesionálním fotografem panem Bezuchou a několika zástupci českých distributorů u testu digitálních zrcadlovek. Tento test se velice úzce zaměřil na studiovou práci se statickou scénou, což je jedna z typických ukázek potencionálního profesionálního nasazení digitální techniky. Statickou scénu jsme zvolili proto, že umožňuje nejobjektivnější srovnání různorodé techniky s možností posouzení maximální docílitelné kvality záznamu. A o to nám právě šlo. Srovnávali jsme 5 zcela odlišných digitálních zrcadlovek s klasickým filmovým záznamem, abychom mohli posoudit či rozsoudit spor o možnosti nasazení nové digitální techniky v této oblasti. Zástupci distributorů dohlíželi na to, aby jejich technika nebyla nijak diskriminována, zkušený profesionální fotograf zase garantoval simulaci opravdu reálných podmínek. Více jak sedm hodin jsme fotografovali dvě odlišné scény dvěma odlišnými postupy tak, abychom maximálně prověřili možnosti fotoaparátů.

Do testu jsme zařadili následující fotoaparáty: Olympus Camedia E-10, Canon EOS D-30, Fujifilm FinePix S1PRO, Kodak DCS 330 a Kodak DCS 560. Jednalo se tedy o poměrně reprezentativní průřez digitálními zrcadlovkami dostupných na českém trhu. Je škoda, že se nám nepodařilo zajistit fotoaparáty značek Nikon a Minolta, ale v prvním případě nebyl k dispozici sériový kus nového modelu D1X a testování již poměrně staré D1čky jsme nepovažovali za seriózní. V případě Minolty RD 3000 zhatily testy technické problémy.
Dále je potřeba zdůraznit, že zcela záměrně jsme do testů nezařadili digitální řešení přímo určená pro ateliérové nasazení. Jistě není pochyb o tom, že digitální stěny značek jako BetterLight, Kodak, PhaseOne či Sinar by v tomto testu nabídly ještě kvalitnější výstup. Jedná se však o zcela jiný typ techniky, který je s testovanými zrcadlovkami již zcela neporovnatelný jak cenově, tak i technicky. Pokusíme se v nejbližší době připravit testy alespoň vybraných digitálních stěn.

Než přistoupíme k samotným výsledkům testů, představme si v krátkosti jednotlivé fotoaparáty. Ve většině případů se nejedná o žhavé technické novinky, ale v profesionální oblasti je prodejní cyklus fotoaparátů výrazně delší než v amatérské, a proto je pravděpodobné, že všechny uvedené fotoaparáty budou běžně dostupné v prodeji minimálně do konce letošního roku.

Olympus CAMEDIA E-10
Tento fotoaparát představoval v testech nejlevnější a tudíž i nejdostupnější řešení. Se svojí cenou kolem 70.000 Kč bez DPH včetně objektivu se výrazně vymykal z celé testované skupiny. Konstruktéři Olympusu při jeho návrhu vytvořili zcela nové tělo a navrhnuli pro něj speciální objektiv. Tělo i objektiv tvoří jeden nedílný celek a fotoaparát tedy jako jediný v testu nabízí pouze možnost využití předsádek, nikoli přímo výměnných objektivů. Jedná se bezesporu o cenový kompromis, který sebou však přináší i určité technické výhody.
Konstrukčně v sobě přístroj kombinuje prvky klasické „35 mm SLR zrcadlovky“ s polopropustným optickým hranolem a vlastností středoformátových těl. Styl ovládání, tvarování těla a možnost použití výklopného LCD displeje byly z tohoto pohledu přítomnému fotografovi nejbližší, i když i E-10ka, stejně jako všechny ostatní fotoaparáty v testu, je koncipována jako universální fotoaparát.

Canon EOS D-30
Nejnovější profesionální digitální zrcadlovka od Canonu je zároveň první, kterou konstruktéři Canonu samostatně vyvíjeli jako digitální ekvivalent řady klasických fotoaparátů EOS. Její tělo sice vychází z filosofie této řady, nicméně bylo navrženo speciálně pro tento fotoaparát. Jde tedy o originální tělo využívající kompletní sadu systémového příslušenství značky Canon (objektivy, blesky, atd.), s ovládáním blízkým klasickým zrcadlovkám řady EOS. S cenou cca 100.000 Kč bez DPH za tělo představuje pomyslný cenový střed mezi testovanými fotoaparáty.
Unikátní je u tohoto fotoaparátu zejména použití nového snímacího prvku typu CMOS, který byl vyvinut právě pro tento fotoaparát. Přestože CMOS prvky bývají považovány za obecně horší řešení než CCD snímače, D30ka dokázala, že tomu tak vždy být rozhodně nemusí.

Fujifilm FinePix S1 PRO
Zástupce značky Fuji v testu je zároveň tím nejlepším, co v nabídce této společnosti najdeme. Fotoaparát v sobě kombinuje tělo klasické zrcadlovky Nikon F60D s digitální částí společnosti Fuji. Ovládání fotoaparátu i tvar samotného těla jsou do značné míry ovlivněny právě původní F60kou, což podle našeho názoru nepatří mezi výhody tohoto přístroje. Na jednu stranu je zde pochopitelně výhoda pro zkušené uživatele Nikonů, protože ovládání je pro ně intuitivní a fotoaparát podporuje systémové příslušenství této značky, na druhou stranu F60ka není profesionální model. To se podepisuje na trošku kostrbatém ovládání i například na použitých materiálech, ze kterých je tělo vyrobeno. Konstruktéři prostě museli hledat cenový kompromis a zvolili tuto cestu. Výsledkem se tedy stal fotoaparát s cenou cca 150.000 Kč bez DPH vybavený velmi dobrou elektronikou od Fuji.
Mezi nejunikátnější technické řešení použité v tomto fotoaparátu patří samozřejmě snímač SuperCCD, vyvíjený právě společností Fuji. Díky plástvovému tvaru snímacích buněk, speciálnímu RGB barevnému filtru a sofistikované elektronice nabízí S1PRO rozlišení až 6 mil. bodů, s tím, že obraz vzniká matematickým výpočtem vycházejícím z fyzických hodnot od 3,4 mil. snímacích buněk. Ani u tohoto fotoaparátu se nepotvrdily zvěsti o nedostatečné kvalitě záznamu, jak popisujeme níže.

Kodak DCS 330
Prvním ze zástupců značky Kodak je model DCS 330, který v současnosti představuje nejlevnější nabízené řešení v této řadě. Opět se jedná o řešení spojující klasické zrcadlovkové tělo s digitální stěnou a opět jde o spojení poměrně kontroverzní. Konstruktéři použili APS tělo Nikon Pronea 600i, které rozhodně nepatří mezi nejpovedenější a už vůbec ne profesionální řešení této značky. A k tomuto tělu přidali špičkovou digitální stěnu vybavenou poslední generací ITO CCD snímače. Za necelých 200.000 Kč tak lze zakoupit trochu neforemné tělo digitálního fotoaparátu se špičkovou obrazovou kvalitou.
Právě netradiční tvar, napájení pomocí šesti tužkových baterií a netradiční ovládání dle našeho názoru handicapují jinak technicky vyzrálý fotoaparát. Ten sice nabízí kompatibilitu se systémovým příslušenstvím Nikonu, ale přeci jen je již znát, že nepatří mezi konstrukčně nejnovější řešení. Naštěstí zachovává systémová menu a filosofii řady Kodak DCS, takže je jakýmsi cenově přístupným vstupním bodem do této špičkové profesionální řady digitálních fotoaparátů.

Kodak DCS 560
Poslední testovaný fotoaparát se opět trochu vymyká z celé pětice. Jedná se o přístroj postavený na těle fotoaparátu Canon EOS 1V, vybavený 6Mp ITO CCD prvkem, rozhraním FireWire a dalšími technickými lahůdkami té nejvyšší třídy profesionálních digitálních zrcadlovek. Tomuto luxusu odpovídá i cena cca 460.000 Kč bez DPH (pouze tělo), která staví DCS 560 v našem testu do role jakéhosi kvalitativního etalonu.
Po technické stránce je opravdu těžké fotoaparátu něco vytknout. Z testovaných modelů nabízí nejvyšší fyzické rozlišení, bezesporu nejlepší uživatelský komfort a nejpropracovanější ovládání určené pro každodenní profesionální nasazení v různých aplikacích. Navíc tělo EOS 1V patří ke špičce ve své třídě a provedením i konstrukcí výrazně předčí ostatní testované modely.

Metodika testů
Test fotoaparátů byl rozdělen do dvou samostatných částí lišících se nejen použitou scénou, ale zejména technikou snímání. V obou případech byly fotoaparáty umístěny na studiovém stativu, fotografovali jsme výhradně s manuálním nastavením expozice a minimální citlivostí snímače. Scéna byla připravena a nasvícena tak, aby byla přijatelná pro všechny typy přístrojů co do kompozice i expozice. U všech fotoaparátů jsme se snažili zachytit scénu pokud možno se stejným výsledkem a s ohniskovou vzdáleností cca 100 mm. Protože nebylo možné u všech fotoaparátů použít stejný objektiv, bylo naší snahou využít kvalitativně srovnatelných objektivů. V případě fotoaparátů postavených na bázi těl Canon byl použit kvalitní USM objektiv řady L. U fotoaparátů s bajonetem Nikon jsme použili velmi dobrý objektiv značky Sigma. V obou případech objektivy nabízely prakticky totožnou světelnost. V případě fotoaparátu Olympus byl pochopitelně použit vestavěný objektiv, který byl s předchozími dvěma také porovnatelný.
První test byl zaměřen na fotografování s použitím studiových zábleskových zařízení, druhý pak využíval speciálního stálého osvětlení určeného pro práci s digitálním fotoaparátem. V obou případech bylo postupováno tak, aby scéna umožňovala co nejlepší zachycení testovanými fotoaparáty.

Test se záblesky
Scéna mořského dna byla nasvícena celkem čtyřmi záblesky s použitím softboxů, barevných filtrů a dalšího vybavení. Pro synchronizaci bylo použito infračervené dálkové odpálení z hot-shoe patice fotoaparátů. Po změření nasvícení scény flash metrem byla u všech fotoaparátů nastavena odpovídající clona dle jejich minimální citlivosti a délka expozice byla regulována přímo na zábleskových zařízení. U fotoaparátů byl nastaven čas expozice na dvě sekundy a byla použita samospoušť. Každý snímek se několikrát opakoval s různým nastavením balance bílé barvy. Všechny snímky byly zaznamenávány do formátu TIFF či RAW, dle možnosti fotoaparátu.

Test se záblesky. Po kliknuti na náhled se otevře fotografie v plném rozlišení. Její velikost se pohybuje od 1 do 3MB!!
Vzorový snímek scény	Olympus Camedia E10
Canon EOS D30	Fujifilm FinePix S1 PRO
Kodak DCS 330	Kodak DCS 560

Test se stálým osvětlením
Druhá scéna byla nasvícena v podstatě plošně s použitím dvou speciálních zářivkových světel určených pro použití s digitálními fotoaparáty. U tohoto testu jsme kromě manuálně nastavení expozice zkoušeli i prioritní režim clony s funkcí bracketingu a jako směrodatný výsledek jsme vždy použili snímek s nejlepší expozicí. Balanci bílé barvy jsme nakonec zvolili plně automatickou, protože s uvedeným osvětlením všechny fotoaparáty shodně velmi dobře analyzovaly osvětlení scény. Záznam byl opět prováděn do formátu TIFF či RAW.

Test se stálým osvětlením. Po kliknuti na náhled se otevře fotografie v plném rozlišení. Její velikost se pohybuje od 1 do 3MB!!
Vzorový snímek scény	Olympus Camedia E10
Canon EOS D30	Fujifilm FinePix S1 PRO
Kodak DCS 330	Kodak DCS 560

Hodnocení
Prvním pozitivním výsledkem testů byla skutečnost, že se všemi fotoaparáty se nám bez výraznějších problémů podařilo úspěšně zachytit testovací scény. Průběh testů trochu komplikovaly technické odlišnosti přístrojů, jako například odlišná minimální citlivost snímače či maximální clona. Přesto cílem obsluhy bylo vždy vycházet ze srovnatelných expozic a nejlepších výsledků u daných fotoaparátů.

Celé hodnocení výsledků testů a vlastností fotoaparátů je úzce zaměřeno na použití ve studiových podmínkách. Testované fotoaparáty jsou sice určeny pro univerzální nasazení, ale v rozsahu poskytnutém tomuto testu by nebylo možné objektivně hodnotit všechny aspekty využití. Proto například vyšší citlivost snímače, která je ve studiových podmínkách spíš na škodu, může v exteriéru znamenat naopak výhodu.

Součástí recenze jsou ukázkové snímky v plném rozlišení pro lepší porovnání kresby. U všech fotoaparátů jsme používali výhradně maximální výstupní rozlišení.

Olympus Camedia E-10
Přestože cena E-10ky je výrazně nejnižší z testovaných modelů, její výsledky nás příjemně překvapily. Ovládání fotoaparátu sice nevychází z nějakého konkrétního vzoru, přesto je velmi intuitivní a snadno zapamatovatelné. Fotoaparát nabízí rozlišení 4mil. bodů a v něm produkuje ostré a dobře barevně vyvážené snímky. Tomu odpovídá i bohatá možnost kontroly balance bílé barvy, která velmi dobře fungovala v obou testech.
V podstatě největším handicapem tohoto fotoaparátu jsou poměrně významně omezené možnosti expozice ve srovnání s ostatními modely. Maximální clona F11 je z pohledu studiového nasazení značně limitující a scéna byla v podstatě stavěna pro tento fotoaparát, protože ostatní nabízely řádově větší rozsah clonění. Tato nevýhoda je pochopitelně spjata částečně i s fixním objektivem, který je součástí fotoaparátu. Ten je asi druhým nejpodstatnějším limitem.
Celkově však poměr výkon/cena vyzněl v případě tohoto fotoaparátu velmi dobře.

Canon EOS D30
Tento fotoaparát sice nabízí jedno z nejmenších rozlišení v testu (3,11 mil. bodů), přesto rozhodně není outsiderem. Tělo vycházející z řady EOS těží jak z bohatých konstrukčních zkušeností společnosti, tak i z osvědčeného ovládání a bohaté nabídky systémového příslušenství. Pro majitele klasické techniky značky Canon se jedná o nejdostupnější a nejschůdnější cestu k profesionální digitální technice. Ve studiových podmínkách fotoaparát v režimu ISO100 se clonou až F30 nabízí to, nač jsme zvyklí z klasické techniky.
Test neprokázal žádný zásadní nedostatek, který bychom mohli fotoaparátu vytknout.

Fujifilm FinePix S1PRO
Zástupce značky Fuji se ukázal ve studiových podmínkách jako nejproblematičtější. SuperCCD snímač s minimální citlivostí 320ISO vyžadoval zcela jiné expozice, než ostatní modely. Navíc s daným objektivem nabízel clonu pouze F16. Trochu nepříjemné bylo i ovládání přístroje v plně manuálním režimu, kde chybělo oddělené ovládání clony a času.
Na druhou stranu Fuji jednoznačně nabízí nejlepší poměr rozlišení/cena a jak ukazují naše testy matematická úprava rozlišení funguje velice dobře ve srovnání s běžnou interpolací. Snímky netrpí ani výrazným rozostřením a barevnou nepřesností. Navíc fotoaparát podporuje kompletní řadu systémového příslušenství od Nikonu, což je také plus.

Kodak DCS 330
Konstrukce tohoto fotoaparátu je ze všech modelů nejstarší, přestože model 330 není na trhu příliš dlouho. Jeho pojetí v současné době působí zbytečně atypickým dojmem a to jak po stránce konstrukční, tak i po stránce ovládání základních funkcí fotoaparátu. Navíc z testovaných přístrojů nabízí v podstatě nejnižší rozlišení 3,0 mil. bodů.
Na druhou stranu moderní ITO CCD prvek je schopen velice věrně zaznamenávat barevnost scény a dosahuje kvality obrazu plně srovnatelné prakticky se všemi testovanými fotoaparáty. Pro DCS 330 pochopitelně hovoří i podpora systémového příslušenství od Nikonu.

Kodak DCS 560
Tento fotoaparát jsme vybrali jako kvalitativní etalon a tuto funkci beze zbytku splnil. Jak konstrukce těla, tak i výstupní obraz s rozlišením 6 mil. bodů výrazně předčil ostatní testované fotoaparáty. Je to pochopitelné, protože DCS 560 patří do vyšší cenové kategorie. Proto je nutné ji brát spíš jako vodítko při výběru než konkurenta nižších modelů.

Závěr
Všech pět digitálních fotoaparátů v testu obstálo velmi dobře a prokázalo, že s určitými limity dokáže bez problémů efektivně pracovat i v ateliéru. Olympus E-10 osloví zájemce zejména svojí nejnižší cenou při zachování velmi dobré kvality obrazu. Canon EOS D 30 je ideální pro zkušené uživatele fotoaparátů této značky, kterým nabízí zaběhaný model ovládání i konstrukce těla. Fujifilm FinePix S1PRO je vhodný zejména tam, kde je bezpodmínečně nutné vysoké výstupní rozlišení s minimálními náklady. V případě DCS 330 je největší výhodou moderní čip a logika menu blízká ostatním fotoaparátům řady DCS. A jak jsme již konstatovali, model DCS 560 se trochu vymyká testované skupině produktů. Pokud není překážkou jeho cena, tak jde bezesporu o bezkompromisní řešení.